Ražba důlních děl pomocí trhací práce VY_32_INOVACE_Racek_ 01-3-06-Zálomové ražení Autor: Mgr. Ing. Ladislav Ráček Tento výukový materiál byl zpracován v rámci projektu EU peníze středním školám - OP VK 1.5. CZ.1.07/1.5.00/34.0195 – Individualizace a inovace výuky

Anotace V tomto materiálu se seznámíme s jednotlivými druhy zálomů, které se používají při ražbách. Jsou zde popsány jejich výhody a nevýhody a popsány podmínky pro použití v různých horninách.

Účel zálomu Trhavina uložená v zálomových vývrtech má za úkol vytvořit další volné plochy postupně rozšiřované na požadovaný obrys. Aby se uplatnil efekt zálomu, je třeba zálom odstřelovat s časovým předstihem před dalšími vývrty.

Zálomy sbíhavé jednostranné kombinované přímé tříštivé - kanadské uvolňovací - válcové přechodné trychtýřové stupňovité šroubové

Pyramidový a kuželový zálom Pyramidový a kuželový zálom se liší pouze počtem vývrtů - pyramidový je tvořen 4 vývrty, kuželový 5 nebo 6 vývrty. Tyto zálomy jsou vhodné pro ražení v kompaktních horninách nebo v horninách vrstevnatých s vrstvami kolmými k ose důlního díla. Pro obtížné vrtání je jejich použití omezeno.

Klínový zálom Klínový zálom patří mezi nejpoužívanější zálomy vůbec. Vývrty jsou uspořádány do prostorového klínu podle vrstevnatosti a pevnosti horniny. Při požadavku větší zabírky lze použít vícenásobný klínový nebo kuželový zálom. Výhodou je poměrně malý odhoz horniny a spolehlivost.

Zálomy sbíhavé jednostranné Tyto zálomy se používají ve vrstevnatých horninách s dobrou odlučností a malou mocností vrstev. Odlučné plochy jsou využívány jako plochy nejmenšího odporu. Výhodou je malá spotřeba trhavin.

Zálomy kombinované Zálom nůžkový je tvořen dvojicí zkřížených vývrtů a hornina v zálomu je pak namáhána na střih. používají se v měkkých horninách. Zálom vějířový je buď kombinací jednostranného a mnohostranného sbíhavého zálomu, nebo rozšíření jednostranného sbíhavého zálomu. Z hlediska běžné vrtací techniky je nejvýhodnější vějířový zálom boční.

Zálom přímý tříštivý - kanadský Zálom je tvořen soustavou vývrtů rovnoběžných s osou důlního díla, z nichž některé nejsou nabity a tvoří tak volné plochy pro ostatní nabité vrty. Průměry nabitých i volných vývrtů jsou zpravidla stejné, odpalovaní se děje současně. Zálomy se používají v pevných kompaktních horninách. Nevýhodou je menší spolehlivost.

Zálom přímý uvolňovací - válcový Zálom je tvořen soustavou vývrtů rovnoběžných s osou důlního díla, z nichž některé nejsou nabity. Volné vývrty jsou obvykle vrtány ve větším průměru (50 až 200 mm), nabité vrty jsou v obvyklém průměru (kolem 30 mm). Vývrty se odpalují postupně. Vývrty se vrtají pomocí šablony nebo podle označení přímo na čelbě. Výhodou válcového zálomu je zvětšení zabírky, nevýhodou zvětšení počtu vývrtů v zálomu a jejich různý průměr, dále zvýšená spotřeba trhavin, náročnost na precizní vrtání a závislost na geologických podmínkách. Zálomy jsou vhodné do pevných kompaktních hornin.

Zálomy přechodné -trychtýřovitý U trychtýřového zálomu je trhavina soustředěna do jednoho bodu nabitím vývrtu o průměru 80 až 100 mm. Modifikací je použití vývrtů menšího průměru, které jsou soustředěny na malé ploše a všechny nabíjeny. V obou případech jsou vrty vrtány rovnoběžně s osou důlního díla.

Zálom stupňovitý Zálom stupňovitý je tvořen dvojicemi vývrtů rovnoběžných s osou důlního díla, které jsou vrtány s odstupňovanou hloubkou. Úhel zálomu má být menší než 40°. Výhodou zálomu je nezávislost zabírky na velikosti profilu, jednoduché vrtání (platí zásada raději navrtat 5 cm úpadně než 1 cm dovrchně). Při ražení v pevných horninách se v zálomu vrtají 1 až 2 pomocné vývrty na celou hloubku zabírky. Zálom ve srovnání s klínovým je vhodný pro zabírky nad 2 m.

Šroubový zálom U šroubového zálomu jsou vývrty vrtány rovnoběžně s osou důlního díla, umístěny na kružnici s jedním středovým vývrtem. Vytvoření a prohlubování záseku je umožněno odstupňovanou délkou zálomových vývrtů.

POUŽITÁ LITERATURA HORKÝ, Jiří a Robert KOŘÍNEK. Návody ke cvičením z předmětu trhací práce a rozpojování hornin. Vyd. 2. Ostrava: Ostrava: ES VŠB, 1981.