JUDr. Daniela Světlíková Pracovní právo pro VSRR – zákoník práce, některé aspekty úpravy pracovněprávních vztahů úředníků ÚSC, služební poměr podle zákona o státní službě JUDr. Daniela Světlíková

1. Zařazení pracovního práva do právního řádu ČR Samostatné právní odvětví , řazeno z tzv. „sociálním právům“ Pojem pracovní právo Pracovní právo můžeme vymezit jako soubor právních norem upravujících společenské vztahy vznikající nebo související s výkonem závislé práce.

2. Pojem a základní rozdělení pracovního práva Samostatné právní odvětví Soubor právních norem, které upravují tři oblasti vztahů: individuální pracovní právo kolektivní pracovní právo právní úprava zaměstnanosti

Funkce pracovního práva ochranná funkce – nejdůležitější, a převažující organizační funkce – pracovní právo tvoří rámec a podmínky za nichž se uskutečňuje pracovní proces, vymezuje míru práce, odměny za práci, stanoví pravidla pro fungování trhu práce Výchovná funkce - přispívá ke zvyšování kultury výkonu práce

3. Prameny pracovního práva Ústava a Listina základních práv a svobod, mezinárodní smlouvy zákony, vyhlášky, nařízení vlády Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce a další právní předpisy kolektivní smlouvy, Evropské komunitární právo

4. Vztah mezi občanským a pracovním právem Princip subsidiarity – vyjádřen v § 4 ZP Možnosti odchýlení se od ZP - § 4a ZP

5. Pracovněprávní vztahy Právní vztahy, které vznikají při výkonu závislé práce mezi zaměstnanci (fyzickými osobami) a zaměstnavateli ( fyzickými nebo právnickými osobami) zákoník práce označuje jako vztahy pracovněprávní. § 1 ZP Zákoník práce se nevztahuje a neupravuje právní vztahy které vznikají při výkonu jiné než závislé práce, např. vztahy osob samostatně výdělečně činných, při výkonu veřejné funkce atp.

6.Účastníci individuálních pracovněprávních vztahů Osoby právnické Osoby fyzické Zaměstnavatelem může být jak osoba právnická, tak osoba fyzická, která zaměstnává fyzickou osobu v pracovněprávním vztahu. Zaměstnancem může být pouze osoba fyzická.

7. Závislá práce a práce na živnostenské oprávnění Závislá práce musí být vykonávána podle § 2 odst. 1 ZP:  ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance,  výlučně osobně zaměstnancem jménem zaměstnavatele  na základě pokynů zaměstnavatele Závislá práce dále musí být vykonávána za podmínek stanovených v § 2, odst. 2 ZP:  za mzdu, plat, nebo odměnu za práci,  na náklady a odpovědnost zaměstnavatele  v pracovní době nebo jinak stanovené nebo dohodnuté době  na pracovišti zaměstnavatele, případně na jiném dohodnutém místě.

Jiné způsoby výkonu práce Nespadají pod režim zákoníku práce, nejedná se o pracovněprávní vztah! Tzv. práce na IČO (švarcsystém) Výkon práce na základě vztahu mezi podnikateli (fyzickými nebo právnickými osobami)

Základní pracovněprávní vztah Závislou práci lze konat výlučně v základním pracovněprávním vztahu, není-li upravena zvláštními právními předpisy. (§ 3 ZP) Druhy pracovněprávních vztahů Základními pracovněprávními vztahy jsou podle § 3 ZP: pracovní poměr právní vztahy založení dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr (dohoda o provedení práce, dohoda o pracovní činnosti)

Pracovněprávní vztahy úředníků územních samosprávných celků upravuje zákon č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků, ve znění pozdějších předpisů.

8. Vznik pracovního poměru Platná právní úprava obsažená v § 33 zákoníku práce, rozlišuje tyto základní způsoby vzniku pracovního poměru: pracovní smlouvou jmenováním Podle zákona 312/2002 Sb. – musí předcházet veřejná výzva

8.1 Pracovní smlouva Pracovní smlouva je dvoustranný právní úkon mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, na jehož základě vzniká pracovní poměr. Obsah a náležitosti pracovní smlouvy řeší § 34 zákoníku práce. Povinné (podstatné, esenciální) náležitosti pracovní smlouvy: a) druh práce b) místo výkonu práce c) den nástupu do práce

Zkušební doba nesmí být delší než a) 3 měsíce po sobě jdoucí ode dne vzniku pracovního poměru b) 6 měsíců po sobě jdoucích u vedoucího zaměstnance Musí být sjednána písemně.

Pracovní poměr na dobu určitou Pracovní poměr trvá po dobu neurčitou, nebyla-li sjednána doba jeho trvání.(§ 39 ZP) Doba trvání prac. poměru se sjednává v prac. smlouvě. Není-li v prac. smlouvě o době trvání prac. poměru nic uvedeno, je uzavřen na dobu neurčitou.

8.2 Práva a povinnosti v pracovněprávním vztahu Neobsahuje-li pracovní smlouva údaje o právech a povinnostech vyplývajících z pracovního poměru, je zaměstnavatel povinen o těchto skutečnostech zaměstnance písemně informovat do jednoho měsíce od vzniku pracovního poměru.

9. Skončení pracovního poměru Pracovní poměr může být rozvázán jen a) dohodou, b) výpovědí, c) okamžitým zrušením, d) zrušením ve zkušební době. Pracovní poměr na dobu určitou končí také uplynutím sjednané doby. Pracovní poměr cizince nebo fyzické osoby bez státní příslušnosti končí také dalšími způsoby uvedenými v ZP

9.1 Výpověď z pracovního poměru upravuje § 50 ZP. Výpověď je jednostranný právní úkon, jehož důsledkem je skončení pracovního poměru po uplynutí výpovědní doby (2 měsíce). Výpověď musí být dána písemně, jinak je neplatná. Další podmínkou platnosti výpovědi je doručení druhému účastníku, kdy účinky výpovědi nastávají až jejím doručením. Pracovní poměr končí uplynutím výpovědní doby . Ta počíná běžet prvním dnem měsíce následujícího po doručení výpovědi

Výpověď daná zaměstnancem V souladu s § 50 odst. 3) zaměstnanec může dát zaměstnavateli výpověď z jakéhokoli důvodu nebo bez uvedení důvodu. V § 51a) ZP je stanoven zvláštní režim výpovědi dané zaměstnancem – z důvodu přechodu práv a povinností na nového zaměstnavatele – není třeba dodržet výpovědní lhůtu!

Výpověď daná zaměstnavatelem Je upravena v ! 52 ZP. Zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď jen z důvodů uvedených v zákoně.

9.2 Okamžité zrušení pracovního poměru Okamžitě zrušit pracovní poměr může jak zaměstnanec, tak i zaměstnavatel. Jedná se o mimořádný způsob skončení pracovního poměru kdy je neúnosné, aby pracovní poměr nadále trval. Pracovní poměr končí v těchto případech ihned poté, co je písemný projev doručen druhému účastníku.

Okamžité zrušení pracovního poměru Okamžité zrušení prac. poměru zaměstnavatelem upravuje § 55 ZP (dva zákonné důvody) Okamžité zrušení prac. poměru zaměstnancem upravuje § 56 ZP (dva zákonné důvody)

9.3 Skončení prac. poměru na dobu určitou upravuje zákoník práce v § 65 Pracovní poměr končí uplynutím sjednané doby, není třeba činit žádné právní úkony. Prac. poměr končí bez ohledu na to, v jaké situaci se zaměstnanec nachází (prac., neschopnost, těhotenství…). Pokud zaměstnanec pokračuje se souhlasem zaměstnavatele ve výkonu práce po uplynutí sjednané doby, pracovní poměr se mění na dobu neurčitou

9.4 Zrušení pracovního poměru ve zkušební době Zrušení pracovního poměru ve zkušební době může uplatnit jak zaměstnanec, tak i zaměstnavatel, a to z jakéhokoli důvodu nebo i bez udání důvodu. Ke zrušení dochází písemným oznámením druhé straně, jinak je neplatné.

9.5 Odstupné Zaměstnanci, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů uvedených v § 52 písm. a) až c) nebo dohodou z týchž důvodů z důvodů uvedených v § 52 písm. d) přísluší od zaměstnavatele při skončení prac. poměru odstupné.

Odstupné Specielní úpravu nároků na odstupné obsahuje zákon č. č. 312/2002 Sb., o úřednících uzemních samosprávných

10. Dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr Dohoda o provedení práce § 75 ZP Rozsah práce, na který se dohoda o provedení práce uzavírá, nesmí být větší než 300 hodin v kalendářním roce. Dohoda o pracovní činnosti - -§ 76 ZP Dohodu o pracovní činnosti může zaměstnavatel s fyzickou osobou uzavřít, i když rozsah práce nebude přesahovat v témže kalendářním roce 300 hodin. Na základě dohody o pracovní činnosti není možné vykonávat práci v rozsahu překračujícím v průměru polovinu stanovené týdenní pracovní

Odborný rozvoj zaměstnanců Zaškolení zaučení zvyšování kvalifikace prohlubování kvalifikace Zvláštní úprava u úředníků ÚSC

11. Odpovědnost za škodu v pracovněprávních vztazích Odpovědnost za škodu je právní vztah. Odpovědnost – povinnost nést následky svého chování, jednání. Právní odpovědnost – povinnost nést následky stanovené právní normou za její porušení. Porušení právní povinnosti – tehdy, kdy ten, kdo je k něčemu povinen, se chová jinak, než by měl (chová se, jak nemá, nebo se nechová, jak má). Subjekty odpovědnosti za škodu: škůdce x poškozený

Odpovědnost za škodu Odpovědnost za škodu podle ZP nastupuje pouze v případech, kdy ke škodě došlo při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Zaměstnavatel má právo na náhradu škody, nemá však povinnost náhradu škody vymáhat!

Prevence předcházení vzniku škod ZP upravuje jak odpovědnost za škodu zaměstnance, tak i zaměstnavatele. Je důležité nejen správně provádět odškodnění, ale i vzniku škod předcházet. Z toho důvodu ukládají §§ 248 a 249 zaměstnavateli i zaměstnanci úkoly na úseku prevence

11. 1 Odpovědnost zaměstnance za škodu Jedná se o odpovědnost subjektivní, což znamená, že musí být naplněny všechny čtyři předpoklady odpovědnostního vztahu (viz výše). Obecná odpovědnost je zakotvena v § 250 ZP. Ve svém důsledku znamená počínat si v pracovním procesu tak, aby nevznikla škoda. Pokud je prokázána subjektivní účast zaměstnance na vzniku škody, tento za ni odpovídá.

Zvláštní druhy odpovědnosti zaměstnance odpovědnost za nesplnění povinností k odvrácení škody - § 251; odpovědnost za schodek na svěřených hodnotách, které je zaměstnanec povinen vyúčtovat - §§ 252 – 254; předmětem tohoto druhu odpovědnosti jsou věci zpravidla vyšší majetkové hodnoty- dohoda o hmot. odp. ; odpovědnost za ztrátu svěřených předmětů - §§ 255 – 256 – potvrzení o převzetí předmětů

11.2 Odpovědnost zaměstnavatele Jedná se o odpovědnost objektivní. Pro vznik této odpovědnosti stačí, aby byly naplněny 3 předpoklady odpovědnostního vztahu (viz výše). Otázka zavinění se nezkoumá. Zaměstnatel odpovídá vždy, pokud zaměstnanci v souvislosti s výkonem práce vznikla škoda, a to bez ohledu na to, kdo škodu způsobil.

Zvláštní druhy odpovědnosti zaměstnavatele odpovědnost při odvracení škody - § 266; zaměstnanec má nárok na náhradu věcné škody a účelně vynaložených nákladů; odpovědnost za škodu na věcech odložených - § 267; zaměstnavatel odpovídá za škodu na věcech, které si u něj zaměstnanec odložil při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s tím, a to na místě k tomu určeném nebo tam, kam se obvykle ukládají.

11. 3 Zabezpečení při pracovních úrazech a nemocech z povolání Pracovní úraz – poškození zdraví vzniklé krátkodobým náhlým působením zevních vlivů. Nemoc z povolání – poškození zdraví vzniklé dlouhodobým působením zevních vlivů.

Náhrady V obou případech jsou zaměstnanci poskytovány následující náhrady: ztráta výdělku po dobu pracovní neschopnosti po skončení pracovní neschopnosti (maximálně však do 65 let věku) za bolest a ztížení společenského uplatnění (jednorázová náhrada), účelně vynaložené náklady spojené s léčením (ty, co nehradí zdravotní pojišťovna), věcná škoda.

Náhrady Jestliže zaměstnanec následkem pracovního úrazu nebo nemoci z povolání zemře, přísluší pozůstalým následující náhrady: náhrada účelně vynaložených nákladů spojených s léčením, náhrada přiměřených nákladů spojených s pohřbem, náhrada nákladů na výživu pozůstalých, jednorázové odškodnění pozůstalých, náhrada

12.Služební poměr úředníků státní správy Služební poměr úředníků státní správy je upraven zákonem č. 234/2014 Sb., o státní službě, v platném znění (dále jen "služební zákon"). Jedná se tedy o předpis, který upravuje zaměstnanecké vztahy ve správních úřadech.

Služební poměr úředníků státní správy Služební úřad Systemizace Státní zaměstnanec Úřednická zkouška Práva státního zaměstnance Povinnosti státního zaměstnance Rovné zacházení a zákaz diskriminace Hodnocení státního zaměstnance

Služební poměr úředníků státní správy Druhy služebního poměru: na dobu určitou, s přesným určením data trvání služebního poměru, na dobu neurčitou. Výběrové řízení Vznik služebního poměru Změny služebního poměru

Služební poměr úředníků státní správy Řízení ve věcech služebního poměru V řízeních o přijetí, jmenování, zařazování, odměňování, jmenování, změnách, povolení a skončení služebních poměrů státních zaměstnanců se postupuje v souladu s § 159 odst. 2 služebního zákona podle správního řádu. Výjimky stanoví zákon.

Řízení ve věcech služebního poměru Přijetí do služebního poměru Změna služebního poměru Skončení služebního poměru státního zaměstnance A) ze strany úřadu B) ze strany zaměstnance Odchodné, odbytné Výkon jiné výdělečné činnosti než služby Nezákonné skončení služebního poměru

Použití zákoníku práce a občanského zákoníku Přestože je služební poměr veřejnoprávním vztahem a způsob jeho vzniku, průběh i skončení jsou zcela odlišné od pracovního poměru, využívá služební zákon institutů zákoníku práce pro upřesnění jeho dílčích postupů na principu delegace.

Děkuji za pozornost