Zkouška ANZENBACHER, A. Křesťanská sociální etika. Úvod a principy, Brno: CDK, 2004. ISBN 80-7325-030-6. s. 7-14 (36), 179-226. (celkem 56 stran) Sociální.

Prezentace na téma: "Zkouška ANZENBACHER, A. Křesťanská sociální etika. Úvod a principy, Brno: CDK, 2004. ISBN 80-7325-030-6. s. 7-14 (36), 179-226. (celkem 56 stran) Sociální."— Transkript prezentace:

1 Zkouška ANZENBACHER, A. Křesťanská sociální etika. Úvod a principy, Brno: CDK, ISBN s (36), (celkem 56 stran) Sociální encykliky ( ), Praha: Zvon, 1996, ISBN (úvod Tomáše Halíka (s. 7-17) + krátké úvody k jednotlivým encyklikám od Cyrila Martinka) (cca 20 stran). Roman Míčka: Výběr citací z encyklik (cca 15 stran). Encyklika Caritas in Veritate (2009) Benedikta XVI. (cca 100 stran). Celkem cca 190 stran ( Dále je dobré pro další práci a přehled se seznámit se strukturou a obsahem Kompendia sociální nauky církve a podněty exhortace Evangelii gaudium (2013) …

2 Zkouška

3 další oficiální dokumenty
Politická filosofie, sociální filosofie Sociální etika - Křesťanská sociální etika - Sociální nauka církve empirie – rozum - tradiční hodnoty - autorita církve Ockenfels, Anzenbacher, Novak, Míčka ☺ Zejména encykliky, další oficiální dokumenty

4 Křesťanské sociální myšlení
Od SUC je třeba odlišit podstatně širší pojem katolického (nebo ještě širší pojem křesťanského) sociálního myšlení . To je jednoduše řešeno sociální myšlení všech, kteří se nějakým způsobem hlásí ke katolicismu (křesťanství), ať již jejich názory korespondují se SUC či ne, či jsou pouze jeho vyhraněnou interpretací... Jsou to názory jednotlivých křesťanů, či katolíků na politickou a ekonomickou realitu. Vidíme to na působení křesťanských politiků, na myšlení některých teologů apod., názory v oblasti katolického sociálního myšlení se pohybují od nejlevicovějších variant až ke krajní pravici...

5 Levicový extremismus a křesťanství
– má původ v Jižní Americe (G. Guttieréz - Peru, 1971, Leonardo Boff - Brazílie) je inspirována evropským obratem teologů (Moltmann, Johann B. Metz – politická teologie) k marxistické inspiraci... 21st Century Socialism venezuelského prezidenta Hugo Cháveze

6 Pravicový extremismus a křesťanství
Křesťansky inspirovaný: Národní sjednocení Právo s Spravedlnost Tomáš P. P. Hamet Míčka, R., ŠTECH, F. Dělnická strana jako pseudonáboženský fenomén? Revue Politika, CDK, 2009, č. 9, ISSN Dostupné na:

7 Křesťansko-demokratický proud
hlavní proud, diferencovaný je reprezentovaný zejména politickými stranami, obvykle středovými nebo středopravými, buď konfesně limitované s hrozbou zániku (KDU-ČSL), nebo strany ovládající celé středo-pravé spektrum s voliči ve všech sociálních vrstvách (catch all parties), jako CDU v Německu... - katolický neokonzervatismus (Michael Novak)

8 Všichni se hlásí ke křesťanství
Křesťansko-sociální platforma ČSSD ("je platforma a iniciativa v rámci České strany sociálně demokratické sdružující všechny křesťanskosociálně a nábožensky orientované příznivce levice, členy i nečleny ČSSD, kteří kladou důraz na ukotvení sociálnědemokratických snah v oblasti, jež přesahuje materiální zájmy každodenního života") TOP 09 (Schwarzenberg: „Já vždycky říkám, že jsem dobrý katolík, ale mizerný křesťan“) Zelení (Liška: „Osobně se o svém náboženském přesvědčení nikde veřejně nešířím, zeptá-li se mě ale někdo, pak neváhám otevřeně odpovědět…“) ODS (Benda: „Nechci vyzývat, nevolte KDU-ČSL, ale ODS je pro praktikující křesťany se zájmem o budoucnost naší vlasti i křesťanství v Evropě dobrou volbou…“) KSČM (Herzán: Jsem věřící a chápu, že to může v souvislosti s mým členstvím v KSČM vzbuzovat otázky. Ale já v tom vidím určitou hlubší naději )

9

10 Matouš kap. 22 „I poslali k němu učedlníky své s herodiány, řkouce: Mistře, víme, že pravdomluvný jsi a cestě Boží v pravdě učíš a nedbáš na žádného; nebo nepatříš na osobu lidskou. Protož pověz nám, co se tobě zdá: Sluší-li daň dáti císaři, čili nic? Znaje pak Ježíš zlost jejich, řekl: Co mne pokoušíte, pokrytci? Ukažte mi peníz daně. A oni podali mu peníze. I řekl jim: Čí jest tento obraz a svrchu napsání? Řekli mu: Císařův. Tedy dí jim: Dejtež, co jest císařova, císaři, a co jest Božího, Bohu.

11 Deus caritas est (2006) 20. Láska k bližnímu zakořeněná v lásce k Bohu je především úlohou pro jednotlivého věřícího, ale je také úlohou pro celou církevní komunitu, a to na všech úrovních od místní komunity po partikulární církev až k univerzální církvi v její globalitě. Církev musí uplatňovat lásku také jako komunita. Důsledkem toho je, že láska potřebuje také organizaci jakožto předpoklad uspořádané komunitní služby. 31. … Křesťanská charitativní aktivita musí být nezávislá na politických stranách a ideologiích. Nejedná se o způsob, jak změnit svět ideologickým způsobem, a proto charitativní dílo není ve službách světských strategií, protože jde o uplatňování lásky tady a teď, lásky, kterou člověk potřebuje stále.

12 Deus caritas est (2006) 28. … Církev nemůže a nesmí vzít do svých rukou politický boj, aby tak budovala tu nejspravedlivější možnou lidskou společnost. Nemůže a nesmí se postavit na místo státu. Zároveň ale nemůže a nesmí zůstat pouze na okraji usilování o spravedlnost. Do tohoto usilování se musí zapojovat prostřednictvím racionální argumentace a musí probouzet duchovní síly, bez nichž by se spravedlnost, která vždy vyžaduje odříkání, nemohla prosadit ani se rozvíjet. Spravedlivá společnost nemůže být dílem církve, protože ji má uskutečňovat politika. Církev se nicméně hluboce zabývá nasazením pro spravedlnost tím, že pracuje na otevřenosti intelektu a vůle vůči požadavkům dobra.

13 Sociální učení církve Sociální učení církve je „součástí integrální nauky o člověku...“ (papež Jan XXIII.) „...Proto je křesťanská antropologie ve skutečnosti kapitolou teologie a sociální nauka církve, která se ujímá člověka a stará se o něho a o jeho chování ve světě, patří z téhož důvodu "do oblasti teologie, zvláště teologie morální“. (Centesimus Annus 55.) „…Církev nepředkládá žádné vlastní modely. Konkrétní a úspěšné modely lze nalézt pokaždé pouze v rámci té které historické situace, úsilím všech odpovědných osob, které budou čelit konkrétním problémům ve všech jejich těsně propojených společenských, hospodářských, politických a kulturních aspektech“. (Centesimus Annus 43.)

14 Sociální učení církve „Její zvláštní hodnota však spočívá v tom, že je dokumentem magisteria, který se spolu s mnoha dalšími dokumenty tohoto druhu začleňuje do evangelizačního úkolu církve. Z toho plyne, že sociální nauka má význam nástroje zvěstování víry“. (Centesimus Annus 54) „Sociální nauka kromě toho obsahuje důležitou interdisciplinární dimenzi. S cílem lépe uplatnit v různých a stále se měnících sociálních, hospodářských a politických oblastech pravdu o člověku vstupuje tato nauka do dialogu s různými disciplínami, které se člověkem zabývají, sjednocuje jejich příspěvky a pomáhá jim otevřít se v širším horizontu službě člověku, poznanému a milovanému v plné šíři jeho poslání. Kromě interdisciplinární dimenze je pak nutno zmínit se o praktické a v určitém smyslu experimentální dimenzi této nauky. Ta je založena na střetávání křesťanského života a svědomí se situacemi tohoto světa a projevuje se úsilím, které vyvíjejí jednotlivci, rodiny, kulturní a veřejní činitelé, politici a státníci, aby dali křesťanskému životu podobu a uplatnění v dějinách“. (Centesimus Annus 59)

15 Sociální učení církve „V nelehké situaci, v níž se dnes nacházíme také z důvodů globalizace ekonomiky, se sociální nauka církve stala základní směrnicí, která vytyčuje pravidla mající platnost i daleko za jejími vlastními hranicemi. Zmíněná pravidla je třeba v situaci pokračujícího rozvoje promýšlet v dialogu se všemi, kterým leží na srdci člověk a jeho svět“. (Deus caritas est, čl. 27)

16 „Každý křesťan, který bere svou víru vážně, musí být socialistou“.
(Paul Tillich) „Nelze být zároveň řádným katolíkem a opravdovým socialistou“. (Quadragesimo anno,120) „Při použití těchto zásad se mohou někdy i mezi katolíky dobré vůle vyskytnout různé názory.“ (Mater et magistra, čl. 238) „Při řízení časných záležitostí mají uznávat oprávněnou různost názorů a mají zachovat úctu k občanům i jejich sdružením, která tyto názory poctivě zastávají.“(Gaudium et spes, čl. 75) „V konkrétních situacích a se zřetelem na vztahy, v jakých kdo žije, musíme uznávat zákonitou rozmanitost možných přístupů.“ (Octogesima adveniens, čl. 50)

17 „Multifaktoriální analýza St
„Multifaktoriální analýza St. Krasona“ (Liberalism, Conservatism, and Catholicism: An Evaluation of Contemporary American Political Ideologies in Light of Catholic Social Teaching, 2001, 2004) Na základě analýzy konkrétních hodnocení ze strany sociálních encyklik a jejich komparací s významnými díly hlavních amerických ideologických proudů dospěl k názoru , že sociální učení církve není ve svém celku kompatibilní s žádnou z etablovaných politických ideologií, nicméně že nejvíce svým pojetím člověka, společnosti a hodnot konverguje v americkém kontextu takřka rovnocenně z jedné poloviny zkoumaných faktorů se „starým liberalimem“ (reprezentovaným Demokratickou stranou v éře od Rooseveltova New Dealu do roku 1960) a z poloviny zkoumaných faktorů s „konzervatismem“ (v širokém slova smyslu), nejméně pak s „novým liberalismem“ (reprezentovaným Demokratickou stranou v éře inspirované Novou levicí po roce 1960). Se starým liberalismem nejvíce sociální nauka církve podle Krasona konverguje v otázce role politiky a vlády, pojetí rovnosti lidí, ekonomické a sociální politice, zahraniční politice, s konzervatismem pak v otázce role náboženství a přirozeného zákona, otázce pojetí lidské svobody, subsidiarity, hodnocení komunismu, vzdělání, občanských práv a svobod. I když rozdíly jsou podle Krasona často nepatrné, nový liberalismus se až na výjimky (otázka životního prostředí) ve většině faktorů umístil na posledním místě, zejména s ohledem na hodnotový a morální relativismus, vztah k náboženství, pojetí svobody, odpovědnosti a lidských práv.

18

19 Dokumenty SUC 10 encyklik: Lev XIII., encyklika Rerum novarum (1891)
Pius XI., encyklika Quadragesimo anno (1931) Jan XXIII., encyklika Mater et Magistra (1961) Jan XXIII., encyklika Pacem in terris (1963) Pavel VI., encyklika Populorum progressio (1967) Pavel VI., apoštolský list Octogesima adveniens (1971) Jan Pavel II., encyklika Laborem exercens (1981) Jan Pavel II., encyklika Sollicitudo rei socialis (1987) Jan Pavel II., encyklika Centesimus annus (1991) Benedikt XVI., encyklika Caritas in veritate (2009) Pastorální konstituce Gaudium et Spes (1965) Apoštolská exhortace Evangelii gaudium (2013)? Kompendium sociální nauky církve (Iustitia et Pax, 2004) Poselství k oslavě Světového dne míru (vždy k 1.1.), Pokoj a Dobro (2000)

20 Personální princip Princip solidarity Princip subsidiarity Princip obecného dobra

21 Personální princip Mater et magistra (1961)
Nejvyšší zásadou této nauky je tvrzení, že jednotliví lidé jsou základem, účinnou příčinou a cílem každého společenského zřízení; lidé od přírody obdaření společenskou povahou a zároveň povolaní k vyššímu řádu, který přirozenost přesahuje a pozvedá. Tento nejvyšší princip je nosný a chrání nedotknutelnou důstojnost lidské osoby. Na jeho základě vybudovala církev, především v posledních sto letech, za spolupráce učenců z řad kněží i laiků, svou rozsáhlou sociální nauku. Podle ní mají být uspořádány lidské vztahy ve shodě s všeobecnými zásadami vyplývajícími z konkrétních okolností a zvláštní povahy každé doby. Tyto normy křesťanské sociální nauky mohou tudíž být přijaty všemi lidmi. Mater et magistra (1961)

22 „Pradějiny“ SUC Zdrojem křesťanského sociálního myšlení je v první řadě Písmo, jak např. sociální étos u některých proroků, tak novozákonní texty... - Prvokřesťanský komunismus (Sk) - Kláštery - Vztahy církve a politiky (boj o investituru, sekularismus) - Charitativní činnost církve

23 Hříchy „do nebe volající“
1. úmyslná vražda Hospodin pravil: „Cos to učinil! Slyš, prolitá krev tvého bratra křičí ke mně ze země.“ (Genesis 4, 10) 2. hřích sodomský Hospodin dále pravil: „Křik ze Sodomy a Gomory je tak silný a jejich hřích je tak těžký...“ (Genesis 18, 20) 3. Útisk sirotka a vdovy Hospodin… …nenechá bez povšimnutí úpěnlivou prosbu sirotka ani vdovu, když v nářku vylévá své srdce. Což nestékají vdově slzy po tváři a nejsou obžalobou toho, kdo je vyvolal? …Hospodin nebude prodlévat ani nebude shovívavý vůči nemilosrdným. (Sirachovec 35, 12–19) 4. zadržování mzdy Hle, mzda dělníků, kteří žali vaše pole, a vy jste jim ji upřeli, volá do nebes, a křik ženců pronikl ke sluchu Hospodina zástupů. (List sv. Jakuba 4, 4)

24 Politické „pradějiny“ SUC
„Duo quippe sunt quibus principaliter mundus hic regitur: auctoritas sacra pontificum et regalis potestas“. Gelasius I (+496), Duo sunt - císaři Anastáziovi „Zkrátka tedy králům plyne hojnost dočasného dobra a Bůh jim připravil vynikající stupeň blaženosti, avšak tyrani často pozbudou pro sebe vyžádaná dočasná dobra, a navíc podléhají mnohým dočasným nebezpečím, a co víc, budou zbaveni dobra věčného a vydání nejhorším mukám; proto ti, kdo se ujali vlád, musí usilovně dbát o to, aby se ukázali poddaným jako králové, nikoli jako tyrani“. Sv. Tomáš Akvinský, De regimine principum „Mnoho lidí by rádo zvětšilo moc králů, rozšířilo ji za hranice rozumu a zákona… Ale mýlí se, protože moc, stejně jako ctnost, má své limity a stupně, a když tyto jsou překonány, nejenže to neznamená posílení, ale oslabení a omezení. A jak říkají významní autoři, moc není jako peníze – čím více někdo má, tím je bohatší; je to jako jídlo pro žaludek: příliš moc nebo příliš málo tě může oslabit“. Juan de Mariana [1536–1624]

25 Ekonomické „pradějiny“ SUC
Obchod je materiálním poutem mezi lidmi, ve kterém se projevuje, ač jen symbolicky, jednota lidské rasy. Sv. Jan Zlatoústý (+407) „Kupování a prodávání je nervem lidského života, který udržuje svět. Prostřednictvím kupování a prodávání je svět sjednocen, spojují se vzdálené země a národy, lidé rozličných jazyků, zákonů a způsobů života. Kdyby nebylo těchto kontraktů, někteří by postrádali zboží, kteří jiní mají v přebytku, a tito by nebyli schopni sdílet zboží, kterého mají mnoho, s těmi zeměmi, kde je ho nedostatek“. Bartolome de Albornóz, Arte de los Contratos [1573] Původ chudoby je ve vysokých daních. Ve stálém strachu před výběrčími daní se [zemědělci] rozhodují opustit svou zemi, aby se vyhnuli trápení. Jak řekl král Teodorico, jediná sympatická země je ta, kde se nikdo neobává výběrčích daní. Pedro Fernandez Navarrete, Conservacion de Monarquias [1619 ]

26 Wikipedie … vrcholným novověkem je tzv. dlouhé 19. století, tedy období V tomto období má rozhodující roli industrializace a jejím vlivem vytvoření komunikačního prostoru Evropy a Severní Ameriky (parní lodě, železnice, telegraf, telefon, rádio). Tři základní procesy 19. století: vytváření moderních národů, států a demokratizace (přímý kontakt se státní mocí). Vytvářejí se nové sociální vztahy (chudoba jako věc přežití se mění spíše ve srovnání s lépe postavenými).

27 Kapitalistická revoluce (Petr L. Berger)
Kapitalismus „…uvolnil největší produktivní sílu v dějinách lidstva. Dosud žádný jiný sociálně ekonomický systém nebyl schopen vytvořit srovnatelnou produktivní sílu“.

28 KAREL MARX - BEDŘICH ENGELS MANIFEST KOMUNISTICKÉ STRANY, Londýn 1848
…… Tato opatření budou ovšem podle různých zemí různá. V nejpokročilejších zemích může však být téměř všeobecně použito těchto opatření : 1. Vyvlastnění pozemkového majetku a použití pozemkové renty na výdaje státu. 2. Silně progresívní daň. 3. Zrušení dědického práva. 4. Konfiskace majetku všech emigrantů a rebelů. 5. Soustřední úvěru v rukou státu prostřednictvím národní banky se státním kapitálem a výhradním monopolem. 6. Soustřední dopravy v rukou státu. 7. Zvýšení potu národních továren, výrobních nástrojů, získávání nové orné půdy a meliorace pozemků podle společného plánu. 8. Stejná pracovní povinnost pro všechny, zřízení průmyslových armád, zejména pro zemědělství. 9. Spojení zemědělské a průmyslové výroby, úsilí o postupné odstranění rozdílu mezi městem a venkovem. 10. Veřejná a bezplatná výchova všech dětí. Odstranění tovární práce dětí v její dnešní podobě. Spojení výchovy s materiální výrobou atd.

29 „Borské teze“ Karel Jindřich, kníže z Löwensteinu
V roce 1882 pověřil „Katholikentag“ ve Frankfurtu svého předsedu knížete Löwensteina pozvat významné sociální politiky na poradu o lichvě, dělnické mzdě a oddlužení pozemkového majetku. V červnu roku 1883 pozval kníže Löwenstein výbor sestávající většinou z konzervativních politiků na svůj zámek v Boru u Tachova a po čtyřech dnech usilovného jednání byly vyjádřeny tzv. „Borské teze“, jednající o otázce dělnické a o otázce řemeslnictva. Borské teze měly vliv na papežskou encykliku ve čtyřech bodech: 1) v otázce mzdové spravedlnosti; 2) povinnost státu starat se o sociální politiku; 3) vznik dělnických „komor“ zastupujících zájmy pracujících; 4) etický rozměr práce.

30 Rerum novarum (1891) V XIX. století, v době restrukturalizace společnosti a ekonomiky, v době raného kapitalismu, vznikaly nové a nenadálé sociální problémy - Adolf Kolping Emmanuel von Ketteler Borské teze (1883) - Karel Jindřich, kníže z Löwensteinu Symbolickým datem zrodu sociální nauky církve je rok 1891, v němž byla vydána encyklika Lva XIII. Rerum novarum. Sociální učení církve má však své bohaté "předdějiny", zahrnující celou historii křesťanského sociálního myšlení včetně jeho biblických východisek.

31 První sociální encyklika: Rerum novarum (1891) papeže Lva XIII.
PŘEDMLUVA NALÉHAVÁ NUTNOST ŘEŠIT DĚLNICKOU OTÁZKU SOCIALISMUS PROBLÉMY DĚLNÍKŮ NEŘEŠÍ BEZ NÁBOŽENSTVÍ A CÍRKVE NENÍ ŘEŠENÍ MOŽNÉ ÚLOHA STÁTU ÚLOHA SVÉPOMOCNÝCH ORGANIZACÍ ZÁVĚR

32 všeobecné určení dober x soukromé vlastnictví
Rerum novarum (1891) 3. Aby se odpomohlo tomuto zlu, socialisté, podnítivše nenávist chudých proti bohatým, prohlašují, že se má soukromé vlastnictví zrušit a místo toho z majetku jednotlivců učinit společný majetek všech a že by jej spravovali ti, kdo stojí v čele obcí nebo států. Takovým převodem majetku od soukromých osob na společnost se může podle jejich názoru vyléčit nynější nesnesitelný stav, protože se jmění i výhody rozdělí rovnoměrně mezi občany. Avšak jejich plán je naprosto nezpůsobilý tento rozpor úspěšně vyřešit; dokonce by znamenal pro dělnické vrstvy poškození. Mimoto je nespravedlivý, protože se dopouští násilí na zákonných majitelích. Vnáší zmatek do života státu tím, že ukládá státní moci úkoly, které jí nepříslušejí. všeobecné určení dober x soukromé vlastnictví sociální hypotéka

33 Vývojové fáze SUC Stoleté dějiny katolické sociální nauky lze rozdělit do čtyř základních vývojových fází: První fáze zahrnuje přípravu, vznik a dopad encykliky Lva XIII. Rerum novarum (1891) Druhá fáze papež Pius XI. a Pius XII., rozvinutí klasických principů SUC Pius XI., encyklika Quadragesimo anno (1931) Pius XI., Encyklika MIT BRENNENDER SORGE ze 14.března 1937 (Proti nacismu a rasismu) PIUS XI., Encyklika DIVINI REDEMPTORIS z 19.března 1937 (Proti bezbožeckému komunismu)

34 Quadragesimo anno (1931) Po čtyřiceti letech, papež Pius XI.
odmítá jak socialismus, tak i liberální kapitalismus kolektivismus individualismus Princip „subsidiarity“(QA 79) - „nelze být zároveň řádným katolíkem a opravdovým socialistou“ (QA 120).

35 Rok 1937 Pius XI., Encyklika MIT BRENNENDER SORGE ze 14. března 1937
(Proti nacismu a rasismu) ”Kdo vyjímá rasu, národ anebo stát z této pozemské hierarchie hodnot a činí je nejvyšší normou všech hodnot, i náboženských, a zbožňuje je modloslužebným kultem, ten převrací a falšuje Bohem stvořený a Bohem stanovený řád“ (158) PIUS XI., Encyklika DIVINI REDEMPTORIS z 19.března 1937 (Proti bezbožeckému komunismu) 3. „Jistě již chápete, že mluvím o hrozivém nebezpečí bezbožného komunismu. Jde mu vlastně o úplný rozvrat společenského řádu a přímo ze základu vyvrací křesťanský způsob života“ (3)