Klasifikační systémy v EU jsou trojího typu: 1) kombinovaný systém – audiovizuální produkty jsou hodnoceny různými subjekty podle různých pravidel  regulační.

Prezentace na téma: "Klasifikační systémy v EU jsou trojího typu: 1) kombinovaný systém – audiovizuální produkty jsou hodnoceny různými subjekty podle různých pravidel  regulační."— Transkript prezentace:

1

2 Klasifikační systémy v EU jsou trojího typu: 1) kombinovaný systém – audiovizuální produkty jsou hodnoceny různými subjekty podle různých pravidel  regulační a seberegulační systém  Země, kde je užíván: Velká Británie, Irsko, Dánsko, Švédsko, Rakousko, částečně Německo atd.

3 2 ) kombinovaný systém – audiovizuální produkty jsou hodnoceny různými subjekty podle stejných pravidel  regulační a seberegulační systém  platí stejná pravidla pro více/všechny typy hodnocených médií  Země, kde je užíván: Slovensko, Maďarsko, do značné míry Francie

4 3) unikátní jednotný model pro více/všechny typy hodnocených médií Jeho představitelem je nizozemský Kijkwijzer.  Vývojově jde o nejmodernější variantu – jeden produkt je hodnocen pouze jednou  Země, kde je užíván: Nizozemsko, v licenci Island a Turecko. Od tohoto systému je též odvozen celoevropský systém kontroly počítačových, video- a on-line her PEGI

5 V některých zemích stále přetrvávají nevyhovující systémy, jejichž legislativa není v oblasti klasifikace celistvá. Vznikají zde nerovnosti v právní postižitelnosti a zajištění kontroly, evidence apod. Země, jichž se to týká: Polsko, Česká republika

6 Podoba labellingu ve vybraných zemích EU: Německo  přístupnost „bez omezení“, a dále od 6, 12, 16 a 18 let.  Pořady s přístupností od 16 let mohou být v televizním vysílání uvedeny pouze po 22. hodině, nejsou-li schváleny na základě zvláštního povolení nebo nejsou-li „editovány“  Pořady, které nejsou určeny pro mládež (tj. s přístupností od 18 let) mohou být v televizi uvedeny pouze po 23. hodině.

7 Velká Británie  Ve Spojeném království neexistuje obecně platný státní systém hodnocení televizního obsahu  Prakticky všechny hlavní televizní stanice přijaly doporučující upozornění a omezení založené na systému klasifikace filmů British Board of Film Classification (BBFC)  BBFC neklasifikuje materiál, o kterém se domnívá, že je v rozporu s trestním právem. Bez klasifikace ovšem nemůže být materiál uveden na trh.

8 Francie  Věkové kategorie stanoveny „bez omezení“, od 10, 12, 16 a 18 let  Pokud je uveden pořad, který není doporučován pro děti do určitého věku, objeví se příslušný text na obrazovce spolu s číselnou ikonou (DÉCONSELLÉ AUX MOINS DE 10 ANS  ). Kruh s číslem zůstává viditelný po celou dobu trvání pořadu.  Francouzská klasifikace je poměrně liberální, klasifikace „zakázáno do 18 let“ je velmi vzácná

9 Nizozemsko  Nizozemský systém Kijkwijzer představuje zcela unikátní model.  Systém vychází ze zjištění, že veřejnost žádá informaci o tom, zda je v audiovizuálním produktu přítomno násilné chování, explicitně sexuální chování, požívání návykových látek, diskriminující chování, scény zaměřené na vyvolání děsu a slovní vulgarismy.  Systém je chápán jako prostředek zvyšování informovanosti uživatelů a rozvoje úrovně mediální gramotnosti veřejnosti. Vychází z představy, že posláním klasifikace audiovizuálních produktů je poskytnout uživateli co nejvíce informací o audiovizuálním produktu, aby se sám mohl rozhodnout, zda produkt odmítne či přijme.

10  Základem systému Kijkwijzer je on-line dotazník, jednoduchý klasifikační klíč, technologie, systém administrativních pravidel a postupně budovaná databáze klasifikovaných produktů.  Jednou klasifikovaný produkt je i s klasifikací k dispozici všem jeho potenciálním poskytovatelům a uživatelům.  Výhodami systému jsou jednoduchost, transparentnost, korektnost, rychlost, ekonomičnost, aplikovatelnost na více médií, validita a flexibilita změn v případě postupujícího sociokulturního vývoje společnosti či obsahu médií samotných. Systém rozeznává rozdíl mezi fiktivními a nefiktivními obsahy.

11  Za klasifikaci odpovídají poskytovatelé. Ti zaměstnávají pracovníky – kodéry, kteří klasifikaci provádějí.  Vlastní klasifikace se děje pomocí on-line formuláře, do kterého kodéři zanášejí údaje o produktu. Na základě vyplněného formuláře systém sám přidělí produktu příslušné deskriptory (ikony charakterizující potenciálně rizikový obsah) a klasifikátor (věkovou hranici odpovídající obsahu).

12

13  Systém se opírá o registraci smyslově vnímatelných charakteristik audiovizuálních produktů, tj. o to, co je viditelné/slyšitelné – popisuje zjevný obsah (sex, násilí, požívání drog, vulgarismy), a naopak omezuje vliv interpretace domnělého vlivu obsahu na příjemce, tj. spekulace o možném vlivu  Dotazník rozlišuje mezi „ukázáním“ zranění a tím, jestli ke zraněním v díle „dochází“ – rozlišení těchto prvků je klíčové např. v produkci typu Kriminálka Miami nebo Kriminálka New York  Věková hranice 12 let představuje limit odkazující audiovizuální produkt do časového intervalu 20.– 6. hodin, kategorie 16 let odkazuje zařazení produktu do časového intervalu 22.–6. hodin. Zvláštní důraz je kladen na kontrolu tzv. odpoledního vysílacího času, kdy lze předpokládat, že dítě sleduje televizi bez přítomnosti dospělého.

14 Slabiny systému Kijkwijzer  Mechanické spojování určitého typu obsahu s jeho potenciální škodlivostí  Malá výpovědní hodnota stanovených věkových hranic  Systém není schopen vyhodnotit parametr „porozumění“, tedy celkovou srozumitelnost a uchopitelnost audiovizuálního produktu z hlediska mentální zralosti a zkušenostního zázemí dítěte  Pokud jde o věkové hranice, sociálně i psychologicky jsou významné předěly 6, 14, 15 a 18 let, ale vždy se jedná o hrubý signál celkové vyspělosti. Při odhadu reálné zralosti a zkušenosti dítěte je nezastupitelná role a odpovědnost rodičů.

15 Slovensko Slovensko užívá jednotný systém označování programů „JSO“. Rozlišuje následující kategorie:  U – Neklasifikováno. V případě, že pořad není určen dětskému divákovi, ale ani mu výslovně neškodí, je označen jako univerzální. Do této skupiny patří i zpravodajství.  určeno pro děti od 0 do 12 let – symbolem je zelený medvídek.  do 7 let – symbolem je červený kroužek s číslem 7 (výjimka – pokud má pořad výchovný účel, označuje jej zelený kroužek s číslem -7).  od 7 let – výchovně-vzdělávací pořad, vhodný pro věkovou skupinu mladistvých od 7 let (zelený symbol s číslem 7+)

16  do 12 let – červený kroužek s číslem 12  od 12 let – výchovně-vzdělávací pořad, vhodný pro věkovou skupinu mladistvých od 12 let (zelený kroužek s číslem 12+)  do 15 let – červený kroužek s číslem 15 (výjimka, pokud má pořad výchovný účel – zelený kroužek s příslušným číslem). Pořady nevhodné do 15 let mohou být zařazovány výhradně v časovém rozmezí od 20.00 do 6.00 hodin  od 15 let – výchovně-vzdělávací pořad, vhodné pro věkovou skupinu mladistvých od 15 let (zelený kroužek s číslem 15+)

17  nevhodné pro nezletilé do 18 let (výjimka – pokud má pořad výchovný účel) – červený kroužek s číslem 18. Díla nepřístupná do 18 let je možné zařazovat do vysílání výhradně mezi 22. a 6. hodinou ranní.

18 Česká republika V českém prostředí operuje velké množství poskytovatelů audiovizuálních produktů. - provozovatelé veřejných představení, televizního vysílání, prodejci a distributoři nosičů DVD, poskytovatelé nejrůznějších individualizovaných audiovizuálních služeb, ať již v prostředí internetu či mobilních sítí. Poskytovatelé v českém prostředí mají podle jednotlivých skupin a na základě historických rozdílů rozdílné postavení také v legislativě, která upravuje jejich existenci, zavedenou rozdílnou praxi klasifikace, a zatím nesměřuje k jejímu sjednocení.

19 V České republice je v současnosti systém klasifikace audiovizuálních děl uzákoněn pouze ve vztahu ke kinematografickým dílům v zákoně o audiovizi. Kinematografické dílo je z hlediska vhodnosti jeho obsahu pro děti a mladistvé klasifikováno buď jako přístupné bez omezení, nebo nevhodné pro děti do 12 let, nepřístupné pro děti do 15 let, nebo nepřístupné pro děti a mladistvé do 18 let. Tato klasifikace nezohledňuje, z jakých důvodů byla stanovena přístupnost toho kterého díla – to znamená, že není zřejmé, jaké problematické prvky dílo obsahuje.

20 Rozdíl mezi kinaři a provozovateli vysílání je nejen ve způsobu klasifikace, ale i v povinnostech vůči veřejnosti. „Kinaři“ zajišťují, že na základě klasifikace nepřipustí na předvedení produktu diváka do příslušné věkové hranice (15 a 18 let). Vysílatelé pouze garantují, že se potenciálně škodlivé dílo nedostane do vysílání mezi 6. a 22. hodinou. Takové omezení je velmi vágní a nedostatečné.

21 Labelling v naší legislativě citelně chybí, Rada se rozhodla v roce 2013 opětovně nastolit veřejnou diskusi k tomuto tématu, která by mohla vést ke konkrétnímu řešení, ať již ve formě legislativního návrhu či například samoregulačního opatření ze strany samotných provozovatelů vysílání. Věříme, že tato snaha bude přijata s kladnou odezvou. Děkuji za pozornost