Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti Evropský sociální fond Gymnázium, Praha 10, Voděradská 2 Projekt OBZORY Smích a společnost

„Ku psaní lépe smích než slzy míti, protože smích je v jádře povah lidí. Žijte vesele!” (Francois Rabelais – Gargantua a Pantagruel) „Chceme-li pochopit smích, musíme ho umístit do jeho přirozeného prostředí, jímž je společnost. (...) Smích musí odpovídat určitým potřebám života ve společnosti, musí mít společenský význam.” Henri Bergson - O smíchu

Tři teorie smíchu inkongruence - podstatou komiky je nepředvídanost, nesourodost, překvapivost prvků superiorita - nadřazenost - smích vzniká získáním převahy nad druhým relaxace - důraz je kladen na uvolnění přebytečné energie a vnitřní osvobození (psychoanalytická teorie - Freud)

Inkongruence otcem tohoto přístupu je Immanuel Kant: smích vzniká z náhlé proměny napjatého očekávání v nic. (Kritika soudnosti)

Superiorita Původ u Platona a Aristotela sociologicky lze zkoumat sexismus či rasismus ve vtipech, národní či profesní anekdoty

Druhy komiky komika - nejširší pojem - do všech jazyků přišla až po slově komedie - znamená vše, co patří do komedie humor - nejmladší ze všech pojmů - od antiky představoval tělní šťávy (tedy i slzy) - dnešní význam získal v 17. stol. díky hrám dramatika Bena Jonsona dále též naivita, ironie, absurdita...

Tři antické charakteristiky smíchu z antiky pocházejí nejen první teorie komiky, ale i základní pojetí smíchu jako společensky významného fenoménu: smích je vlastností typicky lidskou smích léčí smích osvobozuje ducha

Aristoteles u Aristotela se objevuje teze, že smích je ze všech živých tvorů vlastní jedině člověku (spis O duši) smích je dán do souvislosti s rozumem a s vládou člověka nad světem ve středověku teze problematizována: Kristus se nesmál (v literatuře Umberto Eco - Jméno růže)

Hippokrates Hippokratovy poznámky o důležitosti veselí a dobré nálady pro uzdravování nemocných jsou první výslovnou formulací hypotézy, že smích léčí tato teze je stále předmětem výzkumu humory jako tělní šťávy odkazují dodnes na naladění jedince, nikoli na komickou situaci samu

Lúkianos řecký satirik - uvedl do literatury fiktivní postavu Menippa (tzv. menippská satira) Menippos ztělesňoval smích jako životní princip - smál se i po smrti, na cestě do záhrobní říše smích zde začal být chápán jako výraz svobodného ducha - smích osvobozuje

Smích ve středověku středověká kultura byla kulturou vážnou - smích bych chápán jako nepatřičný výsměch smích je sice vlastní pouze člověku, ale nepochází od Boha, nýbrž od ďábla (Jan Zlatoústý) byl vytlačen mimo oficiální formy života - tolerován byl pouze smích sváteční, tzv. karnevalový (koncept Michaila Bachtina)

Karnevalový smích lidový, karnevalový smích byl spojen se zvláštními svátky - s masopustem, Velikonocemi, svátky bláznů, svátkem osla navazoval na římské saturnálie podstatou byla negace oficiální ideologie, její svrhnutí a znovuzrození původního řádu (proto byl církví tolerován) - blázen byl prohlášen za krále, ctěn a následně násilně svržen byl spojen s tělesným „dole“ - centrum se posunulo od srdce a hlavy k žaludku a genitáliím oproti smíchu dnešnímu měl tři specifické vlastnosti: byl všelidový (smál se každý), univerzální a ambivalentní

Všelidovost

Univerzalita Smích směřuje na všechno a na všechny

Ambivalence smích zároveň ničil a obrozoval - výsměchem utvrzoval vše vážné, oficiální negací potvrzoval řád, protože mimo karneval byl smích nemyslitelný

Karneval

Karnevalový smích v umění se středověkou lidovou kulturou bylo pevně spjato umění - případ, kdy nepochopíme umělecké dílo, nepochopíme-li společnost, v níž vzniklo literatura: Francois Rabelais, Sebastian Brant, Miguel de Cervantes, Jonathan Swift, Laurence Sterne (literární vědci nacházejí smíchovou kulturu i u Dostojevského nebo Kafky) výtvarné umění: Pieter Bruegel st., Hieronymus Bosch

Karnevalový smích v dnešních reflexích společnosti Gilles Lipovetsky (Éra prázdnoty) nazývá dnešní společnost „karnevalovou“ nebo „legrační“ - je charakteristická celkově humoristickým ovzduším, mizí rozdíl mezi vážným a nevážným Zygmunt Bauman: dnes máme karneval každý den, co je to pak ale za karneval?

Použité zdroje a literatura Bachtin, M. (2007): Francois Rabelais a lidová kultura středověku a renesance. Praha: Argo. Gurevič, A. (1996): Nebe peklo svět. Jinočany: H&H Borecký, V. (2000): Teorie komiky. Praha: Hynek Hrych, E. (1994): Dějiny světového humoru. Praha: Marsyas Petrusek, M. (2006): Společnosti pozdní doby. Praha: SLON obrázky (s. 1, 4, 5) - Mikoláš Aleš obrázek (s.14 ) - Hieronymus Bosch (Zahrada pozemských rozkoší) obrázky (s. 13, 16) - Pieter Bruegel st. (Dětské hry, Souboj masopustu s půstem) Kodex Gigas - Ďáblova bible (s. 15)

Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti Evropský sociální fond Gymnázium, Praha 10, Voděradská 2 Projekt OBZORY Tato prezentace byla vytvořena v rámci projektu OBZORY Autor: Miroslav Paulíček Předmět: Úvod do sociologie Datum: