Josef a Karel
Památku bratří Čapků připomíná pamětní deska na Josefově části dvojvily, kterou si slavní sourozenci postavili ve 20. letech v Úzké ulici na pražských Královských Vinohradech (dnes ulice Bratří Čapků).
Vlevo: Manželé Karel Čapek a Olga Scheinpflugová v roce 1937 při natáčení Čapkova protiválečného dramatu Bílá nemoc. Za nimi stojí Hugo Haas, který podle Čapkovy divadelní hry napsal scénář, film režíroval a současně vytvořil hlavní roli; zcela vpravo Josef Čapek. Vpravo: Karel Čapek v Milovicích na cvičení čsl. armády
Oba bratři prožili dětství v Malých Svatoňovicích (Severovýchodní Čechy). Jejich otec byl lékař a osvětový pracovník, matka byla sběratelkou literárního folkloru. Jejich sestra Helena byla také spisovatelkou (Mojí milí bratři). Sousoší bratří Čapků v Malých Svatoňovicích.
Zářivé hlubiny a jiné prózy – 1916 Krakonošova zahrada – 1918 Devatero pohádek a ještě jedna od Josefa Čapka jako přívažek – 1932
, Hronov – 1945 Bergen-Belsen-Dolní Sasko (Rakousko)
Josef Čapek byl mnohostranná osobnost meziválečného období. Byl to malíř, grafik, dramatik, prozaik, autor próz pro děti, žurnalista, výtvarný teoretik a kritik.
Josef Čapek vystudoval německou tkalcovskou školu ve Vrchlabí. Roku 1904 odešel natrvalo do Prahy, kam se později přestěhovala celá rodina. V letech 1904 – 1910 studoval malbu a kresbu na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. Dívka v růžových šatech.
Již za studií navázal kontakty s uměleckým a literárním světem. V letech 1910 – 1911 pobýval studijně v Paříži. Matka s dětmi
Vzhledem k tomu, že se intenzivně angažoval v protifašistickém zápase, byl již 1. září roku 1939 zatčen a vězněn v koncentračních táborech. Josef Čapek zemřel na sklonku 2. světové války, a to v dubnu 1945 v Bergen-Belsenu v Dolním Sasku pravděpodobně na tyfus. Symbolický hrob je v Praze na Vyšehradském hřbitově.
Povídání o pejskovi a kočičce – 1929 O tlustém pradědečkovi a loupežnících – 1932
Kulhavý poutník – 1936 – meditativní dialogický esej Psáno do mraků – 1947 – vydáno posmrtně, deníkové zápisy z let 1936 – 39 Básně z koncentračního tábora – vyšlo posmrtně v roce 1946
, Malé Svatoňovice – , Praha
Karel Čapek byl žurnalistou, prozaikem, dramatikem, překladatelem a kritikem. Napsal několik knih pro děti.
Studoval na gymnáziu v Hradci Králové a Brně. Maturoval na Akademickém gymnáziu v Praze. Studium na Filosofické fakultě UK v Praze ukončil v roce 1915 doktorátem.
Po ukončení vysoké školy byl Karel Čapek vychovatelem v hraběcí rodině Lažanských. Pracoval také jako knihovník v Národním muzeu, do roku 1938 pak i jako redaktor v Národních listech a v Lidových novinách. Ve Vinohradském divadle působil v letech 1921 – 23 jako dramaturg a režisér.
Ve své vinohradské vile organizoval Karel Čapek přátelské páteční besedy. Ženou Karla Čapka byla herečka a spisovatelka Olga Scheinpflugová.
Čapkovo mnohotvárné a neobyčejně bohaté dílo ukončila náhlá smrt. Zemřel 25. prosince 1938 v Praze na zápal plic. Je pochován na Vyšehradě.
Boží muka – 1917 Trapné povídky – 1921 Italské listy – 1924 Výlet do Španěl – 1930 Obrázky z Holandska – 1932 Cesta na sever – 1936 Hovory s T. G. Masarykem – díly souhrnně
Továrna na Absolutno – 1922 Krakatit – 1924 – v románu položil Čapek otázku možnosti pokroku v technické civilizaci a současně bezpečnosti lidstva. Byla to podivuhodně výstižná vize krize lidstva ve století atomové bomby Povídky z jedné kapsa – 1929 Povídky z druhé kapsy – 1929
Hordubal, Povětroň, Obyčejný život – , románová trilogie Válka s Mloky – 1936 – alegorický příběh Mloků, kteří svým zvířecím mechanismem nahradili mechanismus robotů a stali se hrozivým nebezpečím pro lidstvo Bílá nemoc – 1937 RUR (Rossumovi Univerzální Roboti) – 1920, toto dílo bylo vyznamenáno státní cenou. Jedná se o střetnutí člověka s technikou, když se u dvou robotů, bez lidských vlastností, zrodil cit a oduševnění Věc Makropulos – 1922, dílo zhudebnil Leoš Janáček
Devatero pohádek a ještě jedna od Josefa Čapka jako přívažek – 1932 Dášenka čili Život štěněte