Název školy Gymnázium, střední odborná škola, střední odborné učiliště a vyšší odborná škola, Hořice Číslo projektuCZ.1.07/1.5.00/ Název materiáluCharakteristika, vývoj politologie (VY_32_INOVACE_ ) AutorMgr. Vladimír Šorma Tematická oblastZáklady politologie RočníkSedmý Datum tvorbyBřezen 2012 Anotace Prezentace je určena pro výuku základů politologie (politické vědy) v hodinách Základů společenských věd ve třetím ročníku, seznamuje studenty se základními termíny v oboru politologie a politiky Metodický pokyn Šablona slouží jako digitalizovaná učebnice pro žáky třetího ročníku Základů společenských věd – Politologie; jednotlivé strany prezentace na sebe tematicky navazují, řeší problematiku definování a cílů politologie a politiky. Časová dotace materiálu je minut.

Charakteristika, vývoj politologie (složeno z řec. polis – obec, stát [polites – občan] a logos – slovo, výklad) - společenská věda o politice, politické teorii a mezinárodních vztazích - termín politologie používá střední a východní Evropa; západní Evropa hovoří o politické vědě resp. politických vědách (political science, Politische Wissenschaft, sciences politiques…) Charakteristika politologie - je nejmladší společenskou vědou a proto docházelo ke sporům jak k ní přistupovat. Maurice Duverger (francouzský sociolog, politolog a právník) navrhl tři přístupy, které byly vědeckou společností přijaty. 1. Politologie jako průsečík věd - vychází z teze, že politika souvisí s každým aspektem společnosti a státu. 2. Politologie jako reziduální věda - vychází z teze, že by se politologové měli zabývat jen tím, čím se nezabývají ostatní společenští vědci, (tj. strukturou politických stran, volbami apod.) 3. Politologie jako syntetická věda - vychází z teze, že je politologie nadstavbou ostatních společenských věd. Tedy, že jejím úkolem je shrnout a zobecnit poznatky ostatních věd. Vnitřní členění politologie Konference UNESCO, Paříž, 1948: Politická teorie (politická teorie, dějiny politických teorií) Politické instituce (ústava, forma vlády, regionální a lokální forma vlády, veřejná správa, ekonomické a sociální funkce vlády, komparace politických institucí) Strany, skupiny a veřejné mínění (politické strany, skupiny a sdružení, účast občanů na vládě a správě, veřejné mínění) Mezinárodní vztahy (mezinárodní politika, mezinárodní organizace, mezinárodní právo)

Charakteristika, vývoj politologie Z dějin politologie Sokrates ( přnl)byl prvním antickým filozofem,který zdůrazňoval nezbytnost vědomostí v politickém životě Platón ( př.n.l.) se ve spise “Ústava“ pokusil vyložit politickou teorii. Jeho vize spočívala ve striktním oddělení jednotlivých společenských tříd. Ideální státní formou byla monarchie nebo aristokracie, v níž vládnou ti, co znají pravdu a vědí, co je pro společnost nejlepší. Vědění a schopnost vládnout jsou nadřazeny umění i zákonům. Aristoteles ( př.n.l.)odmítl projekt ideálního státu,proti němu postavil stát založený na ústavě a zákonech. Spis „Politika“ znamenal velký mezník ve vývoji politické vědy. Jsou v něm shromážděna fakta o tehdy známých státech, jejich uspořádání a třídění dle typu ústav. Podle Aristotela je správné uspořádání takové, v němž se rozhoduje v zájmu celku, což bylo v souladu s tehdejší otrokářskou demokracií. Tomáš Akvinský ( ) uvedl ve středověku Aristotelův racionální pohled na svět do souladu s křesťanstvím. Niccolo Machiavelli ( )se zabýval politickou vědou,pocházel z Florencie. Ve spisu „Vladař“se věnuje ospravedlnění moci a vztahu mezi úspěšnou politikou a křesťanskou morálkou. Politika by se neměla zatěžovat morálkou. Thomas Hobbes ( ) a John Locke ( ) představili smluvní teorii státu, podle níž stát vzniká jako výtvor racionálně myslících jedinců,kteří se rozhodli hájit svá práva společně. Zásada dělení moci. Charles de Montesquieu ( ) - spis „Duch zákonů“, rozvedl teorii o dělení moci. Jean Jacques Rousseau ( ) měl svým spisem „O společenské smlouvě“ vliv na formování moderní demokracie, definuje demokracii jako přímou účast lidu na zákonodárné a výkonné moci. Immanuel Kant ( ) v politice považoval za nezbytný mravní zákon,vize trvalého míru. Karl Marx ( ) - materialistické pojetí dějin, idea proletářské revoluce, která svrhne kapitalismus - předpoklad pro budování beztřídní společnosti prostřednictvím diktatury proletariátu. Max Weber ( ) byl protikladem k marxismu, kapitalismus je podle něj důsledkem křesťanské askeze a střídmosti, se kterou lidé rozmnožují Bohem svěřený majetek.

Charakteristika, vývoj politologie Vývoj politologie - počátek v antickém Řecku a prohloubilo se v renesanci - bývala součástí filozofie, jako samostatná věda se rozvíjí na přelomu 19./20.století v USA. Celosvětově se rozšířila až po 2.sv.válce. Založení a vývoj politologie v USA - vznik politologie v 19.století současně i ve Francii 1857: 1.katedra na Kolumbijské univerzitě(historie a polit.vědy) 1880: příchod Johna Burgesse, který studoval politologii ve Francii 1903: Asociace polit.věd -rozhodujícím podnětem v rozvoji politologii byl „objev“ Waltera Bagehota (Anglie), že politické instituce a formální struktury závisejí na neformálním prostředí, které je obklopuje (kultura,chování) 20.století: - rozmanitost politologie, důraz na empirickou politologii, která je oproštěna od hodnot - Chicagská škola ( ): Charles Merriam, Harold Lasswell 2.sv.válka - reakce na nové otázky a problémy, k řešení potřeba společenských věd a politologie - rozvoj kvantitativní obsahové analýzy pro monitoring zahraničního tisku - studium nepřátelské propagandy po 2.sv.válce - Studená válka: - roste význam empirického výzkumu, omezení cestování, obchodu, … současnost: - orientace do všech oblastí, žádná není dominantní - zaměření spíše na legislativu a legalitu - John Rawls „Teorie spravedlnosti“

Charakteristika, vývoj politologie Vznik a vývoj politologie v Evropě - vznik spojen s rostoucí demokratizací a vznikem sociálního státu Francie: - paralelní vznik s politologií v USA 1871: Škola svobodných věd - zkoumá instituce a právo - zakladatel Emil Boumy, Paul Janet („Dějiny vědy politické“) - již předtím Alexis de Tocqueville ( ): dílo „Demokracie v Americe“ = položeny základy světové politologie 30.léta: konstitucionalismus = ústavní právo - George Burdeau Anglie: 1895: Londýnská škola ekonomiky a politických věd - 1. profesor politologie Graham Wallas - R. Scruton – „Slovník politického myšlení. Německo: - ovlivněno nacismem - Klaus von Beyme - politická teorie - Fritz Scharpf - teorie her a racionální volby, Ralph Dahrendorf „Moderní sociální konflikt“ - Hannah Arendtová - Původ totalitarismu Rakousko: Friedrich August Hayek - „Cesta do otroctví“ Karl Popper - „Otevřená společnost a její nepřátelé“ Joseph Schumpeter – „ Kapitalismus, socialismus a demokracie“

Charakteristika, vývoj politologie České politické myšlení První fáze - do 19.stol.: -období reformace důležité z hlediska vývoje lidských práv a svobod Jan Hus - požaduje právo na svobodný výklad Písma Petr Chelčický - kritika rozvrstvení společnosti Jiří z Poděbrad - rozvoj evropanské myšlenky J.A. Komenský - myšlenky vševědy - pansofie a panharmonie - návrh vytvoření svět.monarchie F. Palacký - konstitucionalismus Druhá fáze – do poloviny 20.stol.: T.G. Masaryk - humanita vyúsťuje v demokracii, nutnost polit.vzdělání, „Světová revoluce“ Edvard Beneš - problematika politického stranictví, „Demokracie dnes a zítra“ Inocenc Arnošt Bláha - politická sociologie, „Kultura a politika“ Josef Ludvík Fischer - vychází z kritického posouzení soudobé společnosti, snaha o formulaci požadavků tzv. skladebné společnosti, „Krise demokracie“ František Weyr – ztotožnění se státovědou, „Československé právo ústavní“ Zdeněk Neubauer - nejvýznamnější politologická práce 1.pol. 20.stol.u nás: “Státověda a theorie politiky“, 1946 Třetí fáze - po únoru 48: - úplná likvidace zárodků vznikající politické vědy a) politologové odešlí do exilu: Gaďourek, Krejčí, Tříska, Nehněvajsa b) domácí: Čermák (Otázka demokracie), Klokočka (Volby v pluralitních demokraciích), Kroupa, Zbořil c) příbuzenské obory: Bělohradský, Havel (Moc bezmocných), Komárková (Původ a význam lidských práv) d) nastupující generace: Fiala, Novák, P. Pithart (Obrana politiky), Z. Mlynář (Mráz přichází z Kremlu)

Zdroje: Cabada, L., Kubát, M.: Úvod do studia politické vědy, Eurolex Bohemia, Praha, 2002 David, R.: Politologie, Základy společenských věd, Nakladatelství Olomouc, 2002 Dočekalová, P., Švec, K. a kol.: Úvod do politologie, Grada Publishing, Praha, 2009 Heywood, A.: Politické ideologie, Eurolex Bohemia, Praha, 2005 Říchová, B. Úvod do současné politologie, Portál, Praha, 2002 Sartori, G.: Strany a stranické systémy. Schéma pro analýzu, CDK, Brno, 2005 Vodička, K., Cabada, L.: Politický systém české republiky : historie a současnost,