Psychologie II Lidská komunikace podle transakční analýzy

Prezentace na téma: "Psychologie II Lidská komunikace podle transakční analýzy"— Transkript prezentace:

1 Psychologie II Lidská komunikace podle transakční analýzy
Přednáška 11

2 Transkační analýza je psychologickou metodu, která vyrostla na bázi psychoanalýzy, přičemž se částečně snaží freudovskou psychoanalýzu překonat, zejména její zaměřenost na psychopatologii. Americký psychiatr Eric Berne, 50. a 60. léta 20. století.

3 Základní myšlenky Důraz na pozitivní a humanistické přijímání druhého člověka Pohádkový příměr: Princ -> ošklivá ropucha - možno je znovu vysvobodit. Myšlenka, že lidé potřebují tzv. pohlazení Mezilidské komunikování je možno vidět jako vyhledávání a rozdávání těchto "pohlazení„. Stejně jako je důležité rozdávat, je nezbytné naučit se tato povzbuzení přijímat.

4 Každý stav má svoje pozitivní i negativní aspekty.
Každý člověk se v různých situacích chová různě. Jednu z možností, jak tyto změny lépe chápat a zabránit tak poruchám v komunikaci, nabízí transakční analýza. Vytváří zjednodušený model osobnosti složený ze 3 částí (ego-stavů, stavů JÁ): rodičovského JÁ dospělého JÁ dětského JÁ. Každý stav má svoje pozitivní i negativní aspekty.

5 Rodičovské JÁ Rodičovské JÁ je určeno tím, co se člověk naučil a co převzal (většinou od svých rodičů) během prvních pěti let života. Jde o návody – jak se co dělá nebo říká hodnoty, morální normy, pravidla, názory, principy apod., které ovlivňují naše chování i v dospělosti, zejména ve stresových situacích. Na chování i myšlenky vycházející z úrovně rodičovského JÁ lze pohlížet jako automatické přehrávání “nahrávky” chování a myšlenek našich rodičů.

6 Typické chování našich rodičů:
Neustálé kárání, poučování a kritizování. Na druhou stranu je to laskání a touha ochránit. Proto i rodičovské JÁ dále dělíme na kritické (kontrolující) rodičovské JÁ a ochranitelské (pečující) rodičovské JÁ. Do polohy rodičovského JÁ se často uchylujeme ve chvílích vnitřní nejistoty, poskytuje nám totiž pocit (iluzi?) převahy nad druhými (Já jsem OK, Ty nejsi OK)

7 Rodičovské JÁ: kritické JÁ
Kritické JÁ stále moralizuje, všechno ví nejlíp, kritizuje, kontroluje, nabádá k pořádku. Je k rozpoznání jak na verbální, tak i na neverbální úrovni. Charakteristický je například zdvižený ukazováček, zamračené obočí a přísný pohled, pokyvování hlavou, ruce založené na prsou. Běžnými výrazy jsou : “musíš”, “měl bys”, “vždycky”, “nikdy”, “to se nedělá”, “to se nesluší”, “co by tomu řekli .....”, “měl by ses řídit mým názorem”. Pozitivní aspekt - poskytuje hranice, dává základní funkční pravidla a normy. Negativního aspekt - sklon k ponižování druhých, nekonstruktivní kritika, zábrany, předsudky apod.

8 Rodičovské JÁ: ochranitelské JÁ
Ochranitelské JÁ je ochotno nás vyslechnout, ukazuje nám své porozumění, chválí, podporuje, pomáhá a lituje nás. Typickým projevem je například i vysvětlování. Ochranitelské JÁ poznáváme podle teplého, klidného hlasu, blahosklonných gest, poklepávání na rameno a podle slov: “Dej na sebe pozor”, “Hlavu vzhůru, to zvládneš”, “To je mi líto!”, “Nic si z toho nedělej!” Pozitivní aspekt je zjevný - pomoc a opora druhému. Přehnaná nebo nežádaná péče ale snadno nabývá negativní podoby (např. hra na zachránce - tj. já jsem silný a oběť - ty jsi slabý)

9 Dospělé JÁ Dospělé JÁ je objektivní, snaží se získat informace a logicky je analyzuje, nepodléhá emocím, neukazuje své pocity a nálady. Vyvinulo se na základě prožitých zkušeností a je tedy rozumově orientováno. Věcná výměna informací, vstřícnost k rozhodování a k přijímání odpovědnosti.

10 Charakteristické znaky komunikujícího z dospělého ego­stavu: člověk je neverbálně přirozený a seriózní; Projevuje se jasným hlasem bez emocionálního zabarvení. Gesta často chybí. Klade často otázky, vyjadřuje vlastní názory se slovy "podle mne" atd. Slova: srovnatelný, pravda, lež, pravděpodobný, možný, neznámý, objektivní, myslím.

11 Dětské JÁ Dětské JÁ se utvořilo na základě pocitů, které jsme poznali v dětství. Jde o přehrávání (znovuprožívání) zafixovaných dětských emocí. Často bývá spojeno s pocity vlastní slabosti a potřeby opory nebo stanovení mezí (Já nejsem OK, Ty jsi OK.), které se většinou snažíme skrývat a proto často projevy svého dětského JÁ potlačujeme. Rozlišujeme přirozené (spontánní, svobodné) dětské JÁ a přizpůsobené (adaptované) dětské JÁ.

12 Charakteristické znaky dětského ego­stavu: kňouravý hlas, koulení očima, křivení úst, krčení rameny, klopení očí, provokování, vyjadřování emocí, hlásení se o slovo, okusování nehtů, šťourání v nose, chichotání aj. Slova: chci, nebudu, udělám, nevadí, myslím – (ale všechna tato slova lze přisoudit také dospělému ego-stavu).

13 Záleží na zvukovém a neverbálním doprovodu a samozřejmě na situaci.
Vyskytuje­li se v řeči často slovo "nebudu", je třeba z intonace a kontextu poznat, zda jde o signál vzdoru nebo o upřímné, asertivní, a tedy dospělé odmítnutí. Opakuje-li osoba "udělám", může to svědčit o "svobodném, hravém, snícím Dítěti", ale také o pevně rozhodnutém dospělém stavu ega.

14 Dětské JÁ: přirozené dětské JÁ
Přirozené dětské JÁ je hravé, otevřeně projevuje radost i strach, směje se nebo pláče. Dělá si co chce, nestará se o to co si o něm myslí ostatní. Někdy je egoistické, ale na druhou stranu je tvůrčí a přichází s dobrými nápady, rozdává radost. Nejčastějším negativním projevem bývá agresivita, destrukce - radost z ničení. Pro řadu lidí slouží hra s dětmi jako záminka, aby mohli své dětské JÁ projevit bez ostychu.

15 Dětské JÁ: přizpůsobené dětské JÁ
Znakem přizpůsobeného dětského JÁ je závislost na podnětu z vnějšku, nejčastěji je reakcí na druhou osobu. Může nabývat dvou zdánlivě protichůdných podob: podřízené dětské JÁ. rebelující dětské JÁ.

16 Dvě podoby přizpůsobeného dětského JÁ
Podřízené dětské Já je zvyklé poslouchat a držet se zpátky, je nejisté, bez vlastního názoru a iniciativy, řídí se podle ostatních. Nejvážnějším problémem bývají pocity viny. Rebelující dětské Já se naopak staví na odpor, je negativistické. Lze rozlišovat oprávněný odpor vůči autoritě a neúčelné kverulantství.

17 Ego-stavy Člověk se vždy nachází v jednom z ego-stavů rodičovském,
dospělém nebo dětském. Tyto stavy komunikují jak mezi sebou navzájem, tak vůči okolnímu světu: produkují tzv. "transakce" – komunikační impulsy a odpovědi

18 To, ve které poloze se právě nacházíme, se často velmi rychle mění.
Střídavě z toho či onoho ego-stavu komunikujeme s druhými i se sebou. Například ve vnitřní řeči si v nás stěžuje dětský ego-stav, plodí ukřivděné závěry a spřádá odvety proti druhým, kteří nám ubližují apod., ale ihned mu domlouvá naše rozumnost z rodičovského ego­stavu.

19 Komunikování ze dvou ego-stavů
Časté je komunikování ze dvou ego-stavů souběžně, přičemž jedna transakce je zjevná a druhá skrytá. Zjevnou rovinou může být snaha o dospělou komunikaci, ale v skrytu ji doprovázejí např. dětské paralingvistické či gestické signály, prozrazující uraženost, ironii, vzdor či ustrašenost. Může jít také o potlačované signály "rodičovství": kritizování nebo starostlivost. Partner, jenž rozpozná komunikování ze dvou ego-stavů zároveň, má na vybranou, kterému ego-stavu mluvčího určí svou odpověď.

20 Některé typy transakcí
Transakce mohou být zkřížené (oba partneři komunikují z rodičovského stavu a chtějí zasáhnout dětský ego-stav příjemce), trojúhelníkové (produktor "vyšle" transakci do dvou ego-stavů příjemce najednou: promluví ke druhému ,jako k dospělému" a zároveň , jako k dítěti"). Komunikační výměny mohou být také symetricky doplňkové: člověk mluví k partnerovi jako rodič k dítěti, partner odpovídá poslušně jako dítě.

21 Skryté transakce Reakce na podnět vypadá často tak, že vychází z dospělého, zralého, věcného a otevřeného ego-stavu a odpovídá dospělému. Manifestní výměna se uskutečňuje mezi "dospělým ­ dospělým". Existuje navíc ještě skrytý záměr Ještě navíc a zároveň ze svého rodičovského ego-stavu a zamíří svou transakcí do dětského ego-stavu osoby. Chce např. druhého utnout, uklidnit, zastrašit. Tato skrytá transakce se může uskutečnit beze slova mít podobu soucitného pohledu či naopak výhružného zamračení, zahrození, zakroucení hlavou, může mít podobu "rodičovského" tónu apod.

22 Harris (1997) považuje za možný i komunikační podnět vyslaný ze všech tří ego-stavů současně:
Muž přijde domů a napíše „.Miluji tě" do prachu usazeného na konferenčním stolku. Situaci řídí Dospělý, ačkoliv se jí účastní i Rodič a Dítě. Rodič říká: Proč jsi to neuklidila? Dítě (které zvolilo, možná ze strachu z reakce, takovouto nepřímou formu komunikace) říká: Nezlob se, když tě kritizuji. Dospělý se ujímá situace, protože pro muže je vzájemná láska důležitá, takže nechce nechat projevit Rodiče a Dítě přímo. Když jí řeknu, že ji miluji, nebude se na mě zlobit, ale možná jí dojde, že pro muže v mém postavení je důležité, abych měl domov, který vypadá hezky (bez prachu na konferenčním stolku).

23 Postoj a vzájemné ovlivňování: (podle životních postojů TA)
Způsob komunikace je nejvíce ovlivněn vzájemnými postoji (= způsob sebepojetí a reagování na druhého) obou stran: Vyrovnanost sama se sebou, sebepojetí: Já jsem OK = vyrovnaný, zdravě sebejistý, důvěřuji sám sobě, klidný, dobře naladěný, spokojený, optimistický (jistota postavení a míry kompetencí) Nejsem OK = nejistý, zmatený, plný sebepochybností a nejistoty, obavy ze selhání, rozpaky, nesmělost Postoj k druhým, důvěra k okolnímu světu: Ty jsi OK = vstřícnost, otevřenost, důvěra, zájem o potřeby druhého, pozitivní očekávání Nejsi OK = podezíravost, nedůvěra, odpor, udržování si odstupu, podceňování, negativní očekávání

24 Očekávatelné způsoby reakce na určité druhy postojů (výsledný dojem, odezva):
Působí dojmem důvěryhodnosti, kompetentnosti, přesvědčivé vystupování, tlumí nepřátelské reakce, napomáhá konstruktivnosti jednání – úspora času, “jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá”

25 Očekávatelné způsoby reakce
Postoj + - Nátlak vyvolává dvě nejpravděpodobnější reakce: a)      Konfrontace – kdo z koho, protiútok, konflikt, obranný postoj, boj o prestiž => emoce převládnou nad věcným obsahem b)      Ústup do ofenzívy, stažení se, pasivní rezistence Nátlak vede jen k vnějšímu přizpůsobení, nezmění přesvědčení

26 Očekávatelné způsoby reakce
Postoj - + vnímáno jako příjemné ale méně důvěryhodné vystupování (“sice se snaží, ale nepůsobí přesvědčivě”), může být hodnoceno i jako známka slabosti - pokušení nebo přímá pobídka k zneužití, může vést ke stupňujícímu se nátlaku

27 Očekávatelné způsoby reakce
Postoj - - Hodnoceno jako neadekvátní, málo přijatelné chování, vyvolává odmítavý postoj, předrážděnost, usilování o odvetu – verbální útoky, ulevování si: “To snad není pravda”. Odmítavá a přezíravá reakce dále posiluje pocit “nejsem OK” a vede k prohloubení postoje --, začarovaný kruh potvrzení negativního očekávání.

28 Optimální postoj Vyrovnané, sebevědomé vystupování bez pocitů sebepochybností usnadňuje vstřícný postoj k ostatním (opakem - arogance jako projev obrany před ostatními, často slouží jako zástěrka vnitřní nejistoty). Vstřícný postoj k ostatním bez podezíravosti (negativní očekávání vede i ke zkreslení vnímání a zároveň podvědomě vyvolává u druhých negativní reakce).