Speciálně pedagogická diagnostika Úvod do speciální pedagogiky

Diagnostika hloubkové poznávání klienta směřuje k diagnóze a prognóze Dělení diagnostiky dle časového sledu (vstupní, průběžná, výstupní) dle rozsahu (globální – celková, parciální – zaměřená na urč. oblast) dle věku (raný věk, předškolní, školní, dospívání,…) dle etiologie (kauzální – zaměřená na příčiny, symptomatická – zaměřená na příznaky) Diferenciální diagnostika (MR x PAS)

Pojetí speciálně pedagogické diagnostiky Proces poznávání osobnosti dítěte a jeho aktuálního stavu, jehož cílem je zaujmout vhodná intervenční opatření pro práci s dítětem. Diagnostika zkoumá průběh vývoje člověka i s jeho etiologií. Poznatky slouží k výchově a vzdělávání jedinců s postižením, k rozvoji jejich osobnosti a k možnosti jejich socializace do společnosti. Na diagnóze se podílejí lékaři, psychologové, spec. pedagogové, soc. pracovníci a jiní, jde tedy o týmovou práci. Pedagogická diagnostika se zabývá zdravým jedincem, a proto může probíhat jak individuálně, tak i skupinově, zatímco speciálně pedagogická diagnostika vyžaduje jen individuální přístup.

Zásady diagnostiky komplexnosti – týmová spolupráce odborníků (psycholog, speciální pedagog, neurolog, sociální pracovník a další ) objektivnosti – aby nedošlo při vyšetření ke zkreslení informací dynamiky – tzn. že stanovená diagnóza není neměnná, u dítěte může dojít ke zlepšení, ale i ke stagnaci a nebo k regresu dlouhodobosti – nelze diagnostikovat na základě jednoho pozorování, zvlášť u kombi. post. je to dlouhodobý proces individuálního přístupu – nejdůležitější modifikace – zvlášť u kombi. post. je nutné upravit některé použité diagn. metody s ohledem na druh a stupeň post.

Dělení SpP diagnostiky: diagnostika somatopedická - zabývá se tělesným postižením a zdravotním oslabením diagnostika psychopedická - zabývá se mentální retardací diagnostika surdopedická - zkoumá poruchy sluchu diagnostika logopedická - zabývá NKS diagnostika oftalmopedická - zkoumá poruchy a postižení zraku diagnostika etopedická - pracuje v oblasti poruch chování diagnostika specifických poruch učení

Úkoly diagnostiky v jednotlivých obdobích vývoje v raném a předškolním věku – nejdůležitější včasné zachycení poruchy a zahájení podpory v období školní docházky včetně dospívání – možnost integrace dítěte s postižením do běžného typu školy x segregované vzdělávání, volba povolání a profesionální orientace v dospělosti – často je postižení následkem závažného úrazu a poškození mozku, příčinou bývají i mozkové nádory, nejdůležitější je určení prognózy a dalšího uplatnění člověka ve společnosti ve stáří – mozkové příhody, postižený člověk má sníženou schopnost adaptace, menší samostatnost a větší závislost na podpoře okolí

Metody SpP diagnostiky Metody obecné: rodinná anamnéza osobní anamnéza anamnéza prostředí Metody speciální (zjištění druhu a stupně postižení): pozorování metody explorační (rozhovor, dotazník) diagnostické zkoušky (ústní, písemné, praktické) testové metody (standardizované, nestandardizované) analýza výsledků činnosti kazuistika (studium všech dostupných materiálů)

Oblasti SpP diagnostiky 1. Hrubá a jemná motorika Hrubá motorika je tvořena pohyby celého těla a pohyby velkých svalových skupin. Jemná motorika je chápána jako motorika ruky a malých svalových skupin. 2. Grafomotorika – soubor psychomotorických činností, které jedinec vykonává při psaní. 3. Lateralita - dominance jedné z mozkových hemisfér - to znamená upřednostňování jednoho z párových orgánů (ruka, noha, ucho, oko).

Oblasti SpP diagnostiky 4. Diagnostika rodinného prostředí úplnost x neúplnost rodiny vztahy mezi rodiči a širší rodinou počet sourozenců a postavení dítěte mezi nimi dispozice dítěte typ a náročnost výchovy způsob trestání dítěte projevy lásky x zanedbávání dítěte prostředí a materiální zajištění ve kterém rodina žije

Oblasti SpP diagnostiky 5. Sebeobslužné činnosti – stravování, samostatnost v oblékání, atd. 6. Sociální a citová oblast – zjišťuje sociabilitu 7. Rozumové schopnosti – MR, kombinované postiž., aj. 8. Verbální schopnosti – formální i obsahová stránka řeči

Oblasti SpP diagnostiky 9. Školní zralost - Školní zralost je schopnost dítěte přizpůsobit se nárokům, které na ně klade škola, resp. školní vyučování. Školní zralost (biologická str.) zahrnuje složku: fyzickou, psychickou a emocionální. Školní připravenost (vliv prostředí a výchovy) zahrnuje chápání hodnoty a významu školního vzdělávání, socializační úroveň a verbální úroveň.

Nejčastějšími příčinami odkladu školní docházky jsou: problémy v oblasti řeči a komunikačních dovedností problémy s pozorností a soustředěností problémy v rozvoji grafomotoriky problémy pracovního tempa problémy vědomostního rázu Individuální vzdělávací program stanoví postup vzdělávání postiženého dítěte a nápravy zjištěných obtíží. Musí vždy vycházet z komplexní diagnostiky.