Plazi Dostupné z Metodického portálu ISSN: , financovaného z ESF a státního rozpočtu ČR. Provozováno Výzkumným ústavem pedagogickým v Praze.

Brainstorming Setkali jste se někdy s plazy? Kde? Znáte nějaké naše druhy plazů? Chováte doma plazy? Znáte nějaké vyhynulé plazy? Slyšeli jste o některých nebezpečných plazech?

Rozšíření plazů Kde všude se můžeme setkat s plazy? Plazi jsou rozšířeni po celém světě kromě nejchladnějších oblastí. Obývají různé biotopy. Plazi jsou primárně suchozemští živočichové, existují ovšem druhy, které se přizpůsobily životu ve vodě či pod zemí. Rozšíření hadů ve světě

Povrch těla Drželi jste někdy v ruce plaza? Mají plazi stálou tělní teplotu, nebo je jejich teplota závislá na teplotě prostředí? Co tvoří povrch těla plazů? Plazi mají proměnlivou tělesnou teplotu. Tělo plazů je pokryto šupinami, kostěnými štítky nebo krunýřem. Plazi kůži pravidelně svlékají.

Orgány Který dýchací orgán mohou plazi jakožto suchozemští živočichové používat? Jsou plazi oproti vodním živočichům nuceni více hospodařit s vodou? Jak mohou omezit ztrátu vody? Plazi dýchají plícemi. Protože potřebují omezit ztráty vody, vylučují jen velmi malé množství koncentrované moči ve formě kyseliny močové. Před vyschnutím je chrání šupiny a štítky na povrchu těla. Autor © Pavel Žižka

Rozmnožování Víte, jak se rozmnožují plazi? Slyšeli jste někdy o zajímavostech z této oblasti? Většina plazů klade vejce, některé druhy jsou vejcoživorodé (ještěrka živorodá, slepýš křehký) a některé živorodé (zmije obecná). Někteří plazi o snůšku pečují (krajty, krokodýli). Autor: Henri Pidoux

Život plazů Znáte nějaké dlouhověké plazy? Plazi rostou pomalu a po celý život. Vývoj plazů je také pomalý. Ještěrky dospívají cca po třech letech, želvy i po deseti. Plazi se mohou dožívat od několika let až po více než sto let (želvy).

Historie plazů Znáte některé vymřelé plazy? Nejstarší zkameněliny plazů pocházejí z období karbonu (prvohory). Největší rozmach plazů se datuje do druhohor. Ve druhohorách ovládli všechna prostředí, vodu, vzduch i souš. Jak se nazývají historičtí létaví plazi a plazi přizpůsobení k životu ve vodě? Životu ve vodě se přizpůsobili ryboještěři a plesiosauři. Létat uměli tzv. ptakoještěři. Nejznámější suchozemští pravěcí ještěři jsou dinosauři. Na konci druhohor byla většina plazů vytlačena ptáky a savci.

S pomocí již získaných znalostí porovnejte podle následující tabulky obojživelníky a plazy.

Řešení tabulky

Želvy Jak poznáme želvy od ostatních plazů? Žijí želvy u nás? Chováte želvy doma? Charakteristickým znakem želv je kostěný krunýř, který je na povrchu kryt rohovinovými štítky. Krunýř kryje tělo želvy. Želvy mají bezzubé čelisti pokryté ostrou a pevnou rohovinou tvořící zobák, podobný zobáku ptáků. Suchozemské želvy jsou převážně býložravé, vodní masožravé. Želvy obvykle žijí v teplých oblastech světa, ojediněle i v chladnějších krajinách. U nás žije na Moravě velmi vzácně pouze želva bahenní. Některé želvy se přizpůsobily trvalému vodnímu životu (karety). Často jsou chovány želva nádherná, želva žlutohnědá, želva zelenavá a želva čtyřprstá. Autor: Jeff Delonge

Krokodýli Jak vypadají krokodýli? V jakých biotopech se s nimi setkáme? Čím se krokodýli živí? Krokodýli mají dlouhé tělo s dlouhým a silným ocasem, jež je kryto rohovitými štíty a kostěnými deskami. Většinu života tráví krokodýli ve vodě, při plavání jim pomáhá silný ocas. Na souš se vylézají slunit nebo klást vejce, pro něž staví hnízda z tlejícího materiálu. Živí se suchozemskými obratlovci, rybami, menšími druhy, měkkýši a hmyzem. Svou kořist loví ve vodě. Krokodýli dělíme do 3 skupin: 1) Krokodýli – 4. zub dolní čelisti zapadá do rýhy v horní čelisti – je vidět i při zavřené tlamě. 2) Aligátoři a kajmani – 4. zub zapadá do jamky – není vidět při zavřené tlamě. 3) Gaviálové – mají dlouhý a úzký čenich se zduřeninou na konci. Nejznámějšími druhy jsou krokodýl nilský a aligátor severoamerický.

Šupinatí Podle čeho asi dostali šupinatí své jméno? Jak vypadá jazyk ještěrky nebo zmije? Viděli jste někdy hada svlékat kůži? Tělo šupinatých plazů je kryto šupinami, jež se překrývají jako tašky na střeše. Vrchní vrstva kůže se svléká (celá nebo v cárech). Jazyk šupinatých plazů je rozeklán a slouží jako hmatový i čichový orgán. Mezi šupinaté patří: 1) ještěři, 2) hadi.

Video - svlékání užovky

Ještěři Setkali jste se někdy s ještěrem? Znáte nějakou beznohou ještěrku? Víte, jak se ještěři brání před predátory? Znáte z televizních pořadů nebo ze ZOO nějaké zajímavé exotické ještěry? Ještěři žijí většinou na zemi, některé druhy na stromech nebo ve vodě. Většina druhů má dobře vyvinuté končetiny sloužící k rychlému pohybu. Některé druhy však končetiny nemají (slepýš). Některé druhy ještěrů jsou schopny odvrhnout zadní část ocasu a tím zmást predátora. Místo odvržené části doroste nová, ovšem již bez páteře. Naše druhy: ještěrka obecná, ještěrka živorodá, ještěrka zelená, slepýš křehký. Exotické skupiny: varani, chameleoni, leguáni, gekoni…

Hadi Jak poznáte hada od ostatních plazů? Čím a jak se hadi živí? Jak usmrcují svou kořist? Jaké smysly potřebují mít dobře vyvinuté? Znáte nějaké naše/exotické druhy hadů? Jsou tyto druhy jedovaté, nebo nejedovaté?

Hadi Nápadným znakem hadů je úplná ztráta končetin. Tělo má protáhlý tvar a tomuto tvaru jsou přizpůsobeny i vnitřní orgány. Hadi jsou masožravci. Kořist polykají celou, k čemuž jim slouží pružně spojené čelisti. Některé druhy mají jedové žlázy vyvinuté ze slinných žláz. Slouží k zabíjení kořisti a k obraně. Jiné druhy buď kořist zardousí, nebo spolykají živou. Zrak hadů je nedokonalý, chybí jim i vnější sluchové orgány. Čich a chuť jsou soustředěny v Jacobsonově orgánu. Jde o jamku v horním patře tlamy, do níž jsou jazykem přenášeny chemické podněty. Některé druhy mají zvláštní orgán, který vnímá i nepatrné změny teploty. Pomocí tohoto orgánu hadi zaměřují teplokrevnou kořist. Naše druhy: užovka hladká, užovka obojková, užovka stromová, užovka podplamatá, zmije obecná (jediná jedovatá). Exotičtí nejedovatí hadi: hroznýši, krajty, anakondy. Exotičtí jedovatí hadi: zmije, kobry, chřestýši.

Uvedené odkazy [cit. 2010–17–04]. Dostupné pod licencí Public domain na Uvedené odkazy [cit. 2010–17–04]. Dostupné pod licencí Creative Commons na Dostupné z Metodického portálu ISSN: , financovaného z ESF a státního rozpočtu ČR. Provozováno Výzkumným ústavem pedagogickým v Praze. Zdroje