Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

2011 Marek Vácha …odpověď na věčnou otázku člověka, snad tu jedinou vskutku smysluplnou: „Kdo jsem?“ – otázku po sobě samotném. Většina dnešních lidí,

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "2011 Marek Vácha …odpověď na věčnou otázku člověka, snad tu jedinou vskutku smysluplnou: „Kdo jsem?“ – otázku po sobě samotném. Většina dnešních lidí,"— Transkript prezentace:

1 2011 Marek Vácha …odpověď na věčnou otázku člověka, snad tu jedinou vskutku smysluplnou: „Kdo jsem?“ – otázku po sobě samotném. Většina dnešních lidí, místo aby následovala náročné výzvy delfské věštírny „Poznej sebe sama“, by si chtěla ušetřit námahu a někde si to přečíst, od někoho se to dozvědět – třeba právě od vědy. (Neubauer, Z., (2002) Biomoc, Malvern, Praha, str. 106

2  podle Maxe Schelera:  židovsko-křesťanská představa člověka jako tvora stvořeného k obrazu Božímu  antická představa o bytosti nadané rozumem  moderní přírodovědecká představa o produktu evolučního dění

3  „Čím se liší filosofická antropologie od jiných antropologií, např. od antropologie lékařské nebo biologické? Člověka lze zkoumat anatomicky, fyziologicky, biologicky a psychologicky a tímto způsobem objasňovat různé jeho aspekty. Ale i kdybychom shrnuli všechny tyto rozličné aspekty, neukázalo by to člověk a jako takového. Neboť člověk není ani anatomicky preparovaný skelet, ani fyziologicky fungující organismus, ani to, co na něm zkoumají různé psychologie. Na rozdíl od takových antropologií je filosofie jediná disciplína, která se snaží postihnout člověka jako takového a v celku, neboť filosofie je vůbec zaměřena na celek a není speciální vědou.“  (Löwith, K., in Anzenbacher, A., (2004) Úvod do filosofie. Portál, Praha str. 225)

4 Animalita a transcendentalita Člověk je občanem dvou světů  Animalita. Člověk je:  těleso  živý organismus  smyslová bytost  Transcendentalita. Člověk má:  „já“ které stojí v diferenci ke všemu a samo není nic objektivního, empirického, není „částí světa“. Je zde „život nezávislý na zvířeckosti, ba na celém smyslovém světě“ (Kant)

5 Animalita a transcendentalita Člověk je občanem dvou světů  S. Kierkegaard: člověk je syntéza nekonečnosti a konečnosti, časnosti a věčnosti, svobody a nutnosti, jeho existence je „existencí v paradoxu“  člověk nemá zvířecí biologii s jakousi nástavbou ducha nebo něčeho podobného, ale specificky lidskou biologii, jejíž specifičnost je ovšem dána nerozlučným a reálným spojením s nadbiologickým principem  člověk nejen je svým tělem, ale také má své tělo

6 Pokusy o řešení  materialistické, pozitivistické, naturalistické pozice odmítají transcendentalitu a subjektivitu

7 Animalita a transcendentalita Člověk je občanem jednoho světa  Animalita. Člověk je:  těleso  živý organismus  smyslová bytost  Transcendentalita. Člověk má:  „já“ které stojí v diferenci ke všemu a samo není nic objektivního, empirického, není „částí světa“. Je zde „život nezávislý na zvířeckosti, ba na celém smyslovém světě“ (Kant)

8 Pokusy a řešení

9

10 Teorie ne-identity  Platón, Augustin, racionalismus, Descartes, Kant  Opět však narážíme na neodmyslitelný problém materialistického paradigmatu. Ať už uvažujeme nad lidským mozkem s desítkami miliard buněk nebo hlístici s přibližně stovkou neuronů, otázka je stejná: Jak vůbec mohou nějaké čistě materiální procesy vést k vědomí?  (Russell, P., (2008) Od vědy k Bohu. Fyzikova cesta do nitra vědomí. dybbuk, Praha, str. 35)

11 Dualismus  celý svět se stal hrobem, vězením, exilem, a my v tomto světě jen cizinci a poutníci  pro Descarta v člověku probíhají procesy vitální (vegetativní, smyslové) a procesy duchovní jaksi vedle sebe a nelze dost dobře pochopit, co mají společného  Leibniz: mezi řadou duševně duchovních představ a řadou tělesných procesů je předzjednaná harmonie. Obě řady uvedl do harmonie Bůh, tak, jako hodinář může nastavit dvoje hodiny tak, aby stále ukazovaly stejný čas. (=tzv. paralelismus)

12  Které otázky jsou správné? Jaké otázky jsou správné, když chceme „poznat“ lidi? Můžeme je zkoumat z mnoha aspektů, můžeme se ptát na barvu vlasů či pleti, na znamení zvířetníku nebo na inteligenční kvocient. (…) Ale „co vpravdě jest“, zjistíme jen tehdy, když s člověkem mluvíme. Co si sám myslí, jaké má názory, co cítí a chce, to se dozvíme jen tehdy, když dříve než o něm, mluvíme s ním. Mluvit s ním neznamená jen poslouchat jeho odpovědi na otázky, které jsme mu položili. To může stačit, když v poznání sledujeme nějaký specifický zájem, když např. chceme testovat jeho schopnosti být ředitelem filiálky nebo pilotem. Když jde o to, abychom ho poznali „jako takového“, musíme odložit své dotazníky a vstoupit do styku a do rozhovoru, v němž nejsme „pány“ jen my.  Existuje analogické „poznávání přírody?“ Zdá se, že nemůžeme mluvit s přírodou, ale jen o ní. A máme-li užít analogii mluvení, pak se zdá, že má pravdu spíše Kant se svým obrazem soudce, který vyslýchá svědky, nebo Goethe, když říká, že natahujeme přírodu na skřipec, abychom z ní vynutili výpovědi, nehledě k tomu, že sama mučená příroda má možná na mysli něco zcela jiného.  (Spaemann, R., Löw, R., (2004) Účelnost jako filosofický problém, Oikúmené, Praha, str.12)

13  Hloubky antropologické otázky se dotýkáme spíše teprve tehdy, když poznáváme to specificky lidské i v tom z člověka, co není rozumovou bytostí. Člověk není kentaur, nýbrž veskrze člověk. Porozumět mu může pouze ten, kdo ví jednak, že ve všem lidském, i v myšlení, je něco, co patří k obecné přirozenosti živých bytostí a z ní musí být chápáno, jednak ale, že není nic lidského, co by cele patřilo k obecné přirozenosti živých bytostí a bylo by pochopitelné pouze z ní. Ani lidský hlad není hlad zvířete. Lidský rozum lze chápat jen ve spojení s lidským nerozumem.  (Buber, M., (1997) Problém člověka, Kalich, Praha, str.80)

14  „Patos antropologické otázky u Augustina, u Pascala i ještě u Kanta spočíval v tom, že na sobě nacházíme něco, co si nedokážeme vysvětlit pouze z přírody a jejího vývoje.“  (Buber, M., (1997) Problém člověka, Kalich, Praha, str.68)

15  Byli filosofové, kteří přemohli své vášně – jaká hmota by toho byla schopna?  (Pascal, B., (1973) Myšlenky. Odeon, Praha, str. 80)

16  Geny  Prostředí  Developmentální šum  Svoboda } Přírodní vědy

17  August Comte: human action is determined by the same laws of matter that explained the orbits of the planets and stars

18  Human behavior is determined by  economic forces (Karl Marx)  unconscious and primal drives (Freud)  society (Durkheim)  our genes (evolutionary psychologists)

19 Paradox svobody  we believe we are unprecedentedly free to do whatever we choose  in fact, what we do has nothing to do with what we choose and everything to do with what our genes, our class, our parents, our society or our evolutionary origins have made us  (Sacks, J., (2007) The Home We Build Together. Continuum, London, p. 59)

20  „Svoboda vůle“ je nesmírný problém filosofický, ale i praktický, poněvadž se zřídka setkáme s člověkem, jenž není dalekosáhle, nebo dokonce převážně ovládán sklony, zvyklostmi, pudy, předsudky, resentimenty a všemožnými komplexy.  Všechny tyto přirozené skutečnosti fungují přesně tak jako celý Olymp bohů, kteří chtějí, aby si je člověk usmiřoval, aby jim sloužil, bál se jich a uctíval je (…) Nesvoboda a posedlost jsou synonymy tohoto stavu.  Jung, C.G., (2001) Obraz člověka a obraz Boha. Výbor z díla IV. sv. Nakladatelství Tomáše Janečka, Brno, str. 116)

21 nna dotaz, proč nějaká věc je, dává čtyři typy odpovědí: ccausa materialis ccausa formalis ccausa efficiens ccausa finalis

22 nna dotaz, proč nějaká věc je, dává čtyři typy odpovědí: ccausa materialis: „shluk atomů“, „shluk buněk“ atd. ccausa formalis – aristotelská duše je „forma živé hmoty“ ccausa efficiens „odkud jsem přišel“ ccausa finalis „kam jdu?“

23 Galileo Galilei  Galileo was working of the principles of motion, and at the same time he was showing that the old Aristotelian system was incorrect. From our viewpoint, what he was doing particularly was showing that there is no need to appeal to final causes.  Bodies can be understood in their own right, as objects at rest or moving, under forces that are placed upon them, rather than striving to achieve ends that nature desires. Efficient causes are what do the job.  Ruse, M., (2010) Science and Spirituality. Cambridge University Press, Cambridge. p. 41

24 Immanuel Kant  we must, as a practical matter, assume ourselves to be free, even if it does not accord with our scientific understanding of the world

25 Příspěvek hlubinné psychologie Leopold Szondi Szondi, L., (2009) Člověk a osud. Pipex, Ústí nad Orlicí, str. 27

26 Sedící Sókratés  A zdálo se mi, že se to má s ním (S Anaxagorem) zcela podobně, jako kdyby někdo napřed říkal, že cokoli Sókratés koná, koná všechno z rozumu, a potom, když by se pokusil jmenovati příčiny jednotlivých mých úkonů, by řekl, nejprve že já zde sedím z té příčiny, že se mé tělo skládá z kostí a svalů a kosti že jsou pevné a jsou od sebe odděleny mezerami, kdežto svaly se mohou napínati a povolovati, objímajíce kosti s masem a koží, která to drží pohromadě. Když se tedy kosti ve svých spojeních pohybují sem a tam, svaly svým povolováním a napínáním patrně způsobují, že já jsem schopen nyní ohýbati své údy a pro tu příčinu tady skrčen sedím. A pro to, že s vámi rozmlouvám, by pak zase jmenoval jiné takové příčiny, zvuky i vzduch i sluch a nesčíslně mnoho jiných takových věcí, ale zapomněl by jmenovati ty opravdové příčiny, že když Athéňané uznali za lepší mě odsouditi, z té příčiny také zase já uznávám za lepší zde seděti a za spravedlivější zůstat a podstoupit trest, který poručí. Neboť, u psa!, tyhle svaly a ty kosti by byly, myslím, už dávno buď v Megaře nebo v Boiotii, kam by byly zaneseny míněním o tom, co je nejlepší, kdybych si nebyl myslil, že spravedlivější a krásnější než utíkání a prchání je učinit obci zadost a podstoupiti trest, kterýkoli ona stanoví.

27  proč Sókratés neprchá z Atén?  uspokojivou odpovědí na tuto otázku není: protože se nepohybují jeho kosti a svaly.  uspokojivá je odpověď: protože chce dodržovat aténské zákony.

28  mysl = mozek  všechny naše myšlenky, fantazie, úzkosti, láska atd. jsou zcela redukovatelné na materiální procesy v mozku  „cítím bolest“ = „v mém mozku se odehrává takový a takový neurologický proces“  svoboda je tedy redukovatelná na geny + prostředí

29  člověk je to, co jí  Jacob Moleschott: mozek vylučuje myšlenky podobně jako ledviny moč  génius je otázkou fosforu  (Rose, S., (2005) Lifelines. Life Beyond the Gene. Vintage, London, p.82)

30  „Odvozuje-li dnes někdo duchovní nebo duševní jev z funkce žláz, může si být beze všeho jist zbožností a úctou svého publika.  Avšak toho, kdo by se pokusil atomový rozpad hvězdné hmoty vysvětlovat jako emanaci tvořivého světového ducha, by totéž publikum jen politovalo jako duševně nenormálního.  A přece jsou obě vysvětlení stejně logická, stejně metafyzická a stejně svévolná a stejně symbolická.“  (Jung, C.G., (1994) Duše moderního člověka. Atlantis, Brno, str. 12)

31  „Stejně tak jako bylo dříve samozřejmým předpokladem, že všechno, co je, se kdysi zrodilo z tvořivé vůle duchovního Boha, objevilo 19. století stejně samozřejmou pravdu, že všechno vzniká z materiálních příčin. Dnes si nebuduje duševní síla tělo, nýbrž naopak – látka ze svého chemismu produkuje duši. Tento zvrat by byl k smíchu, kdyby se nestal jednou z velkých pravd ducha doby. Myslet tímto způsobem je populární, a proto slušné, rozumné, vědecké a normální. Ducha si musíme představovat jako epifenomén látky.“  (Jung, C.G., (1994) Duše moderního člověka. Atlantis, Brno, str )

32  Tooby a Cosmidesová: mozek je „vlhkým počítačem“, který pracuje pouze na základě chemických a fyzikálních zákonů.  Všechny myšlenky a sny jsou tedy zcela determinovány fyzikálně. Mozek je složen z jednotlivých neuronů, které jsou mezi sebou komplikovaně propojeny; do mozku se sbíhají informace z receptorů, zde se uspořádávají a editují a skrze motorická vlákna je vysílána odpověď. To je vše, nic více v člověku nelze hledat.  Mozek mají pouze ti, kteří se pohybují, rostliny mozek nemají, podobně jako jej nemají přisedlí živočichové. Sumky mozek mají pouze v pohyblivém larválním stadiu, poté, až najdou vhodné místo a změní se v přisedlého živočicha, je mozková tkáň vstřebána. Nač také plýtvat energií pro neužitečný orgán? Lépe je jej sníst a přeměnit v energii.

33  Tooby a Cosmidesová:  přirovnání mozku ke švýcarskému armádnímu noži  mozek je tedy zařízení, které je doménově specifické, funkčně specializované a které je předem naprogramováno plnit určité adaptivní úkoly.

34  argumenty pro modulární mysl  jazyk se naučí i lidé jinak velmi neinteligentní a užívají správně složitou gramatiku  v případě poranění mozku neklesne obecná úroveň přemýšlení nýbrž bývá zpravidla poškozena jedna konkrétní oblast

35  argumenty proti modulární mysli  je zřejmě že při poranění mozku dojde k poškození nějaké jedné konkrétní oblasti, ale to je přece zřejmé – i když by mysl byla general-purpose problem-solver, i pak by poškození konkrétní oblasti vyvolalo změnu v konkrétní kognitivní oblasti

36  mysl je doménově specifická  operace jsou mandatorní  když slyšíme větu ve svém jazyce, nemůžeme si pomoci, musíme vnímat její smysl, nikdy ji neslyšíme jen jako sekvenci zvuků  operace jsou informationally encapsulated  mám strach z hada, i když víme, že mu byly vyoperovány jedové žlázy  podléháme optickým iluzím, i když víme, že se jedná o optické iluze

37 Tyto tři čáry mají stejnou délku. Spodní nám ale připadá nejdelší, a to i když dopředu víme, že se jedná o optický klam. Zdá se, že takovéto vidění věcí je rezistentní vůči našemu rozumu.

38  naše mysl je částečně modulární  Fodor uznává modularitu mysli pro jazyk a vnímání  pokud se ale soudce má rozhodnout, zda je obžalovaný vinen  pak používá všechny dostupné informace, sleduje chování obžalovaného, jeho nervozitu, zvažuje logickou konzistenci obhajoby…  …a na to není žádný modul, je to úkol obecné inteligence

39  mysl ≠ mozek  Descartes: člověk = mysl ve stroji  Leibniz: v mozku nenajdeme myšlenky  Bergson: to že A závisí na B neznamená, že A = B  privátnost našich pocitů  co je to červenost?  jak velká je moje představa Eiffelovy věže?  jak velkou cítím bolest?  pokud by byl dualismus pravdivý, znamenalo by to zřejmě mj. konec klasického darwinismu

40 Dualismus křesťanská perspektiva  mind is not a thing, stuck somewhere in head  mind = ability to do the kinds of things that human beings do  Aristotle:  mind = capacity for behaviour of the complicated and symbolic kinds which constitute the linguistic, social, moral, economic, scientific, cultural, and other characteristic activities of human beings in society

41 Dualismus křesťanská perspektiva  To speak of ourselves as „souls“ is to recognize our creaturliness, to acknowledge that everything we are and have is gift; that we are gift-things that we have been given the capacity and duty to return the gift we are in praise and celebration.  křesťanství tedy nelze chápat jako typ dualismu (substance dualism) „duše – tělo“

42 Dualismus křesťanská perspektiva  There is a quite straightforward distinction between, for example, a pineapple and its shape. But nobody supposes that its „shape“ is a second, different kind of thing, somewhere inside (or perhaps on the surface of) the pinneaple!  Think of the soul as the „shape“ of a human life: the body´s history, identity, direction – and, we hope, its destiny in God.  (Lash, N., (2004) Holiness, Speech and Silence. Reflections on the Question of God. Ashgate, England, p. 35)

43 Vědomí jako fundamentální fyzikální veličina  „Deutsch tento princip rozšiřuje a řadí vědomosti spolu s takovými pojmy jako hmotnost a elektrický náboj k fundamentálním fyzikálním veličinám. Aby toto tvrzení zdůvodnil, předkládá zajímavý argument. Představte si budoucí pozemskou civilizaci s technologií, která ji umožňuje měnit nejen tuto planetu (což už jsme v dobrém či zlém udělali), ale i celou sluneční soustavu včetně Slunce. Třeba si bude tato civilizace přát využít své znalosti astrofyziky, aby prodloužila život Slunce tím, že nějak pozmění jeho složení. (...) Mimozemskému pozorovateli na opačné straně Galaxie, který takto modeloval chování Slunce by se nepodařilo dosáhnout shody s pozorováním, protože Slunce by změnily vědecké znalosti pozemské civilizace. V tomto případě je dopad znalostí dost velký na to, aby se mohl měřit s obvyklými procesy v astrofyzice, jako je tok tepla z jádra hvězdy.  (Davies, P., (2009) Kosmický jackpot. Argo/Dokořán, Praha. str. 238)

44 Qualia  = stavy, jimž náleží vědomá kvalita  = vědomé, vnitřní, subjektivně prožitkové, nerelační stavy, jež mají fenomenální obsah  bolest zubů, překvapení, červeň, akustický prožitek  qualia prožívám v perspektivě první osoby, ve vnitřní perspektivě, jako mé prožitky, jež jsou soukromé v tom smyslu, že je prožívám jen já

45 Qualia  samotné světlo nemá žádnou barvu, vždyť se jedná o elektromagnetické vlnění  zelená, kterou vidíme, je vlastnost vytvořená ve vědomí  vydává padající strom na Aljašce praskot, pokud jej nikdo neslyší?  dnes máme za to, že ne, vždyť se jedná jen o tlakové vlny ve vzduchu

46  důsledně naturalistický redukcionismus  qualia lze dostatečně vysvětlit přírodními vědami  mohou být zcela redukována na fyzikální, chemicky popsatelné procesy v mozku   naturalismus či fyzikalismus eliminuje z pojmu člověka právě to, v čem se tradičně viděl základ důstojnosti člověka: jeho sebe-vědomou, rozumově-svobodnou subjektivitu. Chemicky popsatelné procesy v mozku nemají jako takové žádnou důstojnost a nezaslouží úctu

47 Další poznámky  není tvor, který by vnímal vše, co je a vše, co se děje  naše oči vidí jen velmi omezenou část spektra  nemáme magnetoorientaci a velmi špatný  delfín vidí sonarem i pohyby našeho žaludku či srdce, svět psa je světem vůní a pachů a svět netopýra světem odrazů  vnímáme velmi omezený výsek toho, co bychom mohli vnímat!

48  není proto žádný důvod považovat psýché za něco sekundárního nebo za epifenomén, ale je dostatek důvodů pro to, abychom ji – alespoň hypoteticky – pojímali jako faktor sui generis, a to tak dlouho, než bude dostatečně prokázáno, že duševní proces může být také vyroben ve zkumavce. (…)  Jen tak brzy se nepodaří převést komplexní duševní skutečnosti na chemický vzorec; duševní faktor musí proto ex hypotesi platit prozatím jako autonomní skutečnost záhadného charakteru, a to v první řadě proto, že se podle veškeré opravdové zkušenosti jeví jako podstatně odlišný od fyzikálně chemických procesů.  (Jung, C.G., (1998) Výbor z díla II., Archetypy a nevědomí, Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka, str.168)

49 Poznámka pod čarou Jungovo řešení vědomí nevědomí víly a rusalky

50 Poznámka pod čarou Jungovo řešení vědomí nevědomí (sexuální) fantazie

51 Feuerbachovo řešení  Feuerbach řeší úplně stejně problém Boha  Náboženství je nejranější a vpravdě nepřímá forma lidského sebeuvědomění. Proto v dějinách lidstva, stejně jako v dějinách individuálních lidských bytostí, náboženství obecně předchází filosofii. Ze začátku se lidé mylně domnívají, že se jejich podstata nachází mimo ně, dokud si konečně neuvědomí, že je ve skutečnosti v jejich nitru. Dějinný pokrok náboženství je tedy v tom, že co bylo v ranějším náboženství pojímáno jako objektivní, je později rozpoznáno jako subjektivní; co bylo původně chápáno jako Bůh a jako takové uctíváno, je nyní rozpoznáno jako něco lidského.  (Feuerbach, L., Gesammelte Werke. Ed. W. Schuffenbauer, Berlin: Akademie Verlag, díl 5, str ) (cit v McGrath, A., (2003) Dialog přírodních věd a teologie. Vyšehrad, Praha, str.71)

52 Poznámka pod čarou Feuerbachovo řešení vědomí nevědomí Bůh

53 Poznámka pod čarou Feuerbachovo řešení vědomí nevědomí sebeuvědomění člověka

54  Zvláštnost lidského světa charakterizuje především to, že se v něm mezi bytostí a bytostí děje něco, co nelze najít nikde v přírodě (Martin Buber, Problém člověka)

55  v otázce na možnost umělého vědomí jde o to, zda složitost strojových artefaktů může dosáhnout stupně, na němž tyto artefakty vyvíjejí mentální stavy, qualia  kloníme-li se k naturalistickému redukcionismu, redukujeme- li tedy qualia fyzikálně na materiální procesy v mozku, pak nebudeme mít zvláštní problémy připisovat vysoce složitým umělým systémovým sítím vědomí a ducha, neboť oba pojmy jsou tak redukovány, že je eliminován jejich intuitivní obsah  zastáváme-li samostatný, neredukovaný význam těchto pojmů, pak budeme umělé vědomí pokládat za nemožné, protože vědomé duchovní prožívání se nachází na zásadně jiné rovině než každé mechanické probíhání, jakkoli složité a systémově propojené

56  „Viděno v tomto světle, je otázka, občas kladená – mohou počítače myslet? – poněkud komická… Co si proboha ti, kdo se takto ptají, myslí, že jsou? Jednoduše počítače, ale o mnoho složitější než cokoli, co jsme se zatím naučili vyrábět. Nezapomínejme, že lidský počítačový průmysl je starý pouhá tři čtyři desítiletí, zatímco my sami jsme produktem sta miliónů let vývoje. Jiní nemusí s tímto závěrem souhlasit, obávám se však, že jedinými alternativami jsou jinak řešení náboženská.“ (Fred Hoyle, 1964)

57 Leon Kass  No one gets very excited about the objectification of color, but we become suspicious when science tries to objectify the viewing of color or, worse, the viewer. By its very principle, "objective knowledge" of sight and seeing will not be - because it cannot be - true to lived experience; for lived experience is always qualitative, concrete, heterogenous, suffused with the attention, interest and engaged concern of the living soul. Real seeing can never be captured by wawelenghts, absorption spectra of retinal cells, or electrical depolarizations and discharges in the objectified brain.  (Kass, R.L., (2002) Life, Liberty and the Defense of Dignity. Encounter Books. New York, London. p. 292)

58  Biologists can explain how the chemistry and physics of the brain function. But so far no one knows how the experience of these comes about and how the brain produces meanings. (Wolfgang Prinz)  (Küng, H., (2007) The Beginning of All Things: Science and Religion. William B. Eerdmans Publishing Company, Grand Rapids, Michigan/Cambridge, UK 2122/2706)

59  Just as little as my hand boxes someone´s ear, but I do, so just as little does my brain decide, but I myself... When I am thinking with the brain, the brain does not think instead me. (Thomas Buchheim)  (Küng, H., (2007) The Beginning of All Things: Science and Religion. William B. Eerdmans Publishing Company, Grand Rapids, Michigan/Cambridge, UK 2132/2706)

60  So for me things ara again quite different from what they are for someone who so to speak looks at me from outside. For me the sky is blue. But anyone who roots around in my head, by whatever means, will not find anythig blue. And just as I can always decide for myself here and now, so it can be that someone who roots around in my head will never find this freedom. Nevertheless: for myself I am always free, just as for me the sky is always blue. (Manfred Spitzer)  (Küng, H., (2007) The Beginning of All Things: Science and Religion. William B. Eerdmans Publishing Company, Grand Rapids, Michigan/Cambridge, UK 2150/2706)


Stáhnout ppt "2011 Marek Vácha …odpověď na věčnou otázku člověka, snad tu jedinou vskutku smysluplnou: „Kdo jsem?“ – otázku po sobě samotném. Většina dnešních lidí,"

Podobné prezentace


Reklamy Google