Žáci se zábavnou formou seznámí s osobností a tvorbou známé autorky literatury pro děti a mládež, dozví se název prestižní literární ceny. Při plnění úkolů procvičují čtení s porozuměním, práce je zaměřena na posílení čtenářské gramotnosti. Diskutují o vlastních čtenářských zkušenostech, jsou motivováni k další četbě.

Dozvíš se to, když správně odpovíš na otázky, které ti položí jedna z prvních držitelek této významné ceny. Zároveň se dozvíš mnoho zajímavého o jejím životě i o hrdinech jejích příběhů.

Narodila jsem se 14. listopadu 1907 na farmě u města Vimmerby, na jihu Švédska. Prožila jsem dětství plné lásky a bezstarostných her, ale i povinností, které z života na farmě vycházejí. Ve škole jsem psala dobré slohy, to mě bavilo. Velmi ráda jsem četla. Od r jsem pracovala pro místní noviny, ale můj první text se v novinách objevil, když mi bylo 13 let a já jsem vyhrála soutěž o nejlepší povídku. Byla jsem vždy plná života. Velmi ráda jsem tancovala a chovala jsem se dost nekonvenčně. Jako jedna z prvních dívek jsem si nechala ostříhat vlasy na krátko. V 17 letech jsem musela odejít do Stockholmu, když jsem neprovdaná otěhotněla, což bylo v dané době společensky neúnosné. Svého syna Larse jsem ale musela dát do pěstounské péče. Bylo to pro mě nejtěžší rozhodnutí života, ale oba bych tehdy neuživila. Když jsem se později vdala za Stura Lindgrena, mohla jsem si vzít syna k sobě a stala jsem se na čas ženou v domácnosti. R do rodiny přibyla dcera Karin. Později jsem začala psát příběhy pro děti, a když jsem s nimi vyhrála i pár literárních soutěží, začaly se mé knížky vydávat. Od r jsem začala pro nakladatelství Rabén & Sjögren pracovat jako editorka pro dětskou literaturu. V práci jsem byla odpoledne, zatímco dopoledne jsem měla volno na psaní. Píšu, abych bavila to dítě uvnitř sebe samotné, a doufám, že tímto způsobem aspoň trochu pobavím i jiné děti. Narodila jsem se 14. listopadu 1907 na farmě u města Vimmerby, na jihu Švédska. Prožila jsem dětství plné lásky a bezstarostných her, ale i povinností, které z života na farmě vycházejí. Ve škole jsem psala dobré slohy, to mě bavilo. Velmi ráda jsem četla. Od r jsem pracovala pro místní noviny, ale můj první text se v novinách objevil, když mi bylo 13 let a já jsem vyhrála soutěž o nejlepší povídku. Byla jsem vždy plná života. Velmi ráda jsem tancovala a chovala jsem se dost nekonvenčně. Jako jedna z prvních dívek jsem si nechala ostříhat vlasy na krátko. V 17 letech jsem musela odejít do Stockholmu, když jsem neprovdaná otěhotněla, což bylo v dané době společensky neúnosné. Svého syna Larse jsem ale musela dát do pěstounské péče. Bylo to pro mě nejtěžší rozhodnutí života, ale oba bych tehdy neuživila. Když jsem se později vdala za Stura Lindgrena, mohla jsem si vzít syna k sobě a stala jsem se na čas ženou v domácnosti. R do rodiny přibyla dcera Karin. Později jsem začala psát příběhy pro děti, a když jsem s nimi vyhrála i pár literárních soutěží, začaly se mé knížky vydávat. Od r jsem začala pro nakladatelství Rabén & Sjögren pracovat jako editorka pro dětskou literaturu. V práci jsem byla odpoledne, zatímco dopoledne jsem měla volno na psaní. Píšu, abych bavila to dítě uvnitř sebe samotné, a doufám, že tímto způsobem aspoň trochu pobavím i jiné děti.

Čeká tě 1O úkolů. U každého budeš mít na výběr 3 možnosti. Pokud vybereš správnou odpověď, dozvíš se jedno písmeno do tajenky. V tajence se skrývá jméno autora, podle kterého je prestižní cena nazvána. Teď už potřebuješ jen papír, tužku a bystrou hlavu.

H – Astrid Lindgrenová A – Tove Janssenová G – Ronja Matissová Už víš, kdo jsem?

Jak se zrodila má první a nejslavnější postava? Moje dcerka Karin dostala v zimě 1941 zápal plic. Při léčení si vysnila jméno Pipi Dlouhá punčocha. "Vyprávěj o ní!" prosila mě, a tak jsem se usadila na kraj její postele a vyprávěla jednu ztřeštěnou příhodu za druhou. Příběhy jsem ale začala sepisovat až mnohem později - zjara Toho březnového dne ve Stocholmu sněžilo. Když jsem večer šla po chodníku kolem Vasova parku, pod nově napadaným sněhem ležel led, upadla jsem, natloukla si nohu a musela nějakou dobu ležet. Abych zabila čas, začala jsem těsnopisem zapisovat příběhy o Pipi a v květnu 1944 (Karin bylo deset) mě napadlo, že bych to mohla přepsat na stroji a věnovat dceři k narozeninám. Jak se zrodila má první a nejslavnější postava? Moje dcerka Karin dostala v zimě 1941 zápal plic. Při léčení si vysnila jméno Pipi Dlouhá punčocha. "Vyprávěj o ní!" prosila mě, a tak jsem se usadila na kraj její postele a vyprávěla jednu ztřeštěnou příhodu za druhou. Příběhy jsem ale začala sepisovat až mnohem později - zjara Toho březnového dne ve Stocholmu sněžilo. Když jsem večer šla po chodníku kolem Vasova parku, pod nově napadaným sněhem ležel led, upadla jsem, natloukla si nohu a musela nějakou dobu ležet. Abych zabila čas, začala jsem těsnopisem zapisovat příběhy o Pipi a v květnu 1944 (Karin bylo deset) mě napadlo, že bych to mohla přepsat na stroji a věnovat dceři k narozeninám.

O které své knížce jsem vyprávěla? S – Ronja, dcera loupežníka CH – Pipi Dlouhá punčocha G- Lotka z rošťácké uličky

Poznáš, která z mých postav v následujícím úryvku usadila svým postojem paní za pultem? "Trpíte pihami!" stálo napsáno na krabičce s krémem. "Ne!" "Copak si přeješ?" zeptala se paní. "Ne!" opakovala (?). "Já ti nerozumím," řekla paní. "Já pihami netrpím!" řekla (?). Teprve teď paní prodavačce svitlo, co má (?) na mysli. Když si ji trochu prohlédla, podivila se: "Ale dítě, vždyť jsi pihami celá posetá!" "To vím taky," odtušila (?),"ale netrpím tím! Jsem naopak ráda, že je mám! Má úcta!“ Lindgrenová, Astrid. Pipi Dlouhá punčocha. Praha: Albatros 2010.

A – Pipi Dlouhá punčocha I - LisaR- Ronja

Následující úryvek je z mé knížky Ronja, dcera loupežníka. Dokážeš po jeho přečtení odpovědět na Ronjiny otázky?

Ronja se narodila té noci, kdy nad horami ř ádila bou ř e. A byla to taková bou ř e, že všechna zv ěř z Mattisova lesa vystrašen ě zalezla do svých doupat a skrýší, jenom ty kruté, divé v ě trnice m ě ly z ní opravdovou radost a k ř i č ely a povykovaly, když létaly kolem loupežnického hradu na Mattisov ě ho ř e. Lovisu, která se uvnit ř chystala k porodu, to tak rušilo, že ř ekla Mattisovi: „Odeže ň ty hrozné v ě trnice, a ť je tu ticho, jinak neslyším, co zpívám!“ Lovisa si totiž zpívala, když na sv ě t p ř icházelo dít ě. P ů jde to leh č eji, tvrdila, a dít ě bude mít veselejší náturu, když p ř ijde na sv ě t p ř i písni č ce. Mattis popadl kuši a st ř ílnou vyst ř elil n ě kolik šíp ů. „Už a ť jste pry č, divé v ě trnice," k ř ikl. „Dneska v noci se mi narodí dít ě. Copak to nechápete, vy č arod ě jnice?“ „Dneska v noci se mu narodí dít ě, hohó," v ř ískaly v ě trnice, „dít ě bou ř e, to bude ur č it ě mr ň avé a ošklivé, hohó!“ Mattis vyst ř elil ješt ě jednou, p ř ímo do hejna. Jen se mu vysmály a se zlobným jekem ulet ě ly. Lovisa ležela, zpívala a na sv ě t se dralo d ěť átko, Mattis odhán ě l v ě trnice, jak nejlíp um ě l, a jeho loupežníci zatím sed ě li dole ve veliké kamenné síni u ohn ě, jedli, pili a ř ádili stejn ě jako v ě trnice. N ě jak si t ě ch dvanáct muselo ukrátit dlouhou chvíli, když napjat ě č ekali, jak to ve v ě žní kom ů rce dopadne. Vždy ť za celý jejich loupežnický život se na Mattisov ě hrad ě ješt ě žádné dít ě nenarodilo. LINDGRENOVÁ, Astrid. Ronja, dcera loupežníka. Praha : Albatros, 2007.

M-Bosse N- Matiss D- Loviss

B- král G- čaroděj D- vůdce loupežníků

E – na hradě O – v lese U – v jeskyni

Co mají obě moje hrdinky, Pipi i Ronja, společného ? S – Jsou sirotci, žijí u pěstounů. R – Jsou silné osobnosti, touží po svobodě, zápasí s pokrytectvím světa dospělých. Z – Jejich tatínci jsou piráti.

A ještě jeden úryvek.

Hrozn ě rád bych tohle všechno povídal Benkovi. S Benkou jsme si č asto hráli. Bydlí v naší ulici a vlastn ě se jmenuje Bengt, ale všichni mu ř íkají Benka. A na m ě samoz ř ejm ě taky nikdo nevolá Bo Vilhelme Olssone. Ř íkají mi Bosse. Lépe ř e č eno, ř íkali mi Bosse. Te ď, když jsem se ztratil, mi p ř ece nem ů žou ř íkat nijak. Vilhelme na m ě volala jen teta Edla a strýc Sixtin. Vlastn ě strýc na m ě nevolal, protože se mnou nikdy nemluvil. Teta Edla a strýc Sixtin byli moji p ě stouni. Vzali si m ě, když mi byl rok. P ř edtím jsem žil v d ě tském domov ě, odkud si m ě teta Edla odnesla. Cht ě la sice hol č i č ku, ale žádnou tam nem ě li, tak si vzala m ě, i když ani ona, ani strýc Sixtin kluky rádi nem ě li. Rozhodn ě ne osmileté nebo devítileté. P ř ipadalo jim, že d ě lám v dom ě nepo ř ádek, že když p ř ijdu z venku, vždycky nanosím na botách spoustu bláta, že kolem sebe pohazuju oble č ení a že se sm ě ju moc hlasit ě. Teta Edla po ř ád dokola opakovala, že dnem, kdy jsem p ř išel do domu, za č alo jejich trápení. Strýc Sixtin ne ř íkal nic. Vlastn ě ano, ob č as ř ekl: „Hele, ty tam! Vypadni, a ť se na tebe nemusím koukat.“ Byl jsem v ě tšinou u Benky. Jeho tatínek si s ním po ř ád povídal, pomáhal mu stav ě t modely letadel a d ě lal č árky na rám dve ř í, aby bylo vid ě t, jak Benka roste, a tak. Benka se sm ě l smát, mluvit nahlas a házet kolem sebe šaty, jak cht ě l. (…) N ě kdy, když jsem šel ve č er spát, p ř ál jsem si, aby Benk ů v tatínek byl i m ů j tatínek. A lámal jsem si hlavu, kdo asi je m ů j skute č ný otec a pro č nesmím bydlet u n ě j a u své skute č né maminky a pro č jsem nejd ř ív musel být v d ě tském domov ě a pak u tety Edly a strýce Sixtina. Teta Edla mi ř ekla, že moje matka um ř ela, když jsem se narodil. A kdo je m ů j otec, nikdo neví. „Ale umím si p ř edstavit, že to byl n ě jaký darebák,“ dodala. Nenávid ě l jsem ji, když o mém tatínkovi tak mluvila. To, že maminka um ř ela, když jsem se narodil, pravda možná byla, ale že m ů j tatínek není žádný darebák, jsem v ě d ě l naprosto jist ě. N ě kdy jsem p ř ed spaním plakal a strašn ě po n ě m toužil. Aspo ň jeden č lov ě k na m ě ale byl hodný, a to byla paní Lundinová z obchodu se zeleninou. Ob č as mi podstr č ila ovoce nebo n ě jakou jinou dobrotu. Te ď, když je po všem, se ptám, kdo že to vlastn ě paní Lundinová byla - protože tehdy v ř íjnu všechno za č alo u ní. Toho dne mi teta Edla t ě sn ě p ř ed šestou nakázala, abych dob ě hl do pekárny a koupil její oblíbené suchary. Nasadil jsem si č ervenou č epici a vyb ě hl z domu. Když jsem šel kolem zeliná ř ství, paní Lundinová stála ve dve ř ích. Vzala m ě za bradu a dlouho se na m ě tak n ě jak zvláštn ě dívala. Nakonec se zeptala: „Máš chu ť na jablí č ko?“ „Ano, mám,“ odpov ě d ě l jsem. A ona mi dala krásné, č ervené jablko, úplná nádhera. Pak ř ekla: „Byl bys tak hodný a hodil mi do schránky lístek?“ „Jist ě,“ ř ekl jsem. Napsala pár ř ádek na koresponden č ní lístek a podala mi ho. „Tak sbohem, Bo Vilhelme Olssone,“ rozlou č ila se. „Sbohem.“ Zn ě lo to od ní divn ě, ř íkala mi jinak vždycky Bosse. Vydal jsem se sm ě rem ke schránce, která byla o blok dál. Práv ě v tu chvíli, kdy jsem do ní cht ě l lístek hodit, všiml jsem si, že z n ě j vychází taková zvláštní zá ř e, jako by ho ř el. A opravdu, písmena, která paní Lundinová napsala na lístek, svítila, jako by byla napsaná ohn ě m. Nemohl jsem odolat a p ř e č etl jsem si, co tam stálo. Paní Lundinová psala: Králi Zem ě v daleké dálce Ten, jehož tak dlouho hledáš, je nyní na cest ě k tob ě. Poletí dnem a nocí a v ruce bude držet znamení: zlaté jablko.

Kterou z následujících obálek bys vybral pro knížku, ze které byl předešlý úryvek? SK Z

Jaký vztah byl mezi Bossem a jeho tetou a strýcem? A – I když je zlobil, měli ho rádi. E- Byli to jeho pěstouni. N – Bosse jim byl na obtíž a chovali se k němu necitelně.

Tak už jsi vyluštil tajenku? Po kterém slavném autorovi pohádek se jmenuje prestižní literární cena? Tak už jsi vyluštil tajenku? Po kterém slavném autorovi pohádek se jmenuje prestižní literární cena? Snad se ti se mnou a mými hrdiny líbilo a rád si přečteš některou z mých knížek.

Obrázky: File:Lindgren 1960.jpg. In Wikipedia : the free encyclopedia [online]. St. Petersburg (Florida) : Wikipedia Foundation, [cit ]. Dostupné z WWW:. Fotografie z filmu Ronja, dcera loupežníka. Filmklub.sk. [online]. [cit ]. Dostupné z Obálka Kalle má podezření. Knihy.abz.cz [online]. [cit ]. Dostupné z: Obálka Mio, můj Mio. Knihy.abz.cz [online]. [cit ]. Dostupné z WWW: Obálka Děti z Bullerbynu. Knihy.abz.cz [online]. [cit ]. Dostupné z WWW: File:Andersen-hc.jpg. In Wikipedia : the free encyclopedia [online]. St. Petersburg (Florida) : Wikipedia Foundation, [cit ]. Dostupné z WWW:. Ostatní obrázky: Klipart Texty: LINDGRENOVÁ, Astrid. Pipi Dlouhá pun č ocha. Albatros. Praha s. ISBN LINDGRENOVÁ, Astrid. Ronja, dcera loupežníka. Albatros. Praha ISBN LINDGRENOVÁ, Astrid. Mio, m ů j Mio. Albatros. Praha ISBN Další použité zdroje: Astrid Lindgrenová. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, [cit ]. Dostupné z: Podivuhodná historie knihy Astrid Lindgren - Pipi Dlouhá punčocha. In: [online]. [cit ]. Dostupné z: dlouha-punocha&catid=19:beletrie&Itemid=4159