Alexandr Sergejevič Puškin

Název školy: Střední škola sociální PERSPEKTIVA a Vyšší odborná škola, s.r.o. Adresa: Mírová 218/6 Dubí III - Pozorka Název projektu KLÍČE K POZNÁVÁNÍ Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0928 Šablona: I/2 Inovace a zkvalitnění výuky směřující k rozvoji čtenářské a informační gramotnosti Název a číslo materiálu: VY_12_INOVACE_ČJL_2.A_1-26 TÉMA SADY: SOCIÁLNÍ PROBLEMATIKA V UMĚLECKÉ LITERATUŘE - Název: Alexandr Sergejevič PUŠKIN Vytvořeno: 14.2.2013 Autor: Mgr. Martina Šafránková Vyučovací předmět:  Český jazyk   Ročník: II. Výsledky vzdělávání dle RVP: Rozumí obsahu textu i jeho částí; čte s porozuměním věcně i jazykově přiměřené texty, orientuje se v textu; vhodně se prezentuje, argumentuje a obhajuje svá stanoviska. Typ interakce: Kombinované Druh výukového zdroje:  Prezentace Klíčová slova: Alexandr Sergejevič PUŠKIN, Evžen Oněgin Anotace:  Na základě probrané látky analyzuje žák ukázku z díla Hymny noci.  

Alexandr Sergejevič PUŠKIN (1799 – 1837) básník, prozaik, dramatik, zakladatel moderní ruské prózy pocházel ze staré šlechtické rodiny, studoval v Paříži částečně černoch, vystupoval otevřeně se svými názory intenzivně prožíval národně osvobozenecké hnutí evropských národů  podílel se na studentském povstání proti carovi  poslán na Sibiř (do vyhnanství)  jeho tvorba odráží pocity a nálady společnosti 1. pol. 19. st.

Puškin byl za své pobuřující verše (b Puškin byl za své pobuřující verše (b. „Můj portrét“ – viz ukázka) šířené v opisech mezi opozičně smýšlející mladou šlechtickou inteligencí carem poslán do vyhnanství na jih Ruska na Kavkaz. V r. 1827 návrat z vyhnanství do Petrohradu  hlídán a nesměl opustit Petrohrad. R. 1837 byl vylákán k souboji, ve kterém také zemřel.

Ukázka: Můj portrét Miluji vše, co kolem vře, Chceš autoportrét ode mne, Samotu nenávidím, A podle skutečnosti. Hnusím si debaty a pře, Mé pero hned se rozverné Učení trochu šidím. Miniaturky zhostí. Divadlem bývám zaujat Jsem školák, mladý větroplach I bálem dozajista. A dosud ve výcviku, A řek bych, co mám ještě rád, Že bych byl hloupý, nemám strach, Nebýt já lyceista. To říkám bez cavyků. Teď jsi mě poznal, příteli, Neměla ani Sorbonna, Aniž bys ducha mořil. Kde páni vědci řeční, Kéž by mě všichni viděli, Tak unaveného křiklouna, Jakého Bůh mě stvořil. A to jsem začátečník. Čtverák a rarach, podobný Neradno k mojí postavě Víc opicím, než mužským, Přiměřit kolohnáty. Hned vzplane, hned má po ohni. Mám svěží pleť a na hlavě Hle - takový je Puškin Vlas rusý, kudrnatý.

Otázky k básni: Jak vidí Puškin sám sebe? Jaké jsou jeho povahové rysy? Jak vypadá? Jak je báseň psána? Myslí Puškin vážně vše, co zde uvádí? Jaký prostředek hojně využívá? Vysvětlete slova: rarach, lyceista, Sorbonna, kolohnát, čtverák, vlas rusý

Srovnejte báseň s podobiznou:

Dílo: Napsal 3 lyricko-epické skladby – tzv. Jižní poémy: inspirované jižní divokou přírodou, podporují osobní a občanskou svobodu, hrdinové jsou rozervaní a odbojní  spadá do jeho prvního vyhnanství na Kavkaze Kavkazský zajatec Cikáni Bachčisarajská fontána

Próza: Kapitánská dcerka Piková dáma - novela Bělkinovy povídky - cyklus povídek, původně vyšly anonymně, soubor 5 povídek, v nich přechod romantismu a realismu, každá povídka je zaměřena na jednu osobu, cílem je poukázat na rozdílný život jednotlivých postav

Drama: Boris Godunov - drama, inspirováno ruskými dějinami, tragédie, přelom 16./17. století, zamýšlí se nad touhou člověka po moci

Román ve verších: Evžen Oněgin (1833) filosoficko–společenský a milostný veršovaný román, autor zde zobrazuje tehdejší ruskou společnost příběh se odehrává v ruské vesnici a v Moskvě na počátku 19. st. Děj: Příběh ruského šlechtice, který přijíždí na venkov ujmout se dědictví po zemřelém strýci; dosud vedl hýřivý život, nudil se, ale ani venkov ho nezměnil; seznámení s mladým statkářem a básníkem Vladimírem Lenským, zavedl ho do rodiny Larinových (vdova s dvěma dcerami), Oněgin poznal Olgu i Taťánu (Taťána se do Oněgina zamilovala a Oněgin se pro ní stal ztělesněným ideálem); Taťána posílá dopis Oněginovi = vášnivé a upřímné vyznání lásky, Oněgin odmítl, při návštěvě Larinových naschvál flirtoval se snoubenkou Lenského Olgou, vzbudil jeho žárlivost, vyzván na souboj, v němž Lenský zabit, Olga se provdala za důstojníka, Taťána s matkou odjela do Moskvy, po čase se provdala za staršího generála knížete Gremina, Oněgin ji po letech znovu potkal v Petrohradu na plese už jako přední dámu společnosti, touží po ní, píše jí láskyplné dopisy, ale zůstávají bez odpovědi, navštívil ji, vyznal ji lásku, ale Taťána, ač ho stále tajně milovala, odmítla a zůstala věrná svému muži

Postavy: Evžen Oněgin - reprezentuje typ „zbytečného člověka“  unuděný a lehkomyslný šlechtic plný předsevzetí, ale není schopen je uskutečnit Vladimír Lenský – mladý statkář, nepraktický snílek, neúspěšný básník, bezbranně naivní Taťána – sentimentální, romantická, citlivá, dívka, upřímná, skromná, důvěřivá; vysoké mravní hodnoty Olga – veselá, trochu koketní

Kompozice díla: román ve verších, prolínání romantismu s realismem, prvky lyriky, epiky i dramatu, někdy označováno i jako lyrický deník  dílo se skládá z 8 částí a každá část je uvedena motty z ruských i cizích autorů tzv. zrcadlová kompozice – protiklady postav (Oněgin X Lenski, Taťana X Olga), protiklady prostředí (město-vesnice) autobiografické prvky Romantické i realistické prvky  romantický příběh šviháka Oněgina X reflexe (úvaha) o lidstvu, národě, jedinci v 19. stol.

Ukázka: Taťánin dopis Oněginovi: Já píši Vám. Co mohu více? Co ještě mohu dodati? Teď vím, že máte právo sice mě pohrdáním trestati. Leč ještě věřím, nešťastnice, že mě Váš milosrdný soud nemůže přece zavrhnout. Já nejdřív mlčeti jsem chtěla. A věřte, nebyl byste znal nikdy můj ostýchavý žal, kdybych jen stín naděje měla, že třeba jednou za týden Vás u nás na vsi uzřím jen, abych Vám slůvko mohla říci a v duchu Vaši tvář a hlas, než znovu navštívíte nás, dnem nocí abych mohla stříci. Však řekli, že jste samotář. Že na vsi nudíte se, víme. A my, z nás věru nejde zář, třebaže ze srdce Vás ctíme.

Odraz v jiném uměleckém díle: Evžen Oněgin – Petr Iljič Čajkovskij – opera

Zdroje: TROPININ, Vasily Andreyevich. Wikimedia Commons [online]. [cit. 21.6.2013]. Dostupný na WWW: http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:AleksandrPushkin.jpg#filehistory