Islámská právní kultura – trestní právo

Funkce trestního práva  Moralizující a preventivní nástroj.  Snaží se změnit člověka prostřednictvím islámských ideálů a morálky.  Přiměřeně varuje před pácháním trestných činů a hrozí pachatelům drastickými tresty v pozemském i posmrtném životě.  Předchází zločinu zablokováním cesty k jeho spáchání (například zákazem užívání alkoholu).  Chrání muslimy podporou uzavírání sňatků v nízkém věku a vyžaduje od bohatých, aby přispívali méně majetným.

Základní principy  Islámské trestní právo uplatňuje základní principy moderního trestního práva.  V Koránu lze najít verš, v němž lze vidět princip stíhání ze zákonných důvodů.  Korán 17:15 - „Kdo po cestě správné se ubírá, sám pro sebe tak činí, však kdo bloudí, ten jen proti sobě tak činí. A žádná duše nákladem obtěžkaná neponese břímě jiného a nepotrestali jsme nikoho dříve, než byl námi vyslán posel.“

Zákaz retroaktivity  Pachatel je posuzován podle pravidel, která platila v době spáchání trestného činu  Např. šaría zakázala praktikovat lichvu, ale netrestala ty, kteří se jí dopustili před zveřejněním zákazu.  Zakázala také uzavírat manželství se dvěma sestrami současně, ale netrestala taková manželství, jestliže byla uzavřena před zveřejněním zákazu.  Výjimka ze zákazu retroaktivity – pokud nově vyhlášený zákon přináší obviněnému nějakou výhodu. V těchto případech může být nový zákon aplikován retroaktivně na činy spáchané před jeho vyhlášením.

Princip individuální odpovědnosti  Před vznikem islámu mohla být osoba odpovědnou i za skutek, na kterém se vůbec neúčastnila – rodinné a sociální svazky byly viděny jako dostatečný důvod pro vznik trestní odpovědnosti.  Tato praxe byla přísně odmítnuta v islámské teorii. Šaría je plná ustanovení prohlašujících, že žádná osoba nemůže být činěna trestně odpovědnou, pokud se nezúčastnila páchání trestného činu.  Korán 6:164 - „Každá duše získá jen to, co si vysloužila, a žádná duše hříchy obtížená neponese břímě jiné. A posléze k Pánu svému budete navráceni a On vás zpraví o tom, o čem jste ve sporu byli.“

Presumpce neviny  Každá osoba je považována za nevinnou dokud není prokázána její vina za spáchání trestného činu bez důvodných pochyb; jestliže pochyby existují, obviněná osoba musí být osvobozena.  Mohamed prý řekl: „Vyhněte se odsouzení muslima za trestný čin, pokud můžete a jestliže najdete východisko, pak jej propusťte. Pokud se vládce zmýlí, je lepší, když se zmýlí ve prospěch neviny než ve prospěch viny.“  Presumpce neviny má důležitý význam v tom, že důkazní břemeno leží na straně obžaloby. Bez tohoto principu by toto břemeno leželo na obviněném.  Obžaloba je tak spojena s povinností prokázat své obvinění, jinak musí být zamítnuta.

Trestní odpovědnost – věk  Dítě, které je mladší sedmi let, nemůže být trestně odpovědné za žádných podmínek. Nicméně tyto děti mohou být činěny odpovědnými za civilní delikty (např. náhrada škody).  Věk od sedmi let do dosažení puberty. Puberta je v islámu podmíněna buď věkem nebo jejími znaky, případně obojím. Nezletilec v tomto věku již není zcela trestně neodpovědný. Je mu přiznána částečná trestní odpovědnost za delikty tazir.  Po dosažení puberty již může být každá osoba činěna plně odpovědnou za trestné činy, které spáchala.

Nepříčetnost  Nepříčetný není schopen být trestně odpovědný, neboť jeho nemoc jej zbavuje rozumu a tudíž schopnosti rozlišit dobro a zlo.  Mohamed prý řekl: „Tři skupiny osob nemohou být trestně odpovědné: děti než dosáhnou puberty, nepříčetní dokud se neuzdraví, spící osoby než se probudí.“  Nepříčetnost existuje ve dvou formách: trvalá, která úplně narušuje lidské vnímání, a dočasná, která zasahuje člověka pouze občas.  Trestní odpovědnost je zcela vyloučena v prvním případě. Je vyloučena i u dočasné nepříčetnosti, jestliže byl čin spáchán v době nepříčetnosti.

Intoxikace  Osoba je považována za intoxikovanou, jestliže požila větší množství omamné substance (alkohol, drogy), a ta způsobila, že ztratila kontrolu nad svým jednáním.  Nedobrovolná intoxikace vylučuje trestní odpovědnost za jakýkoli trestný čin, protože konání nebo opomenutí nedobrovolně intoxikované osoby není výsledkem její svobodné vůle ani zdravého úsudku.  Dobrovolná intoxikace je konzumací omamné substance ze své vůle pro vlastní požitek. Muslimští právníci tvrdí, že veškerá konání či opomenutí spáchaná ve stavu dobrovolné intoxikace jsou platná a osoba by měla být plně trestně odpovědnou.

Donucení  Muslimští právníci zastávají názor, že donucení je důvodem zproštění trestní odpovědnosti, jestliže jsou splněny následující podmínky:  Pachatel násilí musí být schopen uskutečnit fyzické násilí nebo pohrůžku - např. donucení není možné ze strany dítěte.  Oběť se musí důvodně domnívat, že její konání či opomenutí je nutné za účelem odvrácení smrti nebo vážné újmy; musí se domnívat, že újma hrozí neprodleně.  Donucení vylučuje trestní odpovědnost i tehdy, jestliže výhrůžka není namířena přímo směrem k oběti, to znamená, že někdo může jednat za účelem odvrácení smrti nebo tělesné újmy třetí osoby.  Poškození majetku nebo jiných práv (např. křivé obvinění) není považováno za donucení.

Krajní nouze  Osoba musí být konfrontována s výběrem mezi dvěma zly bez možnosti úniku.  Krajní nouze nenastává, jestliže obránce má třetí alternativu, která je méně škodlivá než případný trestný čin.  Obránce se musí důvodně domnívat, že škoda, kterou způsobí, zabrání jiné větší škodě. Škoda na lidském zdraví se považuje za větší než škoda na majetku.  Obránce nesmí být iniciátorem donucující síly. Např. jestliže člověk úmyslně vyhodí do vzduchu dům a zraní někoho na útěku, nemůže se hájit krajní nouzí.

Nutná obrana  Podle islámu je každý oprávněn bránit vlastní nebo cizí život, majetek nebo čest.  Muslimští právníci tvrdí, že jestliže je někdo napaden druhou osobou s vražedným záměrem a neexistuje způsob jak odvrátit agresi kromě zabití či zranění agresora, bránící se osobě nebude uložen trest. Stejně se bude postupovat, jestliže někdo brání cizí život.  Obránce může použít pouze takový stupeň síly, který je nutný k odvrácení agrese bez zneužití či excesu.  Jestliže použitá síla je nadměrná, obránce bude trestně odpovědný.  V rozhodném momentu obrany nastala situace, kdy je nemožné se spolehnout na ochranu veřejné autority.

Klasifikace trestných činů  Obecně lze rozdělit trestné činy do tří oblastí:  První zahrnuje trestné činy proti Bohu, resp. náboženství (hadd, hudud),  Druhá oblast má charakter civilních deliktů, po jejichž spáchání vzniká nárok na odškodné nebo odvetu (qisás).  Třetí, zvláštní kategorií, jsou společensky nebezpečná jednání, která jsou trestána na základě světského práva (tazir).

Trestné činy proti Bohu – hadd  Zločiny proti Bohu jsou vymezené přímo Koránem.  Jejich potrestání je Božím nárokem, a proto nelze na základě vůle oběti od jejich stíhání upustit.  Patří sem cizoložství, krádež, organizované lupičství, pomluva, vzpoura, pití alkoholu, odpadnutí od víry.  Zmíněné delikty jsou postihovány tresty, které mají rovněž podklad v Koránu – zahrnují trest smrti, utětí končetiny nebo zbičování.  Náboženský charakter této oblasti se projevuje i v institutu „aktivního pokání“ – pachateli projevujícímu účinnou lítost je např. zmírněn trest.  Dokazování je obtížné, neboť jsou kladeny vysoké nároky na svědky (v otázce počtu i kvality).

Cizoložství  Cizoložství je v islámském právu dobrovolný pohlavní styk s někým jiným než manželem či manželkou bez ohledu na to, zda je pachatel svobodný nebo ne.  Jelikož islámská víra klade zvláštní důraz na ochranu a zachování čisté pokrevní linie v komunitě věřících, páchání cizoložství je přísně odsuzováno. Potomci by nemuseli vědět, kdo je jejich pravým rodičem a rodinné jednotky by se mohly rozpadnout.  Za cizoložství jsou stanoveny tresty podle postavení viníka. Jestliže je ženatý respektive vdaná, má být potrestán smrtí ukamenováním. Jestliže je svobodný, trestem bude sto ran holí.

Krádež  Krádeže se dopustí ten, kdo se zmocní cizího movitého majetku bez souhlasu jeho vlastníka s úmyslem si jej přisvojit.  Závažnost krádeže závisí na hodnotě ukradených věcí a může být také ovlivněna způsobem provedení činu.  Aby se jednalo o krádež, požadují muslimští učenci, aby se odcizený majetek nacházel na soukromém místě a zloděj vniknul na toto místo s cílem jej ukrást.  Ukradená věc musí mít určitou hodnotu, ale právní autority se liší v přesném stanovení této hodnoty.  Trestem za krádež je podle práva šaría useknutí ruky. Aby bylo dostatečně odstrašující pro ostatní, má být vykonáno veřejně.

Organizované lupičství  Organizované lupičství je mnohem závažnější než krádež, protože je spácháno za použití síly. Proto je trest stanovený Koránem obzvláště krutý, aby byl tento zločin vymýcen.  Mezi muslimskými právníky existuje neshoda v tom, zda tresty za tento trestný čin mají být aplikovány rozdílně podle závažnosti jeho spáchání. Někteří říkají, že soudce má právo vybrat odpovídající trest a záleží tedy na jeho uvážení. Další ovšem tvrdí, že tresty jsou odstupňovány podle závažnosti činu bez možnosti soudcova uvážení takto:  Jestliže lupič zabije, bude popraven mečem.  Jestliže ukradne peníze, jeho pravá ruka a levá noha budou useknuty.  Jestliže pouze vystraší přepadené, bude vyhoštěn ze země.  Jestliže zabije a také odcizí majetek, bude ukřižován.

Pomluva  Pomluva je falešným obviněním z cizoložství.  Jestliže někdo obviní ženu, vdanou či svobodnou, z cizoložství bez poskytnutí čtyř svědků, stává se pomlouvačem a bude potrestán osmdesáti ranami holí.  Pomluvou není, jestliže manžel obviní svou manželku z cizoložství bez poskytnutí svědků.

Vzpoura  Vzpoura je definována většinou právníků jako povstání proti legitimnímu vládci za použití síly. Jestliže je vzpoura bezdůvodná, jsou bandity a mají být potrestáni podle Koránu trestem smrti.  Jestliže požadavky povstalců jsou spravedlivé, protože vládce se odchýlil ze správné cesty, je vzbouřencem sám vládce.  Ti, kdo se vzbouřili, nebudou potrestáni, neboť islámské právo dává muslimům právo vzbouřit se proti nespravedlivému a zlému vládci a odstranit jej z úřadu.  Jestliže požadavky vzbouřenců jsou bezdůvodné, měli by muslimové podporovat vládce v jeho boji proti vzpouře.

Konzumace alkoholických nápojů  Jelikož muslimům bylo zakázáno pití vína během modliteb a ty byly uloženy vykonávat pětkrát denně od východu do západu slunce, zákon, který zakazoval požívání alkoholu, byl shledán vhodným.  Tento zákaz zahrnuje všechny typy látek, které způsobují otupění smyslů a vědomí, bez ohledu na to jak se jmenují (také drogy).  Trest za požití alkoholu je stanoven v sunně a je jím výprask holí. Právo ovšem nedefinuje přesný počet ran, který má být aplikován.  Jedna skupina právníků doporučuje osmdesát ran podle praxe druhého chalify Omara. Druhá skupina tvrdí, že je to čtyřicet ran podle praxe prvního a čtvrtého chalify.

Odpadlictví od víry  Odpadlictví od víry znamená zřeknutí se islámské víry po období jejího zachovávání – je zakázáno Koránem.  Všechny texty Koránu zakazující odpadlictví demonstrují záhubu čekající toho, kdo spáchá tento čin, ale žádný z nich nestanoví pozemský trest, který má následovat. Sunna takový trest uvádí – je jím trest smrti.  Obviněný musí spáchat úmyslný a výslovný skutek, pozitivní či negativní, který ukazuje jeho odmítání islámské víry, jako je odmítání existence jednoho Boha, odmítání zásad víry (modlitba, almužna, půst).  Obviněnému je poskytnut určitý čas pro lítost a návrat k islámu před uložením trestu. Jestliže lituje, trest mu nebude uložen.

Efektivita trestů hudud  Tělesné tresty v islámském trestním právu jsou vykonávány během krátké doby a způsobují pachateli dočasnou fyzickou bolest.  Tyto tresty jej mají odradit od páchání dalších zločinů a předcházejí tomu, aby byl ve vězení a po tuto dobu nebyl schopen živit sebe a svou rodinu a také se o ni starat (což vede často k dalším zločinům).  Vězení jsou (kromě toho, že představují pro veřejné rozpočty velkou finanční zátěž) vhodným prostředím pro vyškolení prvně trestaného pachatele ve zkušeného zločince.  Islámské trestní právo vyžaduje, aby byly tresty hudud vykonávány veřejně. Tento postup má realizovat cíl generální prevence.

Tr. činy proti tělesné integritě – qisás  Z hlediska závažnosti představují tyto trestné činy střední skupinu mezi hudud a tazir. Jsou tedy méně závažné než hudud, ale závažnější než tazir.  Trestné činy qisás jsou páchány proti tělesné integritě úmyslně nebo z nedbalosti.  Jsou v moderním trestním právu nazývány „trestné činy proti životu a zdraví“.  Řadí se sem vražda, zabití, úmyslné poškození zdraví či zmrzačení a nedbalostní poškození zdraví či zmrzačení.

Tresty za činy qisás  Trest aplikovatelný za úmyslné činy proti tělesné integritě stanoví Korán.  Korán 5:45 - „A předepsali jsme jim v Tóře: duši za duši, oko za oko, nos za nos, ucho za ucho, zub za zub a za zranění mstu. A kdo místo toho dá almužnu, bude to pro něj vykoupením z hříchů. Ti pak, kdo nesoudí podle toho, co seslal Bůh, ti věru jsou nespravedliví.“  Qisás znamená rovnocenné postižení té osoby, která spáchala trestný čin, tělesnou újmou ze strany oběti nebo její rodiny. Jinými slovy jde o rovnocennou odplatu.  Je třeba zdůraznit, že tresty qisás jsou aplikovatelné pouze na trestné činy proti tělesné integritě.

Dija I.  Qisas je zakotven proto, aby uspokojil obecnou tendenci po mstě ze strany oběti a členů její rodiny a zároveň zabránil excesům při odplatě, které by mohly vyústit ve větší násilí a škody na zdraví.  Dija (krvavé peníze) je peněžitý obnos placený pachatelem nebo jeho rodinou oběti činu nebo její rodině.  V moderní terminologii je to kompenzace placená poškozené osobě (případně její rodině, pokud poškozený nežije) s tím rozdílem, že dija je v islámském právu trestem, zatímco kompenzace je institut civilního práva.  Dija je stanovena zejména u nedbalostních trestných činů proti tělesné integritě. Může být také aplikována v případech úmyslného poškození zdraví, jestliže oběť nebo mstitel se vzdá práva na qisas.

Dija II.  Jestliže pachatel je příliš chudý na to, aby zaplatil, je vyzvána jeho rodina (širší rodinný klan). Tento princip má podněcovat rodinu k tomu, aby vedla své členy k odpovědnému chování.  Aby zakotvil princip rovnosti mezi lidmi před zákonem, prorok Mohamed stanovil jednotnou hodnotu dija pro všechny lidi bez rozdílu společenského postavení – sto kusů dobytka.  Učenci se shodují, že suma dija požadovaná za ženu se rovná polovině sumy za muže.  To je odůvodněno faktem, že podle práva šaría jsou muži ekonomickou základnou společnosti, jsou živiteli rodiny. Mají odpovědnost za ekonomické zabezpečení rodiny.

Trestné činy ostatní – tazir  Kategorie trestných činů tazir je nejméně závažnou v islámském trestním právu.  Legalita těchto trestných činů a trestů za ně je založena na idžmě, která uznává právo muslimského státu kriminalizovat a trestat veškeré nepatřičné chování způsobující fyzické, sociální, politické, finanční nebo morální škody jednotlivci nebo celé společnosti.  Tato kategorie zahrnuje veškeré nepatřičné chování, které nespadá do kategorie hudud či qisas.  Proto také není možné vytvořit vyčerpávající seznam jednání zakládajících trestné činy tazir.

Obsah kategorie tazir  Definice trestných činů je na uvážení státní moci.  Tato diskreční pravomoc však není absolutní, musí být vykonávána v souladu s duchem obecných pravidel práva šaría a veřejným zájmem. Činy kategorie tazir jsou:  Trestné činy příbuzné hudud (drobná krádež, pokus cizoložství, homosexualita, znásilnění).  Jednání zakázaná právem šaría bez určení trestu uložitelného v tomto světě (požití vepřového masa, křivé svědectví, lichva).  Jakékoli jiné jednání, které může způsobit škodu veřejnému zájmu či veřejnému pořádku nebo individuálním právům (porušení dopravních pravidel, podvod, zpronevěra, korupce, hospodářské delikty).

Tresty tazir I.  Trest smrti – udělení tohoto trestu za činy tazir není akceptováno všemi právníky. Někteří připouštějí jeho aplikaci na činy, které závažně poškozují veřejný zájem a také na nenapravitelné recidivisty. Jiní ovšem trvají na tom, že trest smrti má být omezen pouze na delikty hudud a qisas.  Bičování – tento trest je velmi doporučován muslimskými učenci za delikty tazir na základě toho, že je v zájmu jak společnosti tak pachatele. Tento trest je snadno vykonatelný, pachatel může dále vykonávat svou práci a sloužit zájmům své rodiny. Bičování nepůsobí finanční zátěž veřejnému rozpočtu a uchrání prvopachatele od ovlivnění zkušenějšími zločinci ve vězení. Minimální počet ran je tři, maximum se pohybuje od 39 do 75 ran.

Tresty tazir II.  Odnětí svobody – islámští právníci tvrdí, že soudce by se měl uchýlit k tomuto trestu pouze tehdy, když se bičování stane neúčinným při nápravě pachatele.  Pokuta – neexistuje shoda mezi právníky ohledně tohoto trestu. Jedni připouštějí možnost uložit jej jako hlavní trest, jiní jej však považují jen za doplňkový k předešlým hlavním trestům. Pokuta je ukládána jako část majetku pachatele, který připadá státnímu rozpočtu. Její výše je ponechána na uvážení soudce.