Historie vědy Dana Kopencová Eva Štěpánková Lenka Strachotová Milan Novotný

Obsah Úvod do historie vědy Věda ve starověku Věda ve středověku Věda v novověku

Úvod do historie vědy první formy předávání znalostí – ústně – písemně Eposy (antické a orientální) – o stvoření světa – o nadpřirozených silách – o tradicích a kultuře, aj.

Mýtus představoval pevnou pravdu ohraničoval vysvětlení „nevysvětlitelných“ jevů poskytoval možnost vyznat se ve světě poskytoval dostatečné vysvětlení smyslu lidské existence bez možnosti diskuze jeho vyvracování bylo tabu

Odklon od mýtu Pokud mýty přinášeli naplnění, proč se jich lidé vzdávali a pátrali po něčem jiném? vývoj v oblasti obchodu, dopravy, výroby, … soužití mýtů a jiného způsobu poznání, který se stal vědou přechod dodnes nedokončen

Starověk přechod od mýtu k logu snaha odhalit a formulovat univerzální nauku o bytí myšlenkové spekulace nejvýznamnější myslitelé: Platón a Aristoteles

Platón (427 př. n. l. – 347 př. n. l.) Akademia dialogy se Sokratem – člověk a lidská společnost hlavní témata: rozdíl mezi pravým poznáním a pouhým míněním ctnost a možnost výchovy ke ctnosti spravedlivé a přitom trvalé uspořádání obce dobro jako konečný cíl člověka i obce

Spisy Sokratovské období Lachés, Charmidés, Euthyfrón, Lýsis, Kritón, Ión, Obrana Sokratova Konstruktivní období – filozofie idejí Kratylos, Ethydémos, Faidón, Faidros, Symposion, Ústava, Theaitétos Kritické období (období stáří) Sofistés, Polítikos, Filébos, Timaios, Krritias, Zákony

Aristotelés (384 př. n. l. – 322 př. n. l.) jeho dílo položilo základy mnoha věd filozofická škola Lykeion snaha obsáhnout a uspořádat všechno vědění své doby a výsledky vlastních pozorování vytvoření formální logiky nové vymezení filozofie a věd nauka o jsoucnu – látka, tvar, účel a hybná příčina

Spisy Spisy o logice - Organon - Kategorie, O vyjadřování, První a Druhé analytiky, O sofistikovaných důkazech… Spisy přírodovědné - Fysika, O nebi, O vzniku a zániku, Meteorologie, O duši, O zkoumání živočichů… Spisy metafyzické - Metafysika Spisy etické - Deset knih Etiky Nikomachovy Spisy politické - Politika Spisy o literatuře a rétorice - Rétorika, Poetika

Počátek vědy řešení otázek empirického charakteru filozofie matkou věd, i když sama vědou není Eratosthenes z Kyrény, Eukleides, Aristarchos ze Samu, Ptolemaios, Archimedes ze Syrakus

Středověk Odklon od antických ideálů Antickou vzdělanost částečně přejímá arabská středověká filosofie a věda Nástup teologie= univerzální vysvětlení všeho přírodního a lidského na základě božského zásahu Užití pojmu teologie: v Platónově Ústavě

Renesance Kritika předchozí křesťanské ideologie Návrat k antickým ideálům Vývoj evropské kultury Nový způsob myšlení Vytvořeny podmínky pro další rozvoj poznání a vědy Základy novodobého evropského myšlení

Renesance Období významných objevů: Objev kompasu rozvoj mořeplavby, nové geografické objevy Objev střelného prachu Objev knihtisku revoluční změna v šíření literárních děl i vědeckého poznání Všechny objevy známé z Číny

Významní představitelé Leonardo da Vinci Mikuláš Koperník- heliocentrická teorie G. Galilei-experimentální metoda v oblasti mechanických pohybů G. Bruno-výzkumy v astronomii obviněn z kacířství a upálen Isaac Newton – fyzikální a mechanické jevy

Další představitelé Mikuláš Oresme- přeložil Aristotelovy spisy do francouzštiny Jean Buridan- filosof, psal komentáře k Aristotelovým spisům Tomáš Akvinský- učitel církve, vychází z teologické interpretace Aristotelových děl Mikuláš Kusánský-ovlivnil novověké myšlení (R. Descarta)

Novověk (pol. 16. st. – konec 18. st) Období občanských a náboženských válek Filosofové píší a publikují stále více v národních jazycích Vznik národních filosofických škol a tradic, které se navzájem méně stýkají a ovlivňují Filosofie přestává být společnou tradicí a stává se dílem výrazných osobností Hlavními tématy jsou politická filosofie, epistemologie a etika Od filosofie se oddělují další jednotlivé vědy. Rozlišit zde lze tři hlavní proudy: racionalismus, empirismus a osvícenství

Racionalismus potřeba najít novou a spolehlivou jistotu => společný rozum je to pouze rozum, který dovoluje nacházet a vyjadřovat obecné pravdy a zákonitosti a z nich vyvozovat jisté závěry Hlavní představitelé: René Descartes ( ) Baruch Spinoza ( ) Nicolas Malebranche ( ) Gottfried Wilhelm Leibniz ( )

René Descartes ( ) francouzský filosof, matematik a fyzik zakladatelem: moderní kritické epistemologie, novověké racionalistické filosofie, založené na sebejistotě myslícího subjektu, mechanistického výkladu přírody, analytické metody moderní vědy, která umožnila vědu jako kolektivní dílo.

Empirismus skepse vůči možnostem rozumu jedinou, i když nepříliš spolehlivou jistotou pro člověka je jeho zkušenost Hlavní představitelé: Francis Bacon ( ) Thomas Hobbes ( ) John Locke ( ) George Berkeley ( ) David Hume ( )

Francis Bacon ( ) anglický filosof, vědec, historik a politik považován za zakladatele empirismu a tvůrce nové vědecké metody Dílo: Novum Organum zdokonalil zde aristotelskou metodu myšlení a položil tak základy vědecké metody i moderního empirismu.

Osvícenství myšlenka pokroku spojená s myšlenkou osvobození a emancipace člověka Hlavní představitelé: Charles Louis Montesquieu ( ) Voltaire ( ) Jean-Jacques Rousseau ( ) Denis Diderot ( ) Claude Adrien Helvétius ( ) Bernard Bolzano ( ) Immanuel Kant ( )

německý filosof, jeden z nejvýzn. evropských myslitelů a poslední z představitelů osvícenství na konci celého období stojí velká syntéza Immanuela Kanta, která spojuje a shrnuje všechny tři uvedené proudy tím už přesahuje období novověké filosofie a zároveň zakládá německý idealismus, nejvýznamnější filosofický proud 19. století

Vědecká revoluce = termín užívaný v rámci historiografie a dějin vědy a dějin myšlení k označení řady změn uvnitř evropské vědy, které se měly projevovat především během 16. a v 17. st. jedněmi je považována za počátek moderní vědy, jiní toto tvrzení vyvracejí a zdůrazňují kontinuitu raně novověké vědy s vědou ve středověku

Vědecká revoluce toto spojení poprvé užito v knize Alexandra Koyrého z roku 1939 nejznámější autorem, který staví na myšlence vědecké revoluce je Thomas Samuel Kuhn Dílo: Struktura vědeckých revolucí (1962) konceptualizace změny ve vědě jako změna paradigmatu změna paradigmatu je ve vědě postavena na anomáliích, které odporují ustanovenému způsobu vysvětlení => nové otázky vyžadují nové způsoby vědeckého tázání a nové odpovědi

Prostor pro Vaše dotazy ?

Děkujeme za pozornost Dana Kopencová, Eva Štěpánková, Lenka Strachotová, Milan Novotný