Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Regionální politika Evropské unie Ing. Marian Lebiedzik, Ph.D Kontakt: tel: 596 398 248, 606 348 036.

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "Regionální politika Evropské unie Ing. Marian Lebiedzik, Ph.D Kontakt: tel: 596 398 248, 606 348 036."— Transkript prezentace:

1

2 Regionální politika Evropské unie Ing. Marian Lebiedzik, Ph.D Kontakt: tel: ,

3 n Veřejná n Veřejná správa EU. n Instituce n Instituce EU, princip subsidiarity. n Regiony n Regiony a jejich specifika, regionální politika EU a její promítnutí do regionální politiky ČR, regionální podpora – její podoba a funkce. Struktura přednášky

4 n Matoušková n Matoušková a kolektiv: Regionální a municipální ekonomika. VŠE. Praha 2000 n Lukáš, n Lukáš, Z., Neumann, P.: Společná zemědělská politika EU – Regionální a strukturální politika EU. Vysoká škola ekonomická. Praha 2000 Doporučená literatura Rozšiřující literatura: Žák, M. a kolektiv: Hospodářská politika II. Vysoká škola ekonomická. Praha 1999Žák, M. a kolektiv: Hospodářská politika II. Vysoká škola ekonomická. Praha 1999 Ježek, J.: Prostorová a regionální ekonomika. Západočeská univerzita. Plzeň 1998Ježek, J.: Prostorová a regionální ekonomika. Západočeská univerzita. Plzeň 1998 Mates, P., Wokoun, R. a kolektiv: Malá encyklopedie regionalistiky a veřejné správy. PROSPEKTRUM. Praha 2001Mates, P., Wokoun, R. a kolektiv: Malá encyklopedie regionalistiky a veřejné správy. PROSPEKTRUM. Praha 2001

5 Doporučená literatura Rozšiřující literatura: Skokan, K.: Evropská regionální politika v kontextu vstupu České republiky do Evropské unie. Repronis. Ostrava 2003.Skokan, K.: Evropská regionální politika v kontextu vstupu České republiky do Evropské unie. Repronis. Ostrava Hučka, M.: Strukturální politika a její regionalizace v kontextu vstupu České republiky do Evropské unie. Repronis. Ostrava 2001.Hučka, M.: Strukturální politika a její regionalizace v kontextu vstupu České republiky do Evropské unie. Repronis. Ostrava Pomahač, R., Widemanová, M.: Veřejná správa a evropská právní integrace. VŠE v Praze. Praha 2003.Pomahač, R., Widemanová, M.: Veřejná správa a evropská právní integrace. VŠE v Praze. Praha Rektořík, J., Šelešovský, J. a kolektiv: Evropská unie, obce a města. Masarykova univerzita v Brně, Ekonomicko-správní fakulta. Brno 2000.Rektořík, J., Šelešovský, J. a kolektiv: Evropská unie, obce a města. Masarykova univerzita v Brně, Ekonomicko-správní fakulta. Brno 2000.

6 Studijní podklady

7 Veřejná správa Evropské unie n Nadnárodní úroveň (instituce Evropské unie) n Národní úroveň (instituce státní správy a samosprávy) n Neexistuje unifikovaný systém veřejné správy v členský státech EU (federální státy, quasi-federální státy, unitární státy). n V období po druhé světové válce se prosazuje tendence k přesunu pravomocí od státní správy k samosprávě (decentralizace). n V současnosti se objevují centralizační tendence u místní samosprávy.

8 Velikost obcí ve vybraných státech EU a ČR

9 Územní členění Evropské unie  Nomenklatura územních statistických jednotek (NUTS).  Vymezení NUTS vychází ze zásady komplementarity:  NUTS I: jednotka pro velké regiony v národních ekonomikách (např. země)  NUTS II: střední článek územně správního členění státu (1 až 2 milióny obyvatel)  NUTS III: jednotky na nejnižší úrovni územně správního členění státu (200 až 400 tisíc obyvatel)  NUTS IV: jednotky na úrovni okresů nebo mikroregionů  NUTS V: jednotky na úrovni obcí

10 NUTS v České republice  Usnesení vlády č. 707 ze dne 26. října 1998  Vymezení CZ - NUTS:  NUTS 0: stát (ČR)  NUTS I: území (ČR)  NUTS II: oblast  NUTS III: kraj  NUTS IV: okres  NUTS V: obec

11 Charakteristika NUTS II v ČR

12 Hlavní instituce Evropské unie nEnEnEnEvropská rada nRnRnRnRada Evropské unie nEnEnEnEvropská komise nEnEnEnEvropský parlament nEnEnEnEvropský soudní dvůr nEnEnEnEvropský účetní dvůr

13 Evropská rada ê Nejvyšší ê Nejvyšší politický orgán EU ê Schází ê Schází se obvykle dvakrát do roka ê Funkce: n projednává n projednává hlavní problémy provázející integrační proces, n vyvolává n vyvolává impulsy k prohloubení či rozšíření integrace, n iniciuje n iniciuje určité integrační kroky, n řeší n řeší sporné otázky, ve kterých nejsou schopny dosáhnout shody ostatní orgány Unie, vymezuje vymezuje zásady a obecné směry zahraniční a bezpečnostní politiky Unie. ê Stanoviska ê Stanoviska jsou přijímána konsensem

14 Rada Evropské unie n Nejvyšší zákonodárný orgán EU n Je tvořena 25 zástupci členských států, její složení je variabilní n Zasedá v měsíčních intervalech n Předsednictví v Radě se mění každý půlrok (v roce 2003 Řecko a Itálie, v roce 2004 Irsko a Nizozemsko, v roce 2005 Lucembursko a Velká Británie) n Funkce: n zajišťuje koordinaci obecných hospodářských politik členských států, n má rozhodovací pravomoc, posléze své rozhodnutí předává k výkonu Komisi.

15 Rozhodování Rady Evropské unie nJnJnJnJednohlasně ndndndndaňová problematika, průmysl, kultura, regionální a sociální fondy, rámcový program rozvoje vědy a techniky. nOnOnOnOblast společné zahraniční a bezpečnostní politiky (2. pilíř EU). nOnOnOnOblast justice a vnitřních věcí (3. pilíř EU). nKnKnKnKvalifikovanou většinou nsnsnsnstáty disponují různým počtem hlasů nbnbnbnblokační menšina: 91 hlasů npnpnpnprostá většina členských států nnnnnnnna území států, které hlasovaly „pro“ musí žít alespoň 62 % celkového obyvatelstva Unie

16 Rozdělení hlasů pro jednotlivé země v Radě Evropské unie

17 Organizace Rady Evropské unie nKnKnKnKaždý členský stát má své stálé zastoupení (Permanent Representation). nVnVnVnV čele Permanent Representation stojí stálí velvyslanci, kteří tvoří Výbor stálých zástupců (COREPER). nCnCnCnCOREPER se schází 1x za týden a předpřipravuje návrhy závěrů pro Radu. nGnGnGnGENERÁLNÍ SEKRETARIÁT - poskytuje Radě intelektuální a materiální zázemí. nGnGnGnGenerální tajemník - stojí v čele Generálního sekretariátu.

18 Evropská komise n Orgán iniciativní, výkonný a kontrolní n Je tvořena 25 komisaři delegovanými vládami členských zemí na pětileté funkční období n Je rozdělena na 25 generálních ředitelství (DG) a přibližně 15 dalších specializovaných služeb n Rozhodování je založeno na většinovém principu n Předseda je jmenován jednomyslnou dohodou členských států a potvrzován Evropským parlamentem

19 José Manuel Barroso předseda Evropské komise

20 Základní funkce Evropské komise nznznznzabezpečuje provádění jednotlivých smluv, jakož i aktů vydávaných vydávaných orgány Společenství na jejím základě, npnpnpnpodává doporučení nebo stanoviska k otázkám, jež jsou předmětem daných smluv, pokud tak smlouva výslovně stanovení nebo jestliže to Komise považuje za nutné, nmnmnmnmá vlastní rozhodovací pravomoc a podílí se na tvorbě aktů Rady a Evropského parlamentu, nvnvnvnvýkonné pravomoci.

21 Evropský parlament n Zákonodárný orgán EU (v součinnosti s Radou EU) n Je tvořen 726 poslanci, kteří jsou voleni „přímým všeobecným hlasováním“ n Do roku 1972 byli poslanci jmenování národními parlamenty, od roku 1979 jsou voleni v přímých volbách n Základní funkce: n kontrolní funkce n rozpočtová funkce n legislativní funkce

22 Rozdělení křesel v Evropském parlamentu v letech

23 Další významné funkce EP nsnsnsnschvaluje složení Evropské komise a jejího předsedu, nmnmnmnmá právo rozpustit Evropskou komisi (při dosažení dvoutřetinové většiny v hlasovaní) njnjnjnjmenuje ombudsmana Unie, který mu každoročně podává zprávu o svých šetřeních a výsledcích nsnsnsnspolurozhoduje o přijímání nových států do Evropské unie npnpnpnprávo interpelací vůči Komisi a Radě EU

24 Evropský soudní dvůr n Zajišťuje dodržování komunitárního práva při výkladu a provádění přijatých smluv. n Svými rozhodnutími rovněž formuje právní systém Unie, protože jeho rozhodnutí (proti nimž mj. není odvolání) dokompletovávají systém zákonů, usnesení, pravidel atd., kterými se závazně řídí orgány Unie, členské státy a další subjekty (firmy, organizace atd.). n Rozhoduje o platnosti přijatých usnesení všech orgánů EU v případě odvolání kteréhokoliv z těchto orgánů, členského státu nebo právnické či fyzické osoby z Unie. n Řeší všechny spory mezi jednotlivými subjekty, pokud se týkají "společného trhu". Je závaznou autoritou pro výklad komunitárního práva i vůči soudům v členských zemích.

25 Evropský účetní dvůr n Zřízen na základě usnesení Evropského parlamentu v roce n Je samostatnou a nezávislou institucí Evropské unie. n Kontroluje, zda Evropská unie vynakládá prostředky ze svého rozpočtu podle rozpočtových pravidel a předpisů a na účely, pro které byly tyto výdaje určeny. n Po ukončení každého rozpočtového roku předkládá výroční zprávu, kterou projednává Evropský parlament před udělení absolutoria Evropské komisi. K jednotlivým případům může předkládat zvláštní zprávy. n Každá instituce a orgán (instituce EU, národní, regionální a místní správní orgány), který má přístup k prostředkům Unie, je předmětem podrobného zkoumání EÚD a je mu povinen poskytnout veškeré požadované informace a dokumenty. n 25 členů (každý stát 1), kteří jsou jednomyslně jmenování Radou EU

26 Poradní orgány nHnHnHnHospodářský a sociální výbor nVnVnVnVýbor regionů

27 Hospodářský a sociální výbor  Zřízen Římskou smlouvou v roce  Zastupuje zájmy různých skupin hospodářského a sociálního života (zaměstnavatelé, zaměstnanci, různé zájmy)  HSV má 317 členů:  Rada a Komise mohou Výboru poskytnout slyšení v rámci rozhodovacího procesu, pokud to považují za účelné. V určitých případech stanovených smlouvou jsou Rada a Komise povinny vyslechnout před stanovisko Výboru. Od roku 1972 má Výbor právo vydávat stanovisko k jakékoli otázce, která se týká zájmů Společenství.

28 Složení Hospodářského a sociálního výboru

29 Výbor regionů  Nejmladší orgán Evropské unie, zřízen Smlouvou o Evropské unii v roce  Je složen se se zástupců regionů (1/2 členů) a místních samospráv (1/2 členů).  Jeho úkolem je zastupovat zájmy regionálních a komunálních územních správ v Evropské unii a umožnit jejich spolupráci při utváření integračního procesu.  Radou EU a Komisí musí být povinně konzultován v pěti oblastech: hospodářská a sociální soudržnost, transevropské sítě, sociální politika, kultura, zdravotnictví.

30 Složení Výboru pro regiony

31 Další důležité instituce EU nEnEnEnEvropský účetní dvůr nEnEnEnEvropský ombudsman

32 Evropská investiční banka n Funkce: přispívat k vyváženému a nerušenému rozvoji společného trhu v zájmu společenství. n Poskytuje dlouhodobé investiční úvěry. n Největší mezinárodní úvěrová instituce (roční objem půjček činí 26 miliard euro) n Poskytuje v rámci EU půjčky na projekty, které splňují některé z těchto kritérií: n posílení hospodářského rozvoje v znevýhodněných regionech n zkvalitnění transevropských dopravních, telekomunikačních a energetických sítí n posílení mezinárodní konkurenceschopnosti průmyslu a jeho integrace na evropské úrovni a podpora malých a středních podniků, podpora zaměstnanosti n ochrana životního prostředí a kvality života, podpora městského rozvoje a ochrana architektonického dědictví Evropské unie n zabezpečení zásobování energiemi n rozšíření a modernizace infrastruktury v oblasti zdravotnictví a školství

33 Evropský ombudsman n Vyšetřuje stížnosti na špatnou správu vykonávanou institucemi a orgány Evropské unie (nezabývá se stížnostmi, které se týkají státní, regionální nebo místní správy členských států). n Je volen Evropským parlamentem. n První ombudsmanem byl zvolen v roce n Stížnost mohou podávat občané členského státu nebo osoby s povolením k trvalému pobytu, firmy, sdružení nebo jiné právnické osoby. n Předmětem stížnosti mohou být: n nekalé administrativní praktiky n nečestnost n diskriminace n zneužití pravomoci n poskytnutí nedostatečných informací nebo odmitnutí jejich poskytnutí n zbytečné prodlení

34 Regionální (strukturální) politika n Koordinovaná politika EU n Jedna z nejdůležitějších politik Evropské unie (Společenství na tuto politiku vynakládá cca 35 % rozpočtových výdajů). n Počátky strukturální politiky lze spatřovat ve formulování nadnárodní regionální politiky v průběhu let minulého století. n CÍL: podpora rozvoje problémových regionů, která je doprovázena snahou snižovat rozdíly mezi jednotlivými regiony. n Je zajišťována celou řadou právních aktů (nařízení), které vycházejí ze Smlouvy o Evropském společenství. n Subjekty regionální politiky na úrovni EU: Evropská komise (Generální ředitelství pro regionální politiku a soudržnost), Rada EU, Evropský parlament, Výbor regionů, EIB.

35 Hrubý domácí produkt na obyvatele (PPP) v roce 2000 (v euro) v regionech NUTS 2

36 Rozdíly v úrovni HDP/obyv. (PPP) v jednotlivých regionech NUTS 2 ve vybraných zemích v roce 2000

37 Regionální HDP (NUTS 2) v budoucích členských státech Evropské unie v roce 2002

38 Etapy formování strukturální a regionální politiky n : individuální přístup k regionální politice bez jakékoliv koordinace na nadnárodní úrovni. n : dochází k nastartování regionální politiky (1975-vzniká ERDF). n : výrazné posílení významu regionální politiky v politikách EU. V roce 1988 byla uskutečněna reforma regionální politiky a zavedena strukturální politika. Definice pěti cílů strukturální politiky.

39 Cíle strukturální politiky na léta Podpora rozvoje a strukturálních změn zaostávajících regionů 2 Přeměna regionů nebo jejich částí, které jsou vážně ohroženy hospodářským úpadkem 3 Boj s dlouhodobou nezaměstnaností podpora integrace mladých lidí a osob vyřazených z trhu práce do pracovního procesu 4 Podpora adaptace pracovníků na hospodářské změny a na změny ve výrobě 5 Podpora rozvoje venkovských regionů: a) urychlením strukturálních změn v zemědělství v rámci reformy společné zemědělské politiky a podporou modernizace a restrukturalizace rybolovu b) umožněním rozvoje a strukturálních změn venkovských regionů 6 Rozvoj a strukturální změny regionů s extrémně nízkým zalidněním

40 Rozdělení finančních prostředků určených na struktrurální politiku dle jednotlivých cílů v letech

41 Etapy formování strukturální a regionální politiky n 2000-: Reforma strukturální politiky - snížení počtu cílů na tři. n : individuální přístup k regionální politice bez jakékoliv koordinace na nadnárodní úrovni. n : dochází k nastartování regionální politiky (1975-vzniká ERDF). n : výrazné posílení významu regionální politiky v politikách EU. V roce 1988 byla uskutečněna reforma regionální politiky a zavedena strukturální politika. Definice pěti cílů strukturální politiky. n : další prohlubování spolupráce v oblasti regionální politiky. Rozšíření pětice cílů o cíl šestý.

42 Financování strukturální politiky v letech Celkové náklady na strukturální politiku: 234,757 mld. eur (ceny roku 1999)  34 % celkového objemu rozpočtových výdajů

43 Cíle strukturální politiky od roku Regionální cíl: zahrnuje pouze regiony, jejichž HDP/obyv. nedosahuje výše 75 % průměru Unie a s vysokou nezaměstnaností. 2 Regionální cíl: zahrnuje regiony, které vyžadují rozsáhlou ekonomickou a sociální transformaci (tj. regiony postižené změnami v sektoru průmyslu, služeb a rybolovu, upadající venkovské oblasti a městské oblasti postižené ztrátou ekonomických aktivit). 3 Horizontální cíl: je zaměřen na rozvíjení aktivit, jež se týkají lidských zdrojů (modernizace systémů vzdělávání a odborné přípravy).

44 Zásady (principy) strukturální politiky  Princip koncentrace  Princip adicionality (doplňkovosti)  Princip partnerství  Princip programování  Princip monitorování a vyhodnocování  Princip subsidiarity  Princip solidarity

45 Nástroje strukturální politiky  Strukturální fondy Evropské unie  Evropský fond regionálního rozvoje (ERDF)  Evropský sociální fond (ESF)  Evropský zemědělský záruční a usměrňovací fond (EAGGF)  Finanční nástroj na podporu rybolovu (FIFG)  Kohezní fond  Evropská investiční banka

46 Strukturální fondy podle výdajů na strukturální a regionální politiku v letech

47 Formy pomoci ze strukturálních fondů n Národní iniciativy (94% finančních prostředků): je koncipována na základě rozvojových programů, které předkládají jednotlivé členské státy. n Iniciativy Společenství (5% finančních prostředků): pomoc vázaná na samostatné programy Evropské unie. n Inovační opatření: studie, opatření technické pomoci a pilotní programy předkládané členskými státy, regionálními nebo místními orgány, případně i soukromými osobami.

48 Iniciativy Evropské unie pro léta  INTERREG III: přeshraniční spolupráce (část A), energetické sítě (část B), spolupráce v oblasti regionálního plánování, zejména řízení vodního hospodářství (část C) - je financováno z ERDF  URBAN II: regenerace krizových zón ve středně velkých a velkých městech s cílem podpořit trvale udržitelný rozvoj měst - je financováno z ERDF  LEADER+: podpora místních iniciativ pro rozvoj venkova  EQUAL: mezinárodní spolupráce na podporu boje se všemi formami diskriminace a nerovnosti na trhu práce - bude financována z ESF.

49 Kohezní fond  Založen v roce 1993 Smlouvou o Evropské unii.  Nepatří mezi strukturální fondy.  Poskytuje finanční prostředky členským státům EU, jejichž HNP/obyv. je nižší než 90 % průměru Společenství a které mají program vedoucí ke splnění podmínek hospodářské konvergence.  Jedná se o podmíněnou pomoc.  Prostředky z tohoto fondu plynou na akce následujícího charakteru:  enviromentální projekty  projekty společného zájmu v oblasti dopravní infrastruktury

50 Předvstupní pomoc kandidátským zemím  PHARE:  vznikl v roce 1989  podpora zájemců o členství v EU při jejich přípravě na vstup  ISPA:  seznámení se ze zásadami a postupy EU  pomoc v oblasti ochrany životního prostředí  rozšíření a navázaní dopravních sítí na transevropské dopravní sítě  SAPARD:  zdrojem finančních prostředků je garanční sekce EAGGF  speciální akční program pro předvstupní pomoc v zemědělství a rozvoji venkova

51 Financování strukturální politiky v letech Celkové náklady na strukturální politiku: 336,1 mld. eur (ceny roku 2004), což je 309 mld. eur v cenách roku 1999  narůst o cca. 75 mld eur (31,6 %). Podíl předpokládaných výdajů na strukturální politiku v relaci k celkovému objemu rozpočtových výdajů představuje 32,8 %.

52 Cíle strukturální politiky v letech n Cíl 1) Konvergence: tento Cíl je blízký současnému prvnímu Cíli, když je zaměřen na regiony, jejichž HDP/obyv (PPP) za poslední tři roky před přijetím příslušného nařízení nedosáhne ve vztahu k průměrné hodnotě daného ukazatele v rozšířené Unii relace 75 %. Cíl 2) Regionální konkurenceschopnost a zaměstnanost: daný Cíl je určen pro všechny regiony, jenž nesplňují podmínky začlenění pod Cíl 1. Pomoc v rámci tohoto cíle má za úkol prostřednictvím programů regionálního rozvoje posílit konkurenceschopnost a atraktivitu regionů, předvídat hospodářské a společenské změny, podporovat ekologické aktivity směřující k ochraně životního prostředí, jakož i inovace a vzdělanost vedoucí k vytvoření “znalostní ekonomiky”. Cíl 2) Regionální konkurenceschopnost a zaměstnanost: daný Cíl je určen pro všechny regiony, jenž nesplňují podmínky začlenění pod Cíl 1. Pomoc v rámci tohoto cíle má za úkol prostřednictvím programů regionálního rozvoje posílit konkurenceschopnost a atraktivitu regionů, předvídat hospodářské a společenské změny, podporovat ekologické aktivity směřující k ochraně životního prostředí, jakož i inovace a vzdělanost vedoucí k vytvoření “znalostní ekonomiky”. n Cíl 3) Evropská územní spolupráce: uvedený Cíl bude mít za úkol podporovat spolupráci na třech úrovních, kterými jsou přeshraniční spolupráce prostřednictvím společných programů, spolupráce na úrovni nadnárodních oblasti a sítě pro spolupráci a výměnu zkušeností v celé Unii.

53 Cíle a nástroje strukturální politiky v programovacím období a

54 Rozdělení finančních prostředků mezi cíle strukturální politiky v letech

55 Metodika přidělování finančních prostředků v rámci Cíle Konvergence n A - celková roční alokace pro region v euro n RP - rozdíl průměrného HDP/obyv. v EU-25 a HDP/obyv. regionu úrovně NUTS II, který spadá pod Cíl Konvergence n KNP - tzv. koeficient národní prosperity : –pro státy s HDP/obyv. nižším jak 82 % průměru EU-25: 0,05 –pro státy s HDP/obyv. z intervalu % průměru EU-25: 0,04 –pro státy s HDP/obyv. vyšším jak 99 % průměru EU-25: 0,03 n PO - počet obyvatel regionu n N - částka vyplývající z úrovně nezaměstnanosti v daném regionu: 100 euro na každého nezaměstnaného v daném regionu, který je nad úrovní průměrné nezaměstnanosti v regionech spadajících pod Cíl Konvergence A = RP * KNP * PO + N

56 Rozdělení finančních prostředků strukturální politiky mezi původní a nové členské státy EU v letech

57 Finanční prostředky strukturální politiky na 1 obyvatele v původních a nových členských státech EU v letech

58 Základní programové dokumenty strukturální pomoci  Regionální rozvojový plán (Národní rozvojový plán) - RDP  Rámec podpory společenství - CSF  Operační program - OP  Jednotný programový dokument - SPD  Programový doplněk

59 Implementační struktury  Řídící orgán  Monitorovací výbor  Platební orgán

60 Konvergence HDP/obyv. (PPP) Moravskoslezska a Evropské unie

61 Vývoj relace HDP/obyv. (PPP) Moravskoslezského kraje a EU


Stáhnout ppt "Regionální politika Evropské unie Ing. Marian Lebiedzik, Ph.D Kontakt: tel: 596 398 248, 606 348 036."

Podobné prezentace


Reklamy Google