Věta jednočlenná, věta dvojčlenná, větný ekvivalent 7. třída ZŠ Polešovice Eva Andrýsková
Věta jednočlenná Je to věta, jejíž základní člen je vyjádřen určitým slovesným tvarem. Nemůžeme do nich doplnit podmět. Základem je slovesný tvar určitý ve 3. os. č. jed.= pomůžeme si slůvkem ONO.
Věta jednočlenná Tyto věty nejčastěji vyjadřují: - přírodní děje (např. Hřmí.) - tělesné stavy (např. Bolí mě v zádech. Bylo mi lépe.) - duševní stavy (např. Stýská se mi. Je mi veselo.) - smyslové vjemy (např. Zvoní.)
Věta dvojčlenná Obsahuje oba základní větné členy (podmět i přísudek): Např. Na mezi pobíhali zajíci. Větami dvojčlennými jsou i věty s nevyjádřeným podmětem: Např.: Píšu dopis.
Větný ekvivalent Základem může být: infinitiv - často vyjadřuje rozkaz Např. Zastavit! Sednout! Nevyklánět se z okna! jméno - podstatné nebo přídavné příslovce - např. Velmi dobře., Rychle., Zcela špatně. citoslovce - např. Hurá!, Crr!, Běda! částice - např. Ano., Ne., Zajisté.
Větný ekvivalent Podstatné jméno bývá nejčastěji: v 1. p. - např. Vchod, Válka s mloky, Václavské náměstí - označuje názvy, nadpisy, tituly a hesla v 5. p. - např. Pane Havránku, Milá babičko
Větný ekvivalent Větné ekvivalenty s přídavným jménem vyjadřují hlavně hodnocení: Např. Velmi krásné., Výborně., Příliš jednoduché.
Rozliš, zda se jedná o větu jednočlennou, větu dvojčlennou, větný ekvivalent: Paní Veselá. Asi ne. Čtu knihu. Bolí mě v krku. Děti běhaly po zahradě. Ticho! Prší. Padá sníh. Slunce vyšlo nad mraky. Východ. Stýská se mi. Stmívá se. Úplně zbytečné. Příspěvek je dobrovolný. Pavlu píchá v boku. Je nevlídně. v.jednočlennáv.dvojčlenná větný ekvivalent
KONEC
ZDROJE: ekvivalent Simpsons/Gif-Animationen-Maggie-Simpson/