Beakra 2007
1. význam správné řeči 2. fyziologický a sociální základ výslovnosti 3. nesprávná a vadná výslovnost 4. příčiny a výskyt v populaci 5. vývoj výslovnosti, prevence vad a poruch výslovnosti 6. diagnostika dyslalie 7. vyvozování hlásek a korekce nesprávně a patologicky tvořených hlásek českého jazyka 8. logopedické sondy a možnosti jejich využití v logopedické praxi
Dyslalie je nejčastější druh narušení komunikační schopnosti, je to porucha, která se projevuje vadou výslovnosti hlásek, vynecháváním či zaměňováním hlásek. V češtině je tato vada známá jako patlavost. Podle údajů Ústavu zdravotnických informací a statistiky České republiky se v roce 2001 léčilo pacientů s diagnózou dyslalie ( z toho do věku 18 let pacientů a 1236 dospělých pacientů)
Řeč je jednou z nejdůležitějších a nejefektivnějších znakových soustav Lidé vnímají jazyk a řeč jako jisté dědictví a výraz kulturního života, v němž je kódovaná literatura, dějiny, hudba Poruchy a vady výslovnosti mají vliv na svého nositele v důsledku společenské odezvy Řeč je prostředkem vytvoření a udržení sociálních vztahů, prostředkem vytvoření si vlastní identity Narušený komunikační proces zasahuje do sebepojetí jedince
Realizace řeči závisí na jazykově mluvních podmínkách, ale taktéž na individuálních anatomicko-fyziologických dispozicích a podmínkách definovaných fonetikou jazyka. Mluvní ústrojí klasifikujeme do tří oblastí : 1. oblast respirační 2. oblast fonační 3. oblast artikulační
Nesprávná výslovnost – u předškolních dětí se projevuje neustáleností mechanismu tvoření hlásek nebo nepřesností jejich diferenciace Vadná výslovnost (dyslalie) – je přetrvávající odchylka výslovnosti jedné nebo více hlásek, kterou můžeme označit za vadný mluvní stereotyp
Dědičnost – především nespecifická, jako je dyspraxie, dysgnozie motorická retardace Vrozená dispozice - postižení CNS, smyslová postižení, porodní poškození Vliv prostředí – špatný mluvní vzor, nedostatek citového prožitku, výchovní chyby, dlouhé užívání dudlíku Patologie mluvních orgánů – dýchání, fonace, artikulace Další postižení související s vývojem řeči
Ve vývoji výslovnosti platí, že u samohlásek se 1. upevňuje A, nakonec u, i. Nejdříve souhlásky – p, t, k, b, d, g Poté- h, j, f, ch Tupé sykavky š, ž, ostré s, z Hlásky polozávěrové c, č Na závěr l, r, ř
Podle příčin: Orgánová dyslalie = porucha sluchu, zraku, malformace mluvidel Funkční dyslalie = odchylná výslovnost bez patologicko anatomického podkladu Podle stupně: Dyslalie levis- jednoduchá vada výslovnosti Dyslalie gravis – těžká vada výslovnosti Dyslalie universalis – prakticky nesrozumitelná řeč
Zásada pozitivního přístupu Zásada krátkodobého cvičení Zásada častého cvičení Zásada zpětné vazby Zásada motivace Zásada využívání pomocných hlásek Zásada minimální akce nebo psychofyzické relaxace Zásada individuálního přístupu
Průběh odstraňování dyslalie 1. přípravná cvičení- rozvoj kognitivních, motorických a senzorických schopností 2. identifikace hlásky- poznávání hlásky cestou sluchové, hmatové, optické identifikace 3. vyvozování hlásky – využití jedné nebo více metod logopedického vyvození hlásky 4. fixace nového mluvního stereotypu 5. automatizace správné výslovnosti – posilování artikulačního stereotypu při spontánní mluvě.
- mechanické pomůcky, které umožňují zrychlení nácviku velikosti potřebného čelistního úhlu, motoriky jazyka, polohování jazyka zejména při sykavkách a hláskách r, ř, l, t, d, k, g, ch V současné době využíváme sond kroužkových, příčných, podpůrných a lopatkových.