Pojem práva a jeho systém Teorie práva Pojem práva a jeho systém Mgr. Petr Čechák, Ph.D. petr.cechak@mail.vsfs.cz

„Otázka, co je právo, přivádí právního vědce do stejných rozpaků, jako otázka, co je pravda, by přivedla do rozpaků logika.“ Immanuel Kant „Poznám slona, když ho vidím, ale neumím ho definovat“ Herbert L. A. Hart

Pluralita metodologických přístupů k právu - různé otázky, na něž hledají odpovědi 1) Přirozenoprávní přístup (Tomáš Akvinský, Hugo Grotius) otázka důvodu platnosti práva 2) Právně pozitivistický přístup (Hans Kelsen, František Weyr) otázka, co je formálně platným právem 3) Sociologický přístup k právu (Eugen Ehrlich, Roscoe Pound) otázka, co ve společnosti reálně platí („živé právo“) 4) Psychologický přístup k právu (Leon Petraźycki) otázka vlivu individuálního vědomí k právu

Objektivní právo – soubor platných právních norem upravujících subjektivní práva a povinnosti subjektů práva Subjektivní právo – objektivním právem zaručená možnost jednání, resp. míra tohoto jednání (oprávnění stojící pod ochranou objektivního práv) Právní povinnost – z objektivního práva vyplývající nutnost určitého chování Existenci subjektivního práva jedné osoby musí vždy odpovídat existence povinnosti jiné osoby (jedná se o zrcadlové kategorie)

Objektivní právo představuje soubor platných právních norem. Atributy objektivní práva jako systému: - uspořádanost (vnitřní struktura) - komplexnost a ucelenost (zákaz denegatio iustitiae) - reguluje vzájemné vztahy mezi subjekty práva Specifické vlastnosti právních norem: - zvláštní forma („formální prameny práva“) - uznání těchto norem za závazné veřejnou mocí - vynutitelnost dodržování těchto norem státem (monopol státu na legální použití násilí) Svémoc Leges imperfectae (imperfektní normy)

Právní vědomí 1) znalost práva (ignoratio iuris nos excusat), resp. představy o tom, co platí jako právo 2) mínění o právu hledisko de lege lata (otázka quid iuris) hledisko de lege ferenda Vztah práva a mravnosti (spravedlnosti) Radbruchova formule – extrémní míra nespravedlnosti

Přirozené právo Důvodem platnosti lidská přirozenost - Teologická koncepce - Antropologická koncepce - Racionalistická koncepce Důvodem platnosti lidská přirozenost Konvergence přirozeného a pozitivního práva v oblasti lidských práv Právní pozitivismus odmítá existenci přirozeného práva vedle práva pozitivního (právní dualismus). Za platné považuje pouze pozitivní právo (právní monismus).

jednota práva – vnitřní homogenita a bezrozpornost Systém práva jednota práva – vnitřní homogenita a bezrozpornost diferenciace práva – vnitřní fragmentace Logický versus historický aspekt vnitřní diferenciace práva 1) Dělení podle předmětu právní regulace Právní odvětví Právní institut – soubor právních norem upravujících stejnorodé vztahy

2) Dělení podle metody právní regulace Veřejné právo Typicky kogentní právní normy Zásada enumerativnosti veřejnoprávních pretenzí Nerovnost subjektů (typickým autoritativní rozhodnutí) Účast subjektu veřejného práva Ochrana veřejného zájmu (příkladem trestní proces) Presumpce správnosti veřejnoprávních aktů Soukromé právo Typicky dispozitivní právní normy Smluvní autonomie Zásada legální licence Rovnost subjektů – nutný souhlas všech zúčastněných u (dvoustranných) smlouva i u jednostranných aktů (závěť) Subjekty soukromého práva Ochrana soukromých zájmů (příkladem civilní spor)

3) Dělení podle sledovaného účelu Hmotné právo upravuje meritorně vztahy mezi subjekty práva Procesní právo upravuje práva a povinnosti procesních subjektů v rámci řízení před správními orgány a soudy Procesní právo reguluje metodu či postup (proces) intervence orgánu veřejné moci v oblasti (k prosazení) hmotného práva - hmotněprávní subjektivní práva a povinnosti existují nezávisle na existenci řízení - procesněprávní subjektivní práva a povinnosti jsou podmíněna existencí řízení před orgánem veřejné moci a lze je uplatnit pouze v tomto řízení

Vztah práva vnitrostátního a mezinárodního Vnitrostátní právo je odvozeno od státu - platí pro všechny subjekty práva (fyzické a právnické osoby) na území daného státu (stát tvoří toto právo jako suverén) Mezinárodní právo je primárně právem mezi státy (zde platí vztah rovnosti) a na jiné subjekty (fyzické a právnické osoby) dopadá jen zprostředkovaně Na území konkrétního státu platí mezinárodní smlouva na základě inkorporace (včlenění do vnitrostátního práva) Stádia procesu inkorporace: 1) Sjednání a podepsání smlouvy na mezinárodní úrovni 2) Vyslovení souhlasu zákonodárného sboru 3) Ratifikace smlouvy prezidentem republiky či pověřeným členem vlády 4) Publikace v oficiální sbírce

Evropské právo Stěžejní zásady evropského komunitárního práva: - prvky jak vnitrostátního tak mezinárodního práva - tzv. „nadnárodní“ charakter evropského práva Stěžejní zásady evropského komunitárního práva: 1) Zásada aplikační přednosti (rozsudek Costa v. Enel, 1964) – při kolizi vnitrostátního a národního práva má přednost evropské právo 2) Zásada bezprostředního činku – primární a sekundární právo (zvláštní režim mají směrnice) jsou přímo závazné ve vztahu k vnitrostátním subjektům 3) Zásada subsidiarity – orgány EU vykonávají svěřenou působnost, jen pokud tato nemůže být efektivně vykonávána orgány členských států

Primární právo EU - zakládací smlouvy (tři společenství), - smlouvy je měnící. - smlouvy o přistoupení nových členských států) Sekundární právo 1) Směrnice (Regualtion) - zavazují pouze členské státy - povinnost je implementace 2) Nařízení (Directives) – platí přímo bez nutnosti implementace 3) Rozhodnutí (Decisions) – závazný obdobně jako nařízení ale nemá obecnou povahu 4) Doporučení a stanoviska (Recommendation, Oppinion) – nejsou vynutitelné (předpokládají dobrovolné plnění)