Název školySŠHS Kroměříž Číslo projektuCZ.1.07/1.5.00/ Autor Margita Urbanová Název šablony VY_32_INOVACE OV Název DUMuOV H Stupeň a typ vzděláváníStřední odborné vzdělávání Vzdělávací oblastZemědělství Vzdělávací obor41-53-H/02 Jezdec a chovatel koní Vzdělávací okruhVýcvik jezdce v terénu Druh učebního materiáluPrezentace Cílová skupinaŽák, let Anotace Prezentace komplexně seznamuje žáky se znalost mi pravidel při jízdě na koni po veřejné komunikaci a volném prostranství. Objasňuje jízdu na koni v nerovném terénu. Speciální vzdělávací potřeby- žádné - Klíčová slovaTerén, silniční komunikace, těžiště, nerovnost terénu Datum ODBORNÝ VÝCVIK – výcvik jezdce v terénu

Výcvik jezdce Výcvik jezdce v terénu

Pravidla chování jezdců na koňských trasách Na každé komunikaci je nutné dodržovat provozní řád a řídit se určenými pravidly, obzvláště pak na veřejných komunikacích, kdy je třeba dodržovat pravidla silničního provozu Nevjíždějte do luk, polí nebo lesních porostů a nerušte zvěř. Dbejte místních omezení a nařízení na některých úsecích stezky (klid pro zvěř, těžba dřeva). Je výslovně zakázáno provádět vyjížďky z trasy za účelem projížděk po polích a loukách mimo stezku, vjíždět do lesních porostů, rušit zvěř nebo dokonce ji nahánět. Ohleduplnost všech účastníků pohybujících se na stezce je nezbytnou součástí těchto pravidel. Chodci a cyklisté pohybující se na stezce míjíme zásadně v kroku. Při jejich předjíždění dbáme zvláštní opatrnosti. Zdroj:

Obr. 1

Jízda po silnici Při jízdě ve skupině se jezdci drží ve dvojicích s minimálním odstupem koní 1,5m u pravé krajnice Mladí koně a nezkušení jezdci by se měli držet uprostřed a blíže krajnici Je-li silnice příliš úzká, drží se jezdci v zástupu Jízdě ve tmě nebo v mlze je dobré se vyhnout, je-li to však nutné, je potřeba jezdce i koně vybavit reflexními doplňky Pamatujte si: vidět….být viděn……..být bezpečný.

Jízda po silnici Zkušenější jezdec nechá méně zkušeného jet na vnější straně silnice. Oba jezdci musí být pozorní. Jezdec na vnitřní straně by měl dávat pozor na vozidla přijíždějící zezadu. Obr. 2

předjíždění Při předjíždění je nutné dávat jasná a správná znamení. Obr. 3

předjíždění Při předjíždění stojícího auta se jezdci drží v zástupu. Zkušený jezdec, který by měl mít výrazné oblečení, je vzadu. Obr. 4

Předpoklad jezdce pro vyjetí do terénu Zvládnutí jistého sedu, jak drezurního, tak lehkého. Sed musí být natolik pevný, aby jezdec zůstal v sedle i v nepředvídaných situacích. Rovnováha je v terénu zvlášť důležitá, protože se musí neustále přizpůsobovat změně těžiště Zvládnutí vedení koně v základních chodech na otevřené jízdárně.

Ježdění do kopce a s kopce Do kopce a s kopce se jezdí s předkloněným trupem, aby se koni odlehčil hřbet. Čím prudší je stoupání, tím více se musí jezdec předklonit. Při prudkém klesání se trup jezdce trochu zakloní, ale přesto jezdec odlehčuje hřbet koně. Cválání do kopce a s kopce se provádí pouze na svazích, které jsou k tomu účelu vhodné a mají odpovídající povrch.

Ježdění zvlněným terénem Obr. 5

Různé druhy terénu Hluboký a bahnitý povrch – odlehčený sed, prodloužení otěží, zaboří-li se kůň hluboko, musí jezdec seskočit a vést koně na dlouhé otěži. Asfaltové cesty – přecházejí se v kroku nebo v klidném klusu přímo vpřed. Kluzký a zledovatělý povrch – jezdec sesedne a koně vede, koně otáčet na velkých obloucích – hrozí uklouznutí. Projíždění vodou – nejprve na mělkých místech s pevným dnem, - na strmých březích koně nechat opatrně našlapovat a chovat se jak při jízdě ze svahu - projíždění hlubší vodou - odlehčíme koni hřbet, otěže povolíme

Odhad tempa Odhad tempa se nacvičuje na předem stanovených úsecích, jejichž délku známe. Pro normální tempo je stanoveno: - v kroku cca 100 – 125m za minutu - v pracovním klusu cca 220 – 250m za minutu - v pracovním cvalu cca 330 – 400m za minutu Příklad: na projetí 1km tedy potřebujeme v kroku asi 8 – 10minut, v klusu 4 – 5minut a ve cvalu 2,5- 3minuty.

SHRNUTÍ ZÁKLADNÍCH CVIKŮ V TERÉNU Krok na volné nebo dlouhé otěži Uvolňovací práce v klusu a ve cvalu na rovných a zakřivených liliích Ke zlepšení pružnosti a rovnováhy jezdce v lehkém sedu: - lehký klus se zkrácenými třmeny, - pracovní cval v lehkém sedu - kontrolovatelné ježdění změn tempa a obratů

Podle stavu výcviku a cíle výcviku může následovat: - ježdění v rozmanitých terénech, - ježdění na nerovném povrchu a ve vlnitém terénu - ježdění z kopce a do kopce, - ježdění v určité rychlosti s označením délky úseku ke zlepšení odhadu tempa, - šplhání svahů a slézání, - skákání nízkých překážek, - skákání přírodních překážek kombinovaných s klesajícím nebo stoupajícím terénem, - skákání příkopů, - skákání výskoků, seskoků a skoků do vody Fáze odpočinku.

Zdroje: Susanne Miesner, Michael Putz, Martin Plewa, Směrnice jezdectví a vozatajství – Základní výcvik jezdce a koně. Vydala Česká jezdecká federace, o.s. Praha, ISBN Robert Owen, John Bullock, Jezdectví. Vydalo Aventinum, Praha ISBN