Inflace

Inflace Inflace – proces postupného znehodnocování kupní síly měny v důsledku růstu cen. Projevuje se zvyšováním celkové hladiny cen statků a služeb v průběhu určitého období. Negativní důsledky inflace: snížení kupní síly peněz, znehodnocování úspor, zhoršení schopnosti peněz plnit funkci uchovatele hodnot, snížení reálných mezd, zvýšení míry nejistoty v rozhodování podnikatelů, přispívání k nestabilitě a prohlubování ekonomické nerovnováhy. Opakem inflace je deflace - proces zvyšování hodnoty peněžní jednotky zmenšováním peněžního oběhu, hlavně umělým snížením objemu oběživa; především k odstranění následků inflace a ke zhodnocení měny. Snižování objemu oběživa ovlivňuje negativně výkonnost ekonomiky. Proto jde o jev poměrně vzácný a zpravidla nežádoucí.   Doposud byl zákazník spokojen, neboť kupní síla jeho peněz byla dostačující k nákupu požadovaných statků. Vzrostou-li však ceny…   =

Statistika inflace Nesleduje se pohyb cen všech komodit, ale jen určitých (segmentace trhu) a pomocí statistických šetření se tvoří tzv. indexy Nevyrovnaná inflace – ceny jednotlivých statků rostou rozdílným tempem (mění se cenové relace) Vyrovnaná inflace – ceny jednotlivých statků rostou stejným tempem Informace o míře inflace se využívají např. pro účely valorizace mezd, důchodů a sociálních příjmů, při sestavování nájemních smluv, aj.

Měření inflace Hlavní používané indexy: _ Inflace = = 0,05 * 100 = 5 % Kolik stojí nákup spotřebního koše statků v roce 2010? (např. 1 050 Kč) Kolik stál nákup stejného spotřebního koše statků v roce 2009. (např. 1 000 Kč) Kolik stál nákup stejného spotřebního koše statků v roce 2009? (např. 1 000 Kč) Hlavní používané indexy: Index spotřebitelských cen (CPI) a Deflátor GDP

Index spotřebitelských cen Poměřuje úroveň cen vybraného koše výrobků a služeb (cca 690) ve dvou obdobích. Význam (váha), jednotlivých druhů zboží ve spotřebním koši odpovídá podílu daného druhu na celkové spotřebě domácností. Do spotřebního koše je zařazeno zboží (potravinářské, tabák, odívání, nábytek, potřeby pro domácnost, drogistické, pro dopravu a volný čas, pro osobní péči aj.) a služby (opravárenské, z oblasti bydlení, provozu domácnosti, zdravotnictví, sociální péče, dopravy, volného času, vzdělávání, stravování a ubytování, osobní péče a finanční). Složení spotřebního koše se v průběhu let mění. Mírou inflace z hlediska domácností je procentní přírůstek indexů spotřebitelských cen. Pokles míry inflace, klesající procentní přírůstky cenové hladiny označujeme jako dezinflace. výpočet indexů dle ČSÚ (2013): Ceny konkrétních druhů zboží a služeb obsažených ve spotřebním koši (celkem 692 cenových reprezentantů) jsou zjišťovány měsíčně, přímo ve vybraných prodejnách a provozovnách služeb (cca 8 500), pracovníky terénního zjišťování ČSÚ ve 35 vybraných okresech v celé ČR a hl. m. Praze. Část cen je zjišťována centrálně pracovníky statistiky cen. Ze zjištěných cen se vypočte za jednotlivé reprezentanty průměrná cena za ČR. Tato cena se porovná s cenou tzv. základního období, kterým je od roku 2012 prosinec 2011. Vznikne 692 individuálních cenových indexů, ze kterých je jako vážený aritmetický průměr počítán úhrnný index spotřebitelských cen za příslušný měsíc k prosinci 2011. Tyto indexy jsou řetězením přiřazeny do časové řady indexů k základu rok 2005=100, ze které se dále počítají indexy k ostatním cenovým základům.

Spotřební koš v ČR Váha v procentech 2006 2007 1. Potraviny a nealkoholické nápoje 19,76 16,3 2. Alkoholické nápoje, tabák 7,92 8,2 3. Odívání a obuv 5,69 5,6 4. Bydlení, voda, energie, paliva 23,64 24,7 5. Bytové vybavení, zařízení domácnosti; opravy 6,79 5,7 6. Zdraví 1,44 1,8 7. Doprava 10,14 11,4 8. Pošty a telekomunikace 2,25 3,8 9. Rekreace a kultura 9,55 9,8 10. Vzdělávání 0,45 0,6 11. Stravování a ubytování 7,42 5,8 12. Ostatní zboží a služby 4,95 6,3 Celkem 100,00 100,0 Váha dané skupiny statků v podstatě vyjadřuje jakou část z celkových výdajů domácností tvoří výdaje na tuto skupinu statků. Spotřební koš je členěn podle mezinárodní klasifikace individuální spotřeby podle účelu užití - COICOP (Classification of Individual Consumption by Purpose), která je běžně používaná v zemích Evropské unie, na 12 hlavních oddílů a dále na další nižší skupiny a třídy výrobků a služeb.

Cenové indexy Pro správnou vypovídací schopnost je nutné přesně specifikovat období, za které je uváděna a k čemu je vztahována Druhy CPI: Přírůstek průměrného ročního indexu spotřebitelských cen Přírůstek indexu spotřebitelských cen ke stejnému měsíci předchozího roku Přírůstek indexu spotřebitelských cen k předchozímu měsíci Přírůstek indexu spotřebitelských cen k základnímu období (např. rok 2000 = 100). Vedle CPI existují i další cenové indexy: indexy cen stavebních prací a stavebních objektů, indexy cen průmyslových výrobců, indexy cen zemědělských výrobců, indexy cen tržních služeb v produkční sféře. 2000 2001 2002 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12

Deflátor Vzpomeňme si na dříve uvedený příklad, kde v roce 2004 byl nominální i reálný HDP 500 000 000. V dalším roce byl nominální HDP 600 000 000 a reálný HDP 500 000 000 Kč. Deflátor je převodní koeficient, který koriguje v časové řadě vliv znehodnocení kupní síly měny na hodnotu HDP. Prezentuje poměr mezi nominální a reálnou veličinou. V koši produktů a služeb jsou všechny statky, obsažené v ukazateli produktu a vahami je podíl daného statku na celkovém produktu. Deflátor zde ukazuje, že cenová hladina mezi lety 2004 a 2005 vzrostla na 120 % původní, tedy vlastně o 20 %. Deflátor HDP (2005/2004) = = 1,2 HDP v běžných cenách (nominální HDP) 2005 = 600 000 000 Kč HDP ve stálých cenách (reálný HDP) 2005 = 500 000 000 Kč 1,2 * 100 = 120 %

Rozdíly mezi CPI a deflátorem V deflátoru GDP je zahrnuto větší množství produktů a služeb. Koš produktů a služeb v deflátoru GDP se každý rok mění, u CPI je relativně stálý. CPI zahrnuje i ceny importovaných statků, deflátor zahrnuje jen ceny statků vyprodukovaných v dané ekonomice.

Příčiny inflace Za hlavní příčinu inflace je obvykle považován tlak na růst mezd, který vyvolává růst cen. Impulsem může být vyšší poptávka po statcích, která nutí firmy zvyšovat nabídku, čímž zvyšují poptávku po práci. Její růst zvyšuje mzdovou úroveň a ta se projeví v růstu cen. Tento růst cen chtějí zaměstnanci kompenzovat růstem mezd a roztáčí se tak mzdová – cenová spirála. Dalším inflačním vlivem je import a zvyšující se cenová hladina importovaného zboží a surovin. Zvláště při vysokém podílu importovaných výrobků. Inflaci mohou způsobit také válečné konflikty, přírodní katastrofy, nedostatky surovin, neúrody, poptávkové a nabídkové šoky, hospodářská politika státu, očekávání subjektů, atd. Nezbytnou podmínkou inflace je zvyšující se nabídka peněz. Inflace zvyšuje poptávku po penězích, která může být uspokojena jen zvýšenou nabídkou peněz. Jestliže se nezvýší, pak peníze určené původně pro spekulativní účely či úspory musí být přesunuty do oblasti transakcí. Po jejich vyčerpání dojde k zastavení inflačního procesu nebo se sníží produkt.

Stupně inflace Podle stupně závažnosti/intenzity rozlišujeme: Mírná inflace – cenová hladina roste pomalu. Ceny jsou relativně stabilní, lidé důvěřují penězům. Roční míra inflace je řádově jednociferná. Pádivá inflace – roční nárůst cenové hladiny je dvou či trojciferný (20, 100, 200%). Plně rozvinutá pádivá inflace je provázena vážnými hospodářskými problémy. Finanční trhy jsou nestabilní, lidé nedůvěřují penězům a hromadí statky. Hyperinflace – extrémní případ, kdy tempo růstu cenové hladiny je tisíc, milion i více procent ročně. Je třeba tisknout velké množství peněz. Např. Německo v letech 1920 – 1923

Typologie inflace Zjevná (otevřená) inflace – ekonomická nerovnováha je spojena s růstem cenové hladiny. Jedná se o nejběžnější formu. Skrytá inflace – cenové indexy nevykazují skutečný růst cenové hladiny, ale klesá kvalita zboží při zachování ceny. Potlačená (blokovaná) inflace – státní orgány se snaží brzdit inflaci např. státní regulací cen, což se projevuje nedostatkem zboží. Potlačená inflace způsobuje také vytváření nucených úspor, které budou v případě odstranění státních restrikcí uvedeny na trh, a tím způsobí dodatečný růst cen.

Typy inflace Podle prvotního impulsu hovoříme o dvou typech inflace: Inflace tažená poptávkou (poptávková inflace) je způsobena zvyšující se agregátní poptávkou, pokud tato není doprovázena odpovídajícím nárůstem agregátní nabídky. Skutečný produkt společnosti se blíží svou velikostí produktu potencionálnímu.

Inflace tažená poptávkou při různých variantách AS Platí, že čím větší je elasticita AS (čím je tedy plošší), tím více se zvýšení AD promítne do růstu produkce a tím méně do růstu cen. Jinými slovy, čím více budou firmy ochotny při zvýšení poptávky (a tím i tržní ceny) zvyšovat produkci, tím menší budou v ekonomice inflační tlaky. Co myslíte, že může v praxi tuto ochotu firem zvyšovat a co snižovat? AS P Y P Y AS P1 AD‘ P1 AD‘ AD AD Y‘ Y1 Y2 Tuto ochotu firem zvyšovat produkci v případě růstu poptávky může v praxi zvyšovat například podnikatelská důvěra v budoucí vývoj, dále pokud firmy vlastní nevyužité kapacity, nebo pokud vlastníme technologie, které snadné zvýšení produkce umožňují bez výrazného zvýšení nákladů. AS P Y P1 AD‘ AD Y1

Typy inflace Inflace tlačená náklady (nákladová inflace) jedná se o inflaci vyvolanou snižováním agregátní nabídky, pokud tato není doprovázena odpovídajícím snižováním agregátní poptávky. Skutečný produkt společnosti je nižší než potencionální. Inflace by se při poklesu AS v ekonomice projevila méně, případně vůbec, pokud by byl tento pokles AS doprovázen odpovídajícím poklesem AD. Cenová hladina by mohla zůstat neměnná, avšak došlo by k ještě většímu poklesu produktu… Tento typ inflace představuje pro ekonomiku větší problém než poptávková inflace, neboť je nárůst cenové hladiny doprovázen ještě poklesem produktu (a tudíž obvykle i nárůstem nezaměstnanosti). AS‘ AS P Y P1 AD Y1

Důsledky inflace K důsledkům inflace patří zejména redistribuce důchodu a majetku. Důsledky se liší podle toho, zda ji společnost očekává či nikoliv. Jestliže je inflace očekávaná, pak její vlivy na jednotlivé skupiny společnosti budou plně kompenzovány a nebude mít tedy vliv na redistribuci důchodů ani na produkt. Zjednodušeně lze říci, že očekávanou a rovnoměrnou inflací není nikdo překvapen. Nárůst cen, mezd, rent atp. je každoročně automaticky upravován o očekávanou inflaci. Pokud společnost inflaci neočekává (v důsledku nepředpokládaného či nesprávně predikovaného zvýšení cenové hladiny), pak se projeví na redistribuci důchodu a majetku.

Redistribuce mezd a důchodů Redistribuce z dlužníka na věřitele: Jestliže míra inflace vzroste nad úroveň úroku, za který si dlužník vypůjčil peníze od věřitele, pak věřitel dostává zpět nižší hodnotu, než kterou půjčoval. Neočekávaná inflace je nepříjemným jevem pro věřitele. Redistribuce z daňového poplatníka na vládu: Růstem příjmů rostou daně fyzických osob. Vyšší inflace a s ní spojené vyšší příjmy zajišťují státu vyšší příjmy ze všech daňových zdrojů. Na druhé straně vládní výdaje se v souvislosti s inflací také zvyšují. Redistribuce od příjemců fixních plateb k silně reprezentovaným skupinám zaměstnanců: Příjemci stálých/fixních plateb (důchodci, ženy na mateřské dovolené, rentiéři, apod.) se obtížně domáhají valorizace důchodů oproti zaměstnancům (mají odbory).

Redistribuce mezd a důchodů Redistribuce od zaměstnanců veřejného sektoru k zaměstnancům soukromého sektoru: Vláda se snaží usměrňovat míru inflace regulací mezd. Zaměstnanci veřejného sektoru (lékaři, doktoři, učitelé, policie…) nezískávají plnou kompenzaci inflace, a to zejména v případě vysoké inflace. Důsledkem je odliv a ztráta klíčových zaměstnanců (odcházejí do soukr. sektoru). Redistribuce od zaměstnavatelů k zaměstnancům: Pokud mohou zaměstnanci prosadit plnou kompenzaci inflace do svých mezd, pak může klesat vytvořený zisk firem. Neplatí to vždy. Zaměstnavatel může snížit jiné náklady, může dosahovat vyšší produktivity. Nebo může zvyšující se náklady promítnout do ceny a tedy přesunout na spotřebitele.

Léčení inflace Liberální přístup: nedělat nic, trh vše vyřeší; problém však je, že trh může inflaci řešit poměrně dlouhou dobu a s nepříznivými důsledky na mnoho subjektů v ekonomice (přežívají nejshopnější), z případných státních zásahů je přijatelnější restriktivní monetární politika Dirigistické přístupy: opírají se obecně o regulace trhu tím, že prosazují restriktivní hospodářskou politiku - fiskální či monetární - a to např: Zmrazení cen – je to však jen krátkodobé řešení, dlouhodobě neudržitelné Zklidnit paniku např. prohlášením vlády – je však nutná důvěra ve vládu Omezením agregátní poptávky – zvyšováním úrokových sazeb, snižováním vládních výdajů Metoda Cold turkey - aplikace výrazného a permanentního snížení míry růstu AD,vede k prudkému poklesu míry inflace. Nákladem této léčby je výrazný pokles skutečného produktu pod potenciální úroveň, což vyvolá velké ztráty produkce a vysokou míru nezaměstnanosti. Recese je hlubší, ale kratší. Gradualistická metoda - Metoda léčení inflace cestou pomalého a postupného snižování míry růstu agregátní poptávky. Efekt snížení inflace se projevuje až v delším období.Recese a nezaměstnanost je mírnější, ale její trvání delší. Zvýšením agregátní nabídky – zde se vychází z předpokladu, že při vysoké nabídce a tedy i konkurenci na trzích je vytvářen tlak na snižování cenové hladiny Pokud chceme léčit inflaci, je nutné nejdříve zjistit příčiny inflace a podle toho aplikovat léčbu! V některých případech může být jediným řešením měnová reforma, tedy zrušení staré měny a vytvoření nové. Pokud však nebyly odstraněny příčiny inflace, může následně postihnout i tuto novou měnu.

  ! Shrnutí Inflace = nafukování, rozpínání Inflace představuje znehodnocování kupní síly peněz zvyšováním jejich množství v oběhu (navenek se to projevuje růstem cenové hladiny v ekonomice). K negativnímu vnímání inflace však dochází jen pokud jsou splněny další podmínky. Inflace tedy nemusí být vnímána negativně (růst peněžní zásoby nemusí vést ke znehodnocení kupní síly peněz nebo ke snížení blahobytu), pokud: Vzrostou mzdy stejným tempem jako cenová hladina Vroste produkt stejným tempem jako množství peněz v ekonomice (díky tomu nebude tlak na zvyšování cenové hladiny)   ! Množství peněz Cenová hladina Mzdová hladina Produkt

Phillipsova křivka

Nezaměstnanost a inflace Phillips formuloval vztah mezi změnou mezd a nezaměstnaností: „Snížení nezaměstnanosti je možné jen při růstu mzdových nákladů.“ Jestliže je nezaměstnanost vysoká, není velký tlak na zvyšování mezd a naopak. Pokud bude nezaměstnanost nízká, budou se zaměstnavatelé snažit získat špičkové pracovníky určitých oborů a budou je „přeplácet“. Často je chybná interpretace indikátoru nezaměstnanosti, který je chápán obecně, přestože představuje převahu nabídky pouze určitého typu pracovní síly nad poptávkou.

Phillipsova křivka Phillipsova křivka popisuje vztah mezi nezaměstnaností a inflací. Křivku vytvořil William Phillips, když analyzoval údaje o nezaměstnanosti a nominálních mzdách ve Spojeném království v časovém rozpětí cca 100 let. Výsledkem jeho práce bylo zjištění, že mezi nezaměstnaností a inflací (v původní verzi se jednalo o mzdovou inflaci) existuje nepřímá úměra: čím menší nezaměstnanost, tím větší inflace.

Varianty Phillipsovy křivky Původní Phillipsova křivka vyjadřovala substituční vztah mezi nezaměstnaností a mírou růstu nominálních mezd Upravená Phillipsova křivka (60. léta, Samuelson – Sollow) vyjadřovala substituční vztah mezi nezaměstnaností a mírou růstu cenové hladiny Philipsova křivka gW u Philipsova křivka π v% u u* gw = –.(u – u*) gw = .(u* – u) ∏ = –.(u – u*) ∏ = .(u* – u)

Inflace a nezaměstnanost v ČR

Fiskální expanze a Phillipsova křivka Y  u SAS SPC 103 % AD1 100 % 3 % AD0 Y1 Y2 u (3 %) (při Y2) u* (5 %) (při Y1) (u = 5 %) (u = 3 %)

Phillipsova křivka v dlouhém období Dlouhodobá PC ∏ u Phillipsova křivka v dlouhém období 9 % 6 % ∏e = 6 % 3 % ∏e = 3 % Tato substituce platí pouze v krátkém období, kdy se nemění tzv. očekávaná (setrvačná) míra inflace. Setrvačná inflace znamená, že inflace má tendenci setrvávat na původní úrovni, dokud není vystavena ekonomickým otřesům. Je-li míra inflace setrvačná, promítá se do smluv a neformálních dohod. Pokud je míra nezaměstnanosti na úrovni přirozené míry nezaměstnanosti, pak skutečná i setrvačná míra inflace jsou stabilní (případně i nulové). Expanzivní politikou sice vláda sníží míru nezaměstnanosti pod její přirozenou míru, ale za cenu zvýšení míry skutečné inflace. Zvýšení skutečné míry inflace vyvolá růst setrvačné inflace (jestliže inflaci máme, tak ji také očekáváme i do budoucna). Dojde k posunu Phillipsovy křivky vzhůru. Pokud by stát udržoval nezaměstnanosti pod přirozenou mírou, křivka by se neustále posunovala vzhůru a inflace by se zrychlovala. Po určité době musí vláda přejít k restriktivní politice. Nezaměstnanost se vrátí ke své přirozené míře, avšak při vyšší inflaci. u1 u* ∏e = 0 %

Phillipsova křivka v dlouhém období Dlouhodobá Phillipsova křivka se ustálí na bodě přirozené míry nezaměstnanosti – znázorněna vertikální křivkou. Jakékoliv snahy snížit přirozenou míru nezaměstnanosti zvyšují inflační očekávání a vedou v krátkodobém měřítku k růstu zaměstnanosti, v dlouhodobém ovšem jen pouze k růstu inflace, neboť nezaměstnanost se vrátí na svoji přirozenou míru.

Závěry pro stabilizační politiku vlády a) snaha vlády udržet nezaměstnanost pod její přirozenou mírou vyvolá zrychlující se inflaci, b) zrychlující se inflace nakonec donutí vládu rezignovat na tento cíl a nezaměstnanost vrátí na přirozenou míru, avšak při vyšší míře inflace, c) snížit očekávanou inflaci může vláda zvýšením nezaměstnanosti nad její přirozenou míru. Nejlepší stabilizační politikou vlády je udržování míry nezaměstnanosti na její přirozené míře při nízké úrovni očekávané inflace.

Dodatek

Anticipovaná inflace Anticipovaná neboli očekávaná inflace je inflace, kterou subjekty předpokládají (očekávají) pro budoucí období a díky tomu ji zahrnují do kalkulací cen, mezd, úroků, aj. Právě díky těmto očekáváním (a zahrnutím do budoucích cen) se tato očekávaná inflace změní ve skutečnou inflaci. Pokud se tato očekávaná inflace skutečně v ekonomice projeví (stane se tedy skutečnou inflací), subjekty ji budou pravděpodobně znovu očekávat i pro další období. Inflace tak bude mít tendenci v ekonomice setrvávat. Proto jí také můžeme nazývat setrvačná inflace. „Inflaci očekáváme, protože ji máme a máme ji, protože ji očekáváme“ Setrvačná inflace však nemusí v ekonomice setrvávat dlouhodobě. Po nějaké době mohou subjekty svá očekávání změnit (třeba na základě nových informací o budoucím vývoji, nebo na základě nových událostí, ujištění vlády, atd.). Pokud tedy v budoucnu subjekty sníží svá inflační očekávání, bude se to velmi pravděpodobně projevovat i ve snižování skutečné inflace.