Vybrané otázky demokracie II Prezentace vytvořena s podporou grantu FRVŠ

Bryan Caplan Mýtus racionálního voliče. Proč v demokracii vítězí špatná politika (2010) Mancur Olson, The Logic of Collective Action (1965) - prosazování koncentrovaných zájmů na úkor roztříštěných zájmů (byrokracie, aktivisté, průmyslová a ekologická lobby) Anne O. Krueger, Jagdish Bhagwati - dobývání renty (Rent-seeking), Neproduktivní dobývání zisku (Unproductive Profit-seeking)

Občanská společnost Cicero - civilis societas (Politické společenství) Široké pojetí občanské společnosti (celá veřejná sféra včetně sféry ekonomické a samosprávné, mimo stát) -Občanskou společnost jako předivo mezilidských vztahů, síť, pavučina, kterou budují autonomní občané v průběhu času, někdy mlčky a nezáměrně, někdy se zcela explicitním záměrem a promyšlenou dobrovolnou volbou. Zájmové skupiny a sdružení jsou zde proto aby uspokojovaly potřeby občanů k jejich co největší soběstačnosti.

Úzké pojetí občanské společnosti Definuje občanskou společnost jako sféru odlišnou od státu a ekonomiky, případně i od dalších sfér společnosti, minimalistická teorie považuje za OS především nová sociální hnutí (které se rozvíjejí od 60. let 20. století – pacifistická, feministická, ekologická apod.), jejichž aktivity mají charakter symbolických výzev vůči existujícím mocenským vztahům a zažitým kulturním vzorcům. Podle tohoto pojetí by většina společnosti a občanů tedy vlastně k „občanské společnosti“ nepatřila, většina tvoří onen sociální řád, který je třeba reformovat (politické instituce, ekonomické instituce a vlastně všichni, kteří přispívají k chodu společnosti v její stávající podobě).

Měkká forma postdemokracie -organizované menšiny, které nemají sílu se prosadit v demokratické soutěži priorit a zájmů, hledají jiné nástroje k prosazení svých vizí a hodnot, buď agitačních a nátlakových, nebo dokonce usilujících o získání přímého podílu na moci. Tvrdá forma postdemokracie -znamená přímou účast některých subjektů občanské společnosti na moci a rozhodovacích procesech, kde již nejde o agregaci zájmů občanů odspoda a o soutěž, nýbrž o delegaci moci zájmových či profesních skupin, tak jak je znal fašistický stát. (profesní, stavovské komory, odbory, tripartita – zaměstnanci, zaměstnavatelé, stát)

Václav Havel „Já sám rozumím pod pojmem občanské společnosti něco, co vzniká samostrukturací společnosti, obvykle se tím myslí nadace a spolky. Samozřejmě, že je to přirozené lidské sdružování v nevládních a neziskových organizací, spolcích a občanských iniciativách. Jsou nesmírně důležité a jsou páteří občanské společnosti“. „Tato občanská společnost je zásadní, je podhoubím, živnou půdou, zázemím demokracie“. Demokracie v občanské společnosti chřadne a chátrá vinou politických stran, které se odcizují občanům: „...politika začíná být nudná, do sebe uzavřená, zvláštní, nakonec lidem protivná a nic na tom nemění, že volit může každý“.

Václav Klaus „Občanská společnost je polemika se svobodnou společností! A je povinností každého demokrata ze všech svých sil, do konce svých věků proti ní bojovat!!!“ „Postdemokracii chápu jako potlačení demokracie v důsledku pokusů různorodých sil, struktur a skupin uvnitř státu – bez demokratického mandátu – přímo určovat (nebo aspoň zásadně ovlivňovat) různé klíčové oblasti veřejného života dotýkající se občanů. Mám na mysli různé projevy NGOismu, politické korektnosti, umělého multikulturalismu, radikálního humanrightismu, agresivního ekologismu atd. Aktivity organizací vytvořených na těchto základech představují nové formy ohrožení lidské svobody, kterou zejména my, kteří jsme prožili komunismus, bereme nesmírně vážně.“

„Trojský kůň demokracie“

Problém „demokratické zátěže“ (democratic overload, government overload) - jisté paralýzy systému, kdy na základě tlaků voličů a zájmových skupin dochází k začarovanému kruhu - politici chtějí uspět ve volební soutěži a získat moc, proto slibují stále vyšší veřejné výdaje (viz. James Buchanan - veřejné finance v demokratickém systému) „government oversupply“ – nadměrná nabídka ze strany vlády Democratic overload

Giovanni Sartori rozlišoval mezi „zodpovědnou“ vládou, která se chová odpovědně a kvalifikovaně a „přístupnou“ vládou, která reaguje na vnější požadavky lidu a je tak přetížena v kontextu „revoluce rostoucího očekávání“ (zejména právě v oblasti sociální politiky) X solidarita, subsidiarita, personální princip „Revoluce rostoucího očekávání“

článek 21 deklarace (1) Každý má právo, aby se účastnil vlády své země přímo nebo prostřednictvím svobodně volených zástupců. (3) Základem vládní moci budiž vůle lidu; ta musí být vyjádřena správně prováděnými volbami, které se mají konat v pravidelných obdobích na základě všeobecného a rovného hlasovacího práva tajným hlasováním nebo jiným rovnocenným postupem, zabezpečujícím svobodu hlasování. článek 25 deklarace (1) Každý má právo na takovou životní úroveň, která by byla s to zajistit jeho zdraví a blahobyt i zdraví a blahobyt jeho rodiny, počítajíc v to zejména výživu, šatstvo, byt a lékařskou péči, jakož i nezbytná sociální opatření; má právo na zabezpečení v nezaměstnanosti, v nemoci, při nezpůsobilosti k práci, při ovdovění, ve stáří nebo v ostatních případech ztráty výdělečných možností, nastalé v důsledku okolností nezávislých na jeho vůli.

„Právo na demokracii“ Zásadní myšlenkou, která prochází napříč celým argumentem, je, že demokracie je náročný politický cíl. Teze že existuje lidské právo na demokracii – přestože se zdá, že demokracii povznáší – je nebezpečná v tom, že jí zbavuje její náročné substance. („náročná koncepce rovnosti a spravedlnosti“) (Joshua Cohen, Existuje lidské právo na demokracii? In HRUBEC, M. ed. Interkulturní dialog o lidských právech. Západní, islámské a konfuciánské perspektivy, Praha: Filosofia, 2008, ISBN )

Arabský svět a demokracie Husní Mubarak, Muammar Kaddáfí a další osvícení autoritáři (tranzitologie – o přechodech k demokracii) Huntington – 3 vlny demokratizace Sekularizace, liberální hodnoty (svoboda, lidská práva, právní stát) X Absence tradice a vzoru, důraz na procesuální stránku demokracie nedemokratický režim, vojenská diktatura, občanská válka, volební demokracie, nekonsolidovaná liberální demokracie

Klíčové země Egypt (80) Byl a je centrem a vůdčí silou arabsko-islámského světa, Muslimské bratrstvo (20%), Koptové (10%) Írán (70) Vůdčí síla šíitského islámu, autoritativní režim, „islámská demokracie“ Indonésie (240) Nekonsolidovaná demokracie Turecko (80) Demokracie a sekularizace na základě západních vzorů

„Bojujte proti těm, kdož nevěří v Boha a v den poslední a nezakazují to, co zakázal Bůh a jeho posel...“ (Korán 9:29) „Vy, kteří věříte ! Bojujte proti těm z nevěřících, kteří jsou poblíže ! Nechť ve vás naleznou tvrdost a vězte, že Bůh je na straně bohabojných !“ (Korán 9:123) „Jestliže nevytáhnete do boje, Bůh vás potrestá trestem bolestným...“ (Korán 9:39)

Islámský fundamentalismus Samuel P. Huntington: „V tomto smyslu je obrození nezápadních náboženství nejvýznamnějším projevem protizápadního postoje nezápadních společností. Toto obrození neznamená odmítnutí modernity jako takové, pouze odmítnutí Západu a sekularismu, degenerované kultury spojované se Západem.“ Je to boj proti „westoxifikaci“, někdy se též hovoří o „západním moru“ či „okcidentóze“.

Respekt k důstojnosti člověka založené na jeho svobodě a právu jednat omylně… Konsensus na základním souboru hodnot – lidských práv (ne ovšem současné pojetí lidských práv) Pluralita, oddělení politiky a náboženství v institucionální rovině, respekt k právu náboženství ve svobodném a demokratickém diskurzu prosazovat hodnoty a představy… Řešení

Multikulturalismus Multikulturalita jako realita X Multikulturalismus jako ideologie Pojem tolerance a právo na „svou“ pravdu a nenásilí, hodnotová diferenciace X Odmítání možnosti pravdy a možnosti hodnocení, relativismus, dogma rovnosti kultur, odmítání možnosti kritiky, nenávist k západní kultuře

Multikulturalismus Pojetí státu jako občanského národa X Pojetí státu jako etnického národa Multikulturalismus uměle podporuje podněcování a zdůrazňování rozdílů mezi lidmi a etniky, volá po upřednostnění jinakosti a narušení principů formální rovnosti (viz. analogie s feminismem), sociální otázky jsou míseny s rasovými a etnickými za účelem umlčení kritiků