Název školy: Základní škola Okříšky Autor:Mgr. Jana Němcová Název:VY_32_INOVACE_08 Téma:Neohebné slovní druhy Číslo projektu: CZ 1.07/1.4.00/

ANOTACE Digitální učební materiál slouží k výkladu učiva pro 7. ročník ZŠ. Je vytvořen v programu Microsoft PowerPoint.

Neohebné slovní druhy 7. ročník ZŠ

SLOVA NEOHEBNÁ = slova, která svůj tvar nemění, nemůžeme je ohýbat (tj. skloňovat a časovat) příslovce předložky spojky částice citoslovce

PŘÍSLOVCE Vyjadřují různé bližší okolnosti dějů nebo vlastností, a to určení místa, času, způsobu nebo míry, příčiny. Ve větě mívají zpravidla platnost příslovečného určení. Může být i přívlastkem neshodným. vlevo, teď, tence, velmi, proto Petr k nám přiběhl rychle. Následovala zatáčka vlevo.

TVOŘENÍ PŘÍSLOVCÍ: většina od přídavných jmen příponami -e (ě), -o, -y obvykle, pečlivě, přímo, česky den+ní: denně! ustrnutím prostého pádu podstatného jména většinou, domů, trochu, kolem, ráno spojením předložky s jiným slovem = příslovečná spřežka nahoře, dohromady, zticha, beztoho

PŘÍSLOVEČNÉ SPŘEŽKY: Vzniknou spojením předložky s jiným slovem. předložka + podstatné jméno – nahoře (hora), obden (den) + přídavné jméno - zcela (celý), zdaleka (daleký) + zájmeno - přitom, beztoho + příslovce – provždy, dodnes

Příslovečné spřežky píšeme obvykle dohromady. Hodiny jsou uloženy nahoře na půdě. Vyšli jsme na horu Praděd. POZOR: ve druhé větě se jedná o předložkovou vazbu, ne o spřežku! Můžeme-li vsunout za předložku přívlastek, nejde o spřežku. Vyšli jsme na českou horu Praděd.

STUPŇOVÁNÍ PŘÍSLOVCÍ: 2. stupeň: z 1. stupně příponami –eji, -ěji nebo –e 3.stupeň: z 2. stupně předponou nej- směle – směleji- nejsměleji krásně – krásněji – nejkrásněji daleko – dále – nejdále POZOR: někdy se tvoří druhý stupeň z jiného kořene než první stupeň: málo – méně, dobře – lépe, mnoho – více, zle – hůře, brzy – dříve.

PŘEDLOŽKY Vyjadřují podobné bližší okolnosti jako příslovce, ale teprve ve spojení se jmény ve vazbě předložkové (předložkový pád). Předložkový pád je ve větě jediným větným členem – nejčastěji příslovečné určení. Samostatně se v řeči nevyskytují. do koše, kolem domu, nad domem, mezi stoly, se mnou, z lavice PAMATUJ: z se pojí se 2. pádem, s se pojí se 7. pádem.

SPOJKY Spojují slova nebo věty v souvětí. Samy větnými členy nejsou. a, i, nebo, že, aby, když, protože, - li Maminka a Eliška upekly koláč. Nebojí se, protože nic neprovedl.

ČÁSTICE Nejčastěji uvozují věty a naznačují jejich druh (otázku, rozkaz, přání,…), anebo různý postoj mluvčího k jejich obsahu. Nejsou větnými členy. ať, kéž, nechť, prý, což, ano, ne Ať se ti to podaří! Že se mu nechce poslechnout?

CITOSLOVCE Vyjadřují náladu, city, vůli nebo označují hlasy a zvuky. ach, fuj, hej, ó, br, ťuk, dupy dup, kokodák Stojí ve větě zpravidla samostatně. V písmu se oddělují čárkou nebo vykřičníkem. Necítíme-li je samostatné, čárku nepíšeme. Hoj, má panenko, tu jsem již,… Běda! Ach můj milý!

Některá citoslovce mohou nahrazovat slovesný přísudek, jsou tedy větným členem, pak se čárkami neoddělují. A před chalupou z koně hop! (=seskočil) PAMATUJ: v citoslovcích píšeme ú - vrkú, hú.

ZDROJE Melichar J., Styblík V.: Český jazyk, Přehled učiva základní školy, Fortuna, Praha 2009