Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

LITERÁRNÍ TEORIE. Literární dílo Motiv: Leitmotiv: Téma: Námět: nejmenší tematická jednotka motiv probíhající celým dílem hlavní myšlenka díla zaměření.

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "LITERÁRNÍ TEORIE. Literární dílo Motiv: Leitmotiv: Téma: Námět: nejmenší tematická jednotka motiv probíhající celým dílem hlavní myšlenka díla zaměření."— Transkript prezentace:

1 LITERÁRNÍ TEORIE

2 Literární dílo Motiv: Leitmotiv: Téma: Námět: nejmenší tematická jednotka motiv probíhající celým dílem hlavní myšlenka díla zaměření díla

3 Literární druhy LYRIKA - nedějová (nesyžetová) - zachycuje pocity, nálady, úvahy lyrického subjektu - lyrický subjekt = nejčastěji autor - nadčasová - většinou je psaná v ich-formě (1. os. sg.) - většinou veršovaná - název od lyry – původně verše doprovázené na lyru

4 Druhy lyriky: - přírodní - milostná - reflexivní (přemýšlení, uvažování) - meditativní (rozjímání, hloubání) - vlastenecká - náboženská - …

5 EPIKA - dějová (syžetová) - je přítomné pásmo postav - nejčastější formou je próza - psaná v ich-formě i er-formě (3. os. sg.) - ve středověku nejčastěji veršovaná - odvozeno z řeckého epikos =výpravný, dějový

6 DRAMA - dějové - určeno pro jeviště - postavy vedou dialogy, monology - může mít různou formu (klasické, lyrické, epické,....)

7 Mísení literárních druh ů : - lyricko – epické žánry - mají lyrické i epické znaky (děj, pocitová složka, líčení, napětí,...)

8 Literární ž ánry Ž ánr = skupina děl vyznačující se určitými společnými znaky (kompozice, forma, …) Lyrické ž ánry: - píseň - óda - žalm - sonet

9 Sonet Rýmové schéma: sloka – teze: prvotní tvrzení 2. sloka – antiteze: popírá předchozí tvrzení sloka – synteze: shrnutí předchozích slok - alžbětinský sonet =

10 I teď, kdy mlčí vítr, nebe, zem a spánek jímá zvěř i čeleď ptačí, noc hvězdnatý svůj vůz kdy v kruzích stáčí a moře bez vln dříme v loži svém, bdím, dumám, planu lkám. Ta, jež mým zlem, je stále se mnou, sladkou trýzní pláči, hněv s bolestí dál ve mně krutě válčí, ztiším se jen, když duchem u ní jsem. Tak z jedné jasné studny tryskají sladkost i hořkost, pokrm dnů a hodin, jediná ruka hladí mě i drásá. A že má muka konec nemají, mřu stokrát za den, stokrát se zas rodím. Tak daleka je stále moje spása.

11 Villonská balada Rýmové schéma: 7 – 12, 7 – 12, 7 – 12, všechny strofy končí refrénem - refrén = verš opakující se na konci strof, zdůrazní 1 myšlenku - 4. strofa je ve vztahu k předešlým posláním

12 Hymnus - píseň n. báseň vytvořená k oslavě bohů Ž alm - obřadní smuteční píseň Óda - oslavná báseň Elegie - žalozpěv

13 Tercina - tříveršové sloky, v nichž se střední verš strofy shoduje rýmem s lichými verši následující strofy (aba –bcb – cdc - …) Sestina - šest šestiveršových strof + tříveršový závěr; místo rýmu se shodují koncová slova, která si v každé strofě vyměňují pořadí ( – – …)

14 Gazel - 5 – 18 dvojverší; rým aa – ba – ca – da … Rondel - 13 – 16 veršů uspořádaných do 2 -3 strof; 1. verš se opakuje na konci poslední strofy; rým abba – baab – abbaa Rispet - milostná lyrika; 3 strofy – verše

15 Epické ž ánry - mýtus - epos - bajka - legenda - povídka - novela - romaneto - román

16 Mýtus - pokus o výklad světa a jeho původu - vystupují zde hrdinové, bohové - sloužil k poučení, zábavě; často měl posvátný charakter - mýty předávaly hodnoty, čímž propojovaly příslušná společenství

17 Epos - rozsáhlá veršovaná skladba - jádrem bývá jedna významná událost, kolem které se vrší řada epizod - děj je bohatý a pozvolný - námětem jsou hrdinské činy - hrdinové jsou výjimeční - směšnohrdinský epos = zesměšnění hrdinského eposu, hlavní postava je spíše parodií hrdiny

18 Druhy epos ů: Hrdinský: nejstarší eposy světa; sledujeme osudy určitého hrdiny, v jehož prospěch či neprospěch zasahují mytologické postavy Středověký hrdinský epos: hlavním hrdinou je rytíř, šlechtic, bojovník, který oplývá všemožnými ctnostmi Dvorský rytířský epos: prostředí evropské vysoké šlechty; hrdina již není drsný bojovník, ale jemný dvořan, rytíř, který milostně touží po dámě svého srdce

19 Bajka - didaktický žánr; krátký příběh (prozaický i veršovaný), v němž vystupují zvířata nebo věci jednající jako lidé - v závěru bajky bývá ponaučení - postupem využívaným v bajkách je alegorie - alegorie (jinotaj) = nepřímé zobrazení skutečnosti (kromě vlastního uměleckého textu jsou v díle zašifrovány další dva plány – první představují obecné morální principy, vztahy, druhý pak konkrétní realita)

20 Legenda - průvodní list svatého - zachycuje život výjimečného člověka, jeho mučednickou smrt a následné posmrtné zázraky (někdy nemusí být smrt mučednická, pokud byl dotyčný horlivým a pevným vyznavačem, někdy jsou zázraky konané i za života svatého)

21 Novela - žánr středního rozsahu s poutavým dějem, mnohdy vtipným, a nečekaným zakončením = pointou - neobsahuje rozsáhlé popisy, s dějem seznamuje stručně, postavy se nevyvíjejí, děj bez odboček Povídka - žánr středního rozsahu s poměrně jednoduchým dějem a možnými odbočkami - obsahuje popisné pasáže, postavy se vyvíjejí

22 Romaneto - žánr středního rozsahu (mezi románem a novelou) - základem je fantastický příběh plný záhad, náboženských úkazů, mystických momentů, které jsou následně racionálně vysvětleny - děj je velmi napínavý, důmyslně komponovaný, na konci výrazná pointa - mísí se romantické postupy a realistické zobrazování skutečnosti - hrdinové jsou výstřední

23 Román - rozsáhlý epický útvar -zachycuje kromě nosného příběhu dobu, vztahy mezi lidmi, společnost - hlavní dějová linie má řadu odboček - mnoho různých postav - řada typů románu: Pikareskní: hlavní postavou je šibal, který vede tulácký život a využívá hlouposti svých pánů, aby je napálil

24 Dobrodružný: poutavý, dramatický děj, překonávání nebezpečí Sága: román zahrnující osudy jedné rodiny po řadu generací Román – řeka: zachycuje život jedné hlavní postavy + společnost, dobu, … Francouzský nový román: chybí plynulý děj, v popředí popisy jevů bez souvislostí; skutečnost je nahlížena z různých úhlů; postavy jsou nezřetelné, bez psychické motivace

25 Gotický: středověké náměty, atmosféra tajemna, napínavý příběh; děj se odehrává v kobkách, věžích, hradech, lesích, na hřbitovech; má u čtenáře vzbuzovat hrůzu a děs Historický: situován do minulosti, je vybudovaný na základě faktů a dobových reálií; děj představuje věrný obraz určitého historického období Psychologický: zájem o skutečnosti, které ovlivňují jednání postav

26 Lyricko – epické ž ánry : Balada: skladba ponurého rázu s tragickým koncem a vážným obsahem Romance: skladba optimistická, nevážná, s dobrým vyústěním Poema (byronovská povídka): dějová veršovaná skladba doplněná o rozsáhlé lyrické popisy Epigram: drobný útvar, lyrický, epický či smíšený; má 2 části – expozici a pointu

27 Dramatické ž ánry Tragédie: - vážný obsah, tragický konec - od slova tragos = kozel - klasické schéma: expozice (seznámení s postavami, zárodek konfliktu) kolize (střet, rozvoj konfliktu) krize (vyvrcholení konfliktu, děj mění směr) peripetie (náhlý obrat v ději) katastrofa (tragické vyústění, většina postav umírá)

28 - zásada tří jednot – místa, času, děje - deus ex machina –bůh ze stroje, vyřeší neřešitelnou situaci Komedie: hra s dobrým koncem Charakterová komedie: zaměřuje se na lidské vlastnosti, zejména negativní;pro 1 postavu je typická 1 vlastnost

29 Báchorka: hra s pohádkovými motivy Fraška: jednoaktovka, často obhroublejší humor Lyrické drama: oslabuje děj, důraz na pocity, líčení prostředí

30 POEZIE Základní pojmy: - verš: základní jednotka básně (1 řádek) - strofa = sloka - rým – zvuková shoda na koncích veršů - druhy: střídavý abca sdružený abba obkročný abab přerývaný aabb

31 - rytmus: zákonité opakování zvukových jevů - metrum: norma, podle které se řídí rytmus - základní metrické stopy: daktyl - jamb - trochej - - volný verš: nestejná délka veršů, chybí rým

32 Kompozice díla - uspořádání tématických složek - lineární = v časové posloupnost - retrospektivní = s pohledem zpět - rámcová = příběhy spojené výchozí situací

33 Vyprav ěč Objektivní – vševědoucí, stojí nad příběhem, do děje vstupuje jen svými komentáři, nebo do něj nevstupuje vůbec, všechny skutečnosti zná dopředu; er – forma Subjektivní – vypravěč je součástí příběhu, nejčastěji hlavní postava; ich-forma

34 Jazykové prost ř edky 1.TROPY - všechny druhy obrazných a nepřímých pojmenování - metafora a její podtypy - metonymie a její podtypy - epiteton

35 METAFORA - přenesené pojmenování na základě podobnosti (např. barva, tvar), rozměru, množství, vlastností, funkce - př.: beránek, perla duše, pata hory, hrdlo láhve - má blízko k hádance (čtenář hádá, jaký je význam metafory) - od přirovnání se liší absencí spojky jako ( mazaný jako liška x je liška podšitá )

36 Druhy metafor: Katachreze: podobná oxymoronu, jde o spojení logicky nespojitelných pojmenování, většinou PJ a PřJ ( ožehavý oříšek, hluboká mělčina, opřít se o pramen, …) Personifikace: zosobnění, neživým předmětům, zvířatům či rostlinám se přisuzují lidské vlastnosti ( kapky zpívají, usmívající se květy ) Synestezie: mísení smyslových vjemů ( ostrá chuť, hedvábný tón, sladký hlas, ledový pohled )

37 METONYMIE - přenesení významu na základě souvislostí (k označení určité skutečnosti užijeme jinou skutečnost; mezi skutečnostmi musí existovat nějaký vztah)

38 Metonymie strukturní: - děj přenesený na osoby vykonávající děj ( hlídka, vláda, obrana, rada, …) - pojmenování děje se přenáší na věc ( psaní, práce, učení, čtení,...) - pojmenování děje se přenáší na místo děje ( zatáčka, západ, vjezd, podchod,...) - pojmenování vlastnosti se přenáší na nositele vlastnosti ( mládí, sladkost, dobrota, nečistota, ostří, hloupost, …) - pojmenování povolání se přenáší na místo jeho provozování ( pekařství, řeznictví, cukrářství, …)

39 - pojmenování materiálu se přenáší na výrobky ( zlato, hedvábí, liška, norek, porcelán, …) - pojmenování nádoby se přenáší na její obsah ( vypil dva poháry, snědl tři talíře, kouřil dýmku …) Metonymie kontextová - jméno autora se přenáší na název jeho díla ( číst Čapka, poslouchat Vivaldiho, …) - zeměpisný název se přenáší na událost, která se tam stala ( Waterloo, Bílá hora, Rubikon, …)

40 Metonymie etymologická - antonomázie – osobní jména se stávají označením typu, vlastnosti ( donchuán, kasanova, venuše, titán, goliáš, lazar, jidáš, romeo, othello, donkichot, herodes, ahasver, švejk, …) - vlastní jména se stávají označením věci ( fyzikální jednotky – watt, newton, pascal, ohm; výrobky a vynálezy – rentgen, sendvič, bojkot, lynč ) - vlastní jména místní se přenášejí na věci, které se tam vyrábějím pěstují ( damašek, manšestr, kašmír; bordó, šampaň, koňak, tokaj; ementál, eidam, parmazán, rokfór; míšeň, havana, panama, plzeň )

41 Synekdocha - celek je označen svou částí, popř. naopak ( ulice se vzbouřila, vzali mu střechu nad hlavou, je chytrá hlava, uplynulo mnoho jar, živil sedm krků, v orchestru schází housle, Stůj, noho, posvátná …, dopadla na něj ruka zákona, …)

42 EPITETON - básnický přívlastek, má estetickou funkci Epiteton constans: - stálý básnický přívlastek - není nový, zautomatizoval se ( širé pole, udatný hrdina, modré nebe,..) Epiteton ornans: - zdobný básnický přívlastek - známou vlastnost vyjadřuje neotřelým způsobem ( věštecké ptactvo, večerní máj, …) Oxymoron: - spojení nespojitelného ( živá mrtvola, zborcené harfy tón, strhané strůny zvuk, …)

43 2.FIGURY - prostředky uměleckého jazyka, které mají okrasnou funkci - nedochází k přenesení pojmenování - odchylky od norem běžného jazyka

44 Anafora –opakování slov na začátcích veršů Epifora – opakování slov na koncích veršů Epanastrofa – opakování slova na konci jednoho a začátku dalšího verše Epizeuxis – opakování slov v témže verši Enumerace – hromadění pojmů Apostrofa – oslovení Elipsa – výpustka ( je deset, klobouk dolů ) Apoziopeze – nedokončená výpověď Inverze –obrácení pořádku slov Hyperbola – nadsázka Antiteze – přirovnání protikladem ( on běží, ne, on letí )

45 Aliterace – náslovný rým, slova začínající na stejnou hlásku ( potkal potkan potkana ) Eufonie (zvukomalba) – nahromadění hlásek, které působí esteticky kladně ( v zemi krásnou, zemi milovanou, v vlast jedinou i v dědictví mi danou ) Kakofonie – opak eufonie, nelibozvučné vyznění ( kam tryskají krůpěje krve tyrana ) Gradace – stupňování; většinou řazením přídavných jmen ( mok zlatavý, rajský, přímo božský ) Paralela – dva podobné motivy vedle sebe ( Bohatýr Muromec – sokoli a tataříni ) Řečnická otázka

46 Odchylky z v ě tné stavby ( b ěž n ě chybné): - zeugma – spažení vazeb ( tato půda má nebo nabývá luční ráz, ničení a šlapání po palubě je zakázáno ), každý předmět má na sloveso odlišnou vazbu, ale pisatel využije jednu vazbu pro oba - anakolut – vyšinutí z větné vazby ( kdo si zapomněl nákup, je k vyzvednutí u pokladny; my dva, s námi to nedopadne dobře ) - atrakce – spodoba větná, tvar jednoho větného členu se bez ohledu na logiku přizpůsobí tvaru druhého členu ( širší než delší x širší než dlouhý, vezmi kde vezmi x vezmi kde vezmeš ) - kontaminace – směšování vazeb ( mimo Jendy =kromě Jendy + mimo Jendu, uvažuje se zavedením = počítá se zavedením + uvažuje o zavedení )

47 Ostatní postupy a prost ř edky Makarónská poezie: vtipný překlad cizojazyčného verše ( Jezovitský marš ) Symbol: konkrétní předmět slouží k označení abstraktního pojmu ( srdce = láska, bílá = nevinnost ) Ironie: jemný výsměch, vyjádření opakem ( No, to se ti povedlo! ) Parodie: postup, kdy zůstává forma díla, ale mění se jeho obsah Travestie: postup, kdy se zachová námět díla, ale mění se prostředek zpracování (námět většinou vznešený, zpracování žertovné)


Stáhnout ppt "LITERÁRNÍ TEORIE. Literární dílo Motiv: Leitmotiv: Téma: Námět: nejmenší tematická jednotka motiv probíhající celým dílem hlavní myšlenka díla zaměření."

Podobné prezentace


Reklamy Google