Všeobecná cirkulace atmosféry

Schéma všeobecné cirkulace atmosféry

Proudy všeobecné cirkulace atmosféry

Ideální pásmové rozložení tlaku vzduchu a s ním související systém proudění Rozložení tlaku vzduchu a s ním související systém proudění v reálné atmosféře Proudy všeobecné cirkulace atmosféry

Troposféra se člení podle fyzikálních vlastností na relativně homogenní vzduchové hmoty (VH), uvnitř kterých se pozorují malé horizontální gradienty teploty i mnoha dalších meteorologických veličin a změny těchto veličin s výškou vykazují určitou zákonitost, charakteristickou pro danou vzduchovou hmotu jako celek. Vzduchové hmoty

Definice: Vzduchovou hmotou (VH) nazýváme určité množství vzduchu v troposféře, shodné co do rozměrů s většími částmi pevnin a oceánů, mající určité vlastnosti a dlouho se přemísťující jako celek v proudu všeobecné cirkulace atmosféry (VCA). Vzduchové hmoty

termodynamické klasifikace Podle termodynamické klasifikace rozlišujeme tyto základní typy vzduchových hmot: teplé vzduchové hmoty - stabilní a instabilní studené vzduchové hmoty - stabilní a instabilní místní vzduchové hmoty - stabilní a instabilní Teplou vzduchovou hmotou se nazývá vzduchová hmota, která se pohybuje do mnohem studenějšího prostředí. V dané oblasti se tedy postupně ochlazuje. Studenou vzduchovou hmotou se nazývá vzduchová hmota, která se pohybuje do mnohem teplejšího prostředí. V dané oblasti se postupně prohřívá. Místní vzduchovou hmotou se nazývá vzduchová hmota v ohnisku, tj. taková hmota, která dlouhou dobu setrvává v dané oblasti. Ze dne na den si zachovává své základní vlastnosti bez podstatných změn. Vzduchové hmoty

Geografická klasifikace, navržena ještě ve dvacátých letech BERGERONEM je založena na geografické poloze ohniska formování se vzduchové hmoty a dělí vzduchové hmoty na čtyři základní typy: arktický (antarktický) vzduch (AV), vzduch mírných zeměpisných šířek - polární vzduch (PV), tropický vzduch (TV). ekvatoriální vzduch (EV), který se v současnosti z klasifikace vylučuje, protože se obecně považuje za vlhký tropický vzduch.ekvatoriální vzduch (EV), který se v současnosti z klasifikace vylučuje, protože se obecně považuje za vlhký tropický vzduch. intertropická zóna konvergence (IZK). Vzduchové hmoty různých základních typů jsou od sebe oddělené hlavními atmosférickými frontami, tj. arktickou frontou (AV/PV), polární frontou (PV/TV). Vzduchové tropické hmoty severní a jižní polokoule odděluje mezi sebou intertropická zóna konvergence (IZK). V každém základním typu rozlišujeme dva podtypy: mořská (maritimní) vzduchová hmota, pevninská (kontinentální) vzduchová hmota. Vzduchové hmoty

Ohniska vzniku vzduchových hmot Vzduchové hmoty

Arktický vzduch Oblast formování AV zahrnuje Arktický bazén (oblast Severního ledového oceánu a přilehlých moří), v zimě se ale rozšiřuje také na nejsevernější části kontinentů, hraničící a Arktidou - Aljaška, severní Kanada, Tajmír, Čukotka. Analogický arktickému vzduchu na jižní polokouli je vzduch antarktický, kterého hmota se formuje nad kontinentem Antarktidy a k ní přilehlých částech oceánů. Do Evropy se mAV dostává od severozápadu z oblasti Špicberků, kAV ze severu až severovýchodu přes Barentsovo a Karské moře. Jeho průnik do střední Evropy zvláště z kontinentálních oblastí východní Evropy je doprovázen silným ochlazením. Vzduchové hmoty

Polární vzduch Mírný vzduch středních zeměpisných šířek (polární vzduch) Mírný vzduch středních zeměpisných šířek (polární vzduch) je vzduchovou hmotou s nejméně jednotnými vlastnostmi. To má svůj základ v tom, že tato hmota je obsažena v západním zonálním přenosu více nebo méně rychlého proudění vzduchu, přičemž podléhá vlivem podloží, ale obzvláště vlivem vertikálních pohybů v pohyblivých cyklonách a anticyklonách této oblasti silné modifikaci. Nejčastěji proudí mPV do střední Evropy ze severozápadu mezi Islandem a Britskými ostrovy. V zimě přichází z chladného kontinentu nad teplý Atlantik, je tedy studenou vzduchovou hmotou, velmi nestabilní. Nazývá se „čerstvým mořským polárním vzduchem“. Typickým počasím zvláště u mořského vzduchu je proměnlivá kupovitá oblačnost. V létě se projevuje v centrální části Evropy mírným ochlazením a přeháňkovou činností. V zimě naopak přináší do střední Evropy mírné oteplení ve spodní vrstvě troposféry. Vzduchové hmoty

Tropický vzduch Je nejteplejší troposférickou vzduchovou hmotou. Do střední Evropy proudí jako mořský tropický vzduch z oblasti mořské subtropické anticyklony (Azorská tlaková výše), tehdy se projevuje jako vlhká hmota s výskytem četných mlh v zimním období, v létě s menšími projevy instability. Jako kontinentální hmota se do střední Evropy dostává prouděním ze severní Afriky, Balkánu, Ukrajiny. Projevuje se suchým a velmi teplým počasím. Vzduchové hmoty

Změna vlastností vzduchových hmot Vzduchové hmoty

Změna vlastností vzduchových hmot Vzduchové hmoty

Směr postupu vzduchových hmot do střední Evropy Vzduchové hmoty

V místech, kde se dvě vzduchové hmoty různých typů stýkají, nastává výrazný skok (diskontinuita) v průběhu jednotlivých meteorologických prvků. V tomto styčném prostoru nebo zóně se vyskytuje počasí vlastní oběma typům vzduchových hmot, jeho projevy obyčejně zesilují a někdy se vytvářejí speciální nové jevy počasí, které se jindy uvnitř vzduchových hmot nevyskytují vůbec, nebo ojediněle (trvalý déšť, silný vítr, mohutná oblačnost). Tento úzký prostor (vzhledem k rozměrům vzduchových hmot) nazýváme „frontální plocha“ nebo krátce „fronta“ a počasí v tomto prostoru nazýváme „frontální počasí“. Atmosférické fronty

Definice: Atmosférické fronty jsou zvláštní úzké přechodové zóny mezi vzduchovými hmotami, odlišující se rozměry, zvláštnostmi pohybu, vertikální a horizontální stavbou a podmínkami počasí. Geografické dělení: 1. Arktická fronta (AF) AV/PV 2. Polární fronta (PF) PV/TV Dělení podle horizontální a vertikální stavby: 1. Základní (troposférické, vysoké) 2. Podružné (přízemní, nízké) 3. Výškové 4. Stratosférické Atmosférické fronty

Podle zvláštností přemístění, vertikální stavby a podmínek počasí rozlišujeme tyto fronty: jednoduché fronty –teplé –studené –stacionární okluzní fronty –teplé –studené –neutrální Atmosférické fronty

Teplá fronta Teplá fronta Teplá fronta je atmosférická fronta, pohybující se do studeného vzduchu. Teplé fronty (TF) jsou anafronty, tj. plochy, nad kterými se teplý vzduchu nachází ve stavu výstupného klouzání. Nejlépe jsou vyjádřené v centrálních částech cyklon. Směrem k okraji cyklony jejich projevy výrazně slábnou. Atmosférické fronty

Teplá fronta Atmosférické fronty Ci unc

Teplá fronta Atmosférické fronty Cs

Teplá fronta Atmosférické fronty As

Teplá fronta Atmosférické fronty Ns

Teplá fronta Atmosférické fronty St fra

Studená fronta Studená fronta Studená fronta je frontální rozhraní, pohybující se do teplého vzduchu. Proudění ve studeném vzduchu má složku směřující ke frontě, proto se klín studeného vzduchu pohybuje vpřed a zaplňuje prostor po teplém vzduchu. Atmosférické fronty

Studená fronta 1.druhu Atmosférické fronty Vertikální řez SF 1.druhu zimního období (pasivní studená fronta při stabilním zvrstvení teplého vzduchu)

Studená fronta 1.druhu Atmosférické fronty Vertikální řez SF 1.druhu letního období (pasivní studená fronta při instabilním zvrstvení teplého vzduchu)

Studená fronta 2.druhu Atmosférické fronty Vertikální řez SF 2.druhu (aktivní studená fronta při instabilním zvrstvení teplého vzduchu)

Studená fronta 2.druhu Atmosférické fronty Vertikální řez studenou frontou 2.druhu v zimním období

Studená fronta 2.druhu Atmosférické fronty Předfrontální pásmo húlav, typické pro rychle se pohybující studené fronty

Podružná studená fronta Atmosférické fronty Specifické rysy konvekce se projevují u podružných studených front, čar instability, čar konvergence, COMMA systémů

Okluzní fronta Okluzní fronty (OF) spojují v sobě rysy teplých a studených front, ale často se projevují méně výrazně. Charakteristické jsou pro pozdější vývojové stadium cyklon, pro stadium jejích vyplňování. Studené fronty se pohybují v oblasti cyklony obyčejně rychleji než fronty teplé, což samo o sobě vede k tomu, že studená fronta postupně dostihne teplou a dochází k jejich spojení - procesu okluze. Atmosférické fronty

Proces okludování frontálního systému Atmosférické fronty Okluzní fronta

Proces okludování frontálního systému Atmosférické fronty Okluzní fronta

Proces okludování frontálního systému Atmosférické fronty Okluzní fronta

Teplá okluzní fronta Nad Evropou se vyskytují nejčastěji ve studené polovině roku, když je zafrontální vzduch z Atlantického oceánu teplejší, než kontinentální předfrontální studená vzduchová hmota. Často jsou při přechodu tohoto typu fronty pozorované vánice někdy i vznik náledí. Atmosférické fronty Projevy počasí teplých okluzních front jsou podobné projevům teplé fronty. Srážky jsou slabší, někdy dokonce netvoří ani souvislé pásmo.

Studená okluzní fronta Jsou typické pro letní období. Vyskytují se podél nich četné bouřky, i když jsou poměrně nevýrazné. Oblačný systém je rozložen výrazněji po obou stranách fronty. Slohovitá oblačnost přechází v oblačnost typu Cb, přičemž trvalé srážky se mění v přeháňkové. Atmosférické fronty Přes den jsou oblačnost a srážky aktivnější, než v noci. V řadě případů u rozpadávající se studené okluze nelze v noci čáru fronty odhalit, přes den se ale projeví intenzivní bouřkovou činností.

Stacionární fronta Stacionární fronta je frontální rozhraní, podél kterého vzduchové hmoty nenahrazují jedna druhou. Stacionární fronta může vzniknout zpomalováním nebo zastavením teplé nebo studené fronty; Fronta se neprojevuje výraznějším přesunem v jakémkoliv směru. Frontální rozhraní, pohybující se rychlostí menší než 10 km.hod -1 se obvykle označuje jako stacionární fronta; Změna směru větru v oblasti frontálního rozhraní činí obvykle kolem 180°. Z toho plyne, že izobary jsou téměř rovnoběžné s frontálním rozhraním. Tato vlastnost umožňuje snadněji rozpoznat stacionární frontu v procesu synoptické analýzy na synoptických mapách. Atmosférické fronty

Mělká stabilní stacionární fronta : Pokud je teplá vzduchová hmota v oblasti stacionární fronty zvrstvená stabilně a sklon frontálního rozhraní je mělký, tvoří se oblačnost vrstevnatého charakteru. Vypadávají srážky ve formě mrholení; v případě, že vzduch stoupá nad hladinu nulové izotermy, vyvíjejí se podmínky pro vznik námrazy a může vypadávat slabý déšť nebo sněžení. Ve vysokých vrstvách nad frontální plochou se vyskytuje vysoká oblačnost z ledových krystalků (Ci, Cs). Atmosférické fronty

Strmá stabilní stacionární fronta : Pokud je sklon frontální plochy strmý a probíhá výraznější advekce teplého vzduchu do vyšších hladin po frontální ploše, tvoří se vrstevnatá oblačnost s maskovanými přeháňkami; Nepatrné vlnění nebo pohyb quasistacionární fronty směrem do teplé vzduchové hmoty vyvolává významné projevy počasí ve formě přeháňkové aktivity, související s frontou. Atmosférické fronty

Mělká nestabilní stacionární fronta : Pokud je teplá vzduchová hmota zvrstvená podmíněně instabilně, sklon frontální plochy je mělký a nastává dostatečné zvedání, tvoří se kupovitá nebo vrstevnatá oblačnost s maskovanými věžovitými kumuly. Pokud je uvolněná energie velká (teplý vlhký instabilní vzduch), tvoří se významná bouřková oblačnost; Uvnitř studené vzduchové hmoty může vznikat rozsáhlá oblast mlh nebo nízké oblačnosti, pokud je studený vzduch nasycený teplým deštěm nebo mrholením, vypadávajícím z teplé vzduchové hmoty nad frontální plochou; Pokud je teplota vzduchu pod 0°C, může docházet ke vzniku náledí; obecně ale je velmi slabé. Mělký sklon nestabilní stacionární fronty vyvolává ve velmi široké a rozsáhlé oblasti přeháňky, nízkou oblačnost, mlhy a zhoršenou dohlednost. Atmosférické fronty

Strmá nestabilní stacionární fronta : Pokud je sklon nestabilní stacionární fronty strmý a dostatečně teplá vzduchová hmota advehuje do vyšších vrstev po frontální ploše, nebo se fronta pomalu pohybuje směrem k teplé vzduchové hmotě, mohou se objevit intenzivnější projevy počasí. Prudký déšť, silné bouřky, vítr a v určitých geografických oblastech i tornáda jsou často spojené s tímto typem atmosférické fronty. Šířka pásu srážek a nízké oblačnosti se pohybuje v rozmezí od 80 do 300 km, v závislosti na sklonu frontální plochy a teplotě vzduchových hmot. Atmosférické fronty

Jednou z typických charakteristik projevů počasí stacionárních front je skutečnost, že nepříznivé meteorologické podmínky se mohou vyskytovat po několik dní a významně komplikovat činnost letectva!!! Atmosférické fronty

Cyklonální útvary 1.cyklona - mohutný vír, směr proudění proti směru pohybu ručiček hodinových. V středu hodnota tlaku vzduchu nejnižší; 2.podružná cyklona - nevelká cyklona na okraji nebo uvnitř již dříve vzniklé cyklony; 3.brázda nízkého tlaku vzduchu - systém protáhlých izobar ze středu cyklony s nejnižšími hodnotami tlaku podél osy. K ose brázdy proudění konverguje. Tlakové útvary

Anticyklonální útvary 1.anticyklona - mohutný vír, směr proudění po směru pohybu ručiček hodinových (severní polokoule). Tlak vzduchu má maximální hodnotu ve středu, směrem k okraji klesá; 2.podružná anticyklona - nevelká, často znovu vznikající anticyklona, na okraji nebo uvnitř dříve vzniklé anticyklony, nebo v hřebenu vysokého tlaku vzduchu; 3.hřeben vysokého tlaku - systém protáhlých izobar ze středu tlakové výše s vyššími hodnotami tlaku podél osy. Směrem od osy hřebene existuje divergence proudění. Tlakové útvary

Základní tvary tlakového reliéfu: Tlakové útvary

Tlaková níže Cyklony vznikají jako instabilní vlnové poruchy na polární frontě a podléhají určitému typickému životnímu cyklu, přičemž se na závěr obyčejně vyvíjejí do velkého, prudce rotujícího víru. Při tomto vývoji dochází k velkorozměrným vertikálním pohybům, přičemž ve střední části je teplejší tropický vzduch zvedán vzhůru a chladnější polární vzduch klesá. Tlakové útvary

Tlaková níže Tlakové útvary

Tlaková níže Tlakové útvary

Tlaková níže Tlakové útvary

Tlaková níže Tlakové útvary

Tlaková níže Tlakové útvary

Animace procesu vzniku a vývoje cyklony na polární frontě: Tlakové útvary

Tlaková níže Tlakové útvary

Tlaková níže Tlakové útvary

Tropická cyklona Tropickými cyklonami nazývají meteorologové atmosférické poruchy (víry), vyznačující se nízkým tlakem, orkánovými větry a lijáky. Tropické cyklony s menší intenzitou rozdělují meteorologové obyčejně do třech skupin, v závislosti od jejich intenzity a rychlosti větru, který je doprovází. –Tropická porucha: slabá cyklonální cirkulace (jedna uzavřená izobara po 5 hPa). –Tropická níže: určuje již oblast nižšího tlaku vzduchu, kolem kterého se uzavírá několik soustředných izobar. Rychlost větru nepřesahuje 12,5 m.s -1. –Tropická bouře: je to významná tlaková níže, kolem které se též uzavírá několik izobar. Rychlost větru se pohybuje v rozmezí 12,5 až 33 m.s -1. Centrum s velmi nízkým tlakem a velmi silnými větry, rychlost kterých přesahuje 33 m.s -1 (orkánové větry) představuje tropický cyklón s největší intenzitou. Tlakové útvary

Tropické cyklony jsou atmosférické víry, kterých průměr se pohybuje v rozmezí 80 až 300 km. Vzduch v nich víří kolem svislé osy, přičemž často zabírá celou troposféru. Tropické cyklony vznikají téměř vždy nad povrchem oceánů v blízkosti rovníku, kde přesahuje teplota vody 26 o C. Dráha cyklon závisí na větrném pásu, ve kterém se vyskytují. Cyklony, mající původ ve východním Atlantiku jsou unášeny směrem na západ východními pasátovými větry v tropech. Tlakové útvary Tropická cyklona

Tlakové útvary Dráhy tropických cyklon

Stavba tropické cyklony Zóna ticha: oko “hurikánu”, ve středu víru o průměru asi 18 až 55 km, v závislosti od stadia vývoje cyklony (mladá cyklona - 35 až 55 km, stadium plného rozvoje - 18 až 35 km, stadium zániku - 70 až 90 km). Je typická slabými větry a téměř bezoblačnou oblohou. Zóna maximálních větrů: přiléhá bezprostředně k oku hurikánu. Kromě silných větrů (50 až 60 m.s -1 ) pozorujeme zde i prudké deště a silné poklesy tlaku vzduchu. Šířka této zóny je průměrně 55 až 150 km. Přechodná zóna: je v ní již menší pokles tlaku vzduchu, rychlost větru a intenzita srážek je nadále vysoká. Šířka této zóny je velmi proměnlivá. Vnější zóna: je v ní slabě vyjádřená cyklonální cirkulace. Rychlosti větru jsou nevelké, srážky postupně ustávají. Tlakové útvary

Tropická cyklona Tlakové útvary Vertikální řez tropickou cyklonou

Tropická cyklona Tlakové útvary Vertikální řez tropickou cyklonou

Tropická cyklona Tlakové útvary Pohled na hurikán Katrina z kosmu ( UTC)

Tropická cyklona Tlakové útvary Cyklony způsobují větrným efektem obrovské škody na pevnině (domy, vyrvané stromy, zničené mosty, atd.). Silný tlak, kterým působí vítr na povrch oceánů při přechodu tropických cyklon, vyvolává vznik obrovských vln, kterých vrcholy dosahují 15 až 20 m.

Tropická cyklona Tlakové útvary Účinky vlnobití, vyvolaného postupem tropické cyklony jsou do značné míry závislé i na charakteru pobřeží. Ploché pobřeží umožňuje vlnám pronikat s velkou intenzitou do vnitrozemí. Strmé pobřeží rozbíjí nárazy mohutných vln a účinky vlnobití tlumí.

Tropická cyklona Tlakové útvary

Speciálně vycvičené letecké skupiny působí jednak z letecké základny záložních sil v Missisippi a jednak jsou to síly systému NOAA. Obě skupiny mají dlouhou historii, létají od roku Jeden let hurikánové mise trvá zhruba 11 hodin. Během přímého přenosu dat vědci z Tropického předpovědního centra využívají tyto informace pro analýzu a předpověď tropického hurikánu. Vojenské síly využívají letoun WC-130H, síly NOAA typy WP-3D a GIV-8P. Osádku tvoří 6 lidí – pilot, druhý pilot, navigátor, letecký mechanik, důstojník meteorologického vzdušného průzkumu a operátor padajících sond. Letoun WC-130H pro účely monitorování hurikánů Tlakové útvary Monitorování tropických cyklon

V roce 1970 vytvořili Ing. Herbert SAFFIR a dr. Robert SIMPSON, pozdější ředitel “Národního centra pro hurikány” stupnici pro hodnocení hurikánů. Podle nich byla nazvána SAFFIR-SIMPSONOVA hurikánová stupnice a byla rozdělena do pěti kategorií, popisujících intenzitu hurikánů. Umožňuje vyhodnotit, jaké škody a záplavy lze očekávat, pokud hurikán dosáhne pevniny. Určujícím faktorem dělení je přitom rychlost větru a hodnota barometrického tlaku v oku bouře. Očekávaná výška vln závisí na vlastnostech pobřežní linie. Tlakové útvary Hodnocení intenzity tropických cyklon

Tlakové útvary Monitorování pohybu tropických cyklon

Tlaková výše Mohutné anticyklony mírných šířek Mohutné anticyklony mírných šířek vznikají jako důsledek přísunu studené vzduchové hmoty v týlové části cyklon. Zpočátku se formují jako nízké studené hřebeny vysokého tlaku vzduchu, pro které je typické počasí s proměnlivou kupovitou oblačností. Později, v důsledku přísunu teplé vzduchové hmoty ve výškách a tzv. anticyklonální vířivosti tyto studené hřebeny vertikálně mohutní, stávají se vysokými teplými útvary s anticyklonální divergentní rotací proudění v přízemní vrstvě a se sestupnými pohyby vzduchových hmot v centrální části. Tlakové útvary

Tlaková výše Tlakové útvary

Tlaková výše Tlakové útvary Typické pro centrální části rozvinuté mohutné anticyklony v letním období je málooblačné počasí se slabými větry a vysokými teplotami. V zimním období se anticyklony zpočátku projevují málooblačným mrazivým počasím, později s výskytem četných mlh a nízké inverzní oblačnosti se slabým sněžením. Severní okraj tlakové výše obyčejně bezprostředně souvisí s teplým sektorem tlakové níže. V zimě je zde pozorovaná souvislá oblačnost druhu St, Sc, občas slabé srážky nebo mrholení. Poměrně často jsou zde pozorované mlhy. V létě se v této části anticyklony občas pozoruje malé množství vysokých oblaků, přes den se mohou vyvíjet kupovitá oblaka. Západní okraj tlakové výše přiléhá k přední části oblasti nízkého tlaku vzduchu. Pozorují se zde příznaky teplé fronty, oblaka typu Ci. Ve studené části roku se v této části často pozorují oblaka druhu St, Sc, když proudí po okrajové části anticyklony z jihu na sever vlhký ochlazující se vzduch. V teplé části roku se na západním okraji při vysokých teplotách vzduchu a dostatečné vlhkosti pozorují poměrně často bouřky (zvláště podmíněné orografií). Jižní okraj tlakové výše přiléhá k severní části cyklony. Často jsou zde pozorované oblačné systémy vysokého a středního patra, přičemž v zimě z oblačnosti druhu As může slabě sněžit. Při dobře vyvinutých anticyklonách se jižní okraj také vyznačuje většími gradientami tlaku a silnými větry. V součinnosti se sněžením se často vyskytují vánice. Východní okraj tlakové výše hraničí s týlovou částí cyklony. Při instabilní vzduchové hmotě se zde v létě tvoří oblaka typu Cu, Cb s přeháňkami. V zimě se zde může vyskytovat bezoblačné počasí, nebo nesouvislá oblačnost Sc, která se tvoří po rozpadu oblačnosti Cb. Často jsou zde i v zimě četné sněhové přeháňky.

Uzavřená cirkulace Tlakové útvary

Místní větry Jsou to vzduchové proudy nevelkých horizontálních rozměrů (od stovek metrů do desítek km), vznikající v důsledku termického nebo mechanického účinku nestejnorodého zemského povrchu na vzdušný proud velkých rozměrů. Místní větry, podmíněné tepelně - fyzikálními a radiačními rozdíly podloží (bríza, údolní a horské větry, ledovcové větry) jsou vyjádřené tím výrazněji, čím menší je rychlost vzdušného proudu velkých rozměrů. Místní větry

Bríza Místní větry

Bríza Místní větry

Horské a údolní větry Místní větry

Horské a údolní větry Místní větry Údolní vítrHorský vítr

Bóra Bórou nazýváme studený vítr, velkou rychlostí vanoucí dolů po horských svazích v oblastech, kde kontinent v zimě ochlazený se rychle přerušuje teplým mořem. Bóra nad Balkánem vzniká i tehdy, když je nad Jaderským mořem výrazná cyklona a nad Balkánským poloostrovem vyšší nebo vysoký tlak. Tato „cyklonální bóra“ přináší nejen vichřici, ale též srážky, někdy poměrně prudké. Místní větry

Bóra Místní větry

Bóra Místní větry

Bóra Místní větry

Föhn Místní větry

Föhn Místní větry

Föhn Místní větry

Föhn Místní větry

Padavý vítr Je to proud vzduchu, vznikající v důsledku síly zemské tíže a směřující podél mírně se svažujícího zemského povrchu. K padavým větrům patří hlavně Mistral. Je to studený, suchý padavý severák na pobřeží jižní Francie v oblasti ústí Rhôny mezi Avignonem a Marseille. Příčinou vzniku je nízký tlak nad teplým mořem a vyšší tlak nad Cevennami a francouzskými Alpami, v zimě se studeným suchým vzduchem. Tlaková níže nasává vzduch z pevniny, přičemž proudění je v údolí Rhôny tryskovitě zesíleno. Mistrály jsou nejběžnější v zimě a na jaře, ačkoli vichřicové větry se mohou vyskytovat celoročně Místní větry

Padavý vítr Místní větry

Padavý vítr Místní větry

Padavý vítr Místní větry

Padavý vítr Místní větry

El Nino (v překladu „jezulátko“) je klimatický jev, který se objevuje v atmosféře a oceánu v oblasti tropického Pacifiku. Jeho výskyt je poměrně nepravidelný. Většinou se opakuje po 3 až 7 letech, trvání jednotlivých tzv. „epizod“ je většinou 1 až 2 roky. El Niňo a jižní oscilace (ENSO)

Oblasti, ve kterých dochází díky působení El Niña ke krátkodobým změnám klimatu. Například věčně suchá poušť Sechura se během epizody El Niño proměnila v druhé největší jezero v Peru o rozloze kilometrů čtverečních. Naopak, australské státy - Queensland, New South Wales a Victoria - postihla nevídaná sucha. V Melbourne byla voda na příděl. V Kanadě v zimě teploty překročily průměr o 3°C.