1) Vnitrodruhová a především pak individuální variabilita Práci s fosilními dřevy ztěžují : 1) Vnitrodruhová a především pak individuální variabilita (uvnitř letokruhu, vzhledem k ontogenetickému stáří, či pozici v rámci rostliny, např. kořen vs. kmen)

? informative value for ‘normal’ mature trunk wood Juvenile vs. mature wood vessel diameter JW × MW frequency of vessels JW × MW Herendeen (1991) demonstrated the affinity of to Lauraceae on similarity between juvenile wood of P. marylandense (diameter of the best illustrative stem was 3.6 mm with maximum 1 mm wide zone of juvenile wood) and that of the inflorescence axes of Mauldinia mirabilis (0.75-1.25 mm in diameter with 0.2 mm wide zone of xylem). 83 years old European beech Fagus sylvatica L. juvenile wood: 5th tree-ring from the pith mature wood: 5th tree-ring from the cambium (Gryc et al. 2008) heigh of ray ? informative value for ‘normal’ mature trunk wood JW × MW Microscopic structure of juvenile and mature wood width of ray JW × MW frequency of ray JW × MW Detail of distended ray along ring boundary

Grangeonixylon danguense 1999 Sakala, J., Privé-Gill, C., Koeniguer, J.-C.: Silicified Angiosperm wood from the Dangu locality (Ypresian of the Gisors region, Eure, France): the problem of root wood. C.R. Acad. Sc. Paris 328: 553–557. dřevo kmene dřevo kořene Grangeonixylon danguense 2015 Koutecký, V., Sakala, J.: New fossil woods from the Paleogene of Doupovské hory and České středohoří Mts. (Bohemian Massif, Czech Republic). Acta Mus. Nat. Pragae, Ser. B Hist. Nat. 71: 377–398. Taxodioxylon gypsaceum kmen kořen

2) tzv. „Baileyanské“ trendy nebo též transformační série (předpokládané série anatomických znaků vedoucí od těch starších ‚primitivních‘ po ty mladší ‚odvozenější‘, částečně podepřená přímo fosilním záznamem počátek viz Bailey a Tupper, 1918)

Výskyt spirál je vzácný v tropických flórách Procentuální zastoupení žebříčkových perforací v křídě by odpovídalo normálně poměrům dnešních arktických flór, vysvětlením tak jsou trendy Baileyho (primitivní znak); souvisí též s převahou keřovitých typů s malými cévami v křídě ! Výskyt těchto perforací je dnes relativně častý v chladných mírných až arktických oblastech (23%-53%) a tropických vysokohorských flórách (15%-33%), naproti málo jich je v nížinných tropických oblastech a suchomilných flórách (0%-8%) jsou určitou zábranou proudění v cévách, ale také chrání před embolií v důsledku tání a mrznutí žebříčková perforace spirální ztluštěniny nejsou do eocénu prakticky známy, trendy Baileyho (odvozený znak); jejich relativně nízký počet v miocénu a pliocénu oproti dnešku může souviset s nadhodnocením fosilního záznamu (spirály jsou spíš typické pro druhy chladných mírných oblastí, nebo suchomilné, ve fosilním záznamu je hlavně zaznamenán lužní les) Výskyt spirál je vzácný v tropických flórách (2%-5%), naproti tomu je velmi častý ve flórách mírného pásma (39%-42%) s nejvyšším výskytem v sezónně aridních oblastech středozemního typu. zamezují embolii a pomáhají znovuzaplňování cév spirální ztluštěniny