Systemický přístup Mgr. Věra Pucová

Základní charakteristika přístup orientovaný na změnu opak diagnostického přístupu typický přístup pro sociální práci přístup nedirektivní zaměřen na jednotlivce, nikoliv na skupinu

Historie systemického přístupu objevil se v 70. letech 20. století v Itálii počátky v souvislosti s problémy v rodině zejména při výchově dětí u nás propagace až koncem 20. století propagátorem Ivan Úlehla – kniha Umění pomáhat

Základní metody systemického přístupu metoda rozhovoru – podstatu tvoří systém cirkulárních otázek (opakujících se otázek) terapeut si tím ověřuje správnost chápání problémů klienta u terapeuta se často objevuje slůvko „aha“ (výraz pochopení) terapeuta zajímá: Proč jej rodina vyhledala? Proč jej vyhledala právě nyní? Co od té pomoci očekává?

Pravidla pro řešení problému Nespravuj, co není rozbité. Když něco funguje, tak toho dělej víc. To, co nefunguje, nedělej (hledej jiná řešení). Klient je největší expert na svůj život (nevnucuj mu svoji představu).

Fáze dialogu pracovníka s klientem 1. Příprava – vše, co se děje před rozhovorem s klientem. Příprava se týká zásadních otázek, kdo je pracovník, co je jeho poslání, co potřebuje umět, jaké má cíle. 2. Otevření – společná práce s klientem, sjednávání schůzky, uvedení do pracovny, první věty, první rozhovor, důležité je vytvořit prostředí bezpečí.

Fáze dialogu pracovníka s klientem 3. Dojednávání – pozice pracovníka a objednávky (zakázky) klienta. Cílem je, aby oběma bylo jasné, co pracovník může nabídnout a co si klient přeje. 4. Průběh – v kontaktech s klientem jsou udržovány užitečné pracovní vztahy. Jde o dosažení společného cíle vyřešením problému. 5. Ukončení – zhodnocení společné práce.

Dvě podoby sociální práce pomáhání – role klienta a pracovníka je v rovnováze vychází z toho, že klient je zodpovědný za svůj život sociální pracovník a klient mají buď ústní nebo písemnou dohodu (smlouvu)

Dvě podoby sociální práce kontrola – zde je aktivita v rukou sociálního pracovníka ten často nese zodpovědnost za sociálního klienta sociální pracovník je zde autoritou vztah nevyrovnaný pracovník jedná dle svého uvážení nehledí na klientovo přání

Pravidla komunikace s klientem 1. Být vstřícný – pracovník by měl přijmout klienta jako hosta, který je vítán. Pracovník i agentura jsou zde kvůli klientovi a pro něho. 2. Být si vědom svého služebního postavení – pracovník pečuje i o to, aby se klient mohl cítit respektovaný, kompetentní a byl schopný přijmout odpovědnost za vlastní jednání.

Pravidla komunikace s klientem 3. Soustavně objasňovat vlastní pozici – aby došlo k připojení pracovníka ke klientovi a mohl vzniknout pozitivní pracovní vztah – jak se může pracovník připojit: Před prvním setkáním s klientem se snažte představit si z klientova hlediska, co byste mohl chtít, aby pro vás pracovník udělal. Používejte jednoduchý hovorový slovník.

Pravidla komunikace s klientem Používejte přátelská, pozitivní slova. Chovejte se tak, abyste přijali klientovy způsoby jednání, vidění a vysvětlování věcí. Dopřejte klientovi být znalcem vlastních problémů a okolností. Během raných fází vaší práce často vyjadřujte komplimenty za cokoliv pozitivního, co klient dělá.

Užitečné otázky Co pro vás udělat? Jak vás napadlo přijít za mnou? Jak bychom měli našeho společného setkání využít? Je to, na čem teď pracujeme, opravdu to, co potřebujete? Jestliže není, jak jinak bychom měli postupovat?

Použitá literatura Úlehla, I.: Umění pomáhat, Renesance, Písek 1999