Uvedení autoři, není-li uvedeno jinak, jsou autory tohoto výukového materiálu a všech jeho částí. Tento projekt je spolufinancován ESF a státním rozpočtem ČR. Název SŠ:SOU Uherský Brod Autoři:Ing. Radim Bublík Název prezentace: (DUMu) Základní pojmy výpočetní techniky Tematická oblast:Úvod do předmětu Ročník: 1. ročník oboru Mechanik opravář motorových vozidel Číslo projektu:CZ.1.07/1.5.00/ Datum vzniku:

 Záměrem této sady výukových materiálů s názvem Úvod do předmětu je poskytnout žákům potřebné informace pro lepší orientaci ve významu informačních a komunikačních technologií (zejména počítačů) pro jejich život a nastínit jim rovněž jejich historii a vývoj.  Jednotlivé DUMy (prezentace a pracovní listy) v této sadě pokryjí postupně tematické oblasti, které jsou probírány v předmětu Informační a komunikační technologie na naší SŠ.  Tato prezentace je konkrétně zaměřena na tematický celek Základní pojmy výpočetní techniky.

Hardware označuje technické vybavení počítače. Je to soubor všech technických prostředků (jednotlivých dílů, součástí), ze kterých se skládá počítač nebo dokonce celých zařízení, která slouží pro připojení k počítači formou periferií (externích zařízení počítače). Mezi součásti (díly) patří například procesor nebo operační paměť, do periferních zařízení můžeme zařadit např. monitor (nezbytná periferie) nebo tiskárnu (periferie zbytná, ale užitečná).

Software označuje programové vybavení počítače. Jde o programy nebo data, které dávají používání počítače smysl. Programy jsou spustitelné, data jsou určena pro využití konkrétními programy, sama o sobě spustitelná nejsou. Příklad programu a jemu odpovídajících dat by byl např. Microsoft Word (program) a nějaký jeho dokument (data, pořízená ve Wordu), který má typicky příponu.doc nebo.docx.

Hardware bez software může sice existovat, ale v takovém případě není k ničemu: např. počítač bez operačního systému můžeme zapnout, ale mnoho toho neudělá, kromě vypsání nějakého chybového hlášení na monitor (a to jen díky tomu, že v tomto případě se již první program, tedy software, spustil - byl to BIOS, základní programové vybavení, umístěné na základní desce počítače, který mimo jiné určuje počítači, co má dělat po zapnutí). Kdyby počítač neobsahoval ani BIOS, nedělo by se po zapnutí viditelně vůbec nic. Software nemůže bez hardware existovat vůbec: každý program (i data) je nutno někam uložit a to typicky na nějaký konkrétní hardware, k tomuto účelu určený. Např. na pevný disk, USB flashdisk nebo třeba na CD či DVD.

Informace (v nejobecnějším smyslu) jsou údaje o nějakém prostředí, o jeho stavu a procesech, v něm probíhajících. Množství informace je dáno rozdílem mezi stavem neurčitosti systému před jejím přijetím a po něm. Informace tak pomáhají snižovat stav neurčitosti (entropie). [1] Základní jednotkou informace je 1 bit (1b), který může nabývat pouze dvou hodnot: 0 nebo 1. Vyšší jednotkou informace, pomocí níž se většinou udává v praxi kapacita paměti, je 1 byte (1B, česky bajt). Platí jednoduché pravidlo: 1B = 8b (jeden bajt má 8 bitů)

U bitu (b), stejně jako u bajtu (B), platí stejná pravidla pro tvorbu jejich násobných jednotek (odlišná od pravidel, používaných ve fyzice!!): 1 Kb (kilobit) = 1024 b (bitů) 1 Mb (megabit) = 1024 Kb (kilobitů) = b (bitů) 1 KB (kilobajt) = 1024 B (bajtů) 1 MB (megabajt) = 1024 KB = B 1 GB (gigabajt) = 1024 MB = KB = B 1 TB (terabajt) = 1024 GB = MB = KB = B

V důsledku tohoto způsobu tvorby násobných jednotek tedy neplatí, že např. 16 KB (kilobajtů) by bylo B (bajtů), jako ve fyzice, kde 16 Km (kilometrů) je přesně m (metrů). Namísto toho dostáváme exaktně (přesně): 16 KB = 16 * 1024 B = B nebo třeba: 2 TB = 2 * MB = B

Příklad využití konkrétního počtu bitů. Problém: kolik různých znaků lze zakódovat pomocí kolika nul a jedniček (tedy jednotlivých bitů)? [2] Počet bitůPočet stavů, jimi popsatelných 10 1 (celkem bychom mohli zakódovat 2 znaky, např. A, B) (celkem 4 znaky, např. A, B, C, D) (celkem 8 znaků, např. A, B, C, D, E, F, G, H) n2n2n

Při řešení problému z předchozího slajdu se tvůrci počítačů shodli, že na zakódování celé abecedy (malých i velkých písmen, číslic a ještě mít rezervu na speciální znaky) je třeba 8 bitů. Ty nám determinují (určují) celkový počet kombinací, kterých jsme s nimi schopni dosáhnout a těch je (dle předchozí tabulky) 2 8, tedy 256. Tuto osmici bitů pojmenovali byte (bajt), se značkou velké B. 1 bajt je tedy řetězec osmi bitů. [2]

 Interface = rozhraní (obecně může být hardwarové i softwarové), zajišťuje komunikaci, přenos dat  Bus = sběrnice, příklad hardwarového rozhraní  GUI = Graphical User Interface (grafické uživatelské rozhraní), příklad softwarového rozhraní  PC = Personal Computer (osobní počítač)  IT = Information Technology (informační technologie)

[1] JONÁK, Zdeněk. Informace. In KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha: Národní knihovna ČR, [cit ]. Dostupné z: [2] ROUBAL, Pavel. Informatika a výpočetní technika pro střední školy: teoretická učebnice. Vyd. 1. Brno: Computer Press, 2010, s. 7. ISBN