www.zlinskedumy.cz Název školy Střední odborná škola a Gymnázium Staré Město Číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/34.1007 Autor Ing. Zdeněk Pilka Název šablony III/2 – Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT Název DUMu Chov koní domácí plemena Stupeň a typ vzdělávání Střední vzdělání s maturitou Vzdělávací oblast Chov zvířat Předmět Tematický okruh Chov velkých hospodářských zvířat Druh učebního materiálu Výukový materiál Cílová skupina Žák, 3. ročník Anotace Historie chovu koní v Českých zemich Vybavení, pomůcky - Klíčová slova Kladrubský kůň, český teplokrevník, moravský teplokrevník Datum 2.5. 2014 www.zlinskedumy.cz

Chov koní na území Českých zemí a na Moravě

Starokladrubský kůň patří mezi nejtěžší teplokrevníky Starokladrubský kůň patří mezi nejtěžší teplokrevníky. Jsou to koně velkého obdélníkového rámce. Těžká hlava má klabonos, velmi typický pro Kladrubáky, dále má výrazné velké živé oči. Jeho vysoko nasazený, mohutný, klenutý, přiměřeně dlouhý a dobře osvalený krk může být též labutí. Kohoutek je méně výrazný. Kohoutková výška se pohybuje v rozmezí 165 – 175 cm. Hrudník je hluboký a široký s přiměřeně dlouhou lopatkou, díky ní mají vysokou pohybovou akci. Obvod hrudi je okolo 205 cm. Záď je mohutná, široká, rovná nebo mírně skloněná. Nohy jsou silné, krátké se strmějšími spěnkami. Obvod holeně činí okolo 20 – 24 cm. Kopyta jsou tvrdá, dobře tvarovaná a prostorná. Charakteristická hustá hříva a ocas by se neměly nijak stříhat. Jejich elastické, kadencové a prostorné chody s vysokou akcí jsou pro ně typické a podtrhují majestátní vzhled tohoto koně. Hmotnost je okolo 700 kg. uhynul roku 1627 v rezervaci u městečka Jaktorova, asi 50 km jihozápadně od Varšavy.

Starokladrubský bělouš Původ se vztahuje k vranému hřebci Pepoli, jeho potomek, hřebeček Imperatore byl otcem plemeníka General. Ten měl 4 syny, kteří tvořili vlastní linie. Nejdůležitější byla linie Generale. Linie Generalissimus vyhynula roku 1929. V budoucnu byla obnovena pouze jménem. Bělouši byli tedy chováni ve 2 liniích a 4 rodinách. Jedna rodina se rozštěpila na 3 další. Právě tato rodina má největší zastoupení a jména představitelek začínají písmeny E, A a P. Mezi další rodiny patří: C, R a nejmladší S. V posledních desetiletí byla při křížení použita krev lipicánská, orlovských klusáků a arabských polokrevníků, protože křížení s anglickými plnokrevníky koncem 19. století skončilo. Dnes je v plemenné knize uvedeno 56 hřebců a 310 klisen.

Starokladrubský vraník je též karoseriér, mohutný jezdecký kůň Starokladrubský vraník je též karoseriér, mohutný jezdecký kůň. Vznikl společně s běloušem. Vraníci ale zdědili více vlastností po tvrdých neapolských předcích, nebyli tak ustálení v exteriéru, tak byli bráni jako méně ušlechtilí. Byli u císařského dvora používáni především pro smuteční obřady a pro církevní hodnostáře, ale i k těžké práci v hospodářství, pro svou vytrvalost a tahavost byli oblíbeni mezi chovateli a rolníky. Vraník je s běloušem ve vlastnostech velmi podobný až na pár odlišností. Vraník je velmi tvrdý, mohutný teplokrevný kůň, méně robustní než bělouš. Trup je dlouhý, často válcovitý. Záď kratší a více skloněná než u běloušů. Mají výraznější klabonos. Velmi lesklá černá srst nepřipouští žádné bílé znaky. Chody jsou vysoké, energické, krátké, s rychlým klusem, který není překážkou jejich vytrvalosti. Jejich krk je silný, vysoko nasazený. V práci je spolehlivý, vytrvalý a rychlý. Díky těmto vlastnostem a dobré ovladatelnosti byl často používán v zemědělství.

Český teplokrevník jako by v sobě odrážel spletitou historii českých zemí, které jsou svou polohou v srdci Evropy přímo předurčeny k tomu, aby se v jejích dějinách střetávaly nejrůznější vlivy. Vzhledově jde o  moderní typ ušlechtilého a výkonného koně s dobrými a výraznými liniemi a dobře vyvinutými svalovými partiemi. Hlava je ušlechtilá suchá, oči jsou výrazné s klidným výrazem, stejně tak jsou výrazné i nozdry. Krk je dostatečně dlouhý, dobře osvalený, zmenšující se směrem k hlavě, nasazený v mírném oblouku, lehce a pravidelně ohebný mezi hlavou a kohoutkem. Lopatka je dlouhá a šikmá s dobrým osvalením plece. Přiměřeně dlouhý kohoutek přechází v pevný, středně dlouhý, pružný hřbet, na něj navazují pevná, dobře vázaná bedra. Končetiny jsou silné, svalnaté se suchými výraznými klouby. Barva srsti je v převážné míře hnědá nebo ryzá, může se však vyskytovat i bílá nebo plavá, poměrně vzácná je černá barva.

Moravský teplokrevník V c. a k. časech rakouské, posléze rakousko-uherské monarchie byl vývoj chovu koní v Čechách a na Moravě podstatnou měrou ovlivňován vojenskými hřebčíny, které produkovaly plnokrevné, polokrevné, arabské a angloarabské plemeníky. Je kůň středně velkého obdélníkového rámce, se souladnými a proporcionálními tělesnými partiemi. Hlava je ušlechtilá, suchá s oválnou očnicí a velkým živým okem. Krk je střední až dlouhý, klenutý,  kohoutek je výrazný a středně dlouhý. Dlouhá, šikmá lopatka umožňuje vydatné a prostorné chody. Horní linie je pevná a krátká až středně dlouhá. Na středně dlouhá, dobře vázaná a pevná bedra navazuje přiměřeně mohutná, oválná, dlouhá záď. Spěnka má být středně dlouhá, pevná a pružná. Kopyta jsou přiměřeně široká, rovněž dobře úhlovaná a pevná. Moravský teplokrevník je převážně hnědák, ale vyskytují se i ryzáci, bělouši a vraníci.

Nonius Plemeno nonius bylo vyšlechtěné v maďarském hřebčíně Mezöhegyesz v roku 1784. Cílem bylo vyšlechtit mohutnějšího, těžšího koně pro potřeby intenzívnějších hospodářských oblastí, pro armádu a dopravu. Původ i jméno se odvodzuje od zakladatele anglonormanského hřebce Nonius, nar. v r. 1810 ve Francii. Přenášení dobrých užitkových vlastností na potomstvo opravňovali vedení hřebčína Mezöhegyesz k tomu, že od roku 1824 hřebce začali využívat v plemenitbě intenzívnejší po celém Uhersku. Po dvacetiletém působení v chovu hřebec Nonius zanechal v hřebčíne 79 hřebců a 137 klisen.

Przedswit je název plemenného kmene polokrevných koní. Zakladatelem kmene byl anglický plnokrevník Przedswit (1872-1889) narozený v Polsku, vítěz vídeňského derby 1875. Po skončení závodní kariéry byl zakoupen Ministerstvem orby a umístěn jako plemenný hřebec v rakouském Piberu a poté přemístěn do hřebčince v sedmihradském Radovci (dnes Radauti). Jeho potomci byli lehcí hnědáci užívaní jako jezdečtí koně v celé bývalé monarchii. Šlechtění kmene Przedswit se věnovaly hřebčince Písek, Pohořelice (okres Zlín) a slovenské Motešice. Smíšením krve s linií Furioso (zejména po druhé světové válce, kdy byl politický tlak na upřednostňování hospodářsky využitelných plemen) se Przedswit postupně stal spíše tažným koněm, který dal základ českému a moravskému teplokrevníkovi.

Zdroje a prameny 1)PAŠKA, Ivan. Živočíšna výroba: Vysokoškolská učebnica pre študentov študij. odborov fytotechnický, mechanizačný a automatizované systémy riadenia poľnohospodárskych vysokých škol. 1. vyd. Bratislava: Príroda, 1991, 401 s. ISBN 80-070-0417-3   2) ROZMAN, Josef. Obecné základy živočišné výroby. 1. vyd. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1981. ISBN 07-076-81.