Témata přednášek ZPPEC (z okruhů vycházejí i testové otázky) Učení – podmínky efektivního učení Výchova – morálka, hodnoty, principy výchovy Motivace jako aktualizace potřeb ve výchovně vzdělávacím procesu Učení jako řešení problému Rozvoj metakognice a tvořivosti

Definice učení Učení lze definovat jako veškeré behaviorální a mentální změny, které jsou důsledkem životních zkušeností. Pedagogická psychologie - učení je proces získávání a předávání zkušeností, návyků, dovedností, znalostí,hodnot

Podmínky účinného učení a vyučování (soulad)-Kovaliková Nepřítomnost ohrožení – zajištění bezpečného prostředí, příznivých podmínek k učení Smysluplný obsah - přiměřený schopnostem, navazující na dosavadní zkušenosti, tvořivý, užitečný, smysluplný pro žáka i mimo školu Možnost výběru - možnost rozvíjení individuálního učebního stylu (Gardnerova typologie inteligence) a přiměřené úrovně zatížení

Podmínky účinného učení Přiměřený čas – čas soustředit se, osvojit si určitou posloupnost kroků, jak dojít k cíli Obohacené prostředí - „Méně memorování, více objevování“, tvořivý přístup k učení Spolupráce - týmová dovednost - diskuse, akceptace názorů, argumentace, dovednost naučit „druhého“, vysvětlit…

Podmínky efektivního učení Okamžitá zpětná vazba – schopnost analyzovat svoji činnost, posuzovat, hodnotit…osvojování mechanismů kontroly a sebekontroly, zpětné vazby „Dokonalé“ zvládnutí - podmínkou dokonalého zvládnutí je logický základ, smysluplnost, návaznost na zkušenosti, na osvojené učivo, opakování, procvičování.. osvojení základního učiva (např. pravopis)

Výchova, morálka, postoje - cesta k autonomii žáka Postoj je definován jako sklon ustáleným způsobem reagovat na předměty, situace a na sebe sama. Postoje obsahují složku: a) poznávací, kognitivní – naše informace, znalosti, zkušenosti o daném předmětu b) citovou, afektivní – citový vztah k danému předmětu c) konativní, behaviorální – tendence aktivně jednat, zacházet s daným předmětem Předsudky – jsou druhem postoje,sklon k negativnímu jednání,iracionální, proto trvalé…= předpojatost, názorová strnulost, emocemi ovlivněný, kriticky nezhodnocený úsudek a z něj plynoucí postoj

Stádia morálního vývoje podle Kohlberga Za klíčový aspekt výchovy je považováno osvojování mravních norem a společenských hodnot. Předkonvenčí morálka 1. Orientace na trest - poslouchá příkazy, aby se vyhnul potrestání 2. Orientace na odměnu - chová se tak, aby byl odměněn (do 10 let)

Konvenční morálka 3. Snaha být dobrým dítětem - přizpůsobuje se tak, aby se vyhnul nesouhlasu druhých 4. Snaha vyhovět autoritě - chová se tak, aby plnil své povinnosti, aby předešel pocitům viny ze selhání

Postkonvenční morálka 5 Postkonvenční morálka 5. Orientace na společenskou smlouvu - jedná tak, aby byl obecně prospěšný, aby měl uznání vrstevníků a tak i sama sebe 6. Orientace na univerzální etické principy - jedná podle vlastních etických principů (spravedlnost, rovnost)

Klasifikace hodnot Sociální hodnoty - jsou projevem vztahu člověka k druhým lidem a k sobě samému mezi nimi Hodnoty civilizační představují především materiální kulturu, která člověku umožňuje určitou nezávislost na přírodě, určitou životní úroveň. Duchovní hodnoty -hodnoty ideální, patří mezi ně poznatky a vědomosti, normy a principy, ideje a ideály - niterná kultura člověka; láska a citlivost pro druhého člověka

Psychologické zvláštnosti výchovy Princip respektování žáka jako subjektu ve výchově „Výchova je cílevědomé, záměrné působení na jedince, vedoucí k optimálnímu rozvoji jeho osobnosti“ „Výchova je cílevědomý, záměrný proces vytváření podmínek pro optimální rozvoj osobnosti jedince“ Volná – direktivní výchova - rozdíly

Princip globálního pojetí výchovy harmonicky rozvíjet osobnost každého žáka, působit na celou osobnost, zdůrazňování vyváženosti rozumové a citové výchovy, nutnosti učit žáky tvořivému, pozitivnímu přístupu k problémům, odpovědnosti k sobě i druhým…;

Princip jedinečnosti, autenticity uznává jednotlivce, jeho individualitu, originalitu a specifické hodnoty v procesu socializace, budování zkušenostního základu, kognitivně i emocionálně podloženého. Princip svobodného rozhodování a rozvíjení vlastní zkušenosti - zdůraznění posunu od výchovy slovní k výchově zkušenostní

Princip empatického porozumění a orientace ve vlastních citech Empatie znamená naslouchat pocitům a emocím : základ moderně pojaté pedagogické interakce a komunikace. Emoce – „hlavní lidská kvalita“ Interpersonální percepce – formování soudů, které se týkají lidí jako sociálních bytostí

Interpersonální percepce v pedagogickém prostředí humanistická, pozitivní psychologie Aspekty sociální percepce: - senzitivita, citlivost, empatie - předchozí zkušenosti - inteligence - dobrý vztah k sobě - emocionální stabilita 3 základní komponenty :atributivní složka očekávací složka afektivní složka

Motivace – aktualizace potřeb v celoživotním procesu výchovy a vzdělávání 1. Aktualizace poznávacích potřeb Jedinec, žák, je přirozeně zvídavý, touží po poznání, má potřebu získávat nové poznatky: potřeba smysluplného receptivního poznávání Potřeba podílet na řešení problémů - potřeba vyhledávání a řešení problémů .

Motivace – aktualizace potřeb Aktualizace výkonových potřeb, potřeba výkonu a společenského uznání Silným motivátorem jednání je touha po uznání, touha dosáhnout dobrých výsledků: potřeba úspěšného výkonu potřeba vyhnutí se neúspěchu potřeba vyhnutí se úspěchu

Motivace – aktualizace potřeb Aktualizace sociálních potřeb Jedinci se liší také tím, jestli je u nich vyvinuta silná potřeba vzájemného sdílení, rozvíjení potřeby pozitivních vztahů – potřeba afiliace, či naopak potřeba vlivu, potřeba prestiže

Procesuální pojetí výchovy, aktualizace potřeb (ve 4 fázích): Jedinec prochází pedagogickými situacemi, tj „určité uspořádání vnějších okolností, které mají povahu výzvy k reagování, jsou psychicky stimulující – ego angažované situace“ (Nakonečný) Výrazně formativní charakter, rozvíjejí zkušenostní, kognitivní, osobnostní potenciál, aktualizují rozvíjející potřeby

1. fáze 1. fáze – situační – základní a klíčová. Jedinci se dostávají do konkrétních situací, které analyzují podle vlastních zkušeností, žák se učí situaci vnímat a reagovat na ni, prvotně ji hodnotit na základě svých potřeb a dosavadních zkušeností. V této fázi aktualizace poznávacích a heuristických potřeb u žáků

2. fáze 2. fáze – fixační – tato fáze nastává při opakování týchž nebo podobných situací, kdy si žák osvojuje ustálené reaktivní chování, vytváří si postoje, postupy, jak modelově podobné situace řešit a hodnotit. Vytváří si jakýsi pracovní a hodnotící algoritmus. V této fázi aktualizace potřeb výkonových

3. fáze 3. fáze – generalizační – v této fázi již dokáže jedinec vyvozovat určité obecně platné hodnotící soudy, vytvářet systémy… U jedince vzniká relativně ustálený hodnotový systém, který se více či méně pozměňuje, obohacuje a rekonstruuje vlivem nových životních zkušeností… rozvíjí svoji metakognici-, dokáže reflektovat myšlenkové postupy, které při řešení zadaného úkolu použil, rozvíjí potřebu autonomie

4. fáze 4. fáze – osobnostně – integrační – tato fáze je nejvyšším stádiem formování osobnosti člověka, která znamená cestu k utváření autentické, integrované osobnosti. V této fázi se aktualizují seberealizační, rozvíjející potřeby, které mohou být vysoce tvůrčí

Učení řešením problému, rozvíjení tvořivosti, metakognice Zapojení kognitivních procesů podle hloubky a náročnosti: 1. Faktické poznatky- poznatkové struktury 2. Konceptuální poznatky- vzájemné vztahy, zákonitosti, zobecnění , teorie 3. Procedurální poznatky- znalost pracovních postupů, výběr vhodných činností, specifických postupů a technik používaných v určitém oboru-řešení problémů, problémových situací

Učení- řešení problému: a) porozumění problému - objevení, pojmenování, přijetí, identifikace, přesná formulace v podobě cílů b) analýza problému - posloupnost řešení, formulace hypotéz jako ověřitelných předpokladů (vztah mezi dvěma proměnnými), analýza metod, technik řešení)

Učení jako řešení problému: c) verifikace hypotéz - potvrzení, vyvrácení hypotéz na základě interpretace výsledků d) evaluace, celkové zhodnocení, vyhodnocení řešení problému, případně doporučení, co dál.

Faktory ovlivňující řešení problému a rozvíjení metakognice 1. Rozhodování - proces výběru mezi dvěma možnostmi 2. Zkušenost-zhodnocená minulá zkušenost 3. Mentální nastavení a reprezentace- ovlivnění kognitivně i emocionálně-subjektivní chápání významů, vztahů

Faktory ovlivňující řešení problému 5. Způsob myšlení reproduktivní - opakování osvojených myšlenkových postupů produktivní – vede k odhalení jádra problému, přemýšlení, argumentace 6. Schopnost metakognice a tvoření jako souhrn kognitivních schopností, osobnostních vlastností a motivů

Metakognice, tvořivost uvědomování si vlastních kognitivních procesů-žák se učí zhodnotit výsledek své práce, posoudit obtížnost problému, rozvrhnout si plán na jeho řešení Tvořivost – inspirace - moment nalezení řešení, tvůrčí řešení problému, originalita Tvořivost i řešení problému jsou klíčovými aspekty současného pojetí kognitivní kompetence

Kognitivní svébytnost Poznávací procesy, schopnost poznávat, učit se a zpracovávat informace, ale i např. schopnost zacházet s chybným výkonem,to jsou kategorie, které označuje současná psychologie pojmem kognitivní svébytnost Kognitivní svébytnost je utvářena metakognicí a autoregulací: Metakognice –rozvíjena kognitivními procesy autoregulace -spojena s charakteristikou osobnostní, jejíž význam je umocňován akcenty sebevýchovy, autonomie..

Učení - řešení problému: Myšlenkové operace jsou chápány jako účelné mentální manipulace s psychickými obsahy, které směřují k řešení problémů, dělí se na: 1. Logické- řídí se přesnými pravidly, logikou věci, patří sem algoritmy; akademické problémy – přesně definované , vyžadující informace, logiku Logické řešení problémů se vyznačuje hledáním správného řešení

2. Heuristické – (objevné) - zkrácené myšlenkové postupy, zjednodušující problémy a cestu k jejich řešení, důležitá je osobní zkušenost ;vyznačují se hledáním možného řešení, souvisí s divergentním myšlením; obecný heuristický postup- tj. analýza prostředků z hlediska cíle, stanovení dílčích cílů. Při těchto postupech je využívaná komparace, tj. zjišťování podobnosti a rozdílů mezi různými jevy, umožňuje třídění, kategorizace

Usuzování -základní myšlenkovou operací - vyvozování závěrů z výchozích předpokladů- 2 základní typy: 1. Indukce - vyvozování obecného tvrzení na základě znalosti jednotlivých případů : 2 postupy - generalizace (zobecnění) a abstrakce Generalizace znamená zjišťování a spojování společných a podstatných vlastností Abstrakce je vyčleňování podstatných a obecných vlastností 2. Dedukce - vyvozování závěrů o specifických případech z obecných pravidel –typické pro dedukci jsou sylogismy

Metakognice -souhrn kognitivních schopností, osobnostních vlastností a motivů – dispozice, rozvíjeny učením, metakognitivní strategie, logické i heuristické řešení problému a poznávacích situací, vyžadujících řešení na kvalitativně vyšší mentální úrovni s určitým vhledem i nadhledem

Kognitivní úrovně 1. Kognitivní činnost nižší rovně vázána na kontext a v něm obsažené informace, na jejich příjem, zpracování.. učení s porozuměním- znalost, porozumění – interpretace, aplikace osvojování vědomostí.

2. Vyšší kognitivní úrovně: činnosti vázané na vlastní myšlenkové procesy a obsahy, na jejich utváření a samostatnost s nimi zacházet a hodnotit je, znamenají uvědomování si vlastního myšlení.

Tvořivost soubor vlastností osobnosti, které jsou předpokladem pro tvůrčí činnost. zároveň předpokládá u jedince určité kognitivní schopnosti zdůrazňuje důležitý moment v tvůrčí činnosti, a to inspiraci – znamená moment nalezení řešení, tvůrčí řešení problému Kreativita je podporována divergentním myšlením

Divergentní myšlení Do oblasti divergentního myšleni patří: Originalita, tj. neobvyklost, původnost, překvapivost Fluence, tj. schopnost pohotově a plynule produkovat co nejvíce požadovaných myšlenkových obsahů Flexibilita, tj. schopnost pružného seskupování různých řešení v určité problémové situaci  

Zásady, principy procesu učení Jádrem efektivního, účinného učení – autonomie, sebemotivace Dovednost učit se – strategie učení, styl, tempo, časové rozvržení… Stanovení osobních cílů učení ke zvládnutí učiva a k sebezdokonalení, aspirační úroveň Zdravá sebedůvěra – já to dokážu!!!