Psychologie osobnosti

Psychologie osobnosti

Co je osobnost? Jak je možné, že na tentýž podnět různí lidé reagují různě? S R

Test: Facka Nedodržel slib Vytkne chybu Pochvala Setkání s cizincem

Osobnost – celek dispozic, které spolu se situací určují obsah a průběh psychických procesů, které jsou chápány jako reakce jednotlivce na určitou situaci.

Základní psychologická disciplína rozdíly mezi lidmi podoba konkrétních osobnostních vlastností, které ovlivňují myšlení, cítění či chování konkrétního člověka nebo skupiny osob (proč jsou některé lidé rádi sami a jiní samotu nesnášejí, proč jsou někteří lidé spolehliví a jiní nikoliv). Výsledek interakce prostředí a individuálních mentálních dispozic Vliv a význam dědičnosti vs. výchovy Motivace a její podoba Struktura a složky osobnosti Vývoj osobnosti v čase Existence x neexistence svobodné vůle

Základní témata psychologie osobnosti Téma geneze a utváření osobnosti Téma struktury osobnosti Téma dynamiky osobnosti Jak osobnost vzniká a jak se v dalším vývoji utváří Vnitřní uspořádání: horizontální – ontogeneze, vertikální -fylogeneze; rysy osobnosti a pudy či vůle Motivy chování, psychologické příčiny či principy chování

Teorie osobnosti Psychoanalytická teorie osobnosti – Sigmund Freud Zdrojem osobnosti a jejích vlastností jsou pudy, které se dostávají do rozporu s vnějšími podmínkami existence a možnostmi uspokojení. Nejradikálnější model osobnosti – určenost biologickými zdroji Mysl = základna boje pudů, rozumu a vědomí Osobnost = dynamická sada procesů, jež jsou v neustálé činnosti a konfliktech (chování není náhodné, ale determinované) – chybný úkon Zdůraznění nevědomých mentálních procesů v determinaci lidského chování

Teorie osobnosti Strukturu osobnosti vyložil Freud v pojmech tří instancí a tří úrovní vědomí Úrovně vědomí: vědomí, předvědomí a nevědomí Instance: Id, ego a superego ID - Klíčovým článkem psychiky jsou pudové procesy, směřující k vlastnímu uspokojení. Jejich průběh se řídí principem slasti. Je v nich uloženo vše, co je zděděné, vrozené (pudy, vášně, potlačené zkušenosti). ID je hybnou silou osobnosti. EGO- vyvíjí se z ID, zprostředkovává skutečné uspokojení potřeb. Je založeno na principu reality a zajišťuje přežití člověka ve světě. Zajišťuje tvorbu a plnění plánů k dosahování cílů, které umožňují reálné uspokojení pudů. Vědomá složka duševního života – včetně poznání, myšlení, vědomého jednání. Cenzuruje a potlačuje pudy nebo pomáhá jejich uplatnění. Neuplatnění pudy – do nevědomí. SUPEREGO – ideální já. Souhrn osobních, společenských norem a pravidel platných v prostředí, kde člověk žije. Utváří se od nejútlejšího dětství v důsledku zkušeností dítěte s vnější kontrolou jeho slastí a trýzní. Požadavky dospělých se stávají zkušeností dítěte a postupně se stávají „svědomím“ – to je samostatný zdroj sobě udělovaných trestů (pocit viny) nebo odměn. Superego – rodič pro dospělé.

Teorie osobnosti Individuální psychologie osobnosti - Alfred Adler Odmítnutí pansexualismu Nelze oddělit osobnost od její sociální komunity (důraz na sociální determinanty osobnosti, zdůrazňuje schopnost lidí utvářet svůj vlastní osud, překonat pudy, zdokonalovat se Veškeré chování individua je zaměřeno na jeden cíl – uniknout z podřízenosti a zajistit si pocit vlastní hodnoty.

Teorie osobnosti Neurotický syndrom Freud zjišťuje, které nevědomé puzení se jím projevuje Adler: jaký účel, jakou životní linii tím člověk sleduje (o co usiluje dítě pomočováním, špatným prospěchem, krádeží…) Adler: podvědomě směřujeme k pocitu převahy a moci – to je hlavní motivační síla v životě. Vše, co lidé dělají, slouží k překonání pocitů méněcennosti a dosažení vědomí převahy (zdroj v dětství, kdy jsou děti bezmocné a musí spoléhat na dospělé).

Životní styl – úsilí překonat naše slabosti a méněcennost. Vše, co děláme, je utvářeno naším jedinečným stylem života. 4 osobnostní typy podle stylu života: Panovačný typ – asertivní, agresivní a aktivní lidé s malým sociálním povědomím, jednají bez zájmu o blaho druhých. Dominantní postoj k vnějšímu světu. Zištný typ – parazitický postoj k vnějšímu světu. Chtějí, aby jejich potřeby uspokojovali druzí, postrádají cit pospolitosti. Vyhýbající se typ - nevyvíjí aktivitu k řešení svých problémů, chybí i pospolitost. Obava z chyb je silnější než touha po úspěchu – utíkají od životních úkolů, snaha stranit se problémů. Sociálně užitečný typ - vysoký stupeň sociálního zájmu i aktivity. Pojímají tři hlavní úkoly – práci, přátelství a lásku – jako sociální problémy

Behavioristické pojetí osobnosti (John Watson, Edward CH. Tolman) Osobnost je utvářena spíše prostředím než vnitřní, mentální událostí. Osobnost = chování Popírání existence prvotních sil, které by utvářely osobnost. Základním duševním aktem je reakce na daný podnět.

Behavioristické pojetí osobnosti (John Watson, Edward CH. Tolman) James Watson – osobnost není soustava vnitřního prožitkového dění. Zkoumá pouze pozorovatelné vztahy mezi vnějšími podněty. Člověk – mechanismu, jehož činnost je určená obsahem prostředí, kde člověk žije. Osobnost- produkt soustavy zvyků (jde o to získat takové zvyky, které umožní přežít). Jen málo věcí je vrozených (hněv, sexualita), vše ostatní je naučené. Edward Ch. Tolman - do S-R modelu vkládá intervenující osobnostní proměnnou (pudy ve smyslu impulzů nebo motivů pudících jedince uspokojit nějakou potřebu). Pudy způsobují, že jedinec má tendenci za určitých podmínek jednat určitým způsobem. Rozlišuje pudy na pudy prvního (chutě, apetence, averze) a druhého řádu (prosazování vlastních názorů) – jsou sociálně naučené.

Teorie sociálního učení – Albert Bandura, Julian Rotter, Walter Mischel Důležité jsou vztahy mezi zjevným chováním, vlivy prostředí (odměny, tresty) a osobnostními faktory (názory, percepce sebe sama) Lidé mají schopnost užívat symboly, myslet, plánovat, tvořit… představy budoucích důsledků jsou motivací jednání Vnější posilování není jediný způsob – lze i pozorováním, čtením Schopnost autoregulace Učení pomocí modelů chování, pozorováním chováním druhých (kombinace pozornosti, paměti, motorické reprodukce a motivace) – observační učení Reciproční determinismus – osobnost vyplývá z trvalých interakcí mezi jednotlivci, jejich činy a prostředím.

Humanistická koncepce osobnosti – Carl Rogers Všechny živé organismy jsou od narozený obdařeny tendencí k sebeuskutečňování, která nás pohání nejen pro přežití, ale i růst a plné dosažení genetických schopností. Přirozená potřeba sebeaktualizace – tendence jednat způsoby, které jsou konzistentní s naším sebepojetím Pozitivní přijetí – bezpodmínečné pozitivní přijetí a podmíněně pozitivní přijetí (konflikt mezi self (skutečné já) a osobou, kterou z vás chtějí mít druzí) Potřeba sebehodnocení – rozhodující pro celkový pohled na život

Humanistická koncepce osobnosti – Carl Rogers Co určuje, jak se lidé jeví sami sobě? Sebediskrepanční teorie: - sebeúcta je tvořena tím, jak sami sebe vidíme a hodnotíme ve skutečnosti a jací bychom rádi byli. Neshoda – zahanbení, vina, úzkost Rozpor – frustrace, zklamání, deprese, chybějící pocit naplnění Základní rysy humanistické koncepce: Úcta k lidské přirozenosti, člověk má přirozenou tendenci pohybovat se směrem k nezávislosti, sociální odpovědnosti, tvořivosti a zralosti. Hlavním životním motivem je sebeaktualizace – stát se tím nejlepším, co mu vrozená povaha dovoluje. Kritika: ignorace temných stránek lidské přirozenosti, důraz na osobní výpověď

Teorie typů a rysů osobnosti – Hans Jurgen Eysenck Hierarchický model struktury osobnosti. Vytvořil dvě základní dimenze rysů – určených pojmy introverze a extraverze, neuroticismus a stabilita. Později přidal třetí dimenzi: psychoticismus vs. síla superega. Rys – relativně stabilní predispozice k tomu, že se člověk bude chovat v určité situaci určitým způsobem Extroverze – introverze Stabilita- neuroticismus Psychotismus – síla superega (egocentrismus, psychopatie)

Geneze a vytváření osobnosti Osobnost je specificky lidská forma organizace psychiky a k té se člověk musí vyvinout. Novorozenec – vrozené způsoby reagování - postupný vývoj v lidskou, společensky utvářenou bytost – složitý, dlouhý proces. Vědomí já (zážitková struktura tělesné a sociální jedinečnosti (tělo, sociální já) – včetně vědomí kontinuity (jsem to stále já, i když stárnu a měním se). Tělové já (novorozenec si začíná vydělovat ze svého okolí, příjemné nebo nepříjemné pocity apod. Sociální já (dlouhodobý proces) – Pepíček jde ze schodů… V souvislosti se vznikem vědomí já vzniká i specifický lidský „aparát“ organizace duševního života zvaný ego (latinsky já). Ego = obraz sebe sama, sebepojetí ale i psychický aparát, který vyjadřuje nejvyšší úroveň integrace osobnosti a je činitelem specificky lidské organizace duševního života člověka

Geneze a vytváření osobnosti Vědomí já – fáze: Diferenciace já – ne-já (schopnost rozlišovat sebe a okolní svět) Vědomí chtění (některé situace mohou a jiné nemohou být kontrolovány subjektem, zážitek z manipulace s věcmi) Vnímaná kontinuita sebe sama v čase (já jsem stále já) Sebepojetí – člověk umí učinit objektem vnímání sebe sama. Vytváří si představu o sobě, své činy činí předmětem sebereflexe, ví také o tom, jak je vnímám a posuzován jinými – často zkreslené. Sebehodnocení – vlastnosti, které si připisujeme a jsou nám domněle připisovány, se jeví jako přednosti a nedostatky Výsledkem sebehodnocení – ego-hodnota Základem sebehodnocení – udržování pozitivní hodnoty sebe sama, její zvyšování, + obrana této pozitivní hodnoty proti snížení/ohrožení

Problémy/traumata dotýkající se jáství: Frustrace (překážka na cestě k cíli: např. jedinec se cítí neakceptován svým kolegou), Konflikty (střet protichůdných sil na cestě k cíli: např. koincidence exhibicionismu a úzkosti před vystoupením na veřejnosti), Stresy (zátěž na cestě k cíli, která je na hranicích naší kapacity zvládání anebo ji přesahuje: např. nadměrné množství pracovních úkolů). Obranné mechanismy Já Obrana (defenze) je obecně štítem proti aktuálnímu útoku, tj. proti momentálnímu ohrožení. Racionalizace, kdy člověk hledá zdůvodnění pro ospravedlnění a zakrytí pravdivých motivů – negativní motivace je nahrazena zdánlivou motivací pozitivní: například strach z navazování kontaktů s děvčaty si mladý muž vysvětlí tím, že hrát fotbal je lepší. Bagatelizace - snížení významu či hodnoty nějakého impulsu, objektu, čímž se sníží jeho bolestivost. Známým příkladem je Ezopova bajka o lišce a kyselých hroznech. Nemůže-li člověk něčeho dosáhnout, snaží se nalézt na tom chyby a nedostatky a tím snížit jeho hodnotu. Humor -posouzení a vnímání daného problému z nadhledu, z humorné perspektivy, čímž dochází k jeho nadlehčení; využívají se prvky veselí, ironie, zábavnosti atp.

POZNÁVÁNÍ OSOBNOSTI Psychodiagnostické metody osobnosti - testy osobnosti Projektivní metody (testy nedokončených vět, grafické (kresba stromu), manipulační metody (Luscherův test výběru oblíbených a neoblíbených barev) Objektivní testy osobnosti (zachycují kvantifikovatelné vzorce chování, kdy vyšetřovaná osoba nemá možnost záměrně zkreslit vyšetření) – např. Porteusovy labyrinty (motorika, postup řešení, impulzivita), Minnesotský multifázový osobnostní inventář (MMPI) Dotazníky (ano-ne, souhlasím- nesouhlasím) – Eysenckův dotazník na intro-extro, dotazník Big FIVE (extroverze – introverze, přívětivost –nevraživost, emocionální stabilita- labilita, svědomitost- nezodpovědnost, kultivovanost a nedostatek kultivovanosti) Posuzovací stupnice (Mapa osobnosti B. Zawadského – 111 posuzovacích stupnic temperamentu, citů, vůle, charakteru, zájmů apod.)

Psychologie osobnosti

Podobné prezentace

Prezentace na téma: "Psychologie osobnosti"— Transkript prezentace:

Podobné prezentace

O projektu

Kontaktní formulář

Přihlásit se

Přihlásit se přes sociální síť:

Psychologie osobnosti

Podobné prezentace

Prezentace na téma: "Psychologie osobnosti"— Transkript prezentace:

Podobné prezentace

O projektu

Kontaktní formulář