Propagace a popularizace II.

Prezentace na téma: "Propagace a popularizace II."— Transkript prezentace:

1 Propagace a popularizace II.
I. běh ŠMP – nástavba Muzejní výstavnictví

2 Jak vést propagační kampaň
analýza situace tvorba projektu kampaně stanovení komunikačních cílů (informační a motivační) něco veřejnosti sdělit, aby byla informována, vzbudit její zájem přesvědčit ji o určitém postoji, aby se stala jeho aktivním vyznavačem ovlivnit nebo změnit její reálné chování plán realizace akce realizace kampaně vyhodnocení binární metoda (splnění, objevily se vedlejší negativní účinky, rentabilita, poučení) realisticky stanovený konkrétní měřitelný cíl – zvýšení návštěvnosti sledování tisku / nástroje na sledování médií experiment, anketa

3 Analýza situace definice zájmů/cílů muzea
určení cílových skupin, jejich zájmů, potřeb a očekávání seznam cílů muzea vůči těmto skupinám volba prostředků PR odhad nákladů, realizovatelnosti a dalších prvků plánu

4 Volba prostředků PR sdělovací prostředky – tiskové konference, tiskové zprávy (struktura, obrázky), mailinglisty, direkt mailing, databáze novinářů, osobní vztahy internetové stránky – čtyři stupně (informační leták, rozšířené informace o instituci, rozšířené informace včetně informace o sbírkách, virtuální návštěva muzea) image organizace – grafický manuál, logo, kultura designu, slogan tiskoviny – pozvánky, letáky o organizaci, kontaktní dopisy, výroční zprávy, periodika, vnitřní infosystém, vývěsky, označení budovy, průvodce, katalogy upomínkové předměty – mají v muzeu úlohu fixování předávané informace prezentační činností (pohlednice, skládačky, letáky, vkusné a profesionálně vyrobené kopie předmětů/prodej přírodnin, běžné propagační „drobnosti“ s vyobrazení významných sbírkových předmětů muzea) – pozor na autenticitu!

5 Propagační materiály - tisk
grafický návrh – sami na počítači (dtp programy, MS Publisher je součástí MSO 2003), profesionál grafik (5.000 – za Kč logo) volba barev – ofsetový tisk, digitální tisk (3800 Kč za spuštění stroje) jednobarevný tisk (stupně šedi) dvoubarevný tisk, duplex barevný soutisk formát tisku – normovaná řada A, B gramáž papíru

6 Propagační materiály - tisk
tisková předloha – pdf (rgb, cmyk) respektovat grafický manuál sponzorů a partnerů – loga na tichém pozadí, ochranná zóna, barevnost schvalovací etapy, korektury měli bychom znát základy typografie, abychom mohli jednat s grafikem, tiskárnou i klienty

7 Základy typografie – velikost písma
Typografická měrná soustava 1 bod = 0,3759 mm (nazývaný též typografický bod či Didotův bod, užívaný v Evropě mimo Anglii a Švýcarsko) 12 bodů = 1 cicero = 4,513 mm 1 bod (v měrném sytému pica) = 0,351 mm (bod používaný v angloamerických zemích) 12 bodů = 1 pica = 4,23 mm Velikost písma se udává v bodech. Při klasické sazbě mělo písmo jen několik velikostí. Říkalo se jim stupně.

8 Základy typografie – obraz písma
Při sazbě se můžeme setkat těmito základními typy: normal - písmo stojaté odpovídá antikvě italic - písmo odvozené od základního písma s kresbou skloněnou doprava (neplést s kurzívou, která se kresbou od základního písma liší.) bold - tučné písmo Mimo toto dělení může mít písmo i odvozené řezy, kde u daného typu, nejčastěji antikvového, se mění duktus (síla tahu) písma: velmi slabé písmo (extra-light) slabé (light) normální (book nebo roman) polotučné (medium) tříčtvrtečně tučné (semi-bold) tučné (bold) velmi tučné (extra-bold) ultratučné (ultra) černé (black)

9 Základy typografie – druhy písma
Antikva (serifové písmo X bezserifové písmo) antikva, knižní humanistické okrouhlé písmo vzniklé v Itálii v 15. stol. Jeho minuskuly věrně napodobují karolinu, majuskuly kapitálu. Tvary antikvy převzal knihtisk, užívá je (pod názvem antikva) dodnes. Psaná antikva se v novověku stala výchozím písmem při formování humanistické polokurzívy a kurzívy. verzálky (majuskule) – písmena velké abecedy minusky (minuskule) – písmena malé abecedy kapitálky (mediuskule) – písmena velké abecedy se střední výškou písma na dotažnici

10 Základy typografie – druhy písma
Použití kapitálek: první slovo (první slova) následující po iniciále podpisy u článků, předmluv ap. jména autorů v bibliografiích titulky článků v právnických textech jména osob a obsazení v divadelních hrách římské číslice označující století

11 Základy typografie – druhy písma
Kurzíva kurzíva, označení různých písem, jejichž společným znakem je tendence psát písmena jedním tahem a přizpůsobovat jejich tvary spojování ve slovech. Ve vývoji latinské kurzívy má význam první latinské písmo minuskulní - mladší římská kurzíva (3.-7. stol.), gotická kurzíva - notula ( stol.) a humanistická kurzíva (od 15. stol.). V novověku se kurzíva stala základním druhem psaného písma. Použití kurzívy: cizí slova a výrazy (a priori, alter ego, post-scriptum) tituly děl ap. (Verdiho Requiem) citoslovce, zdůraznění významu slova (Ozvalo se ne.) odkazy na poznámky a rejstřík (Hřib viz. Houby.) Scénické poznámky (HRABĚNKA s úsměvem:) Notový zápis (Nácvik noty c.)

12 Základy typografie – sazba textu
Text musí být obsahově souvislý a ve své jednoduchosti co nejvýstižnější. Když se mezi titulek a hlavní text umístí dvou až třířádkový podtitulek, zvýší se tím chuť čtenáře k přečtení toho ostatního. Když bude hlavní text začínat zvětšeným počátečním písmenem, zvýší se tím počet čtenářů. Úvodní odstavec by neměl mít více jak 11 slov. Dlouhý první odstavec čtenáře odradí. Kratší odstavce jsou přehlednější a méně únavné.

13 Základy typografie – sazba textu
Schéma stavby textové kompozice může vypadat zhruba takto: první mezititulek je vložen asi po pěti až sedmi řádcích základního textu. Toto členění se může v celé textové straně v pravidelných intervalech opakovat. Pro běžného čtenáře moderní doby jsou titulky (mezititulky) to jediné, co si přečte a podle toho zůstane nebo vyhledá další záchytný bod-titulek. Mezititulky udržují čtenáře v textu. Jejich stručná forma se uplatňuje tak, aby co nejrychleji čtenář pochopil jádro sdělení z mezititulků, aniž by musel číst celý text.

14 Základy typografie – sazba textu
Titulek by neměl být jen nadpisem, ale měl by také po všech stránkách být spojením jasně formulovaných slov, vystihujících to podstatné ve sdělení. Od reklamního textu se neočekává, že jej bude každý pročítat. Člověk, který nějaký takový text (např. ve formě letáku) obdrží, ho prolétne očima od shora dolů. Ať je tam, kolik chce textu, vždy rozhoduje srozumitelnost zejména těch slov, které jsou nějak vypíchnuty. K nejsrozumitelnějším slovům v našich končinách patří slovo "ZDARMA". Typy písma menší než 9 bodů jsou pro většinu čtenářů špatně čitelné.

15 Základy typografie – sazba textu
Čitelnost u písma mající patky je vyšší než u písma bez nich. Patky nejsou pro přikrášlení tvaru písmene, ale plní svou funkci. Uzavírá písmeno, zvyšuje identifikovatelnost při nežádoucích optických splynutích dvou písmen a v určité míře koncentruje i náš zrak. Pro větší přehlednost se vyplatí rozdělovat text čtverečky, tečkami, trojúhelníky apod. V textu, který je výčtem určitých položek, je účelnější místo pomlček, sloužících k označení každé položky, použít číslování. Když se mezi odstavce vloží volná řádka, zvýší se tím pozornost čtenáře.

16 Základy typografie – sazba textu
V dlouhém textu se VERZÁLKY ČTOU HŮŘE než minusky. Čím je méně zvýrazněných slov (půltučným,tučným řezem, podtržením, proložením apod.) na řádku, tím je text čtenářem rychleji vnímán. Pokud je text dobře napsán, nemá smysl zvýrazňovat celé řádky. U textu reklamy vysázeného inverzním způsobem, tzn. písmem v barvě papíru na tmavějším základě, je oko čtenáře více namáháno zaostřováním písmen, které jako každá bílá plocha přezařují svůj vlastní tvar. Delší reklamní texty takto upravené jsou téměř nečitelné. V krátkém textu nedělíme slova na konci řádků a zásadně neroztrháváme věty nebo souvětí tak, že jedna polovina je u horního okraje a druhá u okraje spodního!!! Snížili bychom význam textu na pouhé orámování montáže. Kurzíva je vždy "lehčí" než antikva. Větší velikost textu psaného v kurzívě než ostatní text vytvořený v antikvovém písmu rozbíjí kompoziční celistvost a podporuje nevyváženost a disharmonii prvků v ploše.

17 Základy typografie - kniha
obálka (u pevných desek jsou spojeny předsádkou ke knižnímu bloku, má přebal, plátěný proužek po kraji). knižní blok: předsádka, vakát (čistý list), patitul, frontispis (úvodní grafika), hlavní titul, copyright, věnování, předmluvy, obsah, souhrnné poznámky a seznam pramenů, seznam literatury – bibliografie, jmenný a věcný rejstřík, tiráž a opět předsádka.

18 Základy typografie – knižní vazby
VAZBY MĚKKÉ A POLOTUHÉ: V1 sešitová měkká vazba K sešití se používá drát, niť nebo skobky z plochého nebo zaobleného drátu (vyjímečně spony). Pro lepší kompaktnost spojovacího materiálu s papírem je možné i lepení ve hřetním lomu. Všechny stránky musí být vyřazené do dvostran, které pak vytvoří jednu knižní složku. U této vazby doporučený rozsah stran do 60 listů (při plošné hmotnosti papíru do 70 g/m2) nebo do 44 listů (při plošné hmotnosti papíru nad 70 g/m2) V2 vazba lepená do kartonové příp. laminované obálky. Šířka hřbetu do 4-35 (při hmotnosti vnitřních listů 90 g/m2) a 5-20 mm resp. 5-40 mm (100g/m2) podle způsobu spojování složek lepením nebo perforací. V2a s oblepením hřbetu (plátnem) Kromě dvou hřbetních lomů může mít další 2 lomy pro záložky a po každé straně rýhu 4–6 mm od hřbetu. V2 švýcarská lepená vazba Knižním blokem je slepen jen se zadní stranou obálky a hřbet zůstává volný. Obálka má ve hřbetu zdvojené rýhování, snadněji se rozevírá. Obálce je pak zpravidla věnována větší pozornost. Mívá záložky a bývá potištěna také po obou vnitřních stranách.

19 Základy typografie – knižní vazby
V2 finská lepená vazba – Tubebind Mezi hřbetem knižního bloku a obálkou je ponechána mezera (dutina). Pro zpevnění hřbetu je vkládán pruh zalomeného papíru ve tvaru dutiny. Ve hřbetu je opět zdvojené rýhování V2 finská lepená vazba – Otabind Obálka je lepená po obou stranách ke knižnímu bloku, vytváří také dutinu, ale bez zpevňujícího pruhu papíru. Hřbet obálky má opět zdvojené rýhování a další dvě rýhy jsou umístěny do hřbetní části jako u vazby V2a. V2 lepená vazba – Hardcover Svou pevností se blíží vazbě pevné. Obálka je lepená ze dvou vrstev kartonu přesahující knižní blok na svém levém a pravém vnějším okraji. Vazba opět vytváří ve hřbetní části dutinu. Knižní blok je přilepen po stranách k té vnitřní části obálky, kde vrstvy kartonu nejsou navzájem slepeny, a tak víceméně visí na vnitřní vrstvě podobně jako je tomu u pevné vazby pomocí předsádek. Není vhodný pro větší knihy formátem či rozsahem stran. V3 bloková měkká vazba Sešitá skobkami nebo sponami z čelní strany obálky. Má čtyři rýhy ve hřbetní části jako u vazby V2a. První a čtvrtá rýha je 8-10 mm od hřbetu. Používá se u šířky hřbetu do 10 mm. Velmi omezená je trvanlivost této vazby, protože dochází k protrhávání listů okolo drátěných skobek. V3a oblepovaná bloková měkká vazba V této variantě je obálka navíc oblepovaná plátnem nebo jiným nepropustným materiálem. Odolnost vazby je tím o něco vyšší. V4 šitá měkká vazba Je sešitá tavnou nití z hřbetní strany. Používá se u šířky hřbetu od 5 do 50 mm. Obálka má čtyři rýhy. První a čtvrtá rýha je 4-6 mm od hřbetu. Vazba má nejvyšší pevnost mezi měkkými vazbami.

20 Základy typografie – knižní vazby
TUHÉ KNIŽNÍ VAZBY: V7 knižní vazba Ve hřbetu jsou knižní desky potaženy plátnem. V8 knižní vazba Knižní desky jsou zcela potaženy buď plátnem (V8) nebo laminovaným papírem (V8a) nebo lakovaným (nebo jinak upraveným) papírem (V8b) nebo usní včetně imitací (V8c) V9 knižní vazba Knižní desky jsou ztužené neměkčenou (V9) nebo měkčenou PVC fólií (V9a).

21 Základy typografie – úpravy textu
Dělení slov Slova se dělí podle pravopisných pravidel a podle estetických zásad. Počet dělení nemá přesáhnout počet tří a nesmí být větší než šestkrát pod sebou. Za dělení se považují i řádky zakončené interpunkčními znaménky (tečka, čárka, středník a dvojtečka), jelikož pravý okraj sazby je jimi narušen stejně jako divisem. Dvouslabičná slova se mohou dělit pouze v případě, že druhá část má alespoň tři písmena (vý-tah, ses-tra). Víceslabičná slova se dělí podle slabik, přičemž je vždy rozhodující základ slova, slabičná předpona a přípona. Pokud stojí vedle sebe uprostřed slova dvě souhlásky, nechává se jedna na první rádce, druhá se převádí na řádku následující. Slova složená se dělí, pokud je to možné, na části složeniny (česko-slovenský, země-koule). Dělit se nesmí tak, aby na konci řádky zůstalo pouze jedno písmeno (o-pice) zkrácený titul a příjmení (ing.-Novák) číslice a název počítaného předmětu či jevu (100-km, 1000-Kč) datum (je možné dělit den s měsícem od letopočtu) zkratky Nežádoucí je dále dělení, při kterém se do druhé řádky přenášejí pouze dvě písmena, a dělení slov, jejichž rozdělením by vznikly výrazy nežádoucího nebo zvulgarizovaného významu (pravid-lo, spisova-tele, tlu-močit).

22 Základy typografie – úpravy textu
PRAVIDLA SAZBY JEDNOTLIVÝCH SAZEBNÍCH PRVKŮ A ZNAČEK Předložky – jednohláskové neslabičné předložky K, k, S, s, V, v, Z, z, slabičné O, o, U, u, a spojky I, i, A, nesmějí být na konci řádky. Výjimku tvoří spojka a (pozor – ne verzálka). U ostatních předložek jsou možné výjimky pouze v úzké sazbě (do 25 liter). Zkratky – slov, výrazů akademických titulů apod. se používají jen u vžitých výrazů a většinou končí tečkou. Ta se sází těsně za zkratkou. (aj., apod., atd., DrSc., CSc.) Následuje-li za zkratkovou tečkou dvojtečka, sází se také bez mezery, přímo za tečku. U spojených zkratek se sází zúžená mezislovní mezera. Na začátku věty se spojená zkratka nahrazuje celým výrazem. Iniciálové zkratky (tj. zkratky z velkých počátečních písem spojených slov názvů, organizací a různých institucí) se sázejí verzálkami bez tečky (OSN, NATO, OPEC, ODS, ČR). Čísla – nižší číselné údaje se vyjadřují v sazbě slovně. Výjimku tvoří pouze letopočty, data a spojení čísel se zkratkami (100 m, 50 mm). Telefonní čísla – sázejí se ve skupinách po 2–3 číslech se zúženou mezernicí tloušťky tečky. Zásadně se nesmějí dělit do dvou řádek. V současnosti je vhodné dělit telefonní čísla po trojicích:

23 Základy typografie – úpravy textu
Datum – den je vždy vyjádřen arabskou číslicí, měsíc buď slovně, nebo arabskou či římskou číslicí s tečkou, letopočet se zásadně sází, bez vynechávání prvního dvojčíslí, výjimku tvoří pouze určitá spojení (Nagano 98). Datum vyjádřené pouze čísly se nesmí dělit do dvou řádek (1. 7. 1998). Čas – hodiny a minuty jsou od sebe odděleny tečkou bez mezer (12.00 hodin). Sekundy se oddělují od minut dvojtečkou, desetiny sekund od celých sekund čárkou (19:26,3 min.). U sportovních výkonů vyjádřených časem se hodiny od minut a minuty od sekund oddělují dvojtečkou (18:56:13 hodin). Peněžní hodnoty – značky peněžních měn Kč (Kč většinou až za číslo sumy), DM apod. se sázejí před číslo sumy, je-li uvedeno s desetinným číslem. Pokud je číslo celé, klade se značka měny za číselné označení nebo se dává před označení celých peněžních částek s desetinou čárkou a pomlčkou. (cena Kč 15,20; cena 500 Kč) Spojovník (divis) – používá se k označení dělení slov nebo jako spojovací znaménko ve složených výrazech. Při dělení se sází těsně k poslednímu písmenu první části děleného slova. Při použití jako spojovací znaménko se sází bez mezer (Praha 10-Strašnice, slovník česko-anglický). Interpunkční znaménka – tečka a čárka se sázejí těsně za poslední písmeno slova. Dvojtečka, středník, vykřičník a otazník se oddělují od slova jedním bodem do velikosti písma 1 cicera, od 1 do 2 cicer dvěma body. Pokud má tento znak nálitek, od slova se dále neodděluje.

24 Základy typografie – úpravy textu
Tři tečky – nahrazují na začátku nebo na konci věty nevyslovený text, uprostřed věty nahrazují řeč vzrušenou, neplynulou. Za slova i mezi tečky se vkládá poloviční slovní mezernice. Apostrof (odsuvník) – označuje se jím vypuštění, odsunutí nějaké hlásky, zejména na konci slova a sází se zásadně znakem apostrofu, nikdy ne obrácenou čárkou. Přisazuje se těsně ke slovu. Někdy se také apostrof používá k označení zkráceného letopočtu, a to v novoročenkách, na plakátech, popř. jiných akcidenčních tiskovinách jako součást typografické úpravy (rok ’98). Pomlčka – naznačuje větší přestávku v řeči nebo od sebe výrazně odděluje části textu; významově je rovna čárce, a tedy i vložená část věty se jimi dá oddělit. Nesmí jí začínat nová řádka (výjimku tvoří přímá řeč). Nezaměňovat se spojovníkem. Nesprávné je také její použití místo znaménka mínus, protože obraz neodpovídá šířce znaménka plus (+). Uvozovky – sázejí se těsně k výrazu nebo větě, které uvozují. V češtině se používají uvozovky „“ nebo »« vždy jednotlivě v celém díle, článku apod. V cizojazyčné sazbě je nutno dbát pravidel příslušného jazyka. Ve smíšené sazbě se řez uvozovek řídí podle řezu prvního slova. Pokud je uvozena celá věta sází se tečka před uvozovku, v případě, že se uvozuje pouze jedno slovo nebo část věty, sazí se tečka za uvozovku. Závorky – dávají se do nich části textu, které jsou do věty volně vloženy a nejsou její přímou součástí. V hladké sazbě se používají závorky oblé (), hranaté [] a výjimečně složené (svorky) {}. Dává-li se do závorek celá věta, sází se tečka uvnitř závorek, pokud je v závorce pouze část věty, sází se tečka až za závorku.

25 Základy typografie – úpravy textu
Značka § (paragraf) – sází se bez tečky a odděluje se od čísla zúženou neměnnou mezernicí. Znak & (et) – se používá ve firemním označení, kde je obyčejně spojkou dvou jmen ve významu spojky a. Z obou stran se odděluje zúženými neměnnými mezernicemi. Hvězdička a křížek (* †) – znaménka pro narození a úmrtí (hvězdička se používá též při odvolání textu) – se od letopočtu, popř. od jména oddělují zúženou mezernicí. (*1926, † 1998) Procento, promile (%, ‰) – oddělují se od slova zúženou nezmenšenou mezernicí, pokud jde o samotný výraz. V případě spojení slova s číslem do jednoho výrazu se tyto značky sázejí bez mezery. Stupeň – v označení teploty se sází a) –10° (mínus deset stupňů – minus a číslice 10 dohromady, stupeň je oddělen zúženou mezerou) b) –10 °C (minus deset stupňů Celsia – stupeň Celsia se sází jako jeden výraz dohromady a od čísla musí být oddělen zúženou mezernicí). Stupeň alkoholu se sází jako jeden výraz bez mezer – 12° pivo.

26 WWW – kam na typografii?? WWW STRÁNKY: Typografie, písmo:
- komplexní přehled o typografii - konference o typografii - o grafice, tisku, prepress, webdesign, SW atd. Studio Marvil - informace k předtiskové přípravě, fontům atd. - o tisku, předtiskové přípravě atd. Typograf - komentáře, rozcestník ke stránkám o typografii O písmu Štorm - 1.střešovická písmolijna Web Page Design Peter Bilak - typograf Fonty - tabulky kódování, unicode AGFA - fonty, barvy Fonty Barvy Pantone - vzorníky, kalibrace, prodej - mj. barevné prostory, kalibrace Čeština: Ústav pro jazyk český AVČR - jazyková poradna Informační portál o češtině Služby: ochranné známky elektronické encyklopedie elektronické rozpoznavání fontů logobanka