Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Mgr. Michal Oblouk.  VĚTA = základní skladební jednotka  věta je tvořena slovy se samostatným významem – větnými členy (jsou navzájem spjaty různými.

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "Mgr. Michal Oblouk.  VĚTA = základní skladební jednotka  věta je tvořena slovy se samostatným významem – větnými členy (jsou navzájem spjaty různými."— Transkript prezentace:

1 Mgr. Michal Oblouk

2  VĚTA = základní skladební jednotka  věta je tvořena slovy se samostatným významem – větnými členy (jsou navzájem spjaty různými významovými a formálními vztahy – vytvářejí strukturu věty), nejdůležitějším větným členem je PŘÍSUDEK  VÝPOVĚĎ = základní jednotka jazykového projevu (komunikátu) – po stránce mluvnické má formu věty, větného ekvivalentu nebo souvětí podřadného  výpovědi jsou konkrétní, mají obsah, jsou vázány na určitou situaci a slouží k dosažení nějakého účelu – mají komunikační funkci

3  z hlediska vzniku věty je jejím základem určitý slovesný tvar  sloveso v určitém tvaru určuje, jaká bude základní podoba věty – označuje pouze nějaký děj nebo stav, a proto potřebuje další jazykové prostředky, které jeho význam doplňují, zpřesňují  VALENCE = schopnost slovesa vázat na sebe určitý počet výrazů s určitým významem a určitou formou – všechna slovesa nemají stejnou schopnost valence  nedostatky při tvoření vět – nenáležitá elipsa, anakolut (vyšinutí z větné vazby), kontaminace (směšování vazeb), zeugma (spřežení vazeb)

4  je tvořena slovesem v přísudku a jeho valenčními členy = ZÁKLADOVÉ ČLENY :  NUTNÉ – nemůžeme je z věty vypustit, protože b to nebyla správně utvořená česká věta, např. Loď směřuje do přístavu.  MOŽNÉ – nemusí být slovně vyjádřeny, jejich místo může zůstat ve větné struktuře neobsazeno, např. Píše. Zívá.  ve větě bývá řada dalších výrazů, které sice nejsou členy základové větné struktury, avšak jsou pro úplnost sdělení velmi potřebné = NEZÁKLADOVÉ ČLENY

5  nezákladové členy dosazujeme do vět pomocí ROZVÍJEJÍCÍCH PRAVIDEL – umožňují nám, abychom za každý holý větný člen dosadili rozvitý člen – rozvíjení může mít charakter valenční nebo nevalenční  vedle rozvíjejících pravidel existují i ROZŠIŘOVACÍ PRAVIDLA – podle nich můžeme jakýkoliv člen nahradit několika členy ve vztahu souřadnosti (vznikají tak několikanásobné větné členy a přístavkové konstrukce)

6  pořadí slov v české výpovědi je do značné míry volné, není však libovolné – uspořádání slov v české větě ovlivňují: a) VÝZNAMOVÝ ČINITEL = aktuální členění, v souvislém jazykovém projevu musí jednotlivé výpovědi na sebe navazovat – rozlišujeme VÝCHODISKO (co je známé ze souvislosti nebo ze situace) a JÁDRO (co je neznámé, nové, nejdůležitější) – objektivní pořádek slov ( V – J ), subjektivní pořádek slov ( J – V ), např. Mirek si šel koupit nové učebnice němčiny. Jenom pracovní sešit stál 150 Kč. X Mirek si šel koupit nové učebnice němčiny. 150 Kč stál jenom pracovní sešit! b) MLUVNICKÝ ČINITEL = postavení některých slov ve větě je ustálené nebo závazné, např. přívlastek shodný stojí obvykle před podstatným jménem a přívlastek neshodný za podstatným jménem c) ZVUKOVÝ ČINITEL = ovlivňuje postavení příklonek (slova, která nemají vlastní přízvuk, nemohou nikdy stát po předložkách a na začátku věty – krátké tvary osobních zájmen, tvary slovesa BÝT ve složených slovesných tvarech, spojky –LI, VŠAK) a předklonek (nepřízvučná slova, zejména spojky A, AŽ, ŽE)

7 SPOJOVACÍ A NAVAZOVACÍ PROSTŘEDKY  v jazykovém projevu bývají jednotlivé výpovědi navzájem spojovány v souvětí souřadné nebo připojovány k předešlému textu speciálními prostředky – souřadící spojky, příslovce, částice, celá slovní spojení (navazovací prostředky nebývají větnými členy) – mají různé významy: 1) připojovací – A, I, ZÁROVEŇ, ANI, PŘITOM, TAKY, TAKÉ, ROVNĚŽ, NAOPAK,… 2) stupňovací – DOKONCE, NAVÍC, BA DOKONCE, A HLAVNĚ,… 3) odporovací – ALE, PŘECE, AVŠAK, ZATO, JENOMŽE, NICMÉNĚ, VŠAK, A PŘECE, NAOPAK, NA DRUHÉ STRANĚ, NAPROTI TOMU,… 4) příčinný (důvodový) a vysvětlovací – NEBOŤ, Z TOHO DŮVODU, TOTIŽ, VŽDYŤ, JINAK ŘEČENO, ČILI, NEBOLI, LÉPE ŘEČENO,… 5) důsledkový – A TAK, TEDY, TUDÍŽ, A PROTO,… 6) vylučovací – NEBO, ANEBO,… 7) shrnující – ZKRÁTKA, KONECKONCŮ,… 8) upřednostňující – PŘEDEVŠÍM, ZEJMÉNA,… 9) zpřesňující – LÉPE ŘEČENO, VLASTNĚ,…

8 LEXIKÁLNÍ PROSTŘEDKY  každý jazykový projev se vztahuje k nějaké situaci, proto v ní musí být pojmenovány různé jevy z okolního světa = PŘEDMĚTY ŘEČI  tato pojmenování musí být taková, aby ten, kdo našemu projevu naslouchá nebo jej čte, věděl, o čem hovoříme nebo píšeme – způsobů, jak toho dosáhnout a jak zajistit návaznost, je celá řada: 1) opakování týchž slov – můžeme je nahradit příbuzným slovem 2) užití zájmena a příslovcí odkazujících k témuž předmětu řeči a zastupujících plné pojmenování 3) užití elipsy – zejména podmětu (podmět nevyjádřený) 4) užití různých pojmenování pro tutéž skutečnost – slova významově nadřazená a podřazená, vlastní a obecná jména, synonyma a obrazná pojmenování


Stáhnout ppt "Mgr. Michal Oblouk.  VĚTA = základní skladební jednotka  věta je tvořena slovy se samostatným významem – větnými členy (jsou navzájem spjaty různými."

Podobné prezentace


Reklamy Google