Čtyři roviny transformace v kontextu principu normality Karel Kosina Role obcí v transformaci sociálních služeb 25. – 26. 4. 2012, Praha

1. Rovina – HISTORICKÁ Z historie sociální práce jsou známá úskalí hledání forem péče směřující od institucionalizovaných kolektivních předimenzovaných zařízení uzavřených před okolním světem, k integrovaným do obce, formálním i neformálním laickým formám péče začleněných do běžného života. 1. příklad bývá označován za segregační, tedy vyčleňující člověka s postižením z komunity obce.

1. Rovina – HISTORICKÁ 2. příklad z historie bývá nazýván integračním, (začleňujícím), respektive zachovávajícím lidi s postižením v komunitě běžného života měst a obcí. Péče byla převážně poskytovaná ve venkovském prostředí tradiční společnosti našich předků před nástupem moderní doby. Ukazuje nám, jak více generační rodina dokázala laicky pečovat. Jednalo se převážně o péči v obci a běžném domácím prostředí, které nabízelo také pracovní příležitosti.

1. Rovina – HISTORICKÁ Péče v přirozeném prostředí obce, velké rodiny byl konceptem tradiční péče a byl respektován celou řadou generací. Příklady tohoto konceptu se dochovaly v některých venkovských oblastech dodnes (například film Vesničko má středisková). Můžeme v nich objevit nejen část tradice a úcty k člověku, který není „opečováván“ v prostředí instituce velmi vzdálené skutečnému domovu. Péče poskytována laiky může pro pracovníky v sociálních službách být inspirací a poučením.

1. Rovina – HISTORICKÁ Moderní doba přinesla industrializaci, ale také rozpad tradiční rodiny a další rozvoj měst, které musely narůstající sociální problémy řešit. Vzniká celá řada organizací, které začaly poskytovat laickou a profesionální institucionální péči. Vznik a postupný rozvoj sociální práce (konec 19. stol.), jako nové vědní disciplíny, přinesl v lecčems nenaplnitelnou představu, že sociální problémy dokážeme pomocí nově vznikajících institucí řešit.

1. Rovina – HISTORICKÁ Multidisciplinární přístup v sociální práci směřoval k “opisování“ od jiných pomáhajících profesí a vedl k uniformitě, výstavbě ústavních komplexů nápadně podobných nemocnicím a psychiatrickým léčebnám, které však pracovaly na bázi vstupů a výstupů. Pacienti nemocnic měli pravděpodobnost, že se vrátí do běžného života, ale uživatelé sociálních služeb museli a často musí počítat s celoživotní péči.

2.Rovina – ROZCESTÍ dvou přístupů Poskytovatelé sociálních služeb se v dnešní době nachází na rozcestí dvou zmíněných přístupů a to: 1. integrovaných forem v běžné zástavbě obce například chráněné bydlení určené lidem nejen s lehkým postižením, ale také s těžkými kombinovanými postiženími 2. uzavřených „segregovaných“ ústavních forem vzniklých v minulého století.

2.Rovina – ROZCESTÍ dvou přístupů 1. forma (integrovaná) vychází z konceptu tradičního pojetí péče kombinovaného s moderními metodami sociální péče. 2. forma vychází z moderního konceptu pojetí sociální péče kombinovaného s moderními metodami sociální péče. Oba koncepty se zásadně se liší nejen formou (rodinný dům, byt – ústavní budova), ale hlavně obsahem - kvalitou péče.

2.Rovina – ROZCESTÍ dvou přístupů Moderní metody sociální péče například založené na principu normality vycházejí částečně z modelů péče v tradiční a moderní společnosti na principu integrace (začlenění). Jedná se o kvalitativní posun v jiných formách (neústavních), které vyžadují rovněž další nároky na kvalifikaci pracovníků. Hypotéza: „Čím více je služba začleněna do běžného života a fungující na principu normality, tím větší je pravděpodobnost, že její obdobu nalezneme v tradiční společnosti.“

2.Rovina – ROZCESTÍ dvou přístupů Vznikají koncepty, které oba přístupy sociální péče ne vždy erudovaně propojují a nebo zásadně neoddělují. Zastánci propojení ústavní péče s integrovanými formami necitlivě zřizují chráněná bydlení za zdmi ústavu a v podstatě tím popírají princip integrace, který vyžaduje začlenění vně obce.

2.Rovina – ROZCESTÍ dvou přístupů Rozvojem nevládních organizací (NNO), které preferují integrované formy například chráněného bydlení a zaměstnávání, vzdělání, trávení volného času na principu normality došlo k zásadnímu rozdílu uplatňovaných metod práce s klientem a kvality v poskytovaných službách. Rozcestí dvou přístupů NNO a ústavní péče (ÚSP) vznikající v minulém století klade v pojetí moderní sociální péče otázky jak dále?

3. Rovina - Co nás spojuje? Vědomí tohoto stavu vedlo Milana Chába, (ředitele ÚSP) k praktickému i teoretickému vymezení procesu změny, řekněme k budoucí „transformaci“ sociálních služeb. Transformace nebyla zahájena NNO, ale sebereflexí samotných pracovníků ústavních služeb. NNO realizovaly pilotní projekty, které byly alternativou k ústavní péči podpořenou požadavky klientů a rodinných příslušníků.

3. Rovina - Co nás spojuje? „Transformace“ ÚSP například v pojetí M. Chába a dalších vede k propojení obou konceptů sociální péče a postupnému propojování, spolupráce NNO a ÚSP. Spolupráce a sdílení dobré praxe otevírá prostor uplatnění nových paradigmat sociální práce a jejich přijetí z jiných zemí.

3. Rovina - Co nás spojuje? Faktické znovu obnovení oboru sociální práce výrazně ovlivnilo diskusi o institucionalizaci a deinstitucionalizaci a moderních metod péče. Absolventi sociální práce vnesly a vnášejí nové paradigmata do NNO a ÚSP.

4. Rovina – NOVÉ PARADIGMA Základní pravidla tzv. principu normality: Tyto v Evropě všeobecně uznávané principy mající své kořeny ve Skandinávii poukazují na to, že při celkovém utváření životního prostoru lidí s mentálním postižením, při péči o tyto spoluobčany je nutná orientace na normy společnosti a rutinní průběh všedního dne.

4. Rovina – NOVÉ PARADIGMA Základní myšlenka těchto principů spočívá v tom, že i člověk s postižením se má nezávisle pohybovat mezi třemi oddělenými sférami tak, jak je tomu u většiny obyvatelstva. Těmito sférami jsou: sféra bydlení a spánku, sféra vzdělání, zaměstnání, případně terapeuticko-lékařského zabezpečení a péče, sféra volného času.

4. Rovina – NOVÉ PARADIGMA Princip normality v sobě zahrnuje tři klíčové momenty: normální rytmus života – ten zahrnuje normální rytmus dne (ráno škola nebo práce, odpoledne aktivity, večer odpočinek), normální rytmus týdne (pracovní dny a víkendy, svátky), normální rytmus roku (dovolená, prázdniny, roční období), běžný život ve světě mužů a žen, běžná domácnost v běžném sousedství ostatních lidí;

4. Rovina – NOVÉ PARADIGMA normální prostředí – změna místa je normální, žádoucí, jde o to neprožít celý den v jednom prostředí; normálně člověk jinde bydlí, jinde se vzdělává anebo pracuje, jinde realizuje své koníčky;

4. Rovina – NOVÉ PARADIGMA společensky ceněné způsoby naplnění potřeb – je třeba naplnit potřeby lidí s mentálním postižením způsobem, který je běžný pro ostatní, nabízet společensky hodnotné aktivity (používat předměty adekvátní věku, vytvářet prostředí adekvátní věku, nabízet smysluplné aktivity) (Šelner, 1999).

4. Rovina – NOVÉ PARADIGMA Proces de- institucionalizace musí nutně provázet proces de-centralizace, který podmiňuje rovné příležitosti poskytovatelů sociálních služeb ÚSP a včetně NNO.

4. Rovina – NOVÉ PARADIGMA Potřeba výraznější propojení a zapojení obcí, ÚSP a NNO do procesu transformace. Spolupráce a předávání zkušeností na všech výše uvedených úrovních. Například formy chráněného bydlení NNO realizuje již od počátku 90 let a může části klientům ústavní péče nabídnout své služby (otevřenost a propustnost služeb).

4. Rovina – NOVÉ PARADIGMA Decentralizace umožní významné propojení NNO, obcí a státních služeb: Dobrá praxe Otevřenost Propojování „Konkurence“?

4. Rovina – NOVÉ PARADIGMA Závěrem bych rád položit otázku: zda postačí skutečně „jen“ transformace, nebo změna paradigmatu v moderním pojetí metod sociální práce, kvalitě péče a přístupu nás pracovníků k lidem s postižením?

Děkuji Vám za pozornost. Karel Kosina karel.kosina@charita.cz www.trass.cz www.facebook.com/trass.cz Národní centrum podpory transformace sociálních služeb 3P Consulting, s. r. o. Římská 12, Praha 2 Součást individuálního projektu MPSV Podpora transformace sociálních služeb.