Číslo projektuCZ.1.07/1.5.00/ Název školyGymnázium, Soběslav, Dr. Edvarda Beneše 449/II Kód materiáluVY_32_INOVACE_43_13 Název materiáluOstatní objekty sluneční soustavy AutorMgr. Petr Lintner Tematická oblastSeminář z fyziky Tematický okruhAstrofyzika Ročník3 Datum tvorbyúnor 2014 Pokud není uvedeno jinak, použitý materiál je z vlastních zdrojů autora

Ostatní objekty sluneční soustavy

Hlavní pás planetek oblast nacházející se mezi drahami Marsu a Jupitera planetkami se obvykle nazývají tělesa větší než 100 m; menší tělesa se nazývají meteoroidy planetky mají vzhledem k malé hmotnosti většinou nepravidelný tvar v současnosti je známo v celé sluneční soustavě přibližně půl milionu planetek řada planetek obíhá i na drahách blízko Země nebo také za drahou Neptunu (transneptunická tělesa)

[1] Planetky ve vnitřní části sluneční soustavy

Hlavní pás planetek planetky hlavního pásu se z větší části vytvořily z protoplanetárního disku v oblasti, kde v důsledku silného gravitačního vlivu Jupiteru nemohlo vzniknout jediné velké těleso mnohé vznikly později rozpadem původně vzniklých těles při jejich vzájemných srážkách planetky hlavního pásu jsou převážně tvořeny z kamenů a kovů

Ceres – největší planetka hlavního pásu [2]

Komety malá tělesa podobná planetkám složené především z ledu (zmrzlý oxid uhličitý, metan a voda), prachu a různých nerostných látek obíhají kolem Slunce většinou po velmi výstředné dráze naprostá většina komet se většinu času zdržuje daleko za oběžnou drahou Pluta komety pravděpodobně vznikají v Oortově oblaku ve vzdálenosti kolem AU od Slunce, odkud jsou gravitačním působením okolních hvězd vymrštěny na extrémně protáhlé oběžné dráhy kolem Slunce

Komety při přiblížení komety ke Slunci se její jádro zahřívá, vnější ledové vrstvy se začnou odpařovat a kolem komety se vytvoří velice řídká atmosféra z uvolněného prachu a plynu – tzv. koma síla slunečního větru, která na komu působí, způsobí vytvoření dvou ohonů – plynového a prachového přestože jádro komety má průměr nejvýše desítky kilometrů, koma může být větší než Slunce a ohony mohou dosahovat délky přesahující 150 mil. km

Trajektorie a ohony komety [3]

Kometa Hale-Bopp s dobře patrnými ohony [4]

Kuiperův pás oblast sluneční soustavy, která se nachází za oběžnou dráhou Neptunu ve vzdálenosti 30 až 55 AU od Slunce předpokládá se, že obsahuje několik desítek tisíc těles větších než 100 km a miliardy objektů větších než 1 km objekty Kuiperova pásu jsou tvořeny především zmrzlým metanem, amoniakem a vodou

[5] Planetky ve vnější části sluneční soustavy

Největší známá transneptunická tělesa [6]

Oortův oblak hypotetický kulový oblak na okraji sluneční soustavy ve vzdálenosti až AU od Slunce pozůstatek původní mlhoviny, ze které vznikla sluneční soustava obsahuje odhadem bilion objektů o velikostech ne větších než desítky km, které se skládají převážně ze zmrzlé vody, amoniaku a metanu pravděpodobný zdroj kometárních jader

Porovnání Oortova oblaku s ostatními částmi sluneční soustavy [7]

Použité zdroje: MACHÁČEK, Martin. Fyzika pro gymnázia: astrofyzika. 1. vyd. Praha: Prometheus, 1998, 143 s., [16] s. obr. příloh. ISBN SVOBODA, Emanuel aj. Přehled středoškolské fyziky. 4. upravené vydání. Praha: Prometheus, s. ISBN Wikipedie: Otevřená encyklopedie. [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, Dostupný na Použité obrázky: [1] Packa, Mdf. Wikimedia Commons [online] [cit ]. Dostupný na [2] CWitte. Wikimedia Commons [online] [cit ]. Dostupný na [3] Bebe. Wikimedia Commons [online] [cit ]. Dostupný na [4] Geoff Chester. Wikimedia Commons [online] [cit ]. Dostupný na [5] WilyD, Kamenicek, J. Wikimedia Commons [online] [cit ]. Dostupný na [6] Kamenicek, J. Wikimedia Commons [online] [cit ]. Dostupný na [7] NASA / JPL-Caltech / R. Hurt. Wikimedia Commons [online] [cit ]. Dostupný na