FONETIKA & FONOLOGIE ÚVOD DO PROBLEMATIKY dr. Kamil Kopecký Univerzita Palackého v Olomouci Pedagogická fakulta

Mluvená a psaná forma jazyka (řeč) Celá řada přirozených jazyků světa existuje ve dvou základních podobách – mluvené a psané. Obě podoby se liší použitím výrazových prostředků (substance), které se užívají pro vyjádření myšlenek (a jiných složek komunikátů – např. postojů ke sdělení, vztahu k adresátovi).

Psaná komunikace (grafická) -mladší forma -psaná jazyková norma je odvozena od zvukové -společensky více závažná – trvale platná Mluvená komunikace (akustická) -obsahově shodná s psanou -formálně specifická – speciální prostředky – zvukové prostředky souvislé řeči Psaná forma jazyka Psaná forma jazyka je mladší než forma mluvená. Psaná jazyková forma je odvozena od normy zvukové. Je společensky více závažná – trvale platná, ačkoli v současnosti se rozdíly ve společenské závažnosti často stírají… Psaná forma jazykových projevů je vázána kodifikací.

Mluvená forma jazyka Mluvená forma jazyka je starší než forma psaná. Mluvená podoba jazyka je obsahově shodná s podobou psanou. Je však formálně specifická – obsahuje specifické prostředky souvislé řeči. Mluvená forma obsahuje: - parajazykové prostředky - mimojazykové prostředky

Mluvená forma jazyka Mluvená forma obsahuje specifické prostředky souvislé řeči (suprasegmentální jazykové prostředky, parajazykové prostředky) a je doplněna rovněž prostředky mimojazykovými (optickými, nonverbálními, body language). Specifické (suprasegmentální) prostředky souvislé řeči: Intonace, mluvní tempo, barva hlasu, pauzy, frázování, přízvuk atd. Mimojazykové prostředky v komunikaci poslanců

Jak zvukové prostředky zkoumat? Mluvenou řeč (její záznam) lze zkoumat s použitím: a)suprasegmentální jazykové analýzy, b)segmentální jazykové analýzy. Základní metoda: fonetická a fonologická transkripce – přepis zvukové podoby jazyka do podoby grafické. V rámci transkripce se využívá symbolů mezinárodních fonetických abeced (systémy IPA, API). Základní princip fonetické transkripce: 1 znak označuje jednu hlásku.

7 Mezinárodní fonetická abeceda (2005)

Analýza řeči s využitím ICT Základní software využívaný pro analýzu řeči: WASP (Londýnská univerzita), SIL Speech Analyzer, SFS, Praat, WaveSurfer, LPC atd. Frekvenční analýza lidské řeči (obrázek): a)originální záznam, b)syntetická řeč, c)intonační křivka.

Využívá se k detailní analýze souhlásek a samohlásek (jejich trvání). Spektrogram vokálů Zdroj: Fonetický ústav, FF UK Praha

Fonetika je nauka zabývající se zvukovou stránkou jazyka, konkrétně: - procesem vytváření zvuku v mluvních orgánech, - percepcí řeči a porozuměním, - auditivními prostředky lidské komunikace, - akustickými prostředky lidské řeči, - mluveným komunikačním procesem. Fonetika jako věda

11 A. Fonetika artikulační Zabývá se tvorbou (alo)fónů / hlásek ve zvukových orgánech. Na základě této disciplíny se jednotlivé hlásky dělí do systému podle místa tvoření, způsobu tvoření atd. (např. dle pozice jazyka, zubů, otevření dutiny ústní). B. Fonetika akustická a auditivní Akustická fonetika se zabývá přenosem zvuku prostředím, přičemž ke studiu využívá nezobecněný signál lidské řeči (měřen objektivními metodami). Auditivní fonetika zkoumá lidskou řeč na základě sluchu (je zde omezená možnost vnímání). C. Fonetika percepční Zkoumá, jak posluchač zvuky/řeč vnímá. Rozdělení fonetiky

Řečový řetězec (speech chain)

Základy fonetiky lze hledat u indických gramatiků, kteří od 4. století př. n. l. vytvořili propracovaný popis výslovnosti sanskrtu. Popis jazyka je sylabický (obsahuje popis artikulace slabik, ale i hlásek, každá souhláska však obsahuje hlásku a). Historie fonetiky Sanskrt: Horní část obrázku obsahuje samohlásky, spodní část souhlásky rozdělené podle místa tvoření.

Ke skutečnému rozvoji fonetiky došlo na přelomu 19. – 20. století společně s rozvojem experimentální fonetiky (artikulační, auditivní, akustická). Ta zpočátku používala přímé pozorování mluvidel, později různé přístroje. Experimentální fonetika se zaměřovala na zkoumání zvukové materie. První fonetická laboratoř vznikla v roce 1897 v Paříži (abbé Pierre Rousselot). Historie fonetiky Abbé Rousselot a jeho fonetická laboratoř.

Experimentální postupy však potřebám lingvistů přestaly stačit a způsobili určitou „krizi fonetiky“, která vedla ke vzniku tzv. funkční fonetiky, později nazvané fonologie. Po 2. světové válce za začala poprvé využívat spektrální analýza mluvené řeči. V současnosti se v rámci fonetiky pracuje zejména s ICT – specifické softwarové produkty. Vyvinuty systémy na automatizaci transkripce s prediktivním zachycením textu (např. Newton Dictate), vyvinuty systémy pro syntetizaci lidského hlasu (např. Praat, SpeechTech TTS). Využívají se např. jako podpora sluchově postižených. Historie fonetiky

Fonologie se zaměřuje na zvukové rozdíly, které mají v daném jazyce funkci, je to tedy nauka o funkci hlásek. Základní jednotkou, kterou fonologie zkoumá, je foném. Foném moderním způsobem definoval (a dal do protikladu s termínem hláska) polský lingvista Jan Baudouin de Courtenay ve spolupráci s kolegou Nikolajem Kruszewskim (tzv. kazaňská škola). Bohužel nestihli své společné dílo systematizovat. Fonologie se systematicky rozvíjela ve 30. letech 20. století v rámci tzv. pražského lingvistického kruhu (pražské školy). Fonologii se vědnovali také Roman Jakobson, Bohumil Trnka, Josef Vachek aj. Za zakladatele moderní fonologie je považován Nikolaj Sergejevič Trubeckoj (1939, Základy fonologie). Zemřel v roce 1938 po výslechu na gestapu. Historie fonologie

17 Velikáni fonologie Baudouin de Courtenay Nikolaj Sergejevič Trubeckoj

Henry Kučera (Jindřich) (1925 – 2010) Průkopníci české fonologie Profesor na Harvard University, University of Florida, Brown University. Vytvořil první synchronní popis fonologického systému češtiny (kniha Phonology of Czech (1961). Fonologický systém je popsán staticky a uzavřeně (za přílišnou statičnost je kritizován Josefem Vachkem). Ve své práci využíval zejména postupy harvardské školy, které aplikoval na systém konsonantů i vokálů.

Josef Vachek (1909 – 1996) Průkopníci české fonologie Český lingvista, anglista a bohemista. V díle Dynamika fonologického systému současné spisovné češtiny (1968) popisuje systém českých hlásek jako systém dynamický a otevřený.

FONÉM Definujeme základní jednotky fonologie Vznikl jako snaha zachytit relevantní funkce nejmenších jednotek jazyka. A. Nejmenší abstraktní jednotka řeči, která nenese význam, ale má schopnost význam rozlišit (Baudouin de Courtenay) B. Soubor distinktivních příznaků (Jakobson, Halle) C. Instrukce pro akustický signál (Isačenko) Fonémy existují v systému ve vztahu podobnosti a odlišnosti: 1. 2 různé fonémy rozlišují význam (PES – LES) 2. 1 foném existuje ve 2 variantách (KO ŋGO – NOC)

Zdroje Šiška, Z. Fonetika a fonologie (Olomouc, 2002) Hubáček, J. a kol. Čeština pro učitele (Český Těšín, 1998) Mluvnice češtiny (Fonetika. Fonologie. Základní pojmy morfonologie a morfémiky). Praha: Academia, Palková, Z.Fonetika a fonologie češtiny. Praha: Karolinum, Kopecký, K. Úvod do české fonetiky a fonologie. Olomouc, UP: Google Books a další internetové zdroje

Děkuji za pozornost.