NÁZEV ŠKOLY: Základní škola Strančice, okres Praha - východ AUTOR: Ing. Miluše Pavelcová NÁZEV: VY_32_INOVACE_ M 19 TÉMA: Astronomická technika ČÍSLO PROJEKTU: CZ.1.07/1.4.00/
Prezentace je určena žákům 9. tříd základních škol. Je v ní vyložen vývoj astronomických dalekohledů, dále jsou zmíněny kosmické sondy a jejich druhy. Prezentace je doplněna ilustrativními obrázky a odkazem na video o vesmírné sondě Voyager 1.
Ke sledování vesmíru se používají astronomické dalekohledy a kosmické sondy.
První dalekohled si 2. října 1608 nechal patentovat holandský optik Hans Lippershey. Jeho poznatky použil již o rok později známý italský vědec Galileo Galilei a pomocí zdokonaleného dalekohledu složeného ze spojky a rozptylky učinil řadu převratných objevů, jako jsou Jupiterovy měsíce nebo skvrny na Slunci. Bohužel při pozorování Slunce si nechránil zrak a později oslepl.
Dalekohled dále zdokonalil Johannes Kepler, který použil dvou spojek. Získal tak sice převrácený, ale ostřejší obraz. Do jeho dalekohledu bylo možno vložit například nitkový kříž pro přesnější zaměření. Rozvoj astronomických dalekohledů v 18.a 19. století vedl k dalekohledům stále delším (kvůli zvětšení) i hmotnějším (kvůli světelnosti), které byly stále obtížněji použitelné. Nejdelší dalekohledy měřily kolem 60 m.
První reflektor, dalekohled se zrcadlem jako objektivem, navrhl Isaac Newton roku Vyřešil tak problém chromatické čili barevné vady, která vzniká rozdílným indexem lomu pro světlo různé vlnové délky (barvy) v čočce objektivu a projevuje se „duhovými okraji“ pozorovaných předmětů. Od konce 19. století začínají pro astronomické účely převládat reflektory, neboť zrcadla velkých průměrů lze snáze vyrobit a také konstrukce takového dalekohledu je jednodušší.
Největší současné reflektory mají průměr zrcadla kolem 10 m. Největší dalekohled v ČR je umístěn v Ondřejově a má průměr zrcadla 2 m. Pro ještě větší projekty se používají automaticky koordinované soustavy segmentovaných zrcadel. Také Hubbleův vesmírný dalekohled je reflektor o průměru zrcadla 2,4 m a o ohniskové vzdálenosti téměř 60 m.
Kosmická sonda je umělé kosmické těleso bez lidské posádky vypuštěné k Měsíci nebo na únikovou dráhu ze zemského gravitačního pole. Úkolem těchto sond je výzkum vlastností prostoru, kterým prolétají a především těles sluneční soustavy, k nimž se přiblíží.
Podle hlavního zkoumaného objektu je dělíme na: Měsíční (lunární) sondy - zkoumají Měsíc a jeho okolí Meziplanetární (interplanetární) sondy - zkoumají vlastnosti meziplanetárního prostoru, hmoty a polí v něm se nacházejících Sluneční (solární) sondy - zkoumají bližší okolí Slunce
Planetární sondy - zkoumají pevná tělesa sluneční soustavy, především planety, jejich satelity (měsíce) a planetky Kometární sondy - zkoumají vlastnosti komet Mezihvězdné (interstelární) sondy - jsou určené k průzkumu vlastností mezihvězdného prostoru za hranicemi sluneční soustavy (zatím žádná taková sonda nebyla dosud vypuštěna)
Přednáška „Dalekohled a pozorovací technika". Hvězdárna Pardubice [online]. [cit ]. Dostupné z: %E2%80%9Edalekohled-a-pozorovaci-technika%E2%80%9C/ %E2%80%9Edalekohled-a-pozorovaci-technika%E2%80%9C/ Astronomie: Astronomická technika. Astroweb [online]. [cit ]. Dostupné z: Dalekohled. In: Wikipedia : the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, [cit ]. Dostupné z: Living future. OSIRIS-REx [online]. [cit ]. Dostupné z: Kosmická sonda. In: Wikipedia : the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, [cit ]. Dostupné z: České noviny: Věda a technika. ceskenoviny.cz [online]. [cit ]. Dostupné z: dostala-na-okraj-slunecni-soustavy/724761&id_seznam= dostala-na-okraj-slunecni-soustavy/724761&id_seznam