Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost Název projektu: Inovace magisterského studijního programu Fakulty ekonomiky a managementu Registrační číslo projektu: CZ.1.07/2.2.00/ PEDAGOGICKÁ PSYCHOLOGIE

PEDAGOGIKA A PSYCHOLOGIE Cíl : Poznávání a formování osobnosti člověka. Je hraniční disciplínou, řeší zákonitosti formování člověka v konkrétních vzdělávacích situacích a v podmínkách daných cílů výchovy.

 Základní – zabývající se obecnými zákonitostmi lidské psychiky (obecná, vývojová )  Speciální – zkoumají lidskou psychiku ve specifických podmínkách nebo vymezených oblastech (klinická, poradenská )  Aplikované – využívají poznatků ze základních a speciálních disciplín při zkoumání zákonitostí lidské psychiky v konkrétních životních situacích (pracovní, forenzní ) Pedagogická psychologie jako věda

PŘEDMĚT PEDAGOGIKY „Předmětem je výchova dětí a mládeže a organizované formy i druhy vzdělávání dospělých“ = zákonitosti vývoje člověka ve všech obdobích jeho života Výchova = celoživotní proces; řeší otázky pro budoucnost

Předmět pedagogické psychologie Předmět pedagogické psychologie definují různí autoři odlišnými způsoby. Např.Osladilová jej definuje takto: „Předmětem pedagogické psychologie je studium rozvoje osobnosti v podmínkách záměrného, cílevědomého učení a hledání optimálních podmínek tohoto rozvoje ve výchovně vzdělávacím procesu.“ - Žák - jeho osobnost, motivace, temperament, učení - Učitel – jeho osobnost, očekávání, … - Proces učení – optimální podmínky, postupy

Cooklinův trojúhelník větší role prostředí C1 C C2 – větší role výchovy A vrozené + zděděné dispozice B Málo podnětů

Vztah pedagogiky a pedagogické psychologie Zkoumají stejnou problematiku (výchovu, vzdělávání) Využívají podobná teoretická východiska Využívají podobné metody Pedagogika – zkoumá cíle, prostředky, metody výchovně vzdělávací činnosti Pedagogická psychologie - zkoumá psychické jevy, které se váží k procesu výchovy a vzdělávání, formují osobnost žáků a učitelů …

PEDAGOGIKA A SOCIOLOGIE  Vývoj společenských systémů,vztahů  Prostředí, v němž VV proces probíhá Hraniční obor = sociální pedagogika - problémy rodinné výchovy - utváření kolektivů - průběh sociálních procesů

PEDAGOGIKA A EKONOMIE  efektivita VV procesu,účelnost prostředí  intenzifikace a efektivita VV procesu  výzkum a praktická aplikace poznatků Hraniční obor = ekonomika vzdělávání

Role učitele Učitel zastává velmi náročné povolání, které na něj klade velké požadavky týkající se kvalifikace, ale také jeho osobnostní výbavy. Obtížnost tohoto povolání lze odvodit také z množství typických zdravotních problémů, jimiž učitelé trpí. a) Motivační činitel – posilovat a podněcovat aktivitu žáků a tím zvyšovat efektivitu procesu učení b) Řídící činitel a organizátor – řídí a usměrňuje aktivitu jednotlivých žáků i třídy, v tomto ohledu jsou kladeny velké požadavky na autoritu učitele, má velký vliv na atmosféru ve třídě

ŽÁK (posluchač) je objektem i subjektem UČITEL - řídící činitel vzdělávacího procesu RODINA - její vnitřní struktura a činnost PROBLÉMOVÍ ŽÁCI - defektní (psychicky) - defektní (fyzicky) výchovy

Zvládání nežádoucího chování 1.Prevence – nejlépe, pokud nežádoucí chování vůbec nevznikne. Lze mu předejít zajímavou, dobře připravenou, živou hodinou 2.Neverbální komunikace – neverbální kontakt s žákem má často větší efekt, nežli přerušování výuky 3. Odměňování žádoucího chování – které je neslučitelné s nežádoucím. Důležité je odměňovat žádoucí chování ve chvíli, kdy se objevuje – aktuálně. 4. Odměňování ostatních žáků – soustředění se na většinu, u které se nežádoucí chování nevyskytuje.

5. Jednoduchá slovní připomínka – pokud je neverbální komunikace nepoužitelná, měla by být použita co nejdříve po nežádoucím chování, měla by být formulována tak, že zdůrazňuje to, co by měl žák dělat, ne to, co dělá špatně. Měla by být zaměřena na žákovo chování, ne na něj samotného 6. Opakovaná připomínka – je použitelná ve chvílích, kdy se žáci snaží vymlouvat, vykroutit se z povinnosti, vedou neproduktivní diskuzi. Učitel by měl trvat na svých požadavcích, ignorovat nepodstatné argumenty (použít se dá tzv. metoda ohrané gramofonové desky).

ZÁKLADNÍ ZNAKY VĚDECKÉHO OBORU PEDAGOGIKA 1)Přesně vymezený předmět zkoumání. 2)Je systémem = celkem,komplexem názorů. 3)Metody odpovídají vnitřní povaze předmětu a logickým zákonům myšlení.

Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost Název projektu: Inovace magisterského studijního programu Fakulty ekonomiky a managementu Registrační číslo projektu: CZ.1.07/2.2.00/ SOCIÁLNÍ PSYCHOLOGIE

PRÁCE JAKO ZÁKLAD VZNIKU SKUPINY Práce zpravidla probíhá v těsných vazbách na spolupracovníky. Vznikají různé vztahy,různých kvalit a intenzity. Pracovní skupina je zpravidla formálně ustavena pro plnění určitých úkolů. Vzniká nutně soustava návazných činností – řízení, organizace,účetnictví…. Není vyloučena situace vzniku skupiny pod tlakem událostí ( spontánní vznik – záchrana atd).

ZÁKLADNÍ KOMPONENTY ČINNOSTÍ SKUPINY ÚKOLY PRAVOMOCI ODPOVĚDNOSTI a dále postupy ( jiné řešení téhož) Řešení problémů Rozhodování Vedení lidí

SKUPINA JAKO ZÁKLAD PROCESU PRÁCE KOMUNIKACE – nutná součást organizace práce Vznik autentických pracovních skupin,nikoliv mechanických shluků pasivních jedinců Integrované skupiny často působí na změny týkající se výrobních procesů, postupů a komunikují napříč organizační pyramidou v zájmu dodržení nebo zvýšení kvalifikovaných názorů

Další znaky pracovní skupiny  Demografická kvalita  Profesionální struktura  Míra koheze ( míra soudržnosti), intimity, homogenity (stejnorodosti), stability  Změny v názorech,postojích,hodnotách,způsobech  řešení problémů  Pocit vzájemnosti – „MY“ – „ONI“  Formy a míra přijatých profesionálních hodnot,norem a očekávání atd……  Skupinová myšlení

Pracovní skupina je : Specifickým případem malé sekundární a formální skupiny Významná pro život člověka Je dána organizací a celkovou strukturou celé firmy Obvykle není plně homogenní ( věk,pohlaví,místa bydliště aktérů…) Odlišná úrovní vzdělání Formami interakcí vzájemných vztahů

Výkonnost, dynamika a uspokojování potřeb členů skupiny je dáno: Velikostí skupiny Soudržností členů Homogenitou vztahů Flexibilitou Pevností skupiny Polarizací ( zaměřeností na určitý cíl) Stabilitou základy Intimitou skupiny(vnitřními vztahy a komunikací ) Autonomií skupiny Atraktivností Skupinovými pozicemi Mírou participace na životě skupiny

ZNAKY TVOŘIVÉ PRACOVNÍ SKUPINY Vědomí svých cílů Atmosféra je neformální,uvolněná,vstřícná Ochota si navzájem naslouchat Postoje k řešení problémů Způsob přijímání rozhodnutí Způsob rozdělování úkolů Způsob vedení kolektivu

SKUPINOVÉ ROLE Populární osoba – přitažlivost pro až 90% členů Oblíbená osoba – až 65% členů Akceptovaná osoba – preferována jen částí skupiny ~40% Trpěná osoba – uznávána jen malým podílem členů ~10% Mimostojící osoba – není uznávána nikým

Uplatňovaná míra moci se dá vyjádřit v kategoriích : Vůdce – dominující osoba,prosazuje své já Pomocník – aktivně podporuje vůdce Souputník – člen – nezviditelňuje se, pasivní Odborník,expert – vyhrazené místo v teritoriu své odbornosti Moralista – dohlíží na dodržování norem Opozičník – nepodporuje vůdce,ale snaží se jeho pozici ohrozit ( podobně provokatér a kverulant – neusilují o podkopání pozice vůdce) Periferní role obsazují „ černá ovce,outsider,šašek,bavič,monopolista hvězda..“

PRACOVNÍ TÝM NENÍ totéž co skupina. Důvod: protože nesplňuje podmínky účasti členů na společném díle různým přístupem k aktivitám, které vytváří společné dílo. TÝMOVÉ ROLE: Charakterizují individuální způsob aktivity,jimiž se členové týmu zapojují do společně vykonávané činnosti a která vyplývá z určitých osobnostních vlastností (příchod s dobrými nápady, sledování termínů atd.).

TYPOLOGIE TÝMOVÝCH ROLÍ ( podle angl.autora MeredithaBelbina): Koordinátor – Chairman Myslitel – Plant Vyhledávač zdrojů – Resource Investigator Specialista – Specialist Týmový pracovník – Team Worker Formovač – Shaper Realizátor – Company Worker Kompletovač – Finischer Kontrolor,vyhodnocovač – Monitor Evaluator

Každá silná stránka připouští určitou slabost,která je nezbytná,aby svou roli zastával správným způsobem. Např.: myslitel je tvořivý,neortodoxní,dovede řešit obtížné problémy. Ale: ignoruje detaily, může mít problémy s komunikací ………….. Každý týmový pracovník má své slabé a silné stránky

¨ Vysoká pracovní způsobilost a odbornost nemusí být vždy tím nejlepším předpokladem na určité místo,pokud se týká místa v týmu! Mnohdy jsou důležitější rolové funkce než míra vlastní odbornosti.

INTEGRACE PRÁCE A SKUPINY : TÝM Základní charakteristiky týmu : -Zpravidla dočasnost -Vnitřní uspořádání neplní funkci skupiny v pravém slova smyslu, je však vytvořena s ohledem na dané podmínky jako organizace splňující předpoklady k výkonu určité,časově omezené činnosti. -Nejvyšší hodnotou týmu není skupina a její funkce, ale hodnota cíle, jehož má být dosaženo. Cíl sám o sobě není skupinou ustanoven, ale akceptován, zvnitřněn.

Typy týmů DIFERENCIACE INTEGRACEPRAC. CYKLUS TYPICKÝ VÝSTUP PORADNÍ (rada) NÍZKÁ PROMĚNLIVÝ ROZHODNUTÍ VÝBĚR DOPORUČENÍ PRODUKČNÍ (posádka) NÍZKÁVYSOKÁ OPAKOVÁNÍ VÝROBA OBCHOD….. PROJEKT (vývoj..) VYSOKÁNÍZKÁ PROMĚNLIVÝ PLÁN NÁVRH AKČNÍ (záchran.tým) VYSOKÁ KRÁTKODOBÝ -OPAKUJÍCÍ UZÁCHR.MISE OPER.TÝM….

KAIZEN – japonský systém  Neustálá změna a inovace  Proces neustálých drobných změn = kontinuální vývoj  Průběžné změny = efektivní výsledky = pozitivnější klima

SKUPINOVÉ NORMY Vyjadřují hodnoty skupiny Pomáhají k dobré funkci skupiny Definují přijatelné sociální chování Pomáhají skupinovému životu TÝMOVÉ NORMY  Jsou zaměřené na úkol  Oceňují se efektivní a důkladné pracovní výsledky  Sankce vůči těm, co je kazí nebo nedodržují  Podpora interakcí na splnění úkolu

KONFORMITA ( SOUDRŽNOST)  Snaha vyhnout se konfrontaci (problém odhalit pravdu)  Příklon k verifikované pravdě KOHEZE ( PŘITAŽLIVOST)  Podobnost postojů ( „těší se na …)  Společně trávený čas  Specifičnost práce ( v případě změny – osobní problém)  Ohrožení vzájemné závislosti  Velikost skupiny ( menší jsou soudržnější)  Přísné vstupní požadavky  Odměny

Výkonnostní křivka týmu Pracovní skupina (nemá potřebu měnit a zlepšovat pracovní výkon) Pseudo tým (chybí koordinace či kolektivní odpovědnost,individualita) Potenciální tým (zatím neujasněný cíl, prac.postupy,osobní odpovědnost) Skutečný tým Vysoce výkonný tým (Katzenbach,Smith,1993) Efektivita týmu Vliv výkonu týmu