VOLBA STYLU ROZHODOVÁNÍ

Modely pro volbu stylu rozhodování podle vlastností manažera: autokratický (autoritativní) demokratický liberální podle chování manažera: podle orientace na pracovníky a na úkoly manažerská mřížka

Situační modely Styl rozhodování nezávisí pouze na manažerovi, ale na řadě dalších faktorů: Typ rozhodovacího problému Podmínky pro rozhodování Styl řízení v organizaci Osobní a odborné charakteristiky rozhodovatelů

Situační modely - koncepce Koncepce 1: rozhodovací situace jsou specifické a je jim třeba přizpůsobit styl rozhodování volba stylu rozhodování podle orientace na vedoucího a podřízené Koncepce 2: situace jsou specifické, nepřizpůsobujeme styl, pro vybraný styl musíme vybrat vhodné osoby

Orientace na pracovníky a úkoly Orientace na úkoly: rozdělení práce, určení pracovního postupu, stanovení termínů, kontrola Orientace na pracovníky: rozvoj týmu i jednotlivců, rozvoj tvořivosti, vytváření vhodného pracovního prostředí a atmosféry Likert: efektivnější jsou rozhodovatelé, kteří se orientují na pracovníky

Manažerská mřížka 9 klub tým 8 7 6 5 střed 4 3 2 1 adm zájem o lidi chaos adm zájem o lidi zájem o výkon

Manažerská mřížka – krajní pozice 1:1 – chudý, improvizační management 1:9 – klubový, sousedský management 9:1 – administrativní management 9:9 – týmový management 5:5 – střední cesta Poměrné rozšířená kolem 1950 Westinghouse, P&G, Polaroid, Texas Instruments

Orientace na vedoucího a podřízené Autoritativní styl – manažer rozhodne a oznámí rozhodnutí Manažer popularizuje své rozhodnutí Manažer předloží svůj návrh a očekává dotazy a připomínky Manažer předloží návrh rozhodnutí, které se může změnit Manažer předloží problém, podává návrhy a nakonec rozhodne Manažer definuje omezení a požádá o rozhodnutí skupinu Manažer stanoví rámec, rozhoduje skupina

Orientace na vedoucího a podřízené - faktory Uvedené styly rozhodování jsou ovlivněny třemi skupinami faktorů: Faktory manažera: hodnotový systém, důvěra v podřízené, osobní sklony k určitému stylu, pocit jistoty Faktory podřízených: potřeba nezávislosti, ochota přijmout zodpovědnost, tolerance nejednoznačnosti, zájem o problém, pochopení cílů organizace a jejich sdílení, znalosti a zkušenosti, očekávání (motivace) Situační faktory: typ organizace, efektivnost skupiny, typ rozhodovacího problému, tlak času Nedostatek: nejednoznačné vymezení stylů

Model VDL VDL = Vertical Dyad Linkage Manažer se obklopí vnitřní skupinou, která ovlivňuje rozhodování, nepřizve vnější skupinu Vnitřní skupina (in-group): spolehliví, mají důvěru, ale i takoví, jimž je manažer zavázán nebo které je dobré ve skupině spolurozhodovatelů mít z taktických důvodů Vnější skupina (out-group): nevyhovující nasazení či výkon, ale i takoví, kteří se nedokážou prosadit a nepřinášejí manažerovi „přidanou hodnotu“

Model zralosti Styly rozhodování Zralost podřízených: S1 – nařizování S2 – vedení S3 – participace na rozhodování S4 – delegování rozhodování Zralost podřízených: Pracovní – kompetence a zkušenosti Psychologická – motivace, ochota k rozhodování Nedostatky: skupina není homogenní, manažer nemusí správně určit úrovně zralosti, sám nemusí být ochoten flexibilně měnit svůj zažitý styl

Model zralosti – volba stylu Pracovník je schopen rozhodovat NE ANO Pracovník je ochoten rozhodovat Z1  S1 nařizování Z3  S3 participace Z2  S2 vedení Z4  S4 delegování

Fiedlerův kontingenční model Styl: direktivní permisivní Situační faktory: vztahy podřízených k vedoucímu (důvěra, oblíbenost, loajalita) strukturovanost problému váha pozice vedoucího (pravomoc, míra vlivu) Výhody: zvažuje schopnost flexibilně měnit styl rozhodování Nevýhody: měření proměnných, z nichž vychází křivka modelu

vztahy dobré špatné strukturovanost ANO NE váha pozice Permisivní styl Míra uplatnění stylu Direktivní styl vztahy dobré špatné strukturovanost ANO NE váha pozice velká malá

řešení efektivní  kvalitní & akceptovatelné MODEL VROOMA A YETTONA návod, jak úspěšně a rychle analyzovat problém a zvolit vhodný styl rozhodování dvě dimenze rozhodování kvalita – objektivní faktory akceptovatelnost – přijatelnost pro členy skupiny řešení efektivní  kvalitní & akceptovatelné

Styly rozhodování Styl rozhodování Význam A K (C) S (G) autokratický postup konzultativní formy rozhodování skupinové řešení problémů I II na řešení se podílí vedoucí a nejvýše několik jednotlivců na řešení se podílí vedoucí a více spolupracovníků

AI vedoucí vyřeší problém sám, stačí mu informace, které má momentálně k dispozici AII vedoucí získává informace od podřízených, rozhoduje sám KI vedoucí probere problém s jednotlivci, zváží podněty, při rozhodnutí může brát v úvahu názory ostatních (ale nemusí) KII vedoucí svolá poradu všech, shromáždí podněty, při rozhodnutí může brát v úvahu názory ostatních (ale nemusí) SII celá skupina diskutuje o problému a snaží se dospět ke společnému řešení