ANGLICKÉ A FRANCOUZSKÉ OSVÍCENSTVÍ LOCKE VS. MONTESQUIEU Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti Evropský sociální fond Gymnázium, Praha 10, Voděradská 2 Projekt OBZORY

Anglické osvícenství Kladný vztah k náboženství, církvi Spjato s tradicemi Proti státnímu absolutismu Kritika náboženství, církvi Francouzské osvícenství

Anglické osvícenství někdy považována za pravlast osvícenství tento proud v Anglii úzce souvisí s hnutím deismu J. Locke George Berkley David Hume spjato s tradicí a s pozitivním vztahem k náboženství

Francouzské osvícenství 2. pol. 17. století – 18. století odklon od víry, příklon k rozumu poznání přírody a člověka samého Ludvík XIV. – osvícenský absolutismus

Locke a Montesquieu uvažovali o moci ve státě A ještě soudnictví by mělo být samostatné a nezávislé. Král ať má výkonnou moc a parlament zákonodárnou moc. Ten ať je nejvyšší, ať je odvolatelný lidem a nechť se i král řídí jeho zákony. Zdroj textů a obrázků: OSBORNE, R., EDNEY, R. Seznamte se... Filozofie. 1. vyd. Praha: Portál, ISBN

Charles de Montesquieu ( ) „Charles Louis de Secondat, baron de La Bréde et de Montesquieu“ Lidé se rodí dobří, kazí je až společnost Zákonodárná moc - výkonná moc + soudní moc Díla: Perské listy, O duchu zákonů

O duchu zákonů První vydání z roku 1748 se sestávalo ze dvou knih, které obsahovaly tři tematické celky: 1.O zákonech obecně 2.O zákonech vyplývajících z povahy vlády 3.O principech trojího druhu moci Jako základ Montesquieovi posloužilo jeho předchozí dílo „Úvaha o příčinách velikosti a pádu Říma“. Montesquieu psal O duchu zákonů po dobu více než dvaceti let, mimo politologie pokryl i oblasti sociologie, historie a formy práva a uváděl četné odkazy na historii (Starověký Řím) a citace z děl jiných filosofů (J. Locka). Obecně v díle kritizuje francouzský absolutismus a naopak obhajuje především britský konstitucionalismus, rozdělení moci, dále pak občanskou svobodu, možnost lidu upravovat ústavu, zrušení otroctví a názor, že neexistuje univerzálně ideální forma státu a při jejím výběru se musí zohlednit historie a geografická poloha země. Ve své klasifikaci vymezil tři základní formy státu - republiku, monarchii a despocii - při jejichž vzniku má být hlavním faktorem podnebí a historie (ostatní faktory jsou podružným důsledkem vývoje). Montesquieu detailně porovnává formy vlády v Evropě a Asii, jejich předpoklady a důsledky. Zastával například názor, že čím větší území stát má, tím menší je pravděpodobnost, že bude udržitelnou republikou.

Dělba moci V této knize uvádí Montesquieu svou politologickou teorii rozdělení moci ve státě na tři složky: výkonnou, zákonodárnou a soudní. K stávajícímu názoru Johna Locka na nutnost rozdělení moci do dvou složek přidal i složku třetí, soudní moc. Soudní moc musí být k zajištění své funkčnosti nezávislá a výkonná moc musí být omezena zákony, které si nemůže schvalovat sama. Výkonná moc má dohlížet na výběr daní, armádu, veřejně dostupné služby a dopadení zločinců. Zákonodárná moc má zjišťovat stav mezi lidmi a jejich vůdci ve státě a podle toho navrhovat zákony, kterými se bude společnost řídit. Soudní moc pak má vykládat zákony a vynášet rozsudky. Montesquieova teorie měla v USA vliv na Otce zakladatele, ústavu Spojených států amerických a systém takzvaných „brzd a protivah“, v Evropě na vývoj po roce 1848 (francouzská ústava z roku 1791), v Rusku na Kateřinu Velikou a mnoho dalších panovníků a filosofů po celém světě.

Angl. filosof, přesvědčený obhájce myšlenky -„všichni lidé jsou si rovni, svobodní a vzájemně nezávislí.“ „Lidé jsou svobodní v řízení svého konání a v nakládání se svým majetkem a svými osobami, v mezích přirozeného zákona, bez toho, aby žádali povolení anebo byli závislí na něčí vůli.“ John Locke ( )

John Locke (Druhé pojednání o vládě) Je stoupencem anglické revoluce. Kritizuje Hobbese a jeho myšlenku omezení v zájmu jistoty. Ale zároveň se obává nadřazení obecného blaha nad zájmy jednotlivce. Říká, že lidé uzavírají společenskou smlouvu dobrovolně, aby ochránili svoji svobodu (účel státu je v ochraně člověk, stát nesmí utlačovat). Je několik momentů, kvůli kterým je výhodné smlouvu uzavřít:  zajištění ochrany vlastnictví - život, svoboda, majetek  získání univerzálního zákona (předem daného pravidla)  získání nestranného soudce  schopnost vynucení práva (vykonatelnost rozsudku) Teorie racionalistická má však i své slabiny - hlavní je její spekulativnost (společenská smlouva je pouze fiktivní). Ch.Montesquieu si byl vědom nutnosti historismu. Byl stoupencem přirozenoprávní teorie, ale popisuje též rozdíly mezi národy (nutnost zohlednění tradice, historických zkušenosti), což přirozené právo nezná.

Dílo obsahuje 19 kapitol, ale pro pochopení problému je zásadních šest hlavních myšlenek - 1. přirozený stav, 2. přirozený zákon, 3. společenská smlouva, 4. lidská práva, 5. dělba moci, 6. právo na revoluci ad1. PŘIROZENÝ STAV - doba, kdy člověk žil v DOKONALÉ SVOBODĚ - každý jedinec svobodně řídil své jednání a nakládal se s svým majetkem ( lidské tělo a to, co jeho činností vzniká, co člověk opracovává ) ad2. PŘIROZENÝ ZÁKON - člověk, žijící v tomto přirozeném stavu, se řídil přirozeným zákonem ( možno porovnat s Hobbesem, v jehož pojetí žádný takový přirozený zákon neexistoval, člověk byl člověku vlkem ) - tento přirozený zákon nebyl dán, ani nebyl vynucován nějakým jedincem - je to jakýsi mravní imperativ, člověku je vrozen a má ho ve své mysli ( tady si ale Locke odporuje, viz. Esej o lidském rozumu, kde tvrdí, že člověku nejsou žádné ideje vrozeny ) - podle tohoto zákona nemá nikdo druhému škodit ( nesmí jiného, ani sebe zahubit), ale každý má právo přestupky proti tomuto zákonu trestat x chybí nestranný soudce a objektivní zákony, každý se stává soudcem ve své věci, trvá permanentní válečný stav

ad3. SPOLEČENSKÁ SMLOUVA -a) snaha překonat tento válečný stav a v míru užívat svého bohatství ( i Hobbesova myšlenka ) - b) touha člověka, daná bohem, po společnosti ( Aristoteles - Zoon politicon ) tyto dva faktory vedly ke vzniku společenské smlouvy a na jejím základě k ustavení občanské společnosti, v níž se člověk vzdá - dobrovolně, se souhlasem, protože lidé jsou si od přirozenosti rovni, jsou svobodni a nezávislí, takže nemohou být bez vlastního souhlasu podrobeni politické moci - části své politické moci - 1. svého práva na vykonávání trestu 2. moci dělat vše, co pokládá pro své za chování za vhodné - pojetí parlamentního systému ( proti této myšlence staví Hobbes stav, kdy se člověk musí vzdát všech svých práv a svobod, což vede nevyhnutelně k absolutismu ) - tímto staví společenskou smlouvu proti výkladům o náboženském původu společnosti - velká inspirace pro osvícence celé Evropy

ad4. LIDSKÁ PRÁVA - v občanské společnosti jsou chráněna základní lidská práva, zejména ochrana vlastnictví ( širší pojetí - život, svoboda… a hmotné statky ) - právo na majetek vzniká přirozeně - člověk vyjme část, jen tak velkou, jakou dokáže obhospodařit a užít, aniž by se něco zkazilo, z kolektivního vlastnictví tím, že ji smísí se svou prací - vznik peněz situaci v podstatě nenarušuje, dají se totiž skladovat, aniž by se zkazily, takže jejich hromadění není žádným proviněním, peníze neškodí - podle jakési tiché dohody mezi lidmi mají určitou hodnotu a podle téže dohody existuje právo na větší ( rozdílné ) majetky, záleží na přičinlivosti toho daného člověka ad5. DĚLBA MOCI - aby nedošlo ke zneužití moci, je nutné ji oddělit na zákonodárnou a výkonnou - výkonná moc - vláda je uplatňována prostřednictvím zákonů na všechny lidi stejně ( existuje možnost ji odebrat ) -zákonodárná moc - je vyšší, pochází přímo od lidu dobrovolným propůjčením ( lid má právo ji odebrat )

ad6. PRÁVO NA REVOLUCI - z charakteru společenské smlouvy, která zřídila občanskou společnost, vyplývá, že pokud je smlouva porušena, má lid právo moc výkonnou a legislativní zmenšit nebo odstranit ( pokud výkonná moc užívá sílu x lidu, vládne despoticky, nerespektuje zákony atp. ) Lockova obhajoba základních práv měla vliv na americkou Deklaraci nezávislosti ( 1776 ), na francouzskou Deklaraci lidských a občanských práv ( 1789 ) a na všeobecnou Deklaraci lidských práv ( OSN, 1948 ) - a tím i na naši Listinu základních práv a svobod.

O stavu přirozeném Lidé jsou od přirozenosti ve stavu dokonalé svobody řídit svá jednání a nakládat se svým majetkem a se svými osobami, jak považují za vhodné v mezích přirozeného zákona, aniž žádají povolení nebo závisí na vůli kohokoli jiného. Je to také stav rovnosti, v němž všechna moc a pravomoc je vzájemná, aniž jeden má více než druhý….. Stav přirozený má zákon přirozený, který učí, že proto, že všichni jsou si rovni a nezávislí, nikdo nemá poškozovat druhého v jeho životě, zdraví, svobodě nebo majetku… O politické čili občanské společnosti Člověk má od přírody moc nejen zachovávat své vlastnictví, to je svůj život, svobodu a jmění, proti bezpráví a útokům jiných lidí, nýbrž i soudit a trestat porušení onoho zákona u jiných tak, jak to podle jeho přesvědčení přestupek zasluhuje, i samou smrtí zločinců, kde to ohavnost činu podle jeho mínění vyžaduje. Ale protože politická společnost nemůže existovat ani se udržet, aniž sama má moc chránit své vlastnictví a za tím účelem trestat přestupky všech členů oné společnosti, je politická společnost tam a pouze tam, kde se každý z členů vzdal této přirozené moci a odevzdal ji do rukou společenství ve všech případech, kde není vyloučen z toho, aby se odvolal pro ochranu k zákonu jím zavedenému. A protože tím je vyloučen veškerý soukromý soud každého jednotlivého člena, stává se společenství rozhodčím. A takto se stát dostává k moci stanovit tresty za jednotlivé přestupky spáchané mezi členy společnosti, jež považuje za trestuhodné. Rovněž má i moc trestat každé bezpráví spáchané na komkoli z jejich členů kýmkoli, kdo nepatří ke společnosti. (Což je moc války a míru) (Druhé pojednání o vládě, Svoboda, 1992, str , 78-79)

Panovníci nemají právo na moc z Boží vůle, protože Bůh nepostavil jedny lidi nad druhé. Člověk je svobodný a v tom jsou si všichni lidé rovni. Rozum učí celé lidstvo, že by nikdo neměl ohrožovat život jiných lidí, ubližovat jim nebo je připravit o svobodu či zaměstnání.

Myšlenky přirozenoprávní jsou základem teorie právního státu. Jejím základem je teze, že lidem náleží určitá základní práva a svobody nezávisle na pozitivním právu a státě, jsou mu tedy nadřazena. Tyto práva jsou nezadatelná, nezcizitelná, nezrušitelná, nepromlčitelná a náleží každému bez ohledu na státní příslušnost a sociální postavení. Stát má povinnost tyto práva a svobody respektovat, zakotvit a chránit

Vymezení demokracie

Důležité smluvní koncepce

Cetl, J., Horák, P., Hošek, R., Kudrna, J. (1984) : Průvodce dějinami evropského myšlení. Pyramida, Praha. Halada, J. (1988) : Osudy moudrých. Albatros, Praha. Halada, J. (1998) : Průvodce dějinami evropského myšlení. Praha. Pečírka, P. (1989) : Dějiny pravěku a starověku, I. díl. SPN, Praha. Kronika lidstva (1992), Fortuna Print, Bratislava. Oliva, P. (1992) : Dějiny starověkého světa. SPN, Praha. Veškeré obrazové zdroje získány na stránkách : Použité zdroje a literatura

Gymnázium, Praha 10, Voděradská 2 Projekt OBZORY Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti Evropský sociální fond Tato prezentace byla vytvořena v rámci projektu OBZORY Autor: Martin Fanta Předmět: Evropské myšlenkové tradice Datum: