Téma: Komunikace

 Proces, při němž jsou sdělovány informace  Komunikace prostřednictvím symbolů: mluvené slovo, písmo, obrázek, gesto, akce, činnost  Předávání informací, myšlenek, emocí, postojů, názorů

 jak člověk vnímá, chápe, interpretuje sebe a jiné lidi a vztahy mezi nimi  výpověď člověka vždy subjektivní = sdělení druhému + výpověď o sobě  proces sdělování významů (o čem lidé komunikují): informace, poznatky, emoce, hodnoty, normy, přání, postoje, dovednosti …  ovlivněno osobností účastníků, situační, společenský kontext

„Nejprve se pokus chápat ostatní a pak teprve chtěj být pochopen.“ (Stephen Covey) Komunikace je proces při kterém chápeme ostatní a naopak se pokoušíme o to, abychom byli ostatními pochopeni. Zahrnuje dimenzi:  Obsahovou (konkrétní info)  Způsob sdělení  Způsob sdělení (způsob jakým danou info podáme)

 Sdělení informace  Kontrolně - mocenská příčina  Utváření vztahu

 Původce / příjemce (kdo sděluje, přijímá): každý člověk tvoří, vysílá, přijímá a interpretuje zprávy  Kódování / dekódování (proces probíhající mezi původcem a příjemcem zprávy): každý člověk vkládá význam do verbálních a neverbálních zpráv a interpretuje význam takovýchto zpráv  Kompetence: schopnost komunikovat efektivně  Sdělení (vlastní zpráva): Signály či kombinace signálů, které slouží jako podnět pro příjemce, může být psané, mluvené i neverbální  Kanály: způsoby, kterými je zpráva sdílena

1. Záměr původce 2. Smysl sdělení pro původce 3. Věcný obsah sdělení 4. Smysl sdělení pro příjemce 5. Efekt na příjemce

 Intrapersonální  Interpersonální - dyadická - skupinová - masová  Přímá komunikace  Nepřímá komunikace  Verbální komunikace  Neverbální komunikace

KOMUNIKÁTOR KOMUNIKANT KOMUNIKÉ

 Komunikátor - ten, kdo vysílá nějakou zprávu, má záměr něco sdělit, musí záměr převést do slov, zakódovat.  Komunikant - ten, kdo přijímá vysílanou zprávu, musí ji dekódovat.  Komuniké - vyslaná zpráva jako myšlenka nebo pocit, má podobu verbálních a neverbálních symbolů.  Komunikační kanál- cesta, kterou je nějaká informace posílána.

 vstupují do procesu sdělování.  nežádoucí vlivy zasahující do rozhovoru např. oscilace pozornosti, hluk, zdravotní stav. Pro pochopení komunikační zprávy je nutné: - propojení kontextů - vědět s kým komunikuji a komunikaci tomu přizpůsobit

 Obranné mechanismy  Zkratky  Výslovnost  Rozvláčnost X stručnost

 Používá prostředků, které nejsou verbální povahy  Může verbální komunikaci:  nahradit  zvýraznit  odporovat jí  měnit její význam

 GESTIKA - výrazné pohyby některých částí těla, nejčastěji rukou, hlavy, nohou, které mohou dokreslit verbální sdělení

MIMIKA - pohyby svalů v obličeji  Sděluje nejintenzivněji emoce, od afektů po nálady  Pocity štěstí, neštěstí, překvapení, strachu, radosti, smutku, klidu, rozčilení, zájmu, spokojenosti  Horní polovina obličeje - negativní emoce dolní polovina - pozitivní emoce

 Vyjadřuje emoce mluvčího  Vyjadřuje temperament mluvčího  Rozhoduje o pravdivosti řečeného Živá řeč předpokládá i živý obličej!

POSTURIKA- držení těla, napětí nebo uvolnění, poloha rukou, nohou, hlavy, směr natočení těla.  Signalizuje emoční stav, zaujetí, postoj k partnerovi a ke sdělení POHLEDY OČÍ - napomáhá k rychlejšímu dekódování sdělení  Může mít různý význam, ovlivněno kulturou  Nejpohotovější forma neverbální komunikace

PROXEMIKA- prostorové umístění Označuje vzdálenost při komunikaci.  Intimní zóna  Osobní zóna  Sociální zóna  Veřejná zóna  kulturně podmíněno

Intimní odstup Osobní odstup cm Společenský odstup cm Odstup na veřejnosti od 360 cm

HAPTIKA- doteky  Hmatový kontakt  mohou mít různý význam: formální, neformální, přátelský, intimní  Důležitý prostředek sdělení blízkosti, vřelosti

 Pomezí mezi neverbálními mimohlasovými prostředky a mluvenou řečí  Hlasitost, rytmus řeči, protahování, zkracování, slov, důraz, výška, objem řeči, pauzy, zabarvení hlasu  Smích, pláč, sténání, vzdychání apod.

Slova 7% Tón hlasu 38% Řeč těla 55%

 Štěstí  Hněv  Překvapení  Strach  Znechucení  Smutek

Kdo je kdo? A B C D E F

Pozice Co vyjadřuje skleslý únava, rozpaky vzpřímený postoj nadšení, sebedůvěra náklon dopředu zájem, otevřenost, empatie odklon nedostatek zájmu zkřížené ruce, nohy obranný postoj ruce za hlavou nadřazenost škrábání na krku frustrace škrábání na nose nejistota

 Zkříženýma rukama a nohama dáváme najevo:  Svoji připravenost se bránit  Svoji nejistotu  Pocit ohrožení  Ztracené sebevědomí  Svoji uzavřenost, nesmělost

 Posluchač hodnotí: ◦ Příchod řečníka ◦ Chování řečníka ◦ Obličej řečníka ◦ Oblečení řečníka ◦ Čistotu a hygienu

 Udělat si první dojem trvá 30 vteřin nebo méně!!!

 gesto úpravy vlasů  snaha skrýt jakoukoli část našeho těla  snaha zakrýt si ústa  správné držení těla při chůzi a při sezení

 Zvláštní charakteristický rys člověka  Mimořádně pozitivní prvek mimoslovní komunikace  Na jeho délce závisí i význam našeho sdělení  Co vyjadřuje? ◦ Radost, uspokojení, štěstí, lásku ◦ Dobrou vůli, snahu vyjít vstříc, přátelství, pozdrav… ◦ Pozitivní postoj Pozor na úšklebek: zraňuje, uráží, vysmívá se, …

Keep smiling Udržuj trvalý úsměv, zvykni si na něj. Všeobecná lidská tendence je napodobovat lidské výrazy v okolí.

1. Můj základní postoj je: „Já jsem O.K. –ty jsi O.K.“ (Erik Berne) 2. Čím lépe znám své potřeba a potřeba druhých, tím lépe jim mohu vycházet vstříc. 3. Čím vstřícnější jsem k potřebám partnera, s nímž hovořím, tím více bude on (automaticky) uspokojovat mé potřeby. 4. Pohledem do očí se navazuje kontakt, proto jsou kontrolní pohledy nezbytné 5. Čím výrazněji se rozvor dotýká mých pocitů a pocitů partnera, tím důraznější je také naše mimika a gestika.

6. Moudrý sklání hlavu tam, kde chytrý mluví – proto umím dobře naslouchat. 7. Vyjadřuj se jako „já“, ne jako „ono se“ nebo „my“. 8. Důležité není jen to, co se říká, ale „jak“ se to říká – a jak tomu druhý „rozumí.“ 9. Proto se snažím o jasnou,srozumitelnou a názornou výpověď, vlastní harmonie přesvědčuje. 10. Selhávají-li všechny pokusy o smysluplný rozhovor, musím se rozhodnout, zda dosažení optimálního řešení stojí za námahu a vynaložený čas – mohu docela dobře žít i s kompromisy.

 Sdělte základní informaci. Vysvětlete, proč očekáváte (nebo neočekáváte) od účastníků určité chování. Můžete vyjasnit pravidla na zažátku spolupráce.  Používejte komunikační styl, který je vám vlastní. Nekopírujte styl jiného učitele nebo trenéra. Raději komunikujte v souladu se svojí osobností a stylem učení  Učte se empatii tak, že si představíte, že jste v kůži svých studentů nebo svěřenců. Ukažte opravdový zájem o ně jako o lidi a pracujte s nimi tak,a byste společnými silami našli dobré řešení

 Používejte pozitivní přístup v komunikaci, který zahrnuje pochvalu, povzbuzení, podporu a pozitivní posílení (+ feedback)  Vždy neopomeňte zřetelně pozdravit ostatní – ahoj a úsměv jsou nejjednodušší způsoby, jak vyjádřit pozitivní emoce  Pokud máte otevřený způsob jednání se studenty, ukažte, že to myslíte doopravdy  Buďte důslední v dodržování discipliny

 Autenticita (upřímnost, sám za sebe)  Schopnost ovládat emoce  Chápat jednotlivce  Dodržovat závazky  Ujasnit požadavky, očekávání  Konzistence (stálost) – profesionální, osobní  Omluvit se upřímně, pokud uděláme chybu

 Produktivní (efektivní) ovládání emocí, volba slov, aby posluchač pochopil, co mu chceme sdělit; ne „ukecanost“  Pozor na negativitu!  Informativní – info, feedback, který zprostředkuje zlepšení, naplnění potenciálu  Načasování  Konzistentní  Čestná

 Reakce na přijatou zprávu v podobě potvrzení a způsobu interpretace.  Je velmi důležitá, dává informaci o tom, jak je zpráva přijata a chápána.  Poruchy přijímání a vydávání ZV: - neposloucháme, co nám druhý říká - skákání do řeči

 Informace o provedeném výkonu, kterou člověk obdrží z okolních zdrojů Principy:  Schopnost najednou si zapamatovat jen malé množství informací  Lidé zaměří pozornost na ty pohyby, které mají podle zpětné vazby změnit  Zaměřte zpětnou vazbu jen na jednu věc (na tu nejdůležitější)  Zpětná vazba po každém pokusu není optimální pro učení – vede k závislosti na zpětné vazbě Důležitá je podpora samostatnosti – autonomie (situace zápasu)

 Optimálně komunikovat znamená používat zpětnou vazbu.  Pravý dialog může probíhat mezi lidmi, kteří mají o druhé skutečný zájem. Ten, kdo odolá moci a násilí, je schopen naslouchat a odpovídat.

 Ujasnit si některé věci – jasně definovat pozici partnera. Můžeme hovořit spolu – místo každý sám za sebe  Zabránit nedorozuměním  Dávat pohlazení – tím, že se ujišťujeme, doptáváme, dáváme najevo mluvčímu zájem

 Vysílající se chce ujistit, že mu přijímající dobře porozuměl  Přijímající se chce ujistit, že dobře porozuměl vysílajícímu  Parafrázování  Zjišťovací otázka  Doplňovací otázka  Sugestivní otázka  Aktivní naslouchání

 Všechny feedbacky by měli komunikaci ulehčit.  Zásada C. G. Junga: Nauč se z teorie vše, co můžeš, ale jdeš-li k pacientovi, zapomeň na všechny knížky. (Tzn. zaměř se na člověka, s kterým mluvíš, ne na teorii). (Birkebihlová, V. F: Umění komunikace aneb jak úspěšně utvářet mezilidské vztahy, 1999, Akttuell, Bratislava, str. 177)

 Příprava – s kým mluvím, proč, účel komunikace  Zúčastněnost  Porozumění  Reagovat

Zájem o druhého  Signalizovat zájem nejen v obsahové, ale i vztahové rovině (tj. zájem nejen o informaci, ale i o partnera v komunikaci)  Zájem dáváme najevo když:  pozorně nasloucháme  jsme trpěliví  náš pohled je přátelský  náš hlas je přátelský  signalizujeme uznání za pokrok v komunikaci, povzbuzujeme  jsme zaangažováni (zajímá nás, co druhý říká)  udržujeme oční kontakt

 Čtení myšlenek  Předpojatost  Filtrování info  Dávání dobrých rad  Identifikování se s mluvčím (to já bych udělal …)  Mít vždy pravdu  Defenzivní chování(obranné)

 Pozor na defenzivní strategie  Poslouchat mluvčího, co nám chce říci, vyvarovat se bloků v poslouchání  Společný cíl: zlepšení, naplnění potenciálu, task/ego orientace

KOMPROMIS Vysoký zájem o sebe sama Nízký zájem o sebe sama Nízký zájem o ostatní Vysoký zájem o ostatní SPOLUPRÁCESOUTĚŽ VYHÝBAVÝ PŘÍSTUP PŘIZPŮSOBENÍ SE VYHOVĚNÍ

 Zájem o problém, zahrnutí všech zúčastněných členů do diskuse  Řešení (rychle, racionálně, profesionálně, spravedlivě)  Oprostit se od problému, ne pocity viny, pokud je už jednou vyřešen, hodit ho za hlavu, nepitvat se a nevracet se zbytečně  Poučit se z problému, chyb (osobní růst, učení)

 Dorozumíváme se pouze slovy  Slova a věty přesně vyjadřují myšlenky  Nejdůležitější je to CO říkáme (X JAK to říkáme)  Používáme-li stejný jazyk, musíme si porozumět  Slyšet

Komunikace může být úspěšná pouze tehdy, když přijímající dokáže vysílajícímu, že jej akceptuje (pokud ne – strach, nevolnost, pozice „ v zákopu“, pocity viny, pocit ohrožení, pocit nepohody) 1. Verze aktivního naslouchání - VRÁTNÝ  Aha, hm, ano, zajímavé, neříkej, opravdu.  Vyprávěj mi o tom, chtěl bych o tom něco slyšet, zajímal by mě tvůj názor, chceš o tom mluvit? Vyprávěj mi celý ten příběh. Vypadá to, že je to pro tebe velmi důležité. 2. Verze aktivního naslouchání: PARAFRÁZOVÁNÍ  Místo zhodnocení zprávy ještě jednou vlastními slovy formulujeme otázku nebo myšlenku druhého. A: To je dnes zase hrozný den! B: Vypadáte naštvaně. A: Za prvé mi ujela tramvaj, za druhé mi nějaká tlustá ženská vyfoukla taxi před nosem a za třetí nejede výtah. B: Doufám, že už teď budete mít lepší den, než jak vám začal. (laskavé parafrázování)

 MAXIMUM KVANTITY – buď tak informativní, jak je v dané fázi komunikace potřeba, ale ne více  MAXIMUM KVALITY – říkej jen to, o čem jsi přesvědčen, že je to pravda – tj. vyhni se předstírání, buď věrohodný, neuváděj vědomě nepravdivé či zkreslené informace.  MAXIMUM RELEVANCE – formuluj svou repliku vždy tak, aby byla k dané fázi dialogu relevantní (vhodná), mluv k věci. Nesbíháme od tématu, nevracíme se k již řečenému, neděláme narážky na věci, které nesouvisejí s tématem, tím bychom komunikaci zkreslovali a zamlžovali  MAXIMUM ZPŮSOBU – vyjadřuj se jasně a jednoznačně, vyhýbej se dvojznačnostem, nepřehlednostem, neupadej do rozvláčnosti a mnohomluvnosti (Grice (Grice, 1975) in Jelínek, M., Švandová, B.: Argumentace a umění komunikovat, 1999, Brno, str. 77)