Správní soudnictví

Žaloba proti rozhodnutí SO Řízení o žalobě proti rozhodnutí je upraveno v § 65 a násl. soudního řádu správního. Základními pojmy : „správní orgán“ a „rozhodnutí“. Správní orgán - definován v § 4 odst. 1 písm. a) s. ř. s., dle kterého se správním orgánem rozumí orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku, jakož i fyzická nebo právnická osoba nebo jiným orgán, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy. Pojem rozhodnutí: - vymezen v § 65 odst. 1 s. ř. s. - zahrnuje jak konstitutivní, tak deklaratorní rozhodnutí. - je nutno k němu vždy přistupovat z hlediska jeho obsahu a nikoliv formy = tzv. materiální pojetí správního aktu. „…nevadí, že správní orgán vyřídil věc toliko neformálním přípisem (či formálně nedokonalým rozhodnutím bez odůvodnění či poučení o opravném prostředku) v domnění, že není jeho povinností vydat rozhodnutí v určité procesní formě. Stejně tak může být akt podroben soudnímu přezkumu, i když jeho tvorba případně vůbec neproběhla předpokládanou zákonnou procedurou..“ (usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 16/96, obdobně usnesení sp. zn. IV. ÚS 233/02). Obdobně i rozsudek NSS čj. 1 Afs 147/

lze rozlišovat: - obecnou žalobu proti rozhodnutí správního orgánu, - (zvláštní) žaloby k ochraně veřejného zájmu, - žaloby ve věcech samosprávy.

1) Obecná žaloba proti rozhodnutí správního orgánu (§ 65 s.ř.s.) Tuto žalobu může podat : A) ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení nezákonným rozhodnutím správního orgánu, akt musí mít dopad do veřejnoprávní sféry dotčené osoby (žalobce), jde o ochranu veřejných subj. práv a povinností rozšířený senát NSS – zavedl koncept „zásahu do právní sféry“ (usnesení ze dne 23/3/2005, čj. 6 A 25/ ): „neudržitelnost takové interpretace § 65 odst. 1 s. ř. s., která omezuje přístup k soudu tím, že striktně vyžaduje v každém jednotlivém případě hledání porušeného subjektivního hmotného práva, jakož i úkonu, který subjektivní hmotné právo založil, změnil, zrušil či závazně určil. Vyskytují se totiž poměrně zhusta situace, kdy se správní úkon dotýká právní sféry žalobce, a přesto žádné právo striktně vzato nezaložil, nezměnil nebo závazně neurčil. Stejně tak nelze vždy žalobní legitimaci podmiňovat zkrácením na hmotných subjektivních právech… Ze všech těchto příčin nelze § 65 odst. 1 s. ř. s. vykládat doslovným jazykovým výkladem, ale podle jeho smyslu a účelu. Žalobní legitimace podle tohoto ustanovení musí být dána pro všechny případy, kdy je dotčena právní sféra žalobce, tj. kdy se jednostranný úkon správního orgánu, vztahující se ke konkrétní věci a konkrétním adresátům, závazně a autoritativně dotýká jejich právní sféry. Nejde tedy o to, zda úkon správního orgánu založil, změnil, zrušil či závazně určil práva a povinnosti žalobce, nýbrž o to, zda se – podle tvrzení žalobce v žalobě – negativně projevil v jeho právní sféře.“

B) účastník řízení před správním orgánem, který výše uvedenou žalobní legitimaci sice nemá, ale tvrdí, že postupem správního orgánu byl zkrácen na právech, která jemu příslušejí, takovým způsobem, že to mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí - jde o osoby, o jejichž hmotných právech či povinnostech se v řízení nerozhodovalo, zákon jim však přesto poskytl možnost vystupovat v řízení jako účastník - základní předpoklad žalobní legitimace je účastenství v řízení před SO - tzv. zájemníci (např. § 70 zákona o ochraně přírody, § 115/7 vodního zákona…) - podle § 65 odst. 2 s. ř. s. je oprávněn podat žalobu i ten, s nímž správní orgán nejednal jako s účastníkem, ačkoli podle zákona účastníkem v daném správním řízení byl (rozsudek NSS čj. 7 A 56/ ). nedostatek aktivní procesní legitimace vede k odmítnutí žaloby x něco jiného je legitimace věcná

2) Zvláštní žaloba k ochraně veřejného zájmu (§ 66 s.ř.s.) Aktivně legitimován k této žalobě je: a) správní orgán za podmínek stanovených zákony upravujícími řízení před správními orgány b) nejvyšší státní zástupce, jestliže k jejímu podání shledá závažný veřejný zájem – úvaha, zda je ve věci dán závažný veřejný zájem nepodléhá přezkumu správními soudy; dalším specifikem je to, že povinnost vyčerpat řádné opravné prostředky ve správním řízení před podáním žaloby k soudu (viz rozsudek NSS čj. 8 As 27/2006– 69 a rozsudek NSS čj. 29 Ca 60/2006 – 44) c) veřejný ochránce práv, jestliže k jejímu podání prokáže závažný veřejný zájem (x nej.st.zástupce), d) ten, komu toto oprávnění výslovně svěřuje zvláštní zákon nebo mezinárodní smlouva, která je součástí českého právního řádu (př. § 23/10 a 11 zákona o posuzování vlivů na ŽP, čl. 10a směrnice Rady 85/337/EHS z roku 1985 o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na ŽP)

3) Žaloba ve věcech samosprávy (§ 67 s.ř.s.) K této žalobě je aktivně legitimován a) správní úřad, kterému zvláštní zákon svěřuje pravomoc podat žalobu proti usnesení nebo opatření orgánu územního samosprávného celku v samostatné působnosti (jde o situace, kdy na základě zákona o obcích, zákona o krajích a zákona o hl. m. Praze jsou příslušné správní orgány oprávněny podat soudu návrh na zrušení usnesení, rozhodnutí či jiného opatření orgánu obce, kraje či hl. města Prahy, vydaného v rámci samostatné působnosti, mají-li zato, že odporují zákonu či jinému právnímu předpisu), b) orgán územního samosprávného celku proti rozhodnutí o rozpuštění zastupitelstva

Žalobou proti rozhodnutí SO se lze domáhat: - zrušení takovéhoto rozhodnutí, - vyslovení jeho nicotnosti, - a pokud se jedná o rozhodnutí, kterým správní orgán rozhodl o uložení trestu za správní delikt, může se ten, jemuž byl takový trest uložen, žalobou domáhat též upuštění od něj nebo jeho snížení v mezích zákonem dovolených (moderace trestu).

Nepřípustnost žaloby: obecně platí tzv. generální přezkumná klauzule - žaloba se odmítá, lze proti tomu podat kasační stížnost, ale pouze z důvodu dle § 103/1/e s.ř.s. Soudní řád správní pak stanoví důvody nepřípustnosti žaloby (§ 68), kdy žaloba je nepřípustná: a) nevyčerpal-li žalobce řádné opravné prostředky v řízení před správním orgánem, připouští-li je zvláštní zákon (tedy zejm. odvolání či rozklad), ledaže rozhodnutí správního orgánu bylo na újmu jeho práv změněno na základě rozhodnutí o opravném prostředku podaném někým jiným – princip subsidiarity b) jde-li o rozhodnutí správního orgánu v soukromoprávní věci, vydané v mezích zákonné pravomoci správního orgánu, poskytuje se ochrana veřejným subj.právům, výjimka – vyslovení nicotnosti rozhodnutí SO v soukromoprávní věci, jinak odmítne + poučí, že do 1 měsíce podat žalobu dle části páté o.s.ř. c) je-li jediným jejím důvodem tvrzená nicotnost napadeného rozhodnutí, nedomáhal-li se žalobce vyslovení této nicotnosti v řízení před správním orgánem – v současnosti obsolentní d) směřuje-li jen proti důvodům rozhodnutí (tj. pouze proti odůvodnění a nikoli proti výroku), e) domáhá-li se žalobce přezkoumání rozhodnutí, které je z přezkoumání podle soudního řádu správního (srov. např. § 70 s.ř.s.) nebo zvláštního zákona vyloučeno f) v případech žalob ve veřejném zájmu je pak tato žaloba také nepřípustná, pokud v ní uplatňované právní důvody byly uplatněny v téže věci v jiné žalobě již soudem zamítnuté, či pokud již žalobu v téže věci podal ze stejných právních důvodů někdo jiný.

Kompetenční výluky - soudní řád správní v § 70 stanoví, které úkony, resp. rozhodnutí správního orgánu jsou ze soudního přezkumu vyloučeny. - princip negativní enumerace, restriktivní výklad Vyloučeny jsou tak a) úkony, které nejsou (materiálně)rozhodnutími b) rozhodnutí mající pouze předběžnou povahu (přičemž rozhodnutí předběžné povahy musí současně splňovat následující znaky: 1) musí jít o rozhodnutí správních orgánů ve věcech veřejnoprávních, upravující předběžně či dočasně poměry osob, zajišťující určité věci nebo osoby či zatímně fixující určitý stav (materiální znak); 2) proti tomuto rozhodnutí nebo proti jeho důsledkům musí mít každá osoba, jejíž subjektivní práva jím byla dotčena, možnost bránit se v řízení, jež musí nutně proběhnout (tj. musí být následně po vydání rozhodnutí zahájeno anebo v něm musí být pokračováno, došlo-li k jeho zahájení před vydáním rozhodnutí nebo současně s ním) před správním orgánem, který v dané věci rozhodne s konečnou platností (procesní znak) - rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , čj. 2 Afs 183/2005 – 64. c) rozhodnutí, jimiž se pouze upravuje vedení řízení před správním orgánem, d) rozhodnutí, jejichž vydání závisí výlučně na posouzení zdravotního stavu osob nebo technického stavu věcí, pokud sama o sobě neznamenají právní překážku výkonu povolání, zaměstnání nebo podnikatelské, popř. jiné hospodářské činnosti, e) o nepřiznání nebo odnětí odborné způsobilosti fyzickým osobám, pokud sama o sobě neznamenají právní překážku výkonu povolání nebo zaměstnání nebo jiné činnosti, f) rozhodnutí, jejichž přezkoumání vylučuje zvláštní zákon.

Účastníky řízení jsou jednak žalobce a dále pak žalovaný, kterým je správní orgán, který rozhodl v posledním stupni, nebo správní orgán, na který jeho působnost přešla. Žalovaný – osoba žalovaného není v tomto řízení určena tvrzením žalobce, ale kogentně ji určuje zákon, je věcí soudu, aby jednal s tím, kdo skutečně má být žalovaným. SO prvého stupně není účastníkem řízení před soudem. Pozor u rozkladu – žalovaným není ministr, ale ministerstvo. Náležitosti žaloby Žaloba musí kromě obecných náležitostí podání (§ 37 odst. 2 a 3 s.ř.s.) musí obsahovat: označení napadeného rozhodnutí a den jeho doručení nebo jiného oznámení žalobci, označení osob na řízení zúčastněných, jsou-li žalobci známy označení výroků rozhodnutí, které žalobce napadá, žalobní body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné, jaké důkazy k prokázání svých tvrzení žalobce navrhuje provést, návrh výroku rozsudku.

Žalobu lze podat do dvou měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem, nestanoví-li zvláštní zákon jinou lhůtu. Žalobu ve veřejném zájmu pak může podat nejvyšší státní zástupce či VOP do tří let od právní moci rozhodnutí. Podání žaloby nemá odkladný účinek, pokud s.ř.s.nebo zvláštní zákon nestanoví jinak. Nicméně soud jej může za splnění podmínek stanovených v s.ř.s. přiznat. Věcně příslušné k řízení jsou krajské soudy; místně příslušný je pak soud, v jehož obvodu je sídlo správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí v prvním stupni.

Při přezkoumání rozhodnutí vychází soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Soud přezkoumá v mezích žalobních bodů napadené výroky rozhodnutí. V rámci dokazování může soud zopakovat nebo doplnit důkazy provedené správním orgánem, přičemž jím provedené důkazy hodnotí jednotlivě i v jejich souhrnu i s důkazy provedenými v řízení před správním orgánem a ve svém rozhodnutí vyjde ze skutkového a právního stavu takto zjištěného (jde o promítnutí požadavku tzv. plné jurisdikce ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy).

Soud zruší napadené rozhodnutí pro vady řízení bez jednání rozsudkem a) pro nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, b) proto, že skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí, je v rozporu se spisy nebo v nich nemá oporu anebo vyžaduje rozsáhlé nebo zásadní doplnění, c) pro podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, mohlo-li mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. Zjistí-li soud, že rozhodnutí trpí takovými vadami, které vyvolávají jeho nicotnost, vysloví rozsudkem tuto nicotnost i bez návrhu. Pokud se důvody nicotnosti týkají jen části rozhodnutí, soud vysloví nicotnou jen tuto část rozhodnutí, jestliže z povahy věci nevyplývá, že ji nelze oddělit od ostatních částí rozhodnutí. Jinak se nařizuje jednání.

Je-li žaloba důvodná, soud zruší napadené rozhodnutí pro nezákonnost nebo pro vady řízení. Pro nezákonnost zruší soud napadené rozhodnutí i tehdy, zjistí-li, že správní orgán překročil zákonem stanovené meze správního uvážení nebo jej zneužil Rozhoduje-li soud o žalobě proti rozhodnutí, jímž správní orgán uložil trest za správní delikt, může soud, nejsou-li důvody pro zrušení rozhodnutí, ale trest byl uložen ve zjevně nepřiměřené výši, upustit od něj nebo jej snížit v mezích zákonem dovolených, lze-li takové rozhodnutí učinit na základě skutkového stavu, z něhož vyšel správní orgán, a který soud případně vlastním dokazováním v nikoli zásadních směrech doplnil, a navrhl-li takový postup žalobce v žalobě. Zrušuje-li soud rozhodnutí, podle okolností může zrušit i rozhodnutí správního orgánu nižšího stupně, které mu předcházelo – (může, ale nemusí) Zruší-li soud rozhodnutí, vysloví současně, že věc se vrací k dalšímu řízení žalovanému. Jakmile zrušující rozsudek nabude právní moci, je správní orgán povinen řádně pokračovat v řízení bez ohledu na to, zda např. rozhodnutí soudu napadl kasační stížností. Právním názorem, který vyslovil soud ve zrušujícím rozsudku nebo rozsudku vyslovujícím nicotnost, je v dalším řízení správní orgán vázán. Zrušil-li soud rozhodnutí správního orgánu ve věci, v níž sám prováděl dokazování, zahrne správní orgán v dalším řízení tyto důkazy mezi podklady pro nové rozhodnutí. Zjistí-li soud, že rozhodnutí trpí takovými vadami, které vyvolávají jeho nicotnost, vysloví rozsudkem tuto nicotnost i bez návrhu. Soud zamítne žalobu, není-li důvodná.

Žaloba na ochranu před nezákonným zásahem SO do byla tato ochrana poskytována především v rámci ústavního soudnictví na základě ústavní stížnosti. soudní řád správní upravuje žalobu na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu v § 82 a násl., kdy pak zavádí legislativní zkratku „zásah“ pro všechny tři uvedené formy jednání správního orgánu (vývoj chápání tohoto pojmu – viz judikatura NSS)

Pojem „zásah“ Prvotní judikatura chápala „zásah“ jako „poměrně velké množství aktivních úkonů správních orgánů, ke kterým jsou oprávněny na základě různých zákonů při výkonu veřejné správy, přičemž jde o úkony neformální, pro které mohou a nemusí být stanovena pravidla“ - soudy vyžadovaly naplnění dvou znaků - zaprvé - musí se jednat o aktivitu (úkon) správního orgánu, zadruhé - tento úkon musí být pro osobu, vůči níž směřuje, závazný tak, aby byla povinna něco vykonat, strpět či se něčeho zdržet. - např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , čj. 2 Ans 1/ , rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , čj. 3 As 52/ , rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , čj. 3 Aps 3/ , rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , čj. 6 Aps 4/ , rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , čj. 3 Aps 3/

Posun – rozšířený senát NSS - věcný rozsah tří základních typů žalob v řízení podle soudního řádu správního je nutno vykládat tak, aby pokud možno každý úkon veřejné správy směřující vůči jednotlivci a zasahující do sféry jeho práv nebo povinností (ať již konáním či opomenutím v případě, kdy právo stanovuje povinnost konat, a to jak předepsanou formou, tak fakticky) byl podroben účinné soudní kontrole. - nový, podstatně rozšiřující pohled na věcný rozsah zásahové žaloby dle § 82 s.ř.s., tato žaloba tudíž chrání osoby proti jakýmkoli jiným aktům či úkonům veřejné správy směřujícím proti jednotlivci, které jsou způsobilé zasáhnout sféru jeho práv a povinností a které nejsou pouhými procesními úkony technicky zajišťujícími průběh řízení. Nemusí jít tedy nutně o akty neformální povahy či jen o faktické úkony (jak bylo dříve soudy chápáno), nýbrž i o jakékoli jiné konání či opomenutí konat, nelze-li je podřadit pod pojem rozhodnutí či osvědčení dle §65 a §79 s.ř.s. - viz Usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne , čj. 7 Aps 3/

Ochrana formou zásahové žaloby je důvodná tehdy, jsou-li – a to kumulativně – splněny následující podmínky: 1) žalobce musí být přímo zkrácen na svých právech (tzv. actio popularis není přípustná), 2) nezákonným, 3) zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu (zásah v širším smyslu – srov. výše), 4) které nejsou rozhodnutím, 5) zásah byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo. - rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , čj. 2 Aps 1/ , či rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , čj. 8 Aps 1/

Aktivně legitimována k podání žaloby je každá osoba, která tvrdí, že byla nezákonným zásahem přímo zkrácena na svých právech. Posouzení, zda je toto tvrzení důvodné – tedy, zda je předmětný úkon správního orgánu pojmově nezákonným zásahem - je až předmětem vlastního meritorního posouzení věci, nikoli otázkou existence podmínek řízení. Pasivně legitimován je pak správní orgán, který dle žalobního tvrzení provedl zásah. Žalobu lze podat do dvou měsíců ode dne, kdy se žalobce dozvěděl o nezákonném zásahu, nejpozději však do dvou let od okamžiku, kdy k němu došlo. Zmeškání lhůty nelze prominout. Pokud jde o náležitosti žaloby, tak mimo obecných náležitostí podání musí žaloba obsahovat označení zásahu, proti němuž se žalobce domáhá ochrany, vylíčení rozhodujících skutečností a označení důkazů, jichž se žalobce dovolává, a v neposlední řadě pak návrh výroku rozsudku. Zásahová žaloba je nepřípustná, lze-li se ochrany nebo nápravy domáhat jinými právními prostředky, to neplatí v případě, pokud se žalobce domáhá pouze určení, že zásah byl nezákonný - projev subsidiarity správně soudní ochrany.

Soud rozhoduje na základě skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí. Pokud však rozhoduje pouze o určení toho, zda byl zásah nezákonný, vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době zásahu. Pokud je žaloba důvodná, soud rozsudkem správnímu orgánu zakáže, aby v porušování žalobcova práva pokračoval, a přikáže, aby, je-li to možné, obnovil stav před zásahem, popř. určí, že provedený zásah byl nezákonný. Pokud je žaloba nedůvodná, soud ji zamítne. Opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí správního soudu (krajského) je kasační stížnost (§102 a násl. s.ř.s.), o které rozhoduje Nejvyšší správní soud. Pokud by byly naplněny zákonné podmínky, je též přípustná i obnova řízení (§111 a násl. s.ř.s.).

Žaloba na ochranu proti nečinnosti SO do takovýto prostředek v našem právním řádu chyběl, řešil to Ústavní soud (ústavní stížnost) chráněna jsou subjektivní veřejná práva plynoucí především z čl.38 odst.2 LZPS a také z čl.36 odst.1 LZPS Soudní ochrana dle § 79 a násl. s.ř.s. nezahrnuje všechny v úvahu přicházející formy nečinnosti SO, ale jen dvě, a to nevydání rozhodnutí ve věci samé a dále nevydání osvědčení.

„nelze domáhat uložení povinnosti vydat jakékoli rozhodnutí, ale musí jít o materiální správní akt upravující hmotněprávní postavení účastníků správního řízení…musí se jednat o rozhodnutí, jehož vydání je v pravomoci daného správního orgánu … a jež se vyznačuje příslušnými náležitostmi takovýchto správních aktů…“ Nelze se tak domáhat vydání procesního rozhodnutí a ani není možné uložit správnímu orgánu pouze obecně pokračovat v řízení. -viz rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne , čj. 52 Ca 28/ (publikován pod č.362/2004 Sb. NSS), či rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , čj. Ans 4/ osvědčení je jiným úkonem správního orgánu odlišným od správního aktu, který úředně potvrzuje skutečnosti, které jsou v něm uvedeny. Osvědčení je nutno odlišovat zejména od tzv. deklaratorních správních aktů. posouzení toho, zda je správní orgán nečinný ve smyslu § 79 s.ř.s., je otázkou důvodnosti žaloby (součástí rozhodnutí ve věci samé), nikoli otázkou existence podmínek řízení.“

Přípustnost žaloby - žalobce vyčerpal bezvýsledně prostředky, které mu procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu. - prostředkem nápravy, který je nutno vyčerpat dle § 79 odst.1 s.ř.s. před podáním žaloby, je žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti podle ust.§ 80 odst.3 správního řádu.“. další podmínkou přípustnosti žaloby je skutečnost, že zvláštní zákon nespojuje s nečinností správního orgánu fikci, že bylo vydáno rozhodnutí o určitém obsahu nebo jiný právní důsledek

žalovaným je správní orgán, který podle žalobního tvrzení má povinnost vydat rozhodnutí nebo osvědčení. Pasivní legitimace je tedy určena tvrzením žalobce v žalobě Legální definici správního orgánu obsahuje §4 odst.1 s.ř.s. Žalobu lze podat nejpozději do jednoho roku ode dne, kdy ve věci, v níž se žalobce domáhá ochrany, marně proběhla lhůta stanovená zvláštním zákonem pro vydání rozhodnutí nebo osvědčení, a není-li taková lhůta stanovena, ode dne, kdy byl žalobcem vůči správnímu orgánu nebo správním orgánem proti žalobci učiněn poslední úkon. Náležitosti žaloby Žaloba kromě obecných náležitostí podání (§37 odst.3 s.ř.s ) musí obsahovat a) označení věci, v níž se žalobce ochrany proti nečinnosti domáhá, b) vylíčení rozhodujících skutečností, c) označení důkazů, jichž se žalobce dovolává, d) návrh výroku rozsudku.

Pro rozhodnutí správního soudu o žalobě na ochranu proti nečinnosti je vždy rozhodný skutkový stav zjištěný ke dni jeho rozhodnutí – tj. nečinnost správního orgánu musí ke dni soudního rozhodnutí trvat. Dospěje-li správní soud k závěru, že je žaloba důvodná, uloží rozsudkem správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí nebo osvědčení. V žádném případě však soud nemůže stanovit i konkrétní obsah rozhodnutí, které má správní orgán vydat (tzn. nemůže správní orgán zavázat k tomu, jak konkrétně má být činný). Takový postup by totiž byl v rozporu s čl.2 Ústavy ČR a s principem dělby moci v demokratickém právním státě. Obligatorní součástí výroku je též stanovení lhůty k vydání rozhodnutí (osvědčení). Tato lhůta musí být přiměřená, tudíž soud při jejím určení musí vycházet zejména ze složitosti věci a dalších okolností, které byly zjištěny, přičemž jedinou omezující podmínkou je skutečnost, že tato přiměřená lhůta nesmí být delší, než kterou stanoví zvláštní zákon (§ 81 odst.2 s.ř.s.). Pokud soud dospěje k závěru, že žaloba není důvodná, pak ji zamítne.

Opravné prostředky ve správním soudnictví – kasační stížnost a) Kasační stížnost je opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví. Základní předpoklad – existence rozhodnutí KS ve věci spadající do spr.soudnictví a právní moc tohoto rozhodnutí – jde tedy o opravný prostředek, a to mimořádný. b) Osobu, jež kasační stížnost podává, označuje s.ř.s. jako stěžovatele. Stěžovatelem může být: účastník původního (soudního) řízení, z něhož vzešlo rozhodnutí napadené kasační stížností (tedy i správní orgán!) a dále pak osoba zúčastněná na tomto řízení (§ 34/1). c) Kasační stížností se lze domáhat pouze zrušení napadeného soudního rozhodnutí (ne změny!).

d) O kasační stížnosti rozhoduje NSS, jež by měl touto svou činností zajišťovat jednotnost a zákonnost rozhodování krajských soudů – zveřejňování vybraných rozhodnutí NSS ve Sbírce NSS. e) Kasační stížnost je zásadně přípustná proti každému pravomocnému rozhodnutí krajského soudu, pokud zákon nestanoví jinak.

Důvody kasační stížnosti - §103 s.ř.s.: Kasační stížnost lze podat pouze ze zákonem (taxativně) stanovených důvodů, a to z důvodu tvrzené a) nezákonnosti – jež spočívá v nesprávném posouzení právní otázky KS v předcházejícím řízení „rozhodnutí KS spočívá na nesprávném posouzení právní otázky tehdy, pokud KS na zjištění skutkový stav aplikuje jiný právní předpis, než který měl správně použít, resp.jej neaplikuje, ačkoli tak správně učinit měl…“(rozsudek NSS ze dne , čj. 7 Afs 1/ ). b) vady řízení : - jež spočívá v tom, že skutková podstata, z níž vycházel SO v napadeném rozhodnutí, nemá oporu ve spisech (např. součástí spisu nebyly podklady, ze kterých SO vycházel či že skutková zjištění jsou nedostatečná) či je s nimi v rozporu (podklady ve spisu svědčí pro závěr A, ale SO z nich vyvodil opačný závěr B); nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před SO takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto vytýkanou vadu měl krajský soud napadené rozhodnutí zrušit (např. SO porušil ustanovení správního řádu); za takovouto vadu se považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí SO pro nesrozumitelnost (např. odvolací orgán současně zamítl odvolání a změnil výrok napadeného prvostup.rozhodnutí)

c) zmatečnosti řízení před soudem – jež spočívá v tom, že chyběly podmínky řízení, ve věci rozhodoval vyločený soudce či byl soud nesprávně obsazen, popř. bylo rozhodnuto v neprospěch účastníka v důsledku trest.činu soudce - z judikatury – „rozhodoval-li senát o věci v neúplném složení, jedná se o vadu zakládající zmatečnost řízení….“(rozsudek NSS ze dne , čj. 2 Azs 92/ ) d) nepřezkoumatelnosti – spočívající v nesrozumitelnosti nebo v nedostatku důvodů rozhodnutí, popř. v jiné vadě soudního řízení, mohla –li mít za následek nezákonnost rozhodnutí (př. neúplný znalecký posudek jako podklad pro rozhodnutí) - dle judikatury NSS se „za nepřezkoumatelnost pro nesrozumitelnost obecně považuje takové rozhodnutí soudu, z jehož výroku nelze zjistit, jak vlastně soud rozhodl ve věci, tj. zda žalobu zamítl, odmítl, či jí vyhověl, případně jehož výrok je vnitřně rozporný….dále i případy, kdy nelze rozeznat, co je výrok a co odůvodnění, kdo jsou účastníci řízení a kdo byl rozhodnutím zavázán….(rozsudek NSS ze dne , čj. 2 Ads 58/ ) či - „rozhodnutí je nepřezkoumatelné, pokud z jeho odůvodnění není vůbec zřejmé, jakými úvahami se soud řídil při naplňování zásady volného hodnocení důkazů či při utváření závěru o skutkovém stavu, z jakého důvodu soud nepřistoupil na právní argumentaci stěžovatele obsaženou v žalobě a proč subsumoval popsaný skutkový stav pod zvolené právní normy…“ – rozsudek NSS ze dne 29/7/2004, čj. 4 As 5/ e) nezákonnost rozhodnutí o odmítnutí návrhu nebo o zastavení řízení

Nepřípustnost kasační stížnosti - §104 s.ř.s.: Kasační stížnost je nepřípustná: Ve věcech volebních, to neplatí, jde-li o řízení ve věcech porušení pravidel financování volební kampaně (dříve i ve věcech místního a krajského referenda – od již lze) Pokud směřuje pouze proti výroku o nákladech řízení nebo pouze proti důvodům rozhodnutí soudu Proti rozhodnutí, jímž soud rozhodl znovu poté, co jeho původní rozhodnutí bylo zrušeno NSS (to neplatí, pokud jako důvod kasační stížnosti je namítáno, že se soud neřídil závazným právním názorem NSS) Proti rozhodnutí, jímž se pouze upravuje vedení řízení (např. rozhodnutí o prodloužení soudcovské lhůty, rozhodnutí o spojení či vyloučení věci, zamítnutí návrhu na provedení důkazu x naopak dle judikatury není takovým rozhodnutím rozhodnutí o nepřiznání osvobození od soudních poplatků – roz. NSS čj. 7 As 40/ , ze dne 12/1/2005). Proti rozhodnutí, jež je podle své povahy pouze dočasné (př. rozhodnutí o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti) Pokud se opírá o jiné, než v §103 s.ř.s. stanovené důvody, nebo o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před KS, ač tak učinit mohl.

Tzv. Nepřijatelnost kasační stížnosti - §104a s.ř.s.: Pouze ve věcech mezinárodní ochrany Pokud kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji NSS pro nepřijatelnost K přijetí tohoto usnesení je třeba souhlasu všech členů senátu, usnesení nemusí být odůvodněno Z judikatury NSS: „přesahem vlastních zájmů stěžovatele je jen natolik zásadní a intenzivní situace, v níž je –kromě ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce – pro NSS též nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu případů či právních otázek. Přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu. Primárním úkolem NSS v řízení o kasačních stížnostech ve věcech azylu je proto nejen ochrana indiv.veř.subj.práv, ale i výklad právního řádu a sjednocování rozhodovací činnosti krajských soudů…“ – usnesení NSS ze dne , čj.1 Azs 13/ Přijatelnost je třeba odlišovat od přípustnosti kasační stížnosti na straně jedné a důvodnosti na straně druhé.

Účastníky jsou stěžovatel a všichni, kdo byli účastníky původního řízení Stěžovatel musí být zastoupen (výjimky) Kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. Kasační stížnost musí být podána do dvou týdnů po doručení rozhodnutí, zmeškání lhůty nelze prominout Pokud stížnost nemá všechny náležitosti – musí být doplněny do 1 měsíce od doručení usnesení, jímž byl stěžovatel vyzván k doplnění svého podání – v této lhůtě může ještě stěžovatel rozšířit kasační stížnost na výroky dosud nenapadené (rozsah) a též rozšířit i její důvody, přičemž tuto jednoměsíční lhůtu může soud na včasnou žádost stěžovatele z vážných důvodů prodloužit, nejdéle však o další 1 měsíc Kasační stížnost se podává u NSS (nové od – do té doby se podávala u KS). Odkladný účinek kasační stížnost nemá (§107), NSS ji však může na návrh stěžovatele přiznat

O KS rozhoduje NSS zpravidla bez jednání NSS je vázán rozsahem KS (to neplatí, je-li na napadeném výroku závislý výrok, který napaden nebyl, nebo je-li rozhodnutí správního orgánu nicotné) – projev dispoziční zásady NSS je vázán důvody KS (to neplatí, bylo-li řízení zmatečné dle §103/1/c, nebo bylo zatíženo vadou, jež mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci, nebo je-li rozhodnutí nepřezkoumatelné (§103/1/d)), jakož i v případech, kdy je rozhodnutí SO nicotné – projev dispoziční zásady Ke skutečnostem, které stěžovatel uplatnil poté, co bylo vydáno napadené rozhodnutí, se nepřihlíží – dle judikatury NSS – „ust. § 104/4 in fine brání tomu, aby stěžovatel v kas.stížnosti uplatňoval jiné právní důvody, než které uplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí, má být přezkoumáváno, ač tak učinit mohl. Ust.§ 109/4 naproti tomu brání tomu, aby se poté, co bylo vydáno přezkoumávané rozhodnutí, uplatňovaly skutkové novoty…“ – rozsudek NSS ze dne , čj. 1 Azs 34/

Rozhodnutí NSS: princip kasace, ale s určitými výjimkami – viz níže Odmítnutí – usnesením, jestliže odmítá pro: opožděnost, neodstranění obsahových nedostatků, nedostatek právního zastoupení, nepřípustnost, nepřijatelnost Dle judikatury: „dojde-li k odmítnutí kasační stížnosti pro opožděnost, je stěžovatelka povinna nahradit druhému účastníkovi náklady, které mu v této souvislosti vznikly…“ – usnesení NSS ze dne , čj.4 Ads 67/ Rozsudek: Zruší a věc vrátí – pokud NSS dospěje k závěru, že KS je důvodná – KS je pak vázán právním názorem NSS vysloveným ve zrušovacím rozhodnutí Dle judikatury: „vázanost KS právním názorem NSS zakládá povinnost KS respektovat v dalším řízení tento názor jak v rozsahu, ve kterém NSS shledal důvody kasační stížnosti opodstatněnými (tj. neztotožnil se s názory KS), tak v rozsahu, ve kterém stěžovateli nedal za pravdu (tj. akceptoval právní názory vyslovené v rozsudku KS) – rozsudek NSS ze dne , čj. 4 Ads 19/ Zruší a současně rozhodne o zastavení řízení, odmítnutí návrhu nebo o postoupení věci -§47, §46,§7 – výraz zásady rychlosti a procesní ekonomie – výjimka z kasace Sám ve věci rozhodne - §110/2 – novela od – zruší-li NSS rozhodnutí KS a pokud již v řízení před KS byly pro takový postup důvody, současně se zrušením rozhodnutí KS může sám dle povahy věci rozhodnout o zrušení rozhodnutí SO či vyslovení jeho nicotnosti, nebo o zrušení OOP či jeho části, nebo o ochraně ve věcech místního a krajského referenda dle §91a/1 a §91b/1 s.ř.s. – jde však o možnost, nikoli povinnost NSS, opět rychlost a procesní ekonomie Zamítne, pokud není KS důvodná

Obnova řízení § 111 a násl. s. ř. s. návrh na obnovu řízení je mimořádným opravným prostředkem cílem je odstranit nedostatky ve skutkových zjištěních, které vyšly najevo až po právní moci rozhodnutí, jde o řešení konfliktu: na straně jedné neúplný či chybně zjištěný skutkový stav x na straně druhé právní jistota ve věci pravomocné

Obnovit řízení před správním soudem je možné za těchto podmínek: Jednalo se o řízení ve věcech ochrany před nezákonným zásahem SO nebo ve věcech pol. stran a hnutí Nejde o případy, kdy je obnova nepřípustná – tzn. nejde o jiné než výše uvedené řízení,není napadán pouze výrok o nákladech nebo pouze důvody rozhodnutí, nebo nejde o rozhodnutí o kasační stížnosti - §114 Jsou dány zákonem stanovené důvody obnovy - §111 Byl podán návrh účastníkem řízení Byla dodržena subjektivní a objektivní lhůta - §115

Důvody obnovy: A) Vyšly najevo důkazy nebo skutečnosti, které bez viny účastníka nebyly nebo nemohly být v původním řízení uplatněny + výsledek obnoveného řízení může být pro něj příznivější - musí jít o skutečnosti a důkazy, které v době rozhodování existovaly, ale účastník je neznal nebo nemohl použít - nelze sem ale řadit jiný výklad právních předpisů, jde pouze o otázky skutkové, nikoli právní B) Bylo jinak rozhodnuto o předběžné otázce + výsledek obnoveného řízení může být pro něj příznivější Lhůty: sbjektivní lhůta – 3 měsíce, ode dne, kdy se dozvěděla osoba o důvodu obnovy, objektivní – 3 roky od PM rozhodnutí, zmeškání nelze prominout

Návrh: označení rozhodnutí, v jakém rozsahu se napadá, zákonný důvod, vylíčení skutečností svědčících o tom, že byla dodržena lhůta, návrh na provedení důkazů, jimiž má být prokázána důvodnost návrhu, návrh nemá odkladný účinek, soud jej může na návrh přiznat Účastníci: ten, kdo podal návrh na obnovu + ti, kdo byli účastníky v řízení před soudem, proti jehož rozhodnutí obnova směřuje Příslušnost k řízení: příslušný je soud, který vydal rozhodnutí, proti němuž návrh směřuje

Řízení: Řízení o povolení obnovy – iudicium rescindens – pokud soud shledá důvody pro povolení obnovy, pak ji usnesením povolí, jinak návrh usnesením zamítne; platí, že soud je vázán uplatněnými důvody Řízení obnovené – iudicium rescissorium - §119 – po povolení obnovy soud pokračuje v řízení o původním návrhu, provede nově navržené důkazy a rozhodne o původním návrhu. Původní i nové řízení tvoří jeden celek. Nové rozhodnutí ve věci nahrazuje rozhodnutí původní.