Psychické jevy Psychologie = nauka o lidské psychice (duševním životě). = studuje psychické jevy Psychické jevy – jsou determinovány biologicky i sociálně - jsou navzájem spojeny a působí na sebe jako celek - v průběhu života se mění a vyvíjejí

Psychické jevy - členění 1.Psychické procesy – jsou částí lidské činnosti s krátkodobým trváním 2.Psychické stavy – jde o psychické prožívání jedince po určitou dobu (trvají déle) 3.Psychické vlastnosti – relativně trvalé charakteristiky, kterými se jedinec vyznačuje a které ovlivňují jeho chování, prožívání a myšlení 4.Dílčí psychické předpoklady – předpoklady k činnostem

Psychické procesy část lidské činnosti mají relativně krátký charakter Člení se na: Poznávací – slouží k získávaní znalostí o věcech kolem sebe (představa, vnímání, fantazie, myšlení, řeč, paměť) Emocionální – poznávací skutečnosti (emoce, city, motivace) Volní – rozhodování, je to psychická činnost, která nám umožňuje uskutečnit to, oč usilujeme, po čem toužíme (vůle). Všechny procesy spolu souvisí – na základě poznání vzniká cit a ten ovlivní naše rozhodování

 Psychický proces, prostřednictvím něhož poznáváme to, co zrovna v daném okamžiku působí na naše smyslové orgány  3 fáze – recepce, percepce, apercepce  Výsledkem je počitek (obraz některého znaku, je součástí vjemu) a vjem (obraz objektu jako celku)  Založeno na 3 procesech – odlišování objektů, určování vzdálenosti, určování pohybu  Může být zkreslené (iluze, halucinace, smyslové klamy)  Druhy - zrakové, čichové, chuťové, sluchové, hmatové, pohybové, vnímání doteku Vnímání

 Např. hmatové vnímání – Braillovo písmo (pro nevidové či slabozraké)  Poruchy (zkreslení) vnímání:  Smyslové klamy  Synestezie – spojení vjemů z různých smyslů  Iluze – zkreslený vjem na základě reálného podnětu  Halucinace – vjemy bez skutečného podnětu Vnímání

 Obraz, který vzniká díky počitku a vjemu  Schopnost, vybavit si podnět, který v daném okamžiku nepůsobí na naše smyslové orgány. Zakládá se na minulém vnímání, je méně přesná a zřetelná než bezprostřední vjem  Vybavují se na základě asociací (jedná představa vyvolá další):  Zákon dotyku a času – spojování představ z jednoho místa  Zákon podobnosti a kontrastu – spojování podobných představ  Zákon novosti – novější se vybavuje snáze Představa

 Členění podle kritérií:  Smyslové orgány– zrakové, sluchové, hmatové, čichové,..  Obsah – konkrétní, abstraktní  Podnět – paměťové (vzpomínkové – tzv. vzpomínky), fantazijní Představa

 Psychický proces, při kterém se vytváří relativně nové představy. Základem je zkušenost, vjem a paměťové představy, které jsou pozměněné a zkombinované do celků, které se ve skutečnosti nevyskytují  Pomáhá člověku vytvořit něco nového  Členění podle hledisek:  Způsob vytváření – rekonstrukční fantazie (v geografii, geometrii), tvůrčí fantazie (v umění)  Způsob vybavování – záměrná fantazie, bezděčná fantazie (snění) Fantazie (obrazotvornost)

Každé poznání začíná vnímáním VjemPředstavaFantazie Minulost Přítomnost Budoucnost

 Proces řešení problémů; proces, který zachází s vjemy a představami. Dochází při něm ke zpracování a využití informací.  Zprostředkované všeobecné poznání předmětů a jevů na základě pochopení jejich vzájemných zákonitých souvislostí  Je funkcí mozku  Formy myšlení:  Pojem – základní forma, obraz obecných vlastností jevů  Soud – vyjadřuje vztah mezi jevy, předměty; pochopení vztahu mezi 2. pojmy  Úsudek – sděluje vztah mezi dvěma a více soudy Myšlení

 Druhy myšlení:  Dle vývoje  Motorické myšlení – počáteční forma myšlení  Imaginativní myšlení – pracuje s názornými představami  Propoziční myšlení – pracuje slovy, větami, pojmy (abstrakce)  Dle složitosti a abstraktnosti  Konkrétní názorové myšlení  Abstraktně teoretické myšlení  Dle směru řešení problému  Konvergentní (sbíhavé) – směřuje k jednomu cíli  Divergentní (rozbíhavé) – hledá několik souběžných řešení Myšlení

 Myšlenkové operace  Analýza – myšlenkové rozložení celku na části  Syntéza – sloučení jednotlivých prvků do celku  Abstrakce – vyčlenění podstatných a nepodstatných vlastností  Konkretizace – uplatnění vlastností na obdobné jevy  Indukce – proces od konkrétního k obecnému  Dedukce – proces od obecného ke konkrétnímu  Zobecňování – nalezení principu se společnými vlastnostmi  Srovnávání, uspořádání, třídění – klasifikace pojmů do různých tříd Poruchy myšlení – bludy, zpomalené nebo zrychlené myšlení Myšlení

 Nástroj myšlení  Forma dorozumívání (prostředkem je jazyk)  Umožňuje komunikaci mezi lidmi  Vyjadřuje myšlenky  Má 2 složky: a.Receptivní – porozumění b.Expresivní – vyjadřování  Druhy řeči: a.Vnitřní b.Vnější – mluvená, psaná Řeč

 Plní 3 funkce: a.Označovací, zobrazovací b.Výrazovou – vyjadřuje vnitřní stavy člověka c.Vybízející – na někoho působíme  Poruchy řeči: Afázie – částečná nebo úplná ztráta schopnosti rozumět řeči Mutismus – člověk umí mluvit, ale nechce Koktavost – porucha plynulosti řeči Dyslalie – porucha artikulace Řeč

 Psychický proces odrazu minulé zkušenosti v našem vědomí  Spočívá v zapamatování, uchování a vybavení toho, co jsme před tím vnímali nebo prožívali  Fáze paměti: 1.Zapamatování – zpracování informací do podoby, ve které je uložena v dlouhodobé paměti (tzv. vštěpování do vědomé) 2.Uchování v paměti – neuchovává se vše, dochází k zapamatování 3.Vybavování – uvědomujeme si zapamatované zážitky  Druhy paměti (podle způsobu ukládání informací): 1.Mechanická – učíme se zpaměti 2.Logická - pochopení souvislostí Paměť

 Podmínky zapamatování: 1.Vytyčení úlohy 2.Zapojit představivost 3.Neučit se doslova 4.Motivovat se 5.Časové rozložení 6.Logické zapamatování je účinnější než mechanické 7.Nejvíce se zapomíná ihned po naučení Paměť