Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

GEOGRAFICKÉ INFORMAČNÍ SYSTÉMY CN 02 6. přednáška.

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "GEOGRAFICKÉ INFORMAČNÍ SYSTÉMY CN 02 6. přednáška."— Transkript prezentace:

1 GEOGRAFICKÉ INFORMAČNÍ SYSTÉMY CN přednáška

2 Metoda dynamického segmentování byla vyvinuta pro usnadnění úloh na liniových sítích typu: silniční síť železniční síť inženýrské sítě říční sítě Při práci s geoobjekty v těchto sítích pak lze jednodušeji popisovat jejich polohu bez vyjadřování jejich polohy v souřadnicovém systému. Dynamickou segmentaci je možné chápat jako metodu nepřímého vyjádření polohy v prostoru. Poskytuje efektivní aparát pro reprezentaci objektů s bodovou a liniovou prostorovou reprezentací. Její velkou výhodou je snadné a přitom konzistentní rozšíření běžného datového modelu o prostorový aspekt.

3 Zjednodušeně lze říci, že dynamická segmentace nám slouží k tomu, abychom mohli popsat polohu geoobjektu, který je umístěn v liniové síti, jako jeho vzdálenost od určitého známého bodu. Definujme si cestu (linear feature) jako lineární prvek (polylinie), na kterém jsou definována staničení a události. Cestou může být silnice, ulice, parovod, řeka apod. Pro každý vrchol cesty je známo staničení. Staničení (measurement system) je systém, jež obsahuje každá cesta. Na tento systém se pak následně umísťují události (např. kilometráž dálnice). Staničení má počátek v nějakém zvoleném bodě a jeho hodnota je dána vzdáleností od tohoto bodu. Událost (event) je atribut spojený s cestou. Událost je dvojího druhu: bodová (např. havárie na dálnici), jež vyžaduje jedno staničení pro své určení, či liniová (např. druh povrchu dálnice v určitém úseku nebo rekonstrukce určitého úseku), jež vyžaduje dvoje staničení (od, do) pro své určení.

4 Dynamická segmentace pak definuje polohu lineárního prvku pomocí cesty a události na ní Podle jiné definice hovoříme o procesu transformace lineárně referencovaných dat (událostí), které jsou uloženy v datové tabulce, do útvarů, které mohou být zobrazeny a analyzovány na mapě Např. společnost zabývající se inženýrskými sítěmi může segmentovat svoje přenosové potrubí v závislosti na jeho kvalitě, stáří apod Atributová informace, popisující kvalitu dané časti potrubí, pak může být v budoucnu dynamicky udržována bez dělení útvaru potrubní sítě v mapě. V souvislosti s touto problematikou se můžeme setkat rovněž s pojmem lineární referenční systém. V některých článcích rovněž s pojmem jednorozměrný GIS.

5 Ukázka uložení bodových (horní tabulka, sloupec "MILE" odpovídá staničení, "ACCTYPE" odpovídá události) a liniových (dolní tabulka, "FMP" odpovídá počátečnímu a "TMP" koncovému staničení) událostí.

6 Projev změny atributové tabulky v mapě.

7 Ukázka vztahu datové tabulky a staničení na cestě

8 Využití dynamické segmentace se nabízí ve všech druzích liniových sítí Jako příklad zde uvádím uliční sítě měst, silniční sítě, říční sítě, železniční sítě, potrubní sítě, inženýrské sítě, sítě veřejné dopravy a další. Jednou z výhod metody je, že zpřesňování geometrie podkladových liniových prvků automaticky vede ke zpřesnění polohy událostí. Metoda se využívá pro reprezentaci nehody na komunikační síti, správu objektů na říčních tocích, k modelování distribučních sítí společností a mnoha dalších.

9 Hlavním principem lineárního referencování je vytvoření nové datové vrstvy – trasy – do které je přidána informace o vzdálenosti (M – measure). Trasa je tedy linie, která je v každém bodě, určená zeměpisnými souřadnicemi X, Y popřípadě Z (výška) a zároveň obsahuje informaci o vzdálenosti M. Liniová data se před samotným referencováním musí vhodně upravit. Každá linie musí být jednoznačná, to znamená že 1 linie = 1 trasa. V mnoha případech může nastat situace, kdy dochází k souběžnému vedení linií (např. sinice č.35 a 13, souběh tras MHD). Je tedy nutné vytvořit síť, ve které na sobě může ležet i několik probíhajících linií, každá je však atributově jednoznačně určena. Geometrie linie může být nejen jednolitá ale i složena z více částí může být modelována smyčkami, větvením nebo 180° otočkami.

10

11 Při tvorbě trasy je důležité zvolit vhodné jednotky, ve kterých bude trasa vypočítána (vypočítaná hodnota M) – například kilometry, metry, hodiny. Do výpočtu trasy ve většině případech vstupují známé hodnoty – staničení. Výjimečně může dojít k automatickému propočítání trasy od zadaného počátku – bez znalosti staničení. V obou případech se však vychází z nulových hodnot M na linii (označení NaN). Vypočítané vzdálenosti mohou buď lineárně narůstat nebo může být narůstání hodnot uměle změněno či mohou být hodnoty vynechány. Díky vypočítaným hodnotám lze lokalizovat na trase jakýkoli bod (nehoda na x-tém kilometru) nebo část linie (výskyt lososa mezi 20 – 35 km).

12

13 Při vzniku nové trasy bez jakékoli znalosti staničení je nutné zvolit počátek – počáteční priorita (Levý horní, levý dolní, pravý horní, pravý dolní roh). Pokud máme naměřené body, staničení, např. pomocí GPS, lze využít tzv. kalibraci trasy. Při tomto druhu výpočtu vychází hodnoty M z naměřených bodů. Tento způsob výpočtu lze využít i na již automaticky vypočtené trasy, dochází tak ke zpřesnění. Poměrně zajímavou vlastností je, že body použité pro zpřesnění výpočtu nemusí na linii ležet, v tom případě se nastavuje „odchylka“ bodu. Pod pojmem odchylka bodu si lze představit vzdálenost daného bodu od linie u které počítáme staničení.

14 Vztah linie 1: M – jedna linie M atributů

15 Rozšířené možnosti využití lineárního referencování přínáší dynamická segmentace. Rozšiřuje již vytvořenou trasu o události, které se k ní vztahují. Události můžeme rozdělit na bodové (dopravní nehody) a liniové (rychlost na silnicích). Výhodou dynamické segmentace je možnost využití více událostí, které se vztahují k jednomu místu, relace 1:N. Události jsou vždy určeny staničením (kilometráží, časem...) dle trasy ke které se událost vztahuje. Hlavní sílou dynamické segmentace je možnost využívat velké databáze – atributy. Výsledkem dynamického procesu segmentace je dynamická vlastnost třídy, která zná cestu ke svému zdroji.

16 Pro dynamickou segmentaci je nutné znát základní údaje, které jsou uloženy v tabulce spolu s ostatními daty. Potřebujeme znát unikátní identifikátor trasy (číslo silnice, železnice,...) a staničení, kterého se daná událost týká. Tabulka událostí většinou obsahuje informace o kvalitě a základních vlastnostech linie (typ dlažby, stav chodníku, šířka,...). Dynamická funkce vrstvy se chová stejně jako všechny ostatní vrstvy. Může se zobrazovat klasicky pomocí stupnic, zároveň se může uchovávat jako klasická vrstva, vhodná pro export. Atributy mohou být průběžně upravovány. Z předchozích řádků vyplývá, že dynamická segmentace je založena především na atributech, proto je vhodné vytvářet atributové indexy. Tyto indexy zvyšují rychlost načítání a vyhledávání ve velkém počtu záznamů.

17 Praktická část v ArcGIS V ArcGIS jsou funkce k lineárnímu referencování v liště nástrojů a ArcToolbox.

18 Data jsou připravena dle požadavku na unikátnost záznamu, tj. 1 záznam v tabulce = 1 část trasy. Přípustné však je, aby byla unikátní trasa rozdělena na více částí, což je vidět na následujícím obrázku, zde se silnice číslo 13. skládá z jedenácti částí. Taková data již není problém zpracovat pomocí nástroje v toolboxu – Tvorba tras (následující obr.).

19 Data se spojí dle ID silnice v tomto případě pomocí sloupce RN – číslo silnice – identifikátor trasy. Po provedení operace je silnice sjednocena a zároveň je i vypočítána trasa.

20 Atributová tabulka po provedení příkazu „Tvorba tras“ Při tvorbě trasy (Create Routes) se zadává vstupní liniová vrstva, identifikátor vrstvy a výstupní třída prvků tras, což jsou povinné parametry. Dále se volí zdroj staničení: Lenght – geometrická délka, One-field – zdroj kilometráže z tabulky (Pole staničení), Two-field – zdroj kilometráže od – do (Pole staničení od – pole staničení do). Další volbou je možnost násobit vypočtené hodnoty či odsadit počátek – odchylka.

21 Vytvořená nová vrstva obsahuje v atributové pouze tolik záznamů, kolik bylo jednoznačných ID silnice – 1 záznam = 1 trasa – silnice číslo 13. Vrstva zároveň obsahuje vypočtenou kilometráž (jednotky), tato informace však není v atributové tabulce, a dotážeme se na ní pomocí tlačítka informace o délce. Toto tlačítko musíme zobrazit přes úpravu lišty nástrojů – Příkazy – Lineární segmentace – Identifikovat umístění trasy. Při kliknutí na linii se nám zobrazí informace o staničení.

22 Pokud existuje například bodová událost - kilometráž, můžeme ji přenést pomocí kalibrace trasy do liniového prvku

23 Pokud tedy máme známé staničení, můžeme využít funkci v toolboxu Kalibrace tras (Calibrate Route). Tato funkce nám automaticky vypočítá průběh tras s ohledem na dané staničení. Staničení nemusí ležet přímo na linii ale i v jejím blízkém okolí. Při kalibraci trasy můžeme využít, jak již vytvořenou trasu pro upřesnění nebo kalibrujeme trasu přímo ze základních dat. Do tabulky zadáme základní parametry – vstup trasy s identifikátorem, vstupní bodové prvky – staničení s identifikátorem, metodu výpočtu (pouze u tras již vypočtených) a odchylku staničení od linie.

24

25 Pokud nemáme vytvořenou bodovou vrstvu vhodnou pro kalibraci ale známe zájmová místa staničení (např. Začátek, konec, křižovatky) můžeme využít ruční kalibraci dat. Takto kalibrovat jde pouze data, u kterých proběhl základní proces trasování (Tvorba tras) – je zde přidaná hodnota M. Ruční kalibrace je nutné provádět v editačním režimu, s úlohou „Kalibrovat prvek trasy“ a za pomocí tlačítka „Kalibrovat trasu“ z lišty Editace tras. Pomocí tohoto tlačítka se dostaneme na tabulku kalibrace. Nejprve je nutné vybrat trasu, kterou chceme kalibrovat, a následně „klikáme“ do mapy, tam kde jsou známé body, zapíšeme jednotky (Nová hodnota) a necháme trasu mezi nimi vypočítat - kalibrovat.

26

27 Tyto způsoby vytvoření tras jsou nejčastější. Aby byl popsaný postup kompletní je nutné se ještě zmínit o dvou nástrojích z lišty Editace tras – Definovat části linie a Vytvořit trasu. Při definování části linie je nutné mít opět zapnutou editaci se zvolením úlohy „Upravit část linie“ - následně označíme linii, kterou chceme upravovat a za pomocí pravého tlačítka myši na dané linii můžeme provádět opravné akce – oprava kilometráže na základě nových poznatků, například z měření. Tlačítko tvorba tras, je nástroj, pomocí kterého můžeme vytvořit trasu z liniových prvků různých formátů (CAD, shapefile, Coverage...).

28 V aplikaci ArcMap je dynamickou segmentaci možné vyvolat v záložce Nástroje v hlavní liště. Zde je záložka přidat události na trase. Tato funkce přiřadí tabulky k určité trase a místu. Výsledkem je nová, „virtuální“ vrstva, kde je k jednotlivé trase přiřazena informace z databáze. Na tuto informaci se dotazuje klasickým tlačítkem informací. Pokud chceme dále s touto vrstvou pracovat je nutné jí exportovat do geodatabáze nebo shapefile

29 Dynamická segmentace = Přidat událost na trase

30 Analýzy v lineárním referencování Při práci s trasami lze provádět analýzy trasy, funkce lze nalézt v ArcToolboxu, jedná se o překryvné události, sloučení události na trasách, transformaci události a umístění prvků podél tras. Tyto analýzy jsou vhodné pro zobrazování více prvků – atributů v jednom místě. Pracuje se převážně s tabulkami - atributy, které se následně prováží s trasou. Překryv událostí – analýza při které dochází k logickému sjednocení nebo průniku dvou tabulek událostí. Při této operaci se vytvoří nová tabulka se všemi možnostmi propojení. Jedná se o negeometrické zpracování. Lze kombinovat jak liniová tak i bodová témata. V toolboxu se jedná o záložku Překryv událostí tras – Overlay. Na takto vzniklé vrstvy lze aplikovat poměrně složité dotazy. Zároveň je je možné takto vytvořené tabulky připojit pomocí dynamické segmentace k trase.

31 Překryvné události tras – Sjednocení 2 událostí do jedné tabulky

32 Sloučení/rozdělení události – funkce která odstraní redundantní informace z tabulky, tím že je sloučí – pokud to je možné. Nebo můžeme pomocí té samé funkce rozdělit tabulku která obsahuje více informací. V toolboxu je to záložka Sloučit události na trase (Dissolve). Transformace událostí – transformace hodnot M události z jedné třídy trasy do druhé. Třídy tras mohou mít různé jednotky souřadnice M (např. čas, délku). Vytvoří se nová tabulka a vypočítají se nové hodnoty Toolbox – Transformace události trasy (Transform route event). Lokalizace bodů, polygonů podél trasy – vytvoří tabulku bodových (liniových) událostí z bodových prvků (z průsečíků trasy s hranicemi polygonů). Zachovává atributy bodů (polygonů). U bodu lze přidat pole se vzdáleností bodu od trasy.

33 Vlastnosti vrstvy, zobrazení, vyhledávání Aby bylo možné co nejlépe reprezentovat chování trasy, jsou do vlastností vrstvy v ArcMapu přidány dvě záložky - „Trasy“ a „Šrafování“. Tyto záložky jsou přidány v tom okamžiku, kdy je vytvořena trasa (Create Route). Co se týká první záložky Trasy, zobrazuje anomálie na trasa – kde staničení chybí (NaN) nebo kde nevzrůstá. Tato záložka nám dokáže odhalit vzniklé chyby v automatizovaném převádění klasické vrstvy na trasu. Záložka šrafování se využívá pro označení staničení. Automatické umístění liniových nebo bodových značek v zadaném intervalu pro různá měřítka. Značky lze převádět na grafiku a importovat ji ve formátu.lyr.

34

35 Lineární referencování by neplnilo svou funkci, pokud by se nad vypočítanými trasami nemohlo vyhledávat. K tomu slouží nástroj Najít – záložka Umístění trasy. Zde se zadává trasa, název sloupce ve kterém se nachází jednoznačný identifikátor, identifikátor hledané trasy. Následně je možné si zvolit zda hledáme určitý kilometr nebo jeho úsek. Na závěr stačí událost jen zobrazit. Vyhledávání zájmového kilometru či úseku na trase

36 Závěr Lineární referencování a dynamická segmentace jsou metody, které dokáží ulehčit správu složitějších lineárních dat. Jsou to metody, které dokáže spojit jednoduchá liniová data se složitými databázemi a správcům sítí ulehčí správu a údržbu dat. Např. u hasičského záchranného sboru, kde vyhledání místa události, většinou na liniovém prvku (dálnice, železnic), je hlavní úloha aplikací GIS, přispěla tato metoda k rozšíření možností vyhledávání. Pokud by nebylo lineární referencování využíváno, muselo by se použít pouze klasické bodové staničení na linii (kilometráž silnic).

37 Další příklad použití dynamické segmentace Ředitelství silnic a dálnic ČR zabezpečuje provoz Informačního systému o silniční a dálniční síti České republiky (ISSDS ČR), který pokrývá procesy správy majetku silničních komunikací, řízení a přípravu výstavby a procesy spojené s řízením dopravy a dopravními informacemi nad jednotnou sítí pozemních komunikací. Základem ISSDS je datový sklad. Ten je navržen tak, aby obsáhl veškeré informace vztahující se k dálnicím, silnicím I., II. a III. třídy. Způsob navázání vztahu různých typů objektů k síti pozemních komunikací byl navržen jako lineární referenční systém, který koresponduje s šířkovým uspořádáním komunikace. K jednotlivým úrovním jsou vztaženy všechny typy objektů a událostí (dopravní značení, uzavírky, mosty, konstrukce vozovky, svodidla, dopravní nehody, stavy sjízdnosti apod.) na komunikaci.

38 Detailně lze vázat veškeré události k jízdním pruhům, pásům i osám komunikací a pravidla pro tyto události jsou řízena prostřednictvím báze pravidel definované v ESRI GeoDatabase. Uživatel spravuje síť účelovou aplikací v prostředí ESRI ArcEditor, nebo ArcInfo a uložení dat v GeoDatabase je řízeno ArcSDE. Systém se skládá ze tří úrovní: osa komunikace (nejvyšší), osa dopravního pásu a propojení a osa jízdního pruhu. Každá úroveň je v datovém skladu reprezentována geometrií (osou) a atributem popisující šířku komunikace. Dále je např. definován směr pásů. Je tak vytvořen reálný obraz stavebního uspořádání komunikací i pomocí propojení s dopravním značením. Na takovémto modelu jdou řešit například úlohy zjištění plochy vozovky, na které bude prováděna oprava, jaké jsou parametry vozovky v místě zvýšeného počtu nehod, trasy pro nadměrné náklady.

39


Stáhnout ppt "GEOGRAFICKÉ INFORMAČNÍ SYSTÉMY CN 02 6. přednáška."

Podobné prezentace


Reklamy Google