Název školy Gymnázium, střední odborná škola, střední odborné učiliště a vyšší odborná škola, Hořice Číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/ Název materiálu Psychologické směry, VY_32_INOVACE_ Autor Mgr. Monika Malá Tematická oblast Základy společenských věd Ročník Pátý Datum tvorby Září 2013 Anotace Tato prezentace se věnuje dělení psychologie na různé psychologické směry. Dělení směrů je zde uspořádáno od nejstaršího po nejmladší. Metodický pokyn Tato prezentace slouží jako elektronická učebnice, pro pátý ročník (osmiletého ) gymnázia základů společenských věd – psychologie. Časová dotace 40 minut

Anotace: Tato prezentace se věnuje dělení psychologie na různé psychologické směry. Dělení směrů je zde uspořádáno od nejstaršího po nejmladší.

Psychologické směry Již po svém vzniku koncem 19. století se psychologie diferencuje do směrů. Směry vyjadřují různé přístupy ke zkoumání duševních dějů. Liší se pojetím duševního života a metodami zkoumání. Interpretují duševní jevy různým způsobem.

Mezi prvními směry vznikl: Asocianismus. Reflexologie. Behaviorismus. Gestaltismus. Kognitivní psychologie. Humanistická psychologie. Hlubinná psychologie – psychoanalýza, - individuální psychologie, - analytická psychologie, - neoanalýza.

Současné moderní směry Logoterapie Transpersonální psychologie

Asocianismus Zakladatelé Johann Friedrich Herbart, Hermann Ebinghaus Naše duševno je tvořeno elementy (představami, vjemy, pojmy atd.) navzájem propojenými asociacemi – spoji, které vznikají na základě asociačních zákonů. Asociace vznikají při setkání těchto elementů v prostoru a čase nebo pokud je mezi nimi nějaká souvislost (příčina –následek, podobnost, protikladnost atd.) Psychika připomíná mozaiku vytvořenou z jednotlivých spojů (kamínků) slepených do celku (obrazu).

Reflexologie Navazuje na asocianismus. Neurofyziologické reakce našeho organismu na podněty mohou být vrozené – nepodmíněné reflexy (již vytvořené asociace), nebo je lze vytvořit – podmíněné reflexy (podmínkou jejich vzniku je opakovaná činnost). Zakladatel Ivan Petrovič Pavlov, dělal pokusy se psy, jimž při krmení rozsvěcel červené světlo. Po čase se u psů vytvořila asociace ( červené světlo = potrava), takže při pouhém rozsvícení světla začali slintat.

Behaviorismus Snaží se být objektivní vědou. Poznat vnitřní prožívání člověka je obtížné, musí se psychologie zaměřit na měřitelné výsledky činnosti organismu za nastavených vstupních podmínek. Tedy vztah podnětů a reakcí na ně a účinek odměn a trestů po reakci následujících. Vidí lidský organismus jako černou skříňku, do níž nevidíme, víme jen, že na určitý stimul (podnět) odpoví určitým chováním (respondencí).

Na přírodovědně orientované směry reagují směry, které chápou člověka jako celek, ne jen měřitelné části. Gestaltismus (tvarová, celostní psychologie) Zakladatel Christian von Ehrenfels. Člověk jako tvar či celek se vyznačuje nadsumativností a transponovatelností. Michael Wertheimer a Wolfgang Köhler -Odmítali vnímat člověka jako souhrn pocitů a představ. -Člověk musí být chápán jako souvislý strukturovaný celek.

Kognitivní psychologie Kognitivní = poznávací, zakl. G.A.Kelly (USA) navazuje na gestaltismus. Předmětem jeho zájmu je vytváření vnitřních modelů vnějšího světa, ve kterém žijeme (situací, událostí, problémů, s nimiž se setkáme) Modely si tvoříme, abychom se orientovali ve světě a smysluplně se rozhodovali. Směr zdůrazňuje poznání, myšlení a intelekt oproti emocím a citům. Modelem člověka je vědec formulující hypotézy, ověřující a zamítající ty nesprávné.

Humanistická psychologie Klade důraz na autentické (pravdivé, opravdové) sebevyjádření člověka, objevení pravé identity (kým doopravdy je) a jeho seberealizace (tvořivé uskutečňování). Společnost nutí člověka, aby se přizpůsoboval, potlačoval svou přirozenost a hrál předepsané role. Potlačení sebe sama ústí v krizi a narušení osobnosti. Je třeba chápat člověka jako uspořádaný celek, jako jedinečnost, která se stále vyvíjí. Zakl. Abraham H.Maslow a Carl R.Rogers.

Hlubinná psychologie Více směrů, které usilují najít hlubší vrstvu skrytě působících činitelů, které ovlivňují naše vnější projevy, někdy působí proti tomu, co jsme původně chtěli udělat. Těmito činiteli mohou být dřívější zážitky, které si nechceme připustit a potlačili jsme je. Zejména v dětství, ze strachu, že ztratí lásku rodičů.

Psychoanalýza Sigmund Freud Rakouský psychiatr českého původu (*Příbor na Moravě) Psychoanalýza je věda o nevědomých procesech, které podstatným způsobem ovlivňují chování člověka. Vyšel z léčby duševně narušených pacientů, u kterých zjistil závažné sexuální problémy. Dospěl k závěru, že v životě člověka rozhodují 2 základní síly - sexuální pud a pud sebezáchovy.

Mezi těmito pudy probíhá základní konflikt. Odmalička je člověk puzen ke slasti. Opakovaně jsme v dosažení slasti omezováni, touhy potlačujeme do nevědomí (vrstva skrytá pod vědomím), aby mohl ve společnosti přežít (pud sebezáchovy). Takto pod tlakem vznikají u člověka duševní poruchy. Léčit lze tak, že necháme potlačené pudy vyplynout a zbavíme se tak zdroje problému. Vliv na léčbu může mít hypnóza (podle vzoru lékaře Jeana Martina Charcota). Metodu, kdy pacient volně hovoří na lůžku o všem, co ho právě napadne nazval psychoanalýza.

Struktura osobnosti podle Freuda 3 části Ono (Id – pudová stránka člověka pramenící z nevědomí) Nadjá (Superego – svědomí vytvořené přijetím společenských norem a omezení za své) Já (Ego -, které je výsledkem střetu Id a Superega) Já je obtížný kompromis a představuje naše smýšlení a jednání.

3 Směry rozvíjející psychoanalýzu Individuální psychologie – zakl. Alfred Adler (vídeňský lékař) Tvrdí, že ve vývoji osobnosti má hlavnív význam rozpor mezi snahou vyniknout a společenským citem (skromností) Člověk touží po spolupráci a dobrých vztazích, ale v dětství v něm vzniká komplex méněcennosti, který chce překonat, a tak se snaží vyniknout za každou cenu, případně bezohledně bojuje o dosažení cíle. Úkolem psychologa je nereálné cíle změnit v reálné, jinak by pacient mohl být psychicky narušen, nebo drogově závislí či delikventní.

Analytická psychologie zakladatel Carl Gustav Jung Zjistil, že v mládí na člověka silně působí sexuální pud, ve středním věku však člověk začne přemýšlet o smyslu svého života, v příznivém případě se začne zabývat kulturou, uměním a filozofií, kde hledá odpovědí na své otázky. V jeho snech se začnou objevovat nepoznané momenty – projev kolektivního nevědomí ( jakási kolektivní paměť celého lidstva) – Jung projevy kolektivního nevědomí nazval archetypy (pravzory pro náš skutečný život) a měl za to, že změní příliš jednoznačně zaměřené jedince na harmonicky rozvinuté jedince s bohatším životem

Neoanalýza (kulturní psychoanalýza) Erich Fromm Kritika konzumní společnosti. Kniha Mít nebo být? Člověk se vyvíjí příznivě, pokud u něj v popředí není snaha mít, ale úsilí být opravdovým člověkem.

Logoterapie Logos = řád Terapie = léčba Tato disciplína usiluje o znovunalezení životního řádu. Snaží se pomoci lidem, jejichž život byl vykolejen nějakou otřesnou událostí. Zakladatel Viktor Emanuel Frankl.

Logoterapie II Frankl vyšel ze svých osobních zkušeností vězně koncentračního tábora. Otázka zní, co pomohlo přežít koncentrační tábor se zdravím rozumem. Člověk je bytost hledající smysl, k němu vedou 3 cesty: 1.práce pro druhé, 2.láska k bližnímu, 3.přeměna utrpení ve výkon.

Logoterapie III „Člověku lze v koncentračním táboře vzít všechno, až na možnost jednat svobodně, zachovat se tak, nebo tak. Duchovní svobodu člověku nikdo vzít nemůže, dokud dýchá, a také mu, dokud dýchá, zůstává příležitost dávat svému životu smysl.“ V.E.Frankl

Transpersonální psychologie Transpersonální = nadosobní, překračující jednotlivou osobnost Stanislav Grof Východiskem jsou zážitky osob změněného vědomí, navozené meditací, různým cvičením, požitím drog. Mimořádné stavy otevírají čl. cestu ke zkušenostem, přesahujícím hranice prostoru a času, života a smrti.

Transpersonální psychologie II Stoupenci věří, - že si čl. může vybavovat minulé životy, -nebo zkušenosti z prenatálního života -nebo porodu -možnost překročit své já, - teleportovat mysl -...

Zdroje: Mgr. Kateřina Juklová :Základy obecné psychologie, Gaudeamus, Univerzita Hradec Králové, Hradec Králové 2007 Přemysl Šil, Jana Karolová: Já člověk, Nakladatelství Olomouc s.r.o., Olomouc 2004