Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Michaela Nová. Slezské gymnázium, Opava, příspěvková organizace. Vzdělávací materiál byl vytvořen v rámci OP VK 1.5 – EU peníze středním školám. VÝZNAMNÍ KRAJINÁŘI VY_32_INOVACE_ září 2013

2 03 ABC DEF 1. Kdy se poprvé v umění objevila krajinomalba? 2. Přiřaďte ke každému dílu správně autora. MEINDERT HOBBEMA THÉODORE ROUSSEAU WILLIAM TURNER CLAUDE LORRAIN JOHN CONSTABLE CLAUDE MONET

3 Malba krajiny byla objevena v 17. století, v období barokního umění. Zrodila se v Holandsku, zatímco v Itálii, která především v renesanci a baroku výrazně určovala celoevropské výtvarné trendy o krajinomalbu velký zájem nikdy nebyl. Jedním ze zakladatelů krajinomalby byl Esaias van de Velde. Dalšími známými holandskými krajináři byli Jan van Goyen, Salomon van Ruysdael, Hercules Seghers, Jacob van Ruisdael, a Meindert Hobbema. Slávu holandských krajinářů 17. století však později zastínili francouzští barokní klasicisté, malíři Nicolas Poussin a Claude Lorrain. K návratu realistického zobrazení krajiny výrazným způsobem přispěl malíř romantismu John Constable, který se stal největší postavou anglické krajinomalby. Ve Velké Británii překvapuje svými atmosférickými krajinami William Turner. V krajinářství 19. století můžeme opakovaně sledovat zájem o malbu krajiny v plenéru, o kterou se zasloužili umělci Barbizonské školy, jejímž zakladatelem se stal Théodore Rousseau. Také pro Clauda Moneta se stala malba krajiny v plenéru inspirací, byl pravým otcem impresionismu. Jeho obrazy jsou plné zářivých barev a světelných odrazů.

4 Meindert Hobbema (1638 – 1709) nejvýznamnější holandský krajinář, byl jediným žákem a blízkým přítelem malíře Jacoba van Ruisdaela. Oba často malovali stejné pohledy na krajinu, ačkoliv Ruisdael se snažil do scenérie přidat pohyb a drama. Hobbema na rozdíl od Ruisdaela maloval především to, co viděl, a chtěl zobrazit určitou atmosféru daného místa. Hobbema byl na vrcholu své slávy kolem roku 1675, ale sňatkem se stal výběrčím daní za víno (wijnroeir) v Amsterdamu. Od té doby už téměř vůbec nemaloval a po zbytek svého života se více věnoval vybírání daní a ohledávání sudů vína. Často v jeho obrazech převládá jasné světlo, přičemž jiskřivé denní světlo jeho krajin prosvětluje a září intenzivní bělí a modří nebe. Barevnost krajiny přechází od olivově zelené k šedé a červenožluté. V množství variant a s mistrovským provedením je zachyceno listoví stromů. S podivuhodnou jemností podává malíř světlo prosvětlující mraky a ozařující půdu, nebo clonou listoví pronikající světlo osvětlující další části olistěných korun stromů a zvyšující tak světelnou prostupnost scény. V několika obrazech je tento efekt ještě zesílen světelným zrcadlením na vodní hladině řeky nebo rybníka. Přesné zachycení krajiny je výsledkem intenzivního pozorování přírody v okolí Amsterdamu a na cestách až k vestfálské hranici. V 17. století upadlo jeho jméno v Holandsku v zapomnění a v uměleckých příručkách 18. století není vůbec uveden. Stoupající poptávka po Hobbemových dílech v Anglii v druhé polovině 18. století však dokládá, že zde došlo k rozpoznání jejich mimořádné kvality. Hobbemovo dílo ovlivnilo řadu anglických krajinářů. Mnohá z jeho děl jsou také zastoupena ve sbírkách anglických muzeí i soukromých sběratelů.

Meindert Hobbema, Alej v Middelharnisu Meindert Hobbema, Chaty s lesní cestou 34 Meindert Hobbema, Lesní krajina s vodním mlýnemMeindert Hobbema, Cesta na Dyke

6 Claude Lorrain vlastním jménem Claude Gellée, též Le Lorrain, ( ) byl francouzský malíř a grafik, který působil v Itálii. Byl vedle Nicolase Poussina a Gasparda Dugheta nejvýznačnějším krajinářem francouzského klasicismu 17. století. Do Říma přišel v roce 1613 a s výjimkou let 1625 – 1627, která strávil v rodném Lotrinsku, působil stále v Itálii. Jeho tvorbu ovlivnili malíři jako byli Paul Bril, Adam Elsheimer, Annibale Carracci. Lorrain se proslavil vlastním pojetím ideální krajiny s přístavními scenériemi zalitými září vycházejícího nebo zapadajícího slunce. Nezobrazoval reálnou krajinu. Skládal své krajiny z jednotlivých prostorových plánů, ale přitom dokázal vždy dát těmto kompozicím jednotu pomocí přesvědčivě vyjádřené světelné atmosféry. Figurální motivy, inspirované z antické mytologie nebo bible, umisťoval v drobném měřítku do popředí, a někdy dokonce tuto stafáž (drobné lidské postavy v krajinomalbě nebo jiném malířském díle, kde figurální motiv je jen doplňkem) dával malovat jiným umělcům. Kladl důraz na idealizované panoráma, zkrášlené účinky světla, které nenechají žádného diváka chladným. Zvláště umělcovy maríny s velkolepými východy a západy slunce měly u sběratelů mimořádný úspěch. Jeho častým námětem byly přístavy s obrovskými, jakoby ve snu zrozenými stavbami. Vycházejí z nich lidské postavy a chystají se nastoupit na lodě, které už napínají plachty. Lorrainovy lyricky laděné ideální krajiny s vodními toky, skalisky, chrámy, zříceninami a s nádhernými stromy, inspirovaly krajináře 18. a 19. století, především Angličany, jako byli William Turner a Camille Corot.

Claude Lorrain, Ruiny římského fóra Claude Lorrain, Nalodění Kleopatry v Tarsu 78 Claude Lorrain, Západ slunce nad přístavemClaude Lorrain, Krajina s tančícími Nymfami a Satyry

8 John Constable ( 1776 – 1837) byl největší postavou anglické krajinomalby a jedním z předchůdců impresionismu. Řadí se mezi malíře romantismu, ale jeho malba je ve skutečnosti spíše realistická než romantická. Všechny Constablovy obrazy ukazují na jeho výbornou znalost anglického venkova, sám později tvrdil, že malíře z něho učinilo jeho rodné Stour Valley. Znalost tajemství mračen a kouzla oblohy byly vždy klíčovým bodem jeho tvorby. Krajiny působí monumentálně, ukazují jeho uměleckou a poetickou citlivost. Listoví a zelenající se louky prosvětlují jeho krajiny, v nichž jsou jednotlivé tóny přísně vyváženy. Vzdal se temné malby ve prospěch světlých barev, kterými byl s to vyjádřit svěžest anglické krajiny. Svá plátna pokrýval červenohnědým podkladem a pracoval s vysokými pastami. Johnův talent horlivě podporovali jeho rodiče, díky nim se v roce 1794 setkal se sirem Georgem Beaumontem, zkušeným znalcem, sběratelem a amatérským malířem. Mezi nimi poté vzniklo hluboké přátelství, Beaumont mladého malíře velmi podporoval v další tvorbě a jeho prostřednictvím se John setkal s díly Thomase Girtina i Clauda Lorraina, kteří nadále jeho tvorbu značně ovlivnili. Rád a často cestoval, v roce 1806 se dostal až na severozápad Anglie (známá jezerní oblast), kde objevil úplně novou krajinu. Jeho technika začala být stále osobitější a začaly přicházet také první zakázky. O dva roky později namaloval své nejslavnější dílo „Vůz na seno“. Vystavoval jej v Londýně, sláva však přišla až v roce 1824, kdy tento obraz obdržel zlatou medaili na Salónu v Paříži. Constablova díla měla silný vliv na vývoj francouzského krajinářství a jeho světlá paleta i užití efektů světla a atmosféry k vytvoření určité nálady byly inspirací pro malíře Barbizonské školy a později také pro impresionisty a pointilisty.

John Constable, Obilné pole John Constable, Vůz na seno 1112 John Constable, Dedhamské stavidlo a mlýnJohn Constable, Hrad Hadleigh

10 Joseph Mallord William Turner (1775 – 1851) je znám jako veliký anglický romantický malíř a jeden z hlavních otců moderního malířství. Měl obdivuhodnou schopnost vystihnout spojení světla a barvy v ovzduší, dynamicky a dramaticky pojímal krajinu. Dosáhl skvělého mistrovství nejen v olejomalbě, ale stal se i jedním z nejvýznamnějších britských akvarelistů. Za svých studií se inspiroval hlavně tradičním klasicismem, používal převážně akvarel, svou první olejomalbu vystavil až v roce Později maloval ve stylu dynamického romantismu a dále svůj styl vytříbil až do stadia, kdy se stal bezprostředním vzorem pro francouzské impresionisty. Turner hodně cestoval a na řadu míst se rád vracel. Tak si vypěstoval cit pro to, jak se nálada a vzhled určitého místa mění působením vlivů ovzduší. Častokrát opakovaně maloval stejné prostředí, aby tyto změny zachytil. Měl nesmírně rád slunce a snažil se je malovat tak jako nikdo před ním. Měl také rád vodu a často se vydával na plavby v malých rybářských lodích. Při jedné takové plavbě přes kanál La Manche ho zastihla bouře a loď se málem potopila. Jakmile přistáli, vytáhl svůj náčrtník a v dešti a ve větru začal rozbouřené moře kreslit. Později vznikl z této skici obraz Přístaviště v Calais (1803). Známá je i historka, kdy se nechal od námořníků na parníku přivázat ke stěžni, aby mohl zakusit bouři na vlastní kůži. Výsledkem pak byl obraz Parník ve sněhové bouři (1842). Turner se ve své tvorbě zabýval zachycením proměn barev a světla v atmosféře, maloval téměř výhradně technikou čistých barevných skvrn, kterými zobrazil pocity s bezprostředností abstraktního umělce. Vášnivě miloval soumrak a jiskřivé efekty slunečního světla pronikajícího londýnskou mlhou, které dokázal zachytit jako osamělý, nedefinovatelně zázračný sen. V jeho pojetí romantismu se zvýšilo dramatické napětí a změnila se barevná skladba obrazů, pro svoje cítění barev a slunce býval Turner přezdíván ‚malíř světla‘.

William Turner, Požár Horní a Dolní sněmovny 16. října 1834 William Turner, Sněhová bouře 1516 William Turner, Bojující TemeraireWilliam Turner, Přístaviště v Calais

12 Théodore Rousseau (1812 – 1867) francouzský malíř, zakladatel a hlavní představitel Barbizonské školy, která sdružovala francouzské malíře, kteří se věnovali krajinomalbě. Dalšími představiteli Barbizonské školy byli Jules Dupré, Constant Troyon, Jean-Baptiste Camille Corot. Zajímali se především o zachycení světla, které se mění v závislosti na čase a ročních obdobích. Tento jejich zájem se stal inspirací pro nově vznikající směr impresionismus. Barbizonští se hlásili spíše k realismu. Od ostatních krajinářů minulosti i své doby se Rousseau lišil především tím, že se snažili o hlubokou věrnost přírodě, kterou zachycoval přímo v krajině – en plain air (v plenéru), což bylo cílem Barbizonské školy. Do terénu si nosil stojan, plátno i malířské potřeby a snažil se postihnout konkrétní náladu a atmosféru určitého místa v přírodě. Nejdříve před motivem v plenéru prováděl barevnou skicu, podle které v ateliéru komponovali obraz, později celou malbu dokončil venku v přírodě. Miloval stromy, které mu symbolizovaly člověka, vítěze či poraženého. Zprvu ho zajímaly bizarně zkroucené stromy, a západy slunce, později se snažil postihnout listoví stromů jako malířský celek a hru světla a stínu. Po počátečním období romantického okouzlení krajinou se Rousseau posléze plně věnoval studiu krajiny v jejím přirozeném charakteru. Rousseau byl ve své tvorbě inspirován obrazy mistrů holandského malířství 17. století především tvorbou Meinderta Hobbemy, Jacoba van Ruisdaela a anglickými krajináři, zejména Johnem Constablem. Usiloval o osobitější a neakademizující styl krajinářství ve francouzském malířství, jeho zájem o proměny barev ve světle se stal inspirací pro pozdější tvorbu impresionistů.

Théodore Rousseau, Bouře v Montmartru Théodore Rousseau, Krajina 1920 Théodore Rousseau, Fontainebleauský lesThéodore Rousseau, Krajina s oráčem

14 Claude Monet ( ) francouzský malíř, otec a obhájce hnutí impresionismu. Byl to právě jeho obraz Imprese: východ slunce (Impression: soleil levant), namalovaný roku 1872, který dal impresionismu jeho jméno. Jeho prvním malířským učitelem byl Eugèn Boudin, se kterým se setkal roku Boudin ho uvedl do tajů olejomalby a práce v plenéru. Vycházel hodně ze stylu Maneta. Seznámil se tam také s pracemi Johna Constabla a Williama Turnera, kteří coby výteční krajináři ovlivnili svým stylem nejen Moneta, ale i další pozdější impresionisty. Monet byl známý svým pojetím atmosféry, vždy se snažil zachytit světlo v jeho nejlepší a nejzářivější podobě. V roce 1883 se přestěhoval do Giverny v Normandii, kde si vybudoval u svého domu zahradu s jezírkem, která se stala předlohou pro jeho malování. Maloval ji v různém osvětlení, odstínech, ročních obdobích, až do své smrti. Jeho vnímání světla se projevilo hlavně v jeho řadě obrazů katedrály v Rouenu. Monet si v letech 1892 až 1893 pronajímal pokoj přímo naproti západní fasády katedrály, kde měl několik pláten, na kterých maloval postupně, jak se pohybovalo světlo. Monetovy obrazy byly plné zářivých barev a odrazů, jakoby naplněné světlem. Tohoto efektu Monet dosáhl tím, že svá plátna pokrýval bezpočtem jednotlivých tahů štětce, aby tak vytvořil bohatý opar modré, červené a zelené. Všechny jeho barvy se čistě blyštily z obrazu a vytvářely dojem neklidu a životnosti krajiny. Experimenty s barvou a světlem postavily Moneta nejen do vůdčí pozice impresionismu, ale také pomohly k dosažení počátečního bodu v abstraktním umění.

Claude Monet, Dojem, východ slunce Claude Monet, Katedrála v Rouenu 2324 Claude Monet, Japonský most s leknínyClaude Monet, Makové pole

Vyhledej svého krajináře a představ nám ho. Charakteristika tvorby autora: Autor a název díla:……..…………………………………

Použité zdroje: Obrázky: [1] SANDIK. Meindert Hobbema 001 [online] [cit ]. Dostupné z: [2] RLBBERLIN. Cottages beside a Track through a Wood [online] [cit ]. Dostupné z: [3] DCOETZEEBOT. Hobbema, Meindert - Wooded landscape with a Water-mill - Google Art Project [online] [cit ]. Dostupné z: _Wooded_landscape_with_a_Water-mill_-_Google_Art_Project.jpghttp://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/5/5c/Hobbema%2C_Meindert_- _Wooded_landscape_with_a_Water-mill_-_Google_Art_Project.jpg [4] RLBBERLIN. Road on a Dyke [online] [cit ]. Dostupné z: [5] DCOETZEEBOT. Claude Lorrain - Capriccio with ruins of the Roman Forum - Google Art Project [online] [cit ]. Dostupné z: _Google_Art_Project.jpghttp://commons.wikimedia.org/wiki/File:Claude_Lorrain_-_Capriccio_with_ruins_of_the_Roman_Forum_- _Google_Art_Project.jpg [6] DIRECTMEDIA. Claude Lorrain 023 [online] [cit ]. Dostupné z: [7] STURM. Sea-Port-at-Sunset-1639-xx-Claude-Lorrain [online] [cit ]. Dostupné z: [8] DCOETZEEBOT. Claude Lorrain - Landscape with Nymph and Satyr Dancing - Google Art Project [online] [cit ]. Dostupné z: _Google_Art_Project.jpghttp://commons.wikimedia.org/wiki/File:Claude_Lorrain_-_Landscape_with_Nymph_and_Satyr_Dancing_- _Google_Art_Project.jpg [9] DIRECTMEDIA. John Constable 008 [online] [cit ]. Dostupné z: [10] JONATHANRILEY. John Constable The Hay Wain [online] [cit ]. Dostupné z:

[11] DIRECTMEDIA. John Constable 023 [online] [cit ]. Dostupné z: [12] DIRECTMEDIA. John Constable 019 [online] [cit ]. Dostupné z: [13] SAPERAUD. Turner-The Burning of the Houses of Lords and Commons [online] [cit ]. Dostupné z: [14] ANDREAGROSSMANN. William Turner - Snowstorm [online] [cit ]. Dostupné z: [15] AAVINDRAA. Turner, J. M. W. - The Fighting Téméraire tugged to her last Berth to be broken [online] [cit ]. Dostupné z: _The_Fighting_T%C3%A9m%C3%A9raire_tugged_to_her_last_Berth_to_be_broken.jpghttp://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Turner,_J._M._W._- _The_Fighting_T%C3%A9m%C3%A9raire_tugged_to_her_last_Berth_to_be_broken.jpg [16] AAVINDRAA. Joseph Mallord William Turner 024 [online] [cit ]. Dostupné z: [17] DIRECTMEDIA. Théodore Rousseau 004 [online] [cit ]. Dostupné z: [18] POSTDLF. Théodore Rousseau - Landscape [online] [cit ]. Dostupné z: [19] WMPEARL. Forest of Fontainebleau, Cluster of Tall Trees Overlooking the Plain of Clair-Bois at the Edge of Bas-Bréau [online] [cit ]. Dostupné z: Bois_at_the_Edge_of_Bas-Br%C3%A9au.JPG Bois_at_the_Edge_of_Bas-Br%C3%A9au.JPG [20] JAREKTUPLOADBOT. Théodore Rousseau - Landscape with a Plowman [online] [cit ]. Dostupné z: [21] PARIS 16. Claude Monet, Impression, soleil levant [online] [cit ]. Dostupné z: [22] DIRECTMEDIA. Claude Monet 033 [online] [cit ]. Dostupné z: 18

[23] KRSCAL. Water-Lilies-and-Japanese-Bridge-( )-Monet [online] [cit ]. Dostupné z: [24] DIRECTMEDIA. Claude Monet 037 [online] [cit ]. Dostupné z: Texty: Krajinomalba. Wikipedia [online] [cit ]. Dostupné z: Meindert Hobbema. Wikipedia [online] [cit ]. Dostupné z: Meindert Hobbema. Artmuseum [online] [cit ]. Dostupné z: Claude Lorrain. Wikipedia [online] [cit ]. Dostupné z: John Constable. Wikipedia [online] [cit ]. Dostupné z: John Constable. Artmuseum [online] [cit ]. Dostupné z: William Turner. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, [cit ]. Dostupné z: Joseph Mallord William Turner. In: Artmuseum [online] [cit ]. Dostupné z: Théodore Rousseau. Wikipedia [online] [cit ]. Dostupné z: Théodore Rousseau. Artmuseum [online] [cit ]. Dostupné z: Claude Monet. Wikipedia [online] [cit ]. Dostupné z: Claude Monet. Artmuseum [online] [cit ]. Dostupné z: PIJOAN, José. Dějiny umění/8. 4. vyd. Praha: Balios, 2000, 364 s. ISBN PIJOAN, José. Dějiny umění/7. 4. vyd. Praha: Balios, 1999, 348 s. ISBN _ 19