Stáhnout prezentaci
Prezentace se nahrává, počkejte prosím
1
Chemie mořského akvaristy
Makroprvky Stopové prvky Toxické látky
3
Makroprvky Hořčík (Magnesium) Mg Vápník (Calcium) Ca Bór (Borom) B
Stroncium (Stroncium) Sr
4
Stopové prvky Jód (Iodum) I Železo (Ferrum) Fe
Molybden (Molybdenum) Mo Mangan (Manganum) Mn
5
Toxické látky Zinek a jeho sloučeniny Olovo a jeho sloučeniny
Měď a její sloučeniny Aromatické uhlovodíky a persistentní látky (benzen, nitrosaminy, PCB) Amoniakální dusík (amonium, čpavek, dusitany, dusičnany) Sloučeniny fosforu (hydrogenfosforečnany)
6
Hořčík Průměrný obsah v mořské vodě – 1350 mg/l
Významný stabilizátor prostředí Využíván korálnatci , řasami a stromatolickými cyanobakteriemi (sinicemi) jako stavební prvek Obsah zjišťujeme kolorimetrickými testy Doplňování pomocí vodného roztoku síranu hořečnatého nebo komplexonu chelaton (II, III) - hořčík K doplnění mnohdy postačí pravidelná výměna vody
7
Vápník Průměrný obsah v mořské vodě – 400 mg/l
Významný stabilizátor prostředí Využíván korálnatci , řasami a stromatolickými cyanobakteriemi (sinicemi) ve velkém množství jako stavební prvek Obsah zjišťujeme kolorimetrickými testy Doplňování pomocí vápenných reaktorů rozpouštěním vápenců pomocí oxidu uhličitého, pomocí roztoku chloridu hořečnatého nebo pomocí uhličitanu vápenatého rozpouštěného ve vodě sycené oxidem uhličitým
8
Bór Průměrný obsah v mořské vodě – 4,6 mg/l
Vliv na stabilizaci uloženého vápníku v madreporách nebo skleritech korálnatců Nedostatek způsobuje vystoupení skleritů mimo tělo kožnatých korálnatců (S. dura)
9
Stroncium Průměrný obsah v mořské vodě – 8,1 mg/l
Funguje jako katalyzátor ukládání vápníku (a následně hořčíku) v madreporách nebo skleritech Obsah zjišťujeme speciálními kolorimetrickými testy (fy. Salifert – NL) Doplňování pomocí vodného roztoku chloridu strontnatého nebo komplexonu chelaton (II, III)- stroncium
10
Jód Průměrný obsah v mořské vodě – 0,06 mg/l
Nepostradatelný při chovu Gorgonií, Xenií atd., zlepšuje průběh svlékání u korýšů Velmi snadno odstranitelný odpěňovačem nebo prostřednictvím solných škraloupů - sublimace Obsah zjišťujeme speciálními kolorimetrickými testy (fy. Salifert – NL) Doplňujeme pomocí roztoku jodidu draselného nebo Lugolsova roztoku (roztok jodidu draselného obohaceného jódem)
11
Železo Průměrný obsah mořské vodě – 0,01 mg/l
Působí jako katalyzátor v rostlinné látkové výměně (symbiotické řasy, makrořasy) V případě vyšších koncentrací hydrogenfosforečnanů (nad 0,1 mg/l) dochází k vájemné reakci Doplňujeme pomocí kyselého vodného roztoku síranu nebo chloridu železitého
12
Molybden Průměrný obsah v mořské vodě – 0,01 mg/l
Vliv na soudržnost mezogley na madrepoře nebo se sklerity, zabraňuje vybělování korálnatců Podporuje rozvoj cyanobacterií (sinic) Doplňování pomocí roztoku molybdenanu sodného nebo amonného, případně heptamolybdenanu hexasodného nebo hexaamonného
13
Mangan Průměrný obsah mořské vodě – 0,002 mg/l
Působí podpůrně na tvorbu a dělení buněk
14
Jak připravit roztoky? Hydrogenuhličitanový s vápníkem
Stroncium, jód, molybden + (rybka) 21 g chloridu strontnatého hexahydrátu 1 g jodidu draselného 0,25 g molybdenanu amonného tetrahydrátu rozpustit v 1 litru vody, denní dávka 1 ml na 100 litrů vody Železo, mangan + (majo) 5 g síranu železitého heptahydrátu 0,57 g síranu manganatého monohydrátu rozpustit v 10 g kyseliny askorbové, doplnit vodou na 1000 ml denní dávka 1 ml na 100 litrů vody
15
Jak dávkovat roztoky Dávkovat lze přímo až na výjimky
Po dávkování jódu z roztoku jodidu draselného na cca 4 hodiny vypnout odpěňovač „BIO“ preparáty dávkovat do vody pro doplnění odparu, do nádrže přidávat až po 3 dnech – po hydrolýze nosiče EDTA (kyselina etylendiaminotetraoctová nebo její dvojsodná sůl) v případě používání odpěňovače
16
Kontinuální „BALLING“ dávkování
I – dávkování vápníku II – dávkování hořčíku III – dávkování hydrogenuhličitanu a stopových prvků (barium, stroncium, kobalt, mangan, měď, zinek, chrom, železo) Pro nastavení dávkování je nutné analytické stanovení obsahu jednotlivých prků ve vodě 1x týdně po dobu několika týdnů a občasné následné stanovení
17
Zinek Vysoce toxický pro vodní organismy
Uvolňuje se z konstrukcí vodovodních řadů, nejvíce při odstraňování poruch (snížení tlaku + působení oxidu uhličitého = stukturální koroze – Zn -> Fe) Možnost odstranění z mořské vody jedině její výměnou, preparáty pro sladkou vodu nelze použít Nutný v procesu fotosyntézy
18
Olovo Vysoce toxický pro vodní organismy
Uvolňuje se z konstrukcí vodovodních řadů, nejvíce při odstraňování poruch (snížení tlaku + působení oxidu uhličitého = stukturální koroze) Velmi dobrým sorbentem je klinoptilolit (zeolit), v absorbční řadě je olovo hned za cesiem
19
Měď Mikroprvek s průměrným obsahem v mořské vodě – 0,0003 mg/l
Toxická pro vodní organismy Uvolňuje se z konstrukcí vodovodních řadů - armatury, nejvíce při odstraňování poruch (snížení tlaku + působení oxidu uhličitého = stukturální koroze) Možnost odstranění z mořské vody jedině její výměnou, preparáty pro sladkou vodu nelze použít Použití sorbčních materiálů je diskutabilní
20
„Ropné“ látky Snížení (nikoliv úplné odstranění) obsahu těchto látek je možné používáním vody upravené reversní osmózou, případně iontoměniči Problémy jsou patrné opožděně, cca po 2 letech provozu mořské nádrže díky kumulaci těchto látek Možnost odstranění z mořské vody jedině její výměnou, nárazové použití aktivního uhlí je možné – naváže však na sebe i většinu iontů stopových prvků
21
Amoniakální dusík Biologické odbourávání
22
Sloučeniny fosforu Odstranění pomocí chemicky upravených zeolitů (PhosEx, AntiPhos), tuhých železitých srážedel (PhosEx Ultra) a kapalných železitých srážedel Vodné roztoky síranu nebo chloridu železitého s přídavkem kyseliny askorbové (vitamín C) Nelze používat „železité vaty“ a „drátěnky“ z důvodu obsahu příměsí, nejčastěji zinku a mědi
Podobné prezentace
© 2024 SlidePlayer.cz Inc.
All rights reserved.