Typy vodních ekosystémů 2. část - rašeliniště a mokřadní lesy (základní charakteristika vodního režimu, rozšíření, význam, popis vegetace)

Rašeliniště a slatiniště (8)

Rašeliniště Slatiniště – sycené podzemními nebo povrchovými vodami bohatými na živiny Přechodová rašeliniště – sycené převážně srážkami ale i podzemními vodami Vrchoviště – sycené výhradně srážkami (déšť a sníh) Vrchoviště (Slavkovský les) Přechodové rašeliniště (NPP Swamp) Slatiniště s mařicí pilovitou

Slatiniště -vápnitá slatiniště – jsou typické pro nížiny kde už je méně srážek a jsou tu vápnité prameny. -největší slatiny - v Polabí - černavy -na hlubinných pramenech artéských vod, vápnité slíny a slínovce, uhličitan vápenatý -vápník blokuje dusík a fosfor -organické zbytky se činností mikroorganismů nerozkládají -vznikají slatinné organické půdy (zvané fen a anmoor) – dá se říkat, že slatiny jsou vápnito-oligotrofní. Černovír – slatiniště (Olomoucko) NPR Soos – vývěr, výkvěty solí

Vegetace slatinišť -vápnitá slatiniště – minerotrofní, údolní i svahová, zásobená vodou bohatou vápníkem -ostřicovo-mechová vegetace, bez rašeliníků!!!, částá ostřice Davallova a suchopýr širolistý, někdy dominují i vzácné druhy rostlin např. Juncus subnodulosus (s. uzlíkatá), Schoenus ferrugineus a S. nigricans (šášina rezavá a načernalá), Sesleria caerulea (pěchava slatinná) aj.

-nevápnitá slatiniště – údolní a prameništní mezotrofní a eutrofní rašeliniště a rašelinné louky -Ostřicovo-mechová vegetace s mechy srpnatka, rokyt, zelenka aj., jen se z cela výjimečným výskytem rašeliníku, dále ostřicemi (C. flava, C.nigra, C. panicea, C. rostrata, C. lasiocarpa), a např. klikva bahenní, kruštík bahenní, rosnatka okrouhlolistá, suchopýrek alpský ohrožení: odvodnění, odčerpání podzemní vody, zarůstání dřevinami a rákosem, eutrofizace, zalesňování

Minerotrofní (přechodová) rašeliniště minerotrofní, protože jsou zásobovány povrchovou nebo spodní vodou s rozpuštěnými minerálními živinami přechodová, protože jsou podmínkami i druhy někde mezi vrchovišti a slatinami od chladnějších pahorkatin po hory - každý potůček se zrašelinělými břehy vegetace přechodových rašelinišť je rašeliníko- mecho-travinná

Vegetace přechodových rašelinišť -z mechorostů především rašeliníky a ploníky, bylinné patro – Carex echinata, C. nigra, C. rostrata, C. lasiocarpa, Eriophorum angustifolium, Equisetum fluviatile, Oxyccocus palustris, Menyanthes trifoliata či Drosera rotundifolia -ohrožení: zalesňování či zarůstání dřevinami, odvodňování, eutrofizace, pastva Eriophorum angustifoliumEquisetum fluviatile

Ombotrofní rašeliniště - vrchoviště Ombotrofní, tzn. žijící z dešťové vody výrazně oligotrofní (chudé živinami) na horách (kde je dost srážek a málo živin) a jsou kyselé rašelinou tvořený plochý pahorek, který vystavěl sám pod sebou rašeliník okrajová zóna lagg - mokré smrčiny s rašeliníkem terén pozvolna stoupá - pod nohama máme rašeliník a pod ním rašelinu, kleč nebo borovice blatka. plochá vrcholová část, keříky - kyhanka, rojovník, klikva, vlochyně uprostřed mělké jezírko vrchoviště v poslední fázi existence, jsou k vidění např. ve Slavkovském lese.

Vegetace vrchoviště -tvořeno je především rašeliníky (Sphagnum) a nízkými keříčky: rojovník bahenní, šicha, klikva bahenní a maloplodá, vlochyně bahenní, v montánním až submontánním stupni se přidává kleč -k dalším druhům patří především ostřice (C. pauciflora, C. limosa, C. paupercula), suchopýry (E. angustifolium a E. vaginatum), dále rosnatky, blatnice bahenní, bříza zakrslá, suchopýrek trsnatý…. -ohrožení: odvodnění, eutrofizace, těžba rašeliny, pastva, ale také např. letecké vápnění či atmosférické depozice

Těžba rašeliny v minulosti

Těžba rašeliny v současnosti

Archeologické nálezy, výzkum Tollundský muž - přirozeně mumifikované tělo muže z doby železné, zemřelého asi před 2000 lety. Bylo nalezeno roku 1950 v rašeliništi v Dánsku a je uchováno v muzeu v Silkeborgu.

Vegetace lužního lesa Horní a střední říční toky – úzká niva, slabě diferencovaná dřeviny z okolních lesů lužní společenstva - úzký pás těsně kolem řeky - olše šedá + byliny např. oměj šalamounek, mokrýše, řeřišnice hořká, vrbina hajní aj.

Úvalové luhy dolních toků středoevropských řek - komplexní ekosystém. Nejblíže vodnímu toku - pobřežní bylinné a travinné porosty, často zaplavovaná společenstva křovitých vrb s vrbou trojmužnou, v. červenicí, v. košíkářskou (S. viminalis), z bylin kopřiva, vrbina obecná, chrastice rákosovitá, kostival lékařský

Navazuje měkký luh s vrbou bílou, v. křehkou a topolem černým a bílým. záplavy brání rozvoji keřového patra, stromové patro je rozvolněné. Z bylin např. žabník jitrocelový, blatouch bahenní, ostřice štíhlá, chmel, kosatec žlutý, rukev obojživelná a lilek potměchuť. V podrostu proto přežívají druhy bylin náročnější na světlo. Regulace řek má na existenci měkkého luhu neblahý dopad – pokles hladiny vody – suchomilnější společenstva.

Měkký luh Tvrdé luhy

Krátkodobě zaplavovaná místa - dlouhověké druhy dřevin se silným, tvrdým dřevem - tzv. tvrdý luh Hlavní dřeviny - dub letní, jasan ztepilý a úzkolistý, jilmy. Příměs olše lepkavá, lípa srdčitá a javor klen i mléč. Sušší místa habr obecný s bezem černým, střemchou hroznovitou, svídou krvavou a brslenem evropským. K vzácným a ohroženým bylinným druhům patří bledule a sněženka nesnese déletrvající zaplavení Edafon - nakypřené půdy – nikdy není vytlačen všechen vzduch.

Mokřadní olšiny - slatinné půdy s trvalým nadbytkem stagnující vody – zarůstají slepá ramena Olše lepkavá - často jediná dřevina stromového patra - je schopna vázat vzdušný dusík díky symbióze s aktinomycétou rodu Frankia. - krátkověká dřevina, neschopná zmlazovat - zánik stromového patra a vzniku otevřeného slatiniště – fáze nové generace olše lepkavé. - podle fáze vývoje tyto byliny: třtina šedavá, ďáblík bahenní, blatouch bahenní, ostřice, tužebník jilmový aj.

Živočišná složka lužního lesa Velká diverzita hmyzu a různých stádiích – larvy, řada druhů především nočních motýlů. Hmyzem se živí celá řada v nivách žijících ptáků, např. cvrčilky, slavík obecný a břehule říční Savci např. nutrie říční nebo hryzec vodní. Ekologicky významnou roli hrál v minulosti na našich řekách bobr masově rozšířen až do středověku, kdy byl jako lovné zvíře zcela vyhuben. Až 3 m vysoké bobří hráze zadržovaly vodu a vzniklá jezera se zazemňovala až po stadium louky a nakonec lesa (především olšin). Tímto způsobem bylo v našich nivách trvale udržováno bezlesí.

Podmáčené a rašelinné smrčiny Podmáčené smrčiny - přirozené klimaxové porosty smrku i mimo nejvyšší polohy. vysoká hladina podzemní vody vyvolaná zpomaleným odtokem. chladné inverzní polohy, často s větším množstvím srážek. menší plochy, často na kontaktu s vrchovišti nebo klimaxovými smrčinami na minerální půdě. vrstva surového humusu, příp. rašelina. české pohraniční hory, na Českomoravské vrchovině, v oblasti Jeseníků a Beskyd v nadmořských výškách od 600–1100 m n. m.

půdní i vzdušná teplota nízká po celou vegetační sezónu - omezující rozvoj kořenů vyšších rostlin a příjem živin. hromadění těžko rozložitelného opadu – především jehličí, velmi nízká mineralizace dusíku, a většina rostlin tedy využívá spíše amoniakální dusík. Hlavní a jediná dřevina smrk s výrazně vyvinutým mechovým patrem. Bylinné patro je chudé, borůvka s metličkou křivolakou a brusinkou, rašeliníky a játrovky.

Na okrajích rašelinišť – tzv. rašelinné smrčiny řídké porosty smrku (pokryvnost stromového patra často pod 50%) na extrémních stanovištích na okrajích vrchovišť, hojně prostoupeno odumřelými stromy v montánních až subalpinských polohách (800–1200 m n. m.). Hladina podzemní vody bývá těsně pod povrchem Stromy jsou nižšího vzrůstu, často jen soliterní zakrnělí jedinci se žlutozeleným jehličím. Občas se ve stromovém patře objevují borovice blatka, kleč nebo bříza karpatská Bylinné patro má zpravidla malou pokryvnost – borůvka a brusinka, z mechorostů pak především rašeliníky (Sphagnum sp. div.). Své útočiště zde nalézá řada ohrožených rašeliništních druhů.

Přesličkové smrčiny - podmáčené jedlosmrčiny s příměsí listnáčů - buk, javor klen, olše lepkavá - v submontánních a montánních polohách 500–800 m n.m. - na glejových půdách -třtina chlupatá, kapraď rozložená, šťavel kyselý, rašeliníky a další mechy

Diverzita podmáčených smrčin Zvířena podmáčených smrčin - druhově chudá, hlavně bezobratlí. Ptáci a savci - kulíšek nejmenší, ořešník kropenatý a čáp černý, v dutých kmenech střízlík obecný. Hraboš mokřadní, myšice lesní. Smrk je hostitelem řady bezobratlých živočichů – např. pilatka smrková, dřevem se živící pilořitky, lýkožrout smrkový. Hojní jsou lumci, krasec lesní, tesařík dvoupruhý, korový a čtyřskvrnný aj. Na pařezech a trouchnivějících kmenech smrku žije řada dřevních hub, např. šafránka ozdobná, smolokorka pryskyřičná, troudník růžový a ohňovec isabelový, šišky rozkládá penízovka smrková. Vyskytuje se zde celá řada mykorhizních druhů hub.

Ochrana lužních lesů a podmáčených smrčin ochrana komplexů lužních lesů - NP Podyjí, CHKO Litovelské Pomoraví a CHKO Poodří. Bez plošné ochrany – luhy v Polabí. Ohrožení je dáno především úpravou vodního režimu, regulací záplav, regulací řek… Podmáčené smrčiny - odvodnění, přeměna na kulturní porosty, imise. Díky své roli při ochraně vodních zdrojů mají zpravidla statut lesů se zvláštním určením s šetrnějším obhospodařováním.