Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Evropa po válce Organizace pro evropskou hospodářskou spolupráci (OEEC) a Severoatlantická aliance (NATO) řešily dílčí otázky poválečného uspořádání v.

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "Evropa po válce Organizace pro evropskou hospodářskou spolupráci (OEEC) a Severoatlantická aliance (NATO) řešily dílčí otázky poválečného uspořádání v."— Transkript prezentace:

1 Evropa po válce Organizace pro evropskou hospodářskou spolupráci (OEEC) a Severoatlantická aliance (NATO) řešily dílčí otázky poválečného uspořádání v počátcích studené války, neřešily však základní problém poválečné Evropy: postavení Německa a záruky proti obnovení německé agrese otázka kontroly německé ekonomiky Těžký průmysl německého Porúří, zejména těžba černého uhlí a ocelářský průmysl, byl klíčem k řešení. Jednak tyto kapacity umožnily Německu vyzbrojit se do dvou světových válek, jednak porúrské uhlí - potřeboval francouzský železářský a ocelářský průmysl, opora poválečné hospodářské rekonstrukce.

2 Evropského společenství uhlí a oceli (ESUO) 9. května 1950 (Den Evropy) navrhl Robert Schuman, aby německo-francouzska produkce oceli a uhli spadala pod společny Vysoky uřad. Ostatni země měly toto Společenstvi nasledovat. základním kamenem pro rozvoj Evropskeho společenstvi uhli a oceli (ESUO). 18. dubna 1951 podepsalo 6 statů: Francie, Německo, Italie, Belgie, Lucembursko a Nizozemsko, zakladajici smlouvu o Evr. spol. uhlí a oceli ESUO – nazyvane take Montanni unie zaklad ke zřizeni hospodařskeho společenstvi ESUO vstoupila v platnost 23. července 1952 Jean Monet byl prvnim prezidentem „Vysokeho uřadu“. Doba platnosti Smlouvy o ESUO byla omezena na 50 let V r Smlouva o ESUO vypršela její relevantní zbylá ustanovení přešla do Smlouvy o ES.

3 Evropského společenství uhlí a oceli (ESUO) Institucionální členění ESUO (Společenství zastupují následující instituce): Vysoký komisariát Shromáždění Rada Soud

4 Evropské obranné společenství (EOS) EOS Rene Pleven (F předseda vlády) usiloval o vytvořeni společné evropské armády pod jedním evropským ministrem obrany. tvorba protipólu ke komunistickým státům ve východní Evropě 17. března 1948 podepsaly Francie, Velká Britanie a země Beneluxu Bruselsky pakt, kterým vytvořily vojensky spolek. 27. května 1952 ji podepsalo 6 států ESUO zakládající smlouvu o Evropském obranném společenství (EOS) v Paříži (vojensky bylo začleněno i Zapadni Německo) Smlouva o EOS ztroskotala 30. srpna 1954, neboť francouzske Narodni shromažděni odmítlo smlouvu ratifikovat.

5 Evropské politické společenství (EPS) Alcide de Gasperi (Italie) - pokusil se o doplněni ESUO o politicke společenstvi. ESUO Evropské společenství uhlí a ocele mělo být spojeno s EOS Evropskym obrannym společenstvim. 10. zaři 1952 se ministři zahraničnich věci členskych zemi rozhodli vypracovat smlouvu o Evropskem politickem společenstvi (EPS). vývoj EPS ztroskotal - některé státy se nechtěly vzdat své suverenity a francouzské Národní shromáždění odmítlo EOS (1954) Neuspěch - podnět ke vzniku EHS a EURATOMU

6 je mezivládní vojenská a obranná organizace púsobící ve spolupráci s Evropskou unií,obrannáEvropskou unií se sídlem v Bruselu (původně v Londýně),BruseluLondýně vznikla rozšířením Bruselského paktu (Západní unie) o dva nové členské státyBruselského paktu 1 Německou spolkovou republikuNěmeckou spolkovou republiku 2 ItáliiItálii prostřednictvím Pařížských dohod uzavřených 23. října 1954, které završily londýnskou a pařížskou konferenci.23. října1954londýnskou a pařížskou konferenci Hlavním důvodem tohoto procesu bylo začlenění NSR do euroatlantických bezpečnostních struktur zejména Severoatlantické aliance, což se nezdařilo cestou skrze Evropské obranné společenství. Severoatlantické alianceEvropské obranné společenství Téhož dne, kdy vznikla Západoevropská unie, byl podepsán také „Protokol o přístupu SRN k Severoatlantické smlouvě“. ZEU neměla v porovnání s NATO větší politicky ani vojensky význam tvoří pouze rámec pro bezpodmínečnou pomoc členským zemím v případě napadnuti z vnějšku (článek 5 Smlouvy o ZEU). Západoevropská unie (ZEU)

7 V 60. a 70. letech nehrálo ZEU významnou roli, protože její členové byly současně přítomni v hlavní obranné alianci NATO. Do vstupu Spojeného království do Evropského hospodářského společenství regulovala vztahy mezi NATO a Evropskými společenstvími.Spojeného královstvíEvropského hospodářského společenství Amsterodamská smlouva vytvořila základ pro postupné odevzdání kompetencí ZEU na EU Operativní funkce byly postupně předávány Evropské bezpečnostní a obranné politice (EBOP). K těmto funkcím patřily Petersberske úkoly (pojmenovány podle setkání ministrů v r v Petersbergu u Bonnu). Petersberske úkoly stanovily, že členské státy dají EU k dispozici vojenské oddíly k provedení humanitárních a záchranných akcí, akcí k udrženi míru a akcí v krizových situacích včetně prosazování míru. Generálním tajemníkem ZEU je od r Javier Solana.

8 Západoevropská unie (ZEU) Amsterodamská smlouva definovala pozici ZEU v rámci Evropské unie jako „nedílnou součást jejího vývoje“Evropské unie delegovala na ni část gesce obranné a bezpečnostní politiky. ZEU se účastnila na realizaci Petersberských úkolů, operací v Iráku počátkem 90. let, kam se řadila spolupráce EU s albánskými policejními sbory, či přítomnost policejních jednotek v Mostaru.Mostaru Od 1. ledna 2002 byly dceřiné organizace ZEU, vyjmuty z řízení této organizace a v současnosti podléhají přímo EU (Ústav bezpečnostních studií a Satelitní středisko) Niceská smlouva zrušila řadu bodů týkajících se vzájemných vztahů mezi ZEU a EU.Niceská smlouva Přesto byl bezpečnostní organizaci ponechán V. bod o kolektivní obraně EU.

9 Struktura členů Západoevropské unie (ZEU) 10 členských zemí ustanoveny modifikací Bruselského paktu Všechni členové jsou současně členy NATO a Evropské unieNATOEvropské unie - Jen tyto státy mají plné hlas. právo 5 zemí se statutem pozorovatele: Řím přidružené členství bylo vytvořeno pro situaci, kdy státy byly členy NATO, nikoli však Evropské unie. - Od vstupu ČR, Maďarska a Polska do EU v roce 2004 jsou zde i členové EU 6 přidružených členů: Řím Pozorovatelé jsou členy Evropské unie, nikoli však NATO 7 zemí se statutem přidruženého partnerství se ZEU: Kirchberg v době vzniku statutu pozorovatelů ZEU nebyly členy ani EU, ani NATO. - tyto země se však v průběhu pozorovatelství staly členy obou organizací. ZEU

10 Struktura členů Západoevropské unie (ZEU) 10 členských zemí: ⋄ Belgie ⋄ Německo ⋄ Francie ⋄ Řecko ⋄ Velká Británie ⋄ Itálie ⋄ Lucembursko ⋄ Nizozemsko ⋄ Portugalsko ⋄ Španělsko 5 zemí se statutem pozorovatele: ⋄ Dánsko ⋄ Finsko ⋄ Irsko ⋄ Rakousko ⋄ Švédsko 6 přidružených členů: ⋄ Island ⋄ Norsko ⋄ Polsko ⋄ Česká republika ⋄ Maďarsko ⋄ Turecko 7 zemí se statutem přidruženého partnerství se ZEU: ⋄ Bulharsko ⋄ Estonsko ⋄ Lotyšsko ⋄ Litva ⋄ Rumunsko ⋄ Slovenská republika ⋄ Slovinsko ZEU

11 EHS a EURATOM V r konference v Messině ministři zahraničí států ESUO na základě Spaakovy zpravy rozhodli o rozšíření evropské integrace na celé hospodářství a o vytvoření celní unie. Konference v Messině (1955): vznik EHS/Euratomu; Konference ve Strese (1958): vznik Společné zemědělské politiky (SZP). 25. března 1957 byly podepsany Řimske smlouvy, které ustanovily Evropske hospodařske společenstvi (EHS) a Evropske společenstvi pro atomovou energii (EURATOM) a vstoupily v platnost 1. ledna Cilem těchto smluv bylo vytvořeni nejprve celni unie (odstraněni vnitřnich cel, společna cla na vnějšich hranicich) a konečně společny trh (volny pohyb zboži, osob, služeb a kapitalu) a sjednoceni životni urovně ve všech členskych zemich. Dale byl vytvořen pravni ramec pro společnou politiku zahraničniho obchodu a pro společnou zemědělskou politiku. Římské smlouvy - ceremónie

12 EHS a EURATOM Strukturálně spočívaly kompetence převážně na ESUO. nicméně EHS a EURATOM disponovaly výkonnými orgány Slučovaci smlouvou z r byly tyto orgány sloučeny vedle Komise - jako exekutivní moci a Rady ministrů - jako legislativního orgánu bylo založeno parlamentní shromáždění, které mělo zajistit spojení s národními parlamenty. Již v r označovali poslanci své shromáždění jako „Evropský parlament“ a signalizovali tak svou vůli k dalšímu rozšířeni Evropských společenství. Od roku 1986 se název „Evropsky parlament“ stal oficiálním označením. Římské smlouvy - ceremónie

13 Evropskem sdruženi volneho obchodu (ESVO)(EFTA) Z iniciativy Spojeneho kralovstvi byla 4. ledna 1960 ve Stockholmu podepsana smlouva o Evropskem sdruženi volneho obchodu (ESVO), European Free Trade Association (EFTA), Společenství vzniklo 3. května 1960 jako alternativa pro ty státy, kterým nebylo dovoleno (zejména ty „chudší“), nebo které si nepřály (zejména ty „bohatší“) připojit se k Evropskému společenství (dnešní Evropská unie).3. května1960Evropskému společenstvíEvropská unie Evropské sdružení volného obchodu bylo definováno tzv. Stockholmskou smlouvou z roku 1960 a sdružilo státy, které zůstaly mimo ES, vedoucí zemí v tomto uskupení byla Velká Británie. Členské státy ESVO společně uzavřely další smlouvy o volném obchodování s řadou zemí po celém světě.

14 Zakladajici členy sdruženi ESVO (EFTA) Zakladajicimi členy sdruženi ESVO byly: Dánsko, Norsko, Rakousko, Portugalsko, Švedsko, Švycarsko a Spojene kralovstvi.

15 ESVO (EFTA) přistopili 1970,1986 Island 1970 Finsko 1986

16 ESVO (EFTA) –1973 Dánsko a Velká Británie členy ES čímž přestaly být členy EFTA Portugalsko přechází do ES čímž přestává být členem EFTA

17 ESVO (EFTA) z EFTA do EU přestoupily1995 Rakousko, Švédsko a Finsko.

18 ESVO (EFTA) dnes Dnes jsou členy asociace: IslandIsland, Lichtenštejnsko, Norsko a Švýcarsko,LichtenštejnskoNorskoŠvýcarsko z nichž tři Island, Lichtenštejnsko, Norsko jsou účastníky Evr. hosp. prostoruEvr. hosp. prostoru

19 EU a EFTA

20 European Economic area

21 EU , EFTA and Eastern Partnership

22 60. léta – základní rysy Evropských společenství vznikala základní pravidla hlavních politik společenství celní unie, společné obchodní politiky, společné zemědělské politiky ustálila se praxe řešení klíčových otázek budoucího vývoje společenství, vznikal základ právního systému vývojem mezinárodního systému a změnami v postavení klíčových aktérů uvnitř společenství: Kubánská krize – poní uvolnění vztahů Z – V USA – pozornost na JV Asii zesílenou snahu francouzské politiky o mocenský vzestup země Británie - role globální velmoci je dohrána - Evropa nejejdůležitějším regionem pro britskou zahraniční politiku. prostor pro posilování postavení SRN

23 60. léta – budování klíčových politik Tyto faktory spolu s dalšími se na půdě ES projevily ovlivněním způsobu budování klíčových politik společné zemědělské politiky - SZP řešení institucionálních otázek projekt politické unie, krize prázdné židle lucemburský kompromis na přístupu k otázce možného rozšíření ES o další evropské státy.

24 Fouchetův plán a rozšiřování EHS Součástí francouzských snah o využití platformy EHS k vlastnímu mocenskému vzestupu se stal též plán institucionalizace politické spolupráce (Fouchetův plán). Mezivládní mechanismus konzultací měl zastřešit existující tři společenství. Obavy ostatních členských států z narušení vztahů v NATO a možného ohrožení fungování ES vedly na jaře 1962 k nepřijetí plánu. Dalším tématem, které formovalo vztahy uvnitř EHS v 60. letech, byla otázka rozšíření. Britská vláda se proto rozhodla požádat o členství v EHS. Trvalo ale více než jedenáct let, než se Británie stala členem EHS Státy Beneluxu a Itálie jednoznačně podporovaly rozšíření EHS, neboť znamenalo zmírnění dominantního vlivu Francie Velká Británie ani další státy do EHS v 60. letech vpuštěny nebyly

25 Integrace a překážky 60. letech S podpisem Elysejske smlouvy 22. ledna impuls ke smiřeni Francie s Německem. Smlouva zavazovala obě vlady ke konzultacim ve všech důležitych otazkach zahranični a bezpečnostni politiky a v oblastech mladeže a kultury. 8. dubna 1965 byla podepsana Slučovaci smlouva sloučila exekutivni organy tři společenstvi (ESUO, EHS a EURATOM) do Evropskych společenstvi (ES). Od jejiho vstupu v platnost 1. července 1967 existuje pouze jedna Rada a jedna Komise. Integračni proces Společenstvi často vaznul - prosazovat narodni zajmy „politika prazdne židle“ „Lucembursky kompromis“

26 Integrace a překážky 60. letech Společenstvi finančně zavisle na přispěvcich členskych statů. v roce 1968 vstoupila v platnost celni unie, odstraněna cla mezi členskymi staty - zaveden společny celni sazebnik na vnějšich hranicich Samostatnost Společenstvi byla posilena v roce 1970, když Rada v ramci rozpočtove reformy rozhodla o financovani vlastnimi zdroji: zemědělska cla, celni vynosy z uplatňovani na dovoz zboži z třetich zemi, podily z daně z přidane hodnoty a odvody z produkce cukru a všechny další přijmy, ktere byly zavedeny smlouvami ve společne politice. Dale byly rozšiřeny kompetence Evropskeho parlamentu v oblasti kontroly.

27 Europské společenství 70. léta až současnoat Dobudování společného trhu a rozšíření ES Evropské politické spolupráce (EPC), „Euroskleróza" léta Oživení integrační dynamiky léta návrh smlouvy o Evropské unii Jednotný evropský akt (JEA), Evropská unie léta Smlouvy o Evropské unii (SEU).

28 Demokratická spolupráce států EU stojí na právních základech - smlouvách 1952 Smlouva o založení Evropského společenství uhlí a oceli ESUO 1958 Římské smlouvy: Smlouva o založení Evropského hospodářského společenství Smlouva o založení Evropského společenství pro atomovou energii (EURATOM) EHS a EURATOM 1987 Jednotný evropský akt: Jednotný trh SEA 1993 Smlouva o Evropské unii (Maastricht) EU 2003 Niceská smlouva Institucionální reforma EU 2007 podpis Lisabonské smlouvy Posílí pravomoci Parlamentu 1999 Amsterodamská smlouva Rozhodování Rady EU kvalif. většinou ne jednomyslně

29 Pařížská smlouva Smlouva o založení Evropského společenství uhlí a oceli (ESUO) Podepsaná v Paříži zástupci zemí Belgie, Francie, Itálie, Spolkové republiky Německo, Lucemburska a Nizozemska. Smlouva vstoupila v platnost na 50 let. vnitrostátní parlamenty vybíraly poslance Evropského parlamentního shromáždění Shromáždění mělo pravomoc rozpustit Vysoký úřad (předchůdce dnešní Komise). Místo podpisu: Paříž (Francie) dne 18. dubna 1951 Vstup v platnost: 26. července 1952 Konec platnosti: 23. července Pařížská smlouva z roku 1951

30 Římská smlouva (EHS) Smlouva o založení Evropského hospodářského společenství (EHS) 25. března 1957 byly podepsány dvě smlouvy: 1. Smlouva o založení Evropského hospodářského společenství (EHS) 2. Smlouva o založení Evropského společenství pro atomovou energii (Euratom). Tato společenství byla s malými změnami založena na principu ESUO. Platnost Římských smluv byla na rozdíl od Pařížské smlouvy neomezená. Tato dvě nová společenství pracovala na vytvoření společné celní unie a spolupráce v oblasti atomové energie.celní unieatomové energie Římskými smlouvami bylo konkrétně stanoveno, že poslanci budou voleni v přímých volbách (to se realizovalo v roce 1979). Místo podpisu: Řím (Itálie) 25. března 1957 Vstup v platnost: 1. ledna Římská smlouva z roku 1957

31 Římská smlouva (EURATOM) Smlouva o založení Evropského společenství pro atomovou energii (Euratom) 25. března 1957 byly podepsány dvě smlouvy:kromě smlouvy EHS 2. Smlouva o založení Evropského společenství pro atomovou energii (Euratom). Mezi hlavní cíle Smlouvy Euratom patří: - podpora výzkumu a šíření technických informací - zavedení jednotných bezpečnostních norem na ochranu veřejnosti i pracovníků v tomto odvětví - napomáhání výzkumu - předcházení využívání civ. jaderných materiálů k jiným účelům (vojenským) Význam smlouvy - v kontextu rozšíření Jaderná energie-zdroj energie pro zem.VE Bez. normy a úroveň ochrany- nedostačující Smlouva Euratom-rámec pro podporu ze strany EU Římská smlouva z roku 1957

32 Smlouva o jednotných orgánech Smlouva o vytvořen jednotné Rady Evropských společenství a jednotné Komise Evropských společenství Smlouva o založení Evropského společenství / Smlouva o jednotných orgánech Smlouvou o jednotných orgánech z roku 1965 byly sloučeny výkonné orgány tří Společenství (ESUO, EHS, EURATOM) vytvářející jednotnou Radu a jednotnou Komisi Sloučením orgánů ESUO, EHS a Euratom vznikla Evropská společenství. Místo podpisu: Brusel 8. dubna 1965 Vstup v platnost: 1. července Smlouva o jednotných orgánech z roku 1965

33 Lucemburská smlouva Smlouva pozměňující některá rozpočtová ustanovení/První rozpočtová smlouva Pozměňuje některá rozpočtová ustanovení Smluv Podpisem se posílily pravomoci Shromáždění v rozpočtové oblasti, protože finanční příspěvky členských států byly nahrazeny „vlastními zdroji“. Místo podpisu: Lucemburk (Lucembursko) dne 22. dubna 1970 Vstup v platnost: 1. ledna Lucemburská smlouva z roku 1970

34 Bruselská smlouva Druhá rozpočtová smlouva / Bruselská smlouva opět pozměnila některá finanční ustanovení obsažená ve Smlouvách posílila pravomoci Shromáždění v rozpočtové oblasti (Evropský parlament má právo zamítnout rozpočet a udělit Komisi absolutorium za plnění rozpočtu) stanovila zřízení Účetního dvora. Místo podpisu: Brusel (Belgie) dne 22. července 1975 Vstup v platnost: 1. června Bruselská smlouva z roku 1975

35 Jednotný evropský akt První mezivládní konference zahájila činnost dne 9. září 1985 pod vedením Itálie Výsledek - přijetí Jednotného evropského aktu dne 28. února 1986 v Bruselu. byly ním pozměněny smlouvy o založení ES byla zavedena evropská politická spolupráce EPS po vstupu Jednotného evropského aktu v platnost se začalo oficiálně používat označení Evropský parlament (které Shromáždění užívalo od roku 1962) vzrostly legislativní pravomoci Evropského parlamentu Zavedením postupu spolupráce a souhlasu Jednýho E aktu Místo podpisu: Lucemburk (Lucembursko) 17. února 1986 Haag (Nizozemsko) 28. února 1986 Vstup v platnost: 1. ledna Jednotný Evropská akt z roku 1986 Podpisová strana - První reforma evropského uspořádání stanovena Římskou smlouvou

36 Jednotný evropský akt Německy ministr zahraničnich věci Hans Dietrich Genscher vyzval již v roce 1981, aby se cil „Evropske unie“ realizoval vytvořenim Evropskeho aktu. Předevšim Altiero Spinelli, italsky politik a člen Komise, požadoval v roce 1984 ve sve zpravě posileni demokratickych prvků a evropske společenstvi solidarity. Nakonec byl na lucemburskem summitu 3. prosince 1985 schvalen Jednotny evropsky akt (v platnost vstoupil 1. července 1987). Jednotny evropsky akt (JEA) je prvni rozsahla změna zakladajicich smluv (Řimske smlouvy) a dava impuls k evropske integraci. Jednou z nejdůležitějšich změn v Jednotnem evropskem aktu bylo rozšiřeni hlasovani kvalifikovanou většinou na důležite politicke oblasti. Tim byl rozhodovaci proces v Radě vyznamym způsobem urychlen Jednotný Evropská akt z roku 1986

37 Jednotný evropský akt (SEA): Jednotný trh Hlavní přínos SEA přijetí celé řady konkrétních opatření sledujících vytvoření vnitřního trhu mezi členskými zeměmi ES do konce roku 1992 Vnitřní trh byl vymezen jako: „prostor bez vnitřních ekonomických hranic, ve kterém jsou zajištěny čtyři fundamentální svobody: volný pohyb zboží, služeb, osob a kapitálu.“ Z konkrétních opatření SEA: odstranění kontrol osob a zboží na vnitřních hranicích, vzájemné uznávání výrobních norem a standardů, dosažení větší otevřenosti trhů práce liberalizaci v řadě oblastí (např. v pojišťovnictví a dopravě). Diky Jednotnemu evropskemu aktu dostaly menši členske staty větši přiležitost prosadit se vůči většim sousedům Jednotný Evropská akt z roku 1986

38 Jednotný evropský akt (SEA): Jednotný trh SEA též zavedl významné změny v institucionálním fungování ES Ustavena byla Evropská rada - místo pravidelného setkávání vrcholných představitelů vlád členských zemí. Rozšířená oblast, ve které Rada EU rozhodovala kvalifikovanou většinou, což se týkalo zejména problematiky vnitřního trhu. Posílena role Evropského parlamentu v legislativním procesu. Na posílení sociální soudržnosti ekonomicky heterogenního integračního uskupení byly vytvořeny speciální strukturální fondy. Evropská politická spolupráce (EPS) byla Jednotným evropským aktem poprvé sloučena s ES. Dále byly rozšířeny kompetence ES na oblasti ochrany životniho prostředí, výzkumu a technologického rozvoje. Jednotný evropský akt stanovil dokončeni vnitřního trhu k 1. lednu Tím se umožnil volný pohyb zboží, kapitálu a služeb občanům ES bylo umožněno svobodně si zvolit, v které členské zemi budou bydlet, pracovat či studovat Jednotný Evropská akt z roku 1986

39 Maastrichtská smlouva Smlouva o Evropské unii / Maastrichtská smlouva Podepsalo ji 12 ministrů zahraničí v Maastrichtu Za přítomnosti předsedy Evropského parlamentu Egona Klepsche podle Smlouvy je Unie založena na třech pilířích (obl. spolupráce) 1 Eropských společenstvích (první pilíř) 2 Společná zahraniční a bezpečnostní politika a 3 Spravedlnost a vnitřní věci z EHS (Evropského hospodářského společenství) se stalo ES (Evropské společenství) rozrostly se pravomoci Evropského parlamentu díky zavedení postupu spolurozhodování a rozšíření spolupráce. E parlament nově schvaluje celou Komisi a jmenuje evropského veřejného ochránce práv. Místo podpisu: Maastricht (Nizozemsko) dne 7. února 1992 Vstup v platnost: 1. listopadu Maastrichtská smlouva z roku 1992

40 Schengenská dohoda Schengenská dohoda o volném pohybu osob byla podepsána 14. června 1985 na palubě lodi „Princezna Marie Astrid“ na řece Mosele u malého lucemburského městečka Schengen, které leží v blízkosti francouzské a německé hranice. Schengenská dohoda nadviazala na Saarebruckskú dohodu medzi Francúzskom a Nemeckom z 13. júla 1984 riešiacu nadchádzajúci štrajk európskych dopravcov proti neúnosnej situácii na hraniciach oboch krajín. Táto dohoda postupné rušila kontroly na spoločných hraniciach, čím sa uplatnila zásada voľného pohybu tovaru i osôb. Pretože Schengenská dohoda bola len rámcovým dokumentom bol 19. júna 1990 prijatý Schengenský dohovor, ktorý obsahuje podrobný postup a pravidlá krokov pri zrušení kontrol na vnútorných hraniciach zmluvných štátov, vytvára spoločné pravidlá kontrol na vonkajších hraniciach a zavádza sprievodné tzv. kompenzačné opatrenia. Amsterdamská zmluva od mája 1999 začlenila súbor právnych predpisov z tejto oblasti (Schengenské acquis) do právneho rámca EÚ (Acquis communautaire)

41 Schengenská dohoda původně vznikla jako běžná mezistátní smlouva, kterou uzavřelo 5 evropských států – Francie, SRN, Belgie, Nizozemí a Lucembursko. Tyto země se v ní zavázaly, že postupně - odstraní hraniční kontroly na společných hranicích a - zavedou úplnou svobodu pohybu osob. K dosažení cíle došlo 10 let po podpisu smlouvy.

42 Schengenská dohoda Schengenský prostor, jak jej známe dnes, funguje od 26. března původních evropských států – Francie, SRN, Belgie, Nizozemí a Lucembursko K Schengenu postupně přistupovaly další evropské země. - V roce 1990 vstoupila Itálie, - v následujícím roce 1991 Španělsko a Portugalsko. - K dalšímu rozšíření došlo v roce 1992 – Řecko, – Rakousko – Švédko, Dánsko a Finsko - vstup Švédska a Finska měl za následek také přistoupení Norska a Islandu. Tyto státy, jež nejsou členy Evropské unie, tvoří totiž spolu se Švédskem a Finskem tzv. Nordickou pasovou unii a vstup těchto zemí do schengenského prostoru zakládal potenciální konflikt mezi těmito dvěma systémy. Tento problém byl tedy vyřešen začleněním Norska a Islandu do Schengenlandu formou přidruženého členství. Z členských států Evropské unie do Schengenu nepatří Velká Británie a Irsko, kterým to umožňuje jim to trvalá výjimka, kterou si tyto dva státy vyjednaly při podpisu Amsterdamské smlouvy.

43 Amsterodamská smlouva Mezivládní výbor zahájil činnost v Turíně (Itálie) v březnu 1996 s cílem provést revizi Smlouvy o Evropské unii. Výsledek: Amsterdamská smlouva Pozměňuje Smlouvu o Evropské unii, Smlouvy o založení Evropských společenství a některé související akty vstupem Smlouvy v platnost v květnu 1999 se zjednodušil postup spolurozhodování a rozšířil se jeho rozsah působnosti. Parlament dostal pravomoc schvalovat předsedu Komise. Místo podpisu: Amsterdam (Nizozemsko) dne 2. října 1997 Vstup v platnost: 1. května Amsredamská smlouva z roku 1997

44 Amsterodamská smlouva Obsahovala v zásadě následující reformy institucí Evropské unie: rozšíření oblasti, v nichž se používá proces spolurozhodování tím i rozšíření právního postavení Parlamentu posílení SZBP a to Vysokým zástupcem (tzv. Pan Evropa) - momentálně je jim Javier Solana. reprezentuje zahraniční politiku a podporuje spolu s Komisi předsedu Rady; vytvoření společné azylové a přistěhovalecké politiky (pod kontrolou ESD a Evropského parlamentu); rozšíření oblasti, v nichž se rozhoduje kvalifikovanou většinou v Radě EU poprvé zaveden princip flexibility větší transparentnost EU Evropský občan získává právo na přístup k dokumentům Komise, Evropského parlamentu a Rady Amsredamská smlouva z roku 1997

45 Niceská smlouva Niceská smlouva pozměňuje Smlouvu o EU, Smlouvy o založení Evropských společenství a některé související akty byla podepsána za přítomnosti předsedkyně Evropského parlamentu Nicole Fontainové. Cílem Niceské smlouvy byla reforma institucionálního uspořádání Evropské unie, příprava na výzvy spojené s rozšířením o nové členské státy Díky Niceské smlouvě vzrostly legislativní a kontrolní pravomoci Parlamentu a hlasování kvalifikovanou většinou v rámci Rady se rozšířilo na další oblasti. Listinu základních práv podepsali předsedové Evrop. parlamentu, Komise a Rady při zasedání Evropské rady Místo podpisu: Nice (Francie) dne 26. února 2001 Vstup v platnost: 1. února Niceská smlouva z roku 2001

46 Smlouva o Ústavě pro Evropu představuje návrh nového základního dokumentu Evropské unie,Evropské unie který má za cíl nahradit složitou strukturu smluv EU jediným právním předpisem v návrhu byla také zapracována nová ustanovení a několik zásadních změn ve fungování Unie oproti předchozímu stavu. dokument mnohými považován za kontroverzní a je předmětem časté kritiky Návrh ústavní smlouvy (Návrh smlouvy o Ústavě pro Evropu) byl zveřejněn Konventem 18. července Konventem18. července2003 Po dlouhých jednáních byl návrh schválen i mezivládní konferencí, která probíhala od října 2003 do června 2004.mezivládní konferencí Ústavní smlouva byla poté 29. října 2004 podepsána v Římě.Římě Po vstupu v platnost měla nahradit Maastrichtskou smlouvu a Smlouvu o založení Evropského společenství.MaastrichtskouSmlouvu o založení Evropského společenství Smlouva o Ústavě pro Evropu z roku V některých zemích o návrhu rozhodovaly národní parlamenty, v jiných byla k vypsána referenda, jinde k rozhodování o této smlouvě ani nedošlo. Proces ratifikace skončil poté, co ústavní smlouvu v referendech odmítla Francie a posléze Nizozemí. Po tomto odmítnutí následovalo rok a půl vyčkávání přerušilo ho německé předsednictví v roce 2007, které2007 přišlo s návrhem Reformní smlouvy, která by převzalaReformní smlouvy podstatnou část textu neratifikované Ústavní smlouvy a zapracovala ji do stávajících základních smluv EU.

47 Lisabonská smlouva Mezivládní výbor pověřený přípravou Evropské reformní smlouvy zahájil činnost v Lisabonu dne 23. července 2007 Znění smlouvy bylo schváleno na zasedání hlav států a předsedů vlád v Lisabonu ve dnech 18.–19. října smlouva byla podepsána za přítomnosti předsedy Evropské parlamentu Hanse- Gerta Pötteringa dne 13. prosince 2007 poté, co předsedové Evropského parlamentu, Komise a Rady vyhlásili v Parlamentu Listinu základních práv EU. Dne 19. února 2008 Lisabonskou smlouvu schválil Evropský parlament Podle Lisabonské smlouvy má Parlament pravomoc jmenovat předsedu Evropské komise na základě návrhu Evropské rady zohledňujícího výsledky voleb do Evropského parlamentu. Postup spolurozhodování se rozšíří o nové oblasti a stane se „řádným legislativním postupem“. Irsko – jediná země referendum o přijetí LS (2008)- odmítnuta, ale 2009 byla ratifikována Ostatní Smlouvu ratifikovali v parlamentu - ČR??? Místo podpisu: Lisabon (Portugalsko) 13. prosince 2007 Vstup v platnost: r atifikována 3. listopadu 2009 a vstoupila v platnost 1. prosince listopadu prosince Lisabonská smlouva z roku 2007

48 Ratifikace Lisabonské smlouvy

49 Lisabonská smlouva vstoupila v platnost 1. prosinec listopad 2009 Ratifikace ČR

50 Lisabonská smlouva – Evropa v 21. století Evropská unie díky této smlouvě bude … lépe fungovat zavádí jednodušší postupy, zavádí stálou funkci předsedy Evropské rady atd. demokratičtější posiluje úlohu Evropského parlamentu a parlamentů členských států, občanské iniciativy, Listiny základních práv atd. transparentější ujasňuje,kdo za co zodpovídá, umožňuje veřejnosti lepší přístup k dokumentům a jednáním atd. vystupovat zavádí funkci vysokého představitele pro navenek společnou zahraniční politiku atd. jednotněji bezpečnější otevírá nové možnosti, jak bojovat se změnou klimatu jak bojovat a s terorismem, jak zabezpečit dodávky energie atd.

51 Agenda 2000 Agenda 2000: Od roku 1988 je stanoven plán rozpočtu Evropské unie ve víceletém „finančním výhledu“, který tvoří rámec pro Komisi, Radu a Evropský parlament pro plánování ročního rozpočtu. Po Delorsově baliku I (1988–1992) a Delorsově baliku II (1993–1999) se státy EU na Evropské radě v Berlině za německého předsednictví dohodly na „Agendě 2000: silnější a rozšiřenější Unii“. Agenda 2000: připravuje vstup dalšich statů; stvoří finanční rámec; reformuje strukturální a zemědělskou politiku.


Stáhnout ppt "Evropa po válce Organizace pro evropskou hospodářskou spolupráci (OEEC) a Severoatlantická aliance (NATO) řešily dílčí otázky poválečného uspořádání v."

Podobné prezentace


Reklamy Google