Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Charakteristika jednotlivých oblastí spolupráce.  Politiky EU se liší v kompetencích členů a EU  Každá politika je řízena principy: - Supranacionality.

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "Charakteristika jednotlivých oblastí spolupráce.  Politiky EU se liší v kompetencích členů a EU  Každá politika je řízena principy: - Supranacionality."— Transkript prezentace:

1 Charakteristika jednotlivých oblastí spolupráce

2  Politiky EU se liší v kompetencích členů a EU  Každá politika je řízena principy: - Supranacionality (nadřazenosti práva EU) - Subsidiarity (rozhodnutí přijímána na co nejnižší úrovni státní správy/samosprávy) - proporcionality (v oblastech, které nejsou určené jako výlučné, zasahovat jen v nezbytně nutné míře) 2

3  Lisabonská smlouva  V oblastech s tzv. výlučnými kompetencemi má Evropská unie v podstatě monopol na tvorbu pravidel.  Členské země zde mohou přijímat rozhodnutí jen s povolením EU, popř. provádění aktů EU.  Oblast zahraničního obchodu, cel, měnové politiky (pro země eurozóny) a část problematiky vnitřního trhu.  V oblastech s tzv. sdílenými kompetencemi mohou členské země vydávat vlastní legislativu jen tehdy, pokud zde již neexistuje společná evropská úprava, případně jako doplněk k ní.  Náleží sem oblast čtyř svobod vnitřního trhu, zemědělství a rybolov, doprava, sociální politika, ochrana životního prostředí, hospodářská soutěž, daně, občanství Unie, ochrana spotřebitele, politika na podporu hospodářské a sociální soudržnosti a vízová, přistěhovalecká a daňová politika. 3

4  Koordinované politiky: čl. s. koordinují své hospod. a sociál. Politiky v souladu s evropským právním řádem  Doplňující kompetence má Evropská unie v oblastech, kde svou činností podporuje politiku jednotlivých členských zemí.  I když EU v některých oblastech s doplňujícími kompetencemi působí velmi aktivně, jádro pravomocí zde zůstává v rukou národních vlád (doplnění a koordinace politik čl. zemí).  Do této kategorie náleží např. hospodářská politika, zaměstnanost, vzdělání, věda a výzkum, ochrana veřejného zdraví, kultura nebo celní spolupráce.  Ostatní oblasti zůstávají zcela v kompetenci členských zemí. Evropská unie v nich nemá právo přijímat rozhodnutí. Členské země například samy rozhodují o své vnitřní organizaci, systému veřejné správy, organizaci svých bezpečnostních složek, justice, zdravotnictví, výši mezd atd. 4

5  Společné politiky  Celní unie  Stanovení pravidel hospodářské soutěže pro fungování vnitřního trhu  Společná obchodní politika  Měnová politika (pro země platící eurem)  Společná rybářská politika (zachování biologických mořských zdrojů)  Sdílené politiky  Jednotný vnitřní trh  Sociální politika  Hospodářská a územní soudržnost  Zemědělství a rybolov  ŽP  Ochrana spotřebitele  Doprava, transevropské sítě  Energetika  Prostor svobody, bezpečnosti a práva  Bezpečnost v obl. lidského zdraví 5

6  Koordinované (komunitární politiky)  Ochrana a zlepšování lidského zdraví  Průmysl  Kultura  Cestovní ruch  Vzdělávání, mládež a sport  Správní spolupráce 6

7  Společná obchodní politika je jedním z hlavních pilířů, na němž jsou postaveny obchodní vztahy Evropské unie se světem.  Hlavním cílem této politiky je otevření světových trhů pomocí progresivního zrušení omezení v mezinárodním obchodu, snižování celních bariér a prosazování vícestranných obchodních pravidel.  Společná obchodní politika má nadnárodní charakter, patří ke společně prováděným politikám vůči třetím zemím a pokrývá tak všechny důležité aspekty obchodu se zbožím a službami.  z principu celní unie, na základě které EU ve vztahu ke třetím zemím tvoří jednotné celní území EU a v oblasti obchodu se třetími zeměmi uplatňuje jednotný postoj.  Postupným odstraňováním věcných, technických a fiskálních překážek volného pohybu byl ustaven k jednotný vnitřní trh (volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu. ) 7

8  Římská smlouva uvádí pět oblastí, v nichž členské země postupují společně:  Společné zásady pokud jde o úpravy celních sazeb  Uzavírání celních a obchodních dohod  Sjednocování liberalizačních dohod  Vývozní politika  Obchodní obranná opatření v případě dumpingu a subvencování exportu 8

9  Změny pro ČR vyplývající ze vstupu do Evropské unie:  Úplné otevření unijního trhu zvětšeného o území nově přistupujících zemí.  Vyšší nároky na etiku podnikání, na plnění technických předpisů, norem vč. dodržování ekologických standardů, přísnější předpisy na ochranu spotřebitele, pracovně právní předpisy atd.  Stabilizované podnikatelské prostředí s jasnými pravidly hospodářské soutěže, zvýšení právní ochrany podnikání, snadnější přístup ke kapitálu a k veřejným zakázkám.  Účast na společných programech EU, možnost využívat strukturální fondy.  Zapojení se do protidampingové politiky. 9

10  Zapojení do společné obchodní politiky mělo pro ČR tyto důsledky:  Došlo k přenesení části zákonodárné iniciativy vlády na Evropskou komisi a zákonodárné rozhodovací pravomoci z parlamentu na Radu EU a Evropský parlament.  Převzetí a provádění komunitárních obchodně politických právních předpisů a ukončení platnosti všech relevantních národních právních předpisů.  Přistoupení k mezinárodním smlouvám uzavřeným EU třetími zeměmi a ukončení aplikace smluv s EU a jakýchkoli dalších mezinárodních smluv s třetími státy, které nejsou kompatibilní s členstvím v EU. 10

11  Zásadní změny při dovozu ČR ze třetích zemí  Uplatnění unijních a zrušení českých smluvních a preferenčních dovozních celních sazeb.  Uplatňování unijních a zrušení českých opatření na ochranu trhu vůči třetím zemím a bezpečnostních opatření.  Zrušení opatření EU na ochranu trhu proti ČR a přistupujícím státům a naopak zrušení opatření na ochranu trhu mezi přistupujícími státy.  Uplatňování unijních a zrušení českých obchodně politických ustanovení mezinárodních dohod.  Uplatňování unijních a zrušení českých autonomních opatření pro třetí země. 11

12  Zásadní změny při vývozu ČR do třetích zemí  Zatížení smluvními a preferenčními dovozními celními sazbami třetí země platnými pro EU.  Zatížení ochrannými, antidumpingovými a vyrovnávacími opatřeními přijatými třetími zeměmi vůči EU jako celku (ne proti jednotlivým zemím EU).  Opatření třetích zemí na ochranu trhu namířená proti dovozům z ČR zůstávají v platnosti.  Uplatňování unijních a zrušení českých obchodně politických ustanovení mezinárodních dohod.  Zrušení jednostranných výhod pro ČR poskytovaných USA a Kanadou podle Všeobecného systému preferencí. 12

13  Cíle: posílení evropské konkurenceschopnosti a efektivity ekonomiky - Eliminace kolísání kurzů a rizik způsobených kolísáním kurzů - Eliminace transakčních nákladů spojených s výměnou měny - Doplnění jednotného vnitřního trhu - Vyšší transparentnost cen - Stabilizace cenové hladiny (ECB) - Důsledky pro veřejné finance - Euro jako společná měna – význam pro světové trhy, zvýšení váhy ES ve společném obchodě 13

14 14

15  Negativní dopady: - Ztráta autonomie rozhodovat o monetární a měnové politice (např. znehodnocení měny, úprava úrokových sazeb apod.) - Nesystematické udělení výjimek pro vstup některých zemí (Ř, IT, Bel) - Malá koordinace EU prosazení nepopulárních politik - Růst cenové hladiny, ztráta konkurenceschopnosti některých zemí (cenová bublina na trhu nemovitostí) - Různá ekonomická kondice jedn. států 15

16  Dlouhodobé zachování životaschopnosti rybolovu jako odvětví  Základní zásady přístupu do vod a ke zdrojům, rovný přístup k lovištím  Uchování rybolovných zdrojů, potřeby budoucí reprodukce ryb, udržitelný rozvoj rybářských odvětví  Vhodné termíny k lovení, pravidla pro techniky lovu, omezení intenzity lovu  Registr plavidel apod.  Mezinárodní konkurence, vytěžování zdrojů 16

17  Římská smlouva: Společná dopravní politika, Lisabonská dohoda.  Cíle DP: liberalizace podnikání v dopravě, tedy dosažení stavu, kdy firma z kteréhokoli členského státu může za v podstatě stejných podmínek nabízet přepravu kdekoli na území EU.  Bezpečnost dopravy, práva cestujících a pracovníků v dopravě apod. 17

18  Cíle společné dopravní politiky vytečené Římskými smlouvami se až do doby podpisu Jednotného evropského aktu ( ) nedařilo příliš úspěšně naplňovat.  Na začátku evropské integrace státy omezovaly přístup na dopravní trh například prostřednictvím předpisů o kapacitě nabídek či výsostným určováním cen a dopravních podmínek.  Na pomalý postup v rámci společné dopravní politiky upozornil v roce 1983 i Evropský parlament, když podal u Evropského soudního dvora žalobu na Radu ministrů za to, že neplní ustanovení Římské smlouvy ohledně dopravy. V roce 1985 pak dal Soudní dvůr parlamentu za pravdu a žádal Radu, aby proces harmonizace dopravy urychlila. 18

19  Situace v oblasti dopravní politiky se začala měnit v druhé polovině osmdesátých let především v souvislosti s postupným přechodem na jednotný vnitřní trh, kterého mělo být podle Jednotného evropského aktu dosaženo do roku  Velký význam pro další směřování dopravní politiky mělo též odbourání omezení k poskytování licencí na dopravní služby, stejně tak jako povolení volného pohybu osob všech kategorií či otevření státních zakázek subjektům z jiných členských států.  Liberalizace námořní dopravy, letecké dopravy a další 19

20  Nynější program dopravního rozvoje, který je stanoven tzv. Bílou knihou z roku 2001 stojí na třech prioritách:  Převést z ekologických důvodů část přepravovaného zboží na železnici, námořní a říční dopravu.  Posílit propojenost národních dopravních systémů v Evropě například tak, aby mohly vlaky bez problémů jezdit po kolejích v různých zemích.  Usnadnit propojení mezinárodní dopravy pomocí technologických inovací. 20

21  Společná zemědělská politika se jako součást společného trhu objevila již ve Smlouvě o založení Evropského hospodářského společenství podepsané v Římě.  Jejím účelem bylo a je zvýšit produkci zemědělské výroby v členských zemích Evropského společenství, zajištění slušné životní úrovně venkovského obyvatelstva (především lidí zaměstnaných v zemědělství) a stabilizace zemědělského trhu.  Důvody pro vznik SZP: strategické a politické.  Rozvíjet zemědělskou výrobu, aby byla zajištěna potravinová soběstačnost a odlehčeny deficity obchodních bilancí.  Měla být zajištěna modernizace zemědělství, což by uvolnilo nezbytné pracovní síly pro prudce se rozvíjející průmysl.  Účastníci mezivládní konference z let byla vyjádřena zaostalost evropského zemědělství. 21

22  Základním nástrojem regulace a stabilizace zemědělského sektoru se stala regulace cen. Bylo tak rozhodnuto na konferenci v italské Strese v červenci  Ceny zemědělských produktů tak měla navrhovat Komise a následně schvalovat formou směrnice Rada ministrů.  V roce 1962 byl také založen Evropský zemědělský vyrovnávací a záruční fond (European Agricultural Guidance and Guarantee Fund, EAGGF), který se stal hlavním finančním nástrojem SZP.  ZP stála na dvou principech: principu kompenzačním a principu preferenčním. 22

23  Dohoda z ledna 1962 upřesnila, jak bude Společná zemědělská politika v praxi fungovat. Byl zaručen volný pohyb zboží i pro zemědělské komodity. Pro každou skupinu výrobků se počítalo s vytvořením společné organizace trhu, která byla založena na systému garantovaných cen.  Rada měla každoročně stanovit orientační cenu. Ta určovala ideální cenovou úroveň na trhu. V případě zhroucení trhu poskytovalo Společenství zemědělcům cenovou záruku. 23

24  Ve vztahu k třetím zemím byl zaveden princip komunitární preference.  Většina zemědělských výrobků se prodává na světových trzích za nižší ceny, byly na jejich dovoz uvaleny klouzavé dávky. Ty dorovnávají jejich cenu na úroveň orientačních cen a umožňují tak udržet úroveň cen ve Společenství na podstatně vyšší úrovni, než na světových trzích.  Aby bylo možné zajistit vývoz svých vlastních produktů, poskytuje Společenství vývozcům vyrovnávací dávky při vývozu. Tyto subvence umožňují srazit jejich cenu na světovou úroveň. 24

25  Do r byly výdaje financovány z příspěvků jednotlivých států. Až po odchodu De Gaulla z vysoké politiky přijala v roce 1970 Rada nařízení o vlastních zdrojích společenství. Byly stanoveny tři hlavní zdroje příjmů:  zemědělské dávky (prémie, přirážky a vyrovnávací dávky, které jsou uvaleny na obchod zemědělskými produkty se třetími státy)  cla vybíraná na základě společného celního sazebníku ES v obchodě se třetími státy  příjmy z daně z přidané hodnoty vybírané v členských státech, zpočátku až do úrovně 1 procenta výnosu daně. Po přistoupení Španělska a Portugalska v roce 1986 byla tato hranice zvýšena na 1,4 procent. 25

26  Regionální politika Evropské unie je koncipovaná jako tzv. komunitární (koordinovaná) politika. To znamená, že realizace samotné regionální politiky spočívá na členských státech, zatímco koordinace a harmonizace náleží do nadnárodní působnosti - tj. orgánů Evropské unie. 26

27  Zrod „evropské" regionální politiky ( )  Toto období je charakteristické poklesem ekonomické dynamiky a nárůstem strukturálních krizí. Navíc došlo k rozšíření o státy s méně rozvinutou ekonomikou (Irsko, Řecko) nebo s výraznými regionálními disparitami (Velká Británie).  V této době došlo k výraznému prosazení regionální politiky především zásluhou Velké Británie - kolébky a tradiční země regionální politiky. Británie jako "čistý plátce", totiž vstupem do ES přišla o značné příjmy z cel, a právě regionální politika jí měla kompenzovat tyto ztráty a pomoci restrukturalizovat staré průmyslové oblasti. 27

28  V roce 1974 byl za tímto účelem zřízen Evropský fond regionálního rozvoje (ERDF) - základní nástroj spravování a financování regionální politiky. V tomto období také začala podpora přeshraniční spolupráce v rámci úsilí vytvoření jednotného prostoru bez hraničních bariér.  Ve druhém období lze již hovořit o "společné" regionální politice uskutečňované orgány ES na nadnárodní úrovni, která se zaměřovala především na restrukturalizaci starých průmyslových regionů. 28

29  Reforma regionální politiky v tomto období byla reakcí na vstup Španělska a Portugalska - zemí s nižší ekonomickou výkonností ekonomiky a závislostí na zemědělské produkci. Dalším impulsem byly strukturální potíže regionů vyspělých zemích - Velké Británie, severní Francie, Belgie, severního Španělska a Itálie - jejichž tradiční průmyslová odvětví byla postižena změnami v mezinárodním konkurenčním prostředí. 29

30  V roce 1988 byla regionální politika integrována s částí sociální a zemědělské politiky do tzv. strukturální politiky či politiky hospodářské a sociální soudržnosti.  Maastrichtskou smlouvou byl v roce 1993 založen Kohezní fond - nástroj, který má pomáhat slabším zemím splnit maastrichtská kritéria. Zároveň byl založen Výbor regionů - nový poradní orgán EU, který se vyjadřuje k problémům s regionálním podtextem a má právo vlastní iniciativy.  Ve třetím období se regionální politika reorganizovala do strukturální politiky, která komplexněji pokrývá celou oblast hospodářské a sociální soudržnosti, a zaměřila se především na podporu nejméně rozvinutých oblastí. 30

31  Regionální a strukturální politika zaujímá jedno z dominantních postavení v rámci celkové hospodářské politiky EU (Politika hospodářské a sociální soudržnosti)  Sloučení regionální, sociální a části zemědělské politiky (zlepšení koordinace všech zmíněných oblastí).  více než jedna třetina prostředků z celkového rozpočtu Unie.  Cíl: posilovat hospodářskou a sociální soudržnost v rámci všech zemí EU včetně kandidátských. Úsilí je zaměřeno především na snižování rozdílů mezi jednotlivými regiony EU, tzn. že největší podpora směřuje do nejvíce strukturálně postižených regionů, ostrovů a venkovských oblastí členských zemí. 31

32  Cíl Konvergence  Cíl Regionální konkurenceschopnost a zaměstnanost  Cíl Evropská územní spolupráce 32

33  Nástroje regionální politiky pro období (evropské fondy) :  Hlavním nástrojem regionální politiky EU (politiky Hospodářské a sociální soudržnosti) jsou strukturální fondy (Evropský fond pro regionální rozvoj a Evropský sociální fond) a Fond soudržnosti (Kohezní fond).  + další specifické finanční nástroje 33


Stáhnout ppt "Charakteristika jednotlivých oblastí spolupráce.  Politiky EU se liší v kompetencích členů a EU  Každá politika je řízena principy: - Supranacionality."

Podobné prezentace


Reklamy Google