Beakra 2007

 1. význam správné řeči  2. fyziologický a sociální základ výslovnosti  3. nesprávná a vadná výslovnost  4. příčiny a výskyt v populaci  5. vývoj výslovnosti, prevence vad a poruch výslovnosti  6. diagnostika dyslalie  7. vyvozování hlásek a korekce nesprávně a patologicky tvořených hlásek českého jazyka  8. logopedické sondy a možnosti jejich využití v logopedické praxi

 Dyslalie je nejčastější druh narušení komunikační schopnosti, je to porucha, která se projevuje vadou výslovnosti hlásek, vynecháváním či zaměňováním hlásek.  V češtině je tato vada známá jako patlavost.  Podle údajů Ústavu zdravotnických informací a statistiky České republiky se v roce 2001 léčilo pacientů s diagnózou dyslalie ( z toho do věku 18 let pacientů a 1236 dospělých pacientů)

 Řeč je jednou z nejdůležitějších a nejefektivnějších znakových soustav  Lidé vnímají jazyk a řeč jako jisté dědictví a výraz kulturního života, v němž je kódovaná literatura, dějiny, hudba  Poruchy a vady výslovnosti mají vliv na svého nositele v důsledku společenské odezvy  Řeč je prostředkem vytvoření a udržení sociálních vztahů, prostředkem vytvoření si vlastní identity  Narušený komunikační proces zasahuje do sebepojetí jedince

 Realizace řeči závisí na jazykově mluvních podmínkách, ale taktéž na individuálních anatomicko-fyziologických dispozicích a podmínkách definovaných fonetikou jazyka.  Mluvní ústrojí klasifikujeme do tří oblastí : 1. oblast respirační 2. oblast fonační 3. oblast artikulační

 Nesprávná výslovnost – u předškolních dětí se projevuje neustáleností mechanismu tvoření hlásek nebo nepřesností jejich diferenciace  Vadná výslovnost (dyslalie) – je přetrvávající odchylka výslovnosti jedné nebo více hlásek, kterou můžeme označit za vadný mluvní stereotyp

 Dědičnost – především nespecifická, jako je dyspraxie, dysgnozie motorická retardace  Vrozená dispozice - postižení CNS, smyslová postižení, porodní poškození  Vliv prostředí – špatný mluvní vzor, nedostatek citového prožitku, výchovní chyby, dlouhé užívání dudlíku  Patologie mluvních orgánů – dýchání, fonace, artikulace  Další postižení související s vývojem řeči

 Ve vývoji výslovnosti platí, že u samohlásek se 1. upevňuje A, nakonec u, i.  Nejdříve souhlásky – p, t, k, b, d, g  Poté- h, j, f, ch  Tupé sykavky š, ž, ostré s, z  Hlásky polozávěrové c, č  Na závěr l, r, ř

 Podle příčin:  Orgánová dyslalie = porucha sluchu, zraku, malformace mluvidel  Funkční dyslalie = odchylná výslovnost bez patologicko anatomického podkladu  Podle stupně:  Dyslalie levis- jednoduchá vada výslovnosti  Dyslalie gravis – těžká vada výslovnosti  Dyslalie universalis – prakticky nesrozumitelná řeč

 Zásada pozitivního přístupu  Zásada krátkodobého cvičení  Zásada častého cvičení  Zásada zpětné vazby  Zásada motivace  Zásada využívání pomocných hlásek  Zásada minimální akce nebo psychofyzické relaxace  Zásada individuálního přístupu

 Průběh odstraňování dyslalie  1. přípravná cvičení- rozvoj kognitivních, motorických a senzorických schopností  2. identifikace hlásky- poznávání hlásky cestou sluchové, hmatové, optické identifikace  3. vyvozování hlásky – využití jedné nebo více metod logopedického vyvození hlásky  4. fixace nového mluvního stereotypu  5. automatizace správné výslovnosti – posilování artikulačního stereotypu při spontánní mluvě.

 - mechanické pomůcky, které umožňují zrychlení nácviku velikosti potřebného čelistního úhlu, motoriky jazyka, polohování jazyka zejména při sykavkách a hláskách r, ř, l, t, d, k, g, ch  V současné době využíváme sond kroužkových, příčných, podpůrných a lopatkových.